Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537842/bmid_probudim-se-na-sibuji-663765d580491.jpg
4
1315
1315
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by tu zůstala navždy. Záhy se však přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ve stavu podivné poloexistence zůstane uvězněná v hranicích magického kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí metropolí, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, její čtyřiadvacetileté já v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Japonska a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem melancholické povídky z období Taišó. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly…... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem na Vltavě a nebylo to špatný, ale na mě trochu moc YA... Jednoduchá oddychovka, ale docela zábavná ( i když teda závěrečná scéna v důchoďáku....:-/) Dala bych 3*, ale je to debut český autorky, tak jsem pro 4* a jsem zvědavá, co autorka napíše příště.
Z hlediska hodnocení českých titulů z mé strany už taková klasika - not great, not terrible. Prostě docela dobrý, ale nic, co by mne uhranulo.
Jednoslovné hodnocení za mě je zklamání. Vyprávění dobrého námětu sklouzlo do povrchního popisu nesourodých dějů nezajímavých postav. Hlubší psychologie aktérů žádná, jejich chování předvídatelné, pokus o magický realismus moc nevyšel, o čem to vlastně je? Jde spíše o dívčí románek pro YA čtenáře. A to podivné používání hovorové češtiny!
Knihy od japonských autorů mám hodně rád, tak proč to jednou nezkusit naopak a přečíst si knihu od českého autora, jejíž děj se odehrává z časti v Japonsku a tak trochu japonským stylem. A ono to vyšlo na jedničku! Kniha mě naplno strhla a bavila, hlavně ty reálné konverzace ,no prostě nádhera. Chvílemi mi to připomínalo styl jakým píše Murakami. Naprosto zasloužená Magnesia Litera.
Prvni polovina me uplne okouzlila. Bylo to skvele, nemohla jsem prestat cist. Druha polovina uz trochu ztracela dech. Usekle konce moc nemusim, ale tady si to celkem dobre domyslim. Na prvotinu hodne dobre :)
Příběh a zápletka mě bavily moc, provedení většiny částí také, ale za konec ubírám hvězdičku - pár stránek navíc by příběhu prospělo. Na prvotinu ale velmi, velmi slušný start a Magnesia Litera zasloužená.
Už dlouho mě žádná knížka takhle nezaujala. Věřila jsem autorce i ty pasáže o (zcela smyšleném) spisovateli Kawašitovi. Je to příběh tajemný, magický, humorný, dojemný, protkaný symbolikou japonských legend.
Autorka má právem cenu Magnesia litera.
„myšlenky jsou dost nebezpečný, když si je člověk nehlídá“
První, co mě na knížku nalákalo, bylo Japonsko, a samozřejmě, všechno to slibované neskutečno, které souvisí s tím, že autorka je stejně jako já, čtenářka a obdivovatelka Murakamiho :-).
Druhé, co mě zaujalo, byla informace, že se jedná o literární debut mladé japanoložky a udělená cena Magnesia Litera, oboje slibovalo, že půjde o zajímavé čtení.
A do třetice, co mě trochu odrazovalo, byla avizovaná intelektuálně-milostná studentská love story hlavní hrdinky (25ti, resp. 17ti leté) /to opravdu není můj šálek kávy/.
Zvědavost ale převážila, a tak jsem se na Šibuji přeci jen vydala a začala zvědavě sledovat hlavní hrdinku Janu, … při pátrání po záhadném japonském spisovateli Kawašitovi (bavilo mě sledovat jeho příběh – jako spojky mezi jednotlivými články příběhu), … při řešení záhady - myšlenkového uvíznutí v čase (bavilo mě sledovat leit motiv rozpolcení a s ním spojenou atmosféru – dýchnou na vás totiž pocity odcizení, osamocení a v neposlední řadě dusivý pocit vězení), a samozřejmě, i … při studentských milostných dobrodružstvích (jejích vlastních, ale i těch ostatních probíraných, české i japonské pubertální mládeže, které nejspíš měly podpořit zřejmé kulturní rozdíly).
Podle očekávání je právě tahle linie příběhu pro mě jejím nejslabším článkem, ale nebudu nijak přehnaně kritická, Janino studijně-životní dobrodružství bylo vlastně docela fajn. Jana absolvovala celkem úspěšně (na rozdíl od jiných svých vrstevníků) dost emočně složitou iniciační cestu k dospělosti, skrze poznání japonské popkultury a celkově japonské reality (plné promílajících se trendů workoholismu vs. konzervativních tradic), a tak, díky tomu úspěšně prošla vlastní vnitřní proměnou – především vystřízlivěním z ideálů :-).
PS: souhlasím s komentářem magnolie níže, i za mě má autorka můj obdiv za osobní zaujetí japonskou kulturou.
čekala jsem víc dokument o Japonsku, ale byla jsem pak velmi spokojená, dočetla jsem až do konce a byla napnutá, jak to dopadne ... doporučuji
Ačkoliv mi na začátku autorčin styl připadal poněkud nevypsaný a těžkopádný, do příběhu jsem se dostala a nakonec jsem byla mile překvapena. Vtip, dobré základní dějové linky a jedna skvělá, která se týkala polozapomenutého japonského spisovatele. Neobvyklé japonské prostředí jako bonus.
Knihu jsem dlouho odkládala, a musím říct, že mě velmi překvapila. To bylo moc krásné pohlazení po duši.Na prvotinu autorky je to moc hezky napsané. Za mě doporučuji ,určitě si knihu přečtěte, je moc moc hezká.
Svěží vítr ve vodách české literatury! Můj velký objev, který by lidem neměl uniknout. Právem oceněná a jako prvotina skvělé, v našich končinách unikát. Dokazuje mi, že česká literatura není z(a)tracená a stojí za to. Psát autorka rozhodně umí a tohle se prostě fakt povedlo. Hai!
Takhle dobrý román o Japonsku jsem ještě nečetla. Jsem naprosto nadšená a ohromená. Čtení nabušené akcí a humorem, zcela podmanivé, plné japonské literatury, herců a reálií. Jsem stejná krevní skupina a jako japanofil v tom jedu až do dna. Tolik situací bylo jako vystřiženo z mého života, cítila jsem se, jako bych potkala novou kamarádku a sama se ocitla na Šibuji. Jediné, čeho lituju, že mi kniha tak dlouho unikala, i když jsem ji registrovala, ačkoliv na druhou stranu jsem ráda, protože až teď, kdy jsem Japonskem zcela pohlcená, jsem ji dokázala naplno ocenit. Nezasvěceným to tolik asi neřekne, nicméně i když vypustíme tuto magickou zemi, vyjde z toho originální, nevšední a čtivý příběh, stravitelně napsaný, promyšlený od začátku do konce, do kterého jsem se celá vžila a nenudila se ani chvíli. Skvěle vymyšlená i propojená pointa, která drží tempo a zajímavě graduje. A teď mám ještě větší chuť se vrhnout do světa japanologie a prožít si svůj vlastní japonský sen.
Už od začátku jsem věděla, že tahle kniha bude krátká, a taky že jo. Vlastně mi pořád docela chybí, hned bych si ji přečetla znovu. A vlastně to asi hned udělám. Doufám, že se dočkáme dalších knih od Aničky, jestli ji můžu tak familiérně oslovovat, neb mám chuť ji obejmout a poděkovat za to, co dokázala. Má můj obdiv.
(jo, a ještě něco, díky tomu jsem se konečně dokopala k tomu, že si přečtu Murakamiho, díky)
Milé a čtivé překvapení mladé japanoložky a japanofilky, které nenuceně pracuje s propojením této ostrovní a české kultury v několika vzájemně protknutých příbězích. Celé to dohromady funguje dobře, uvěřitelně a nenuceně.
Hezké a příjemné čtení.
Knihu mi půjčila kamarádka, s tím, že je to super a měla bych si to přečíst. Příběh z Japonska mě bavil, ale že bych byla zvědavá na další kapitoly, to rozhodně ne. Příběh české Jany byl o ničem, nuda. Líbil se mi styl psaní a místy vtipné autorčiny připomínky. Když jsem kamarádce po třech měsících (!) knihu vracela a řekla své dojmy, tak mi sdělila, že už si ani nepamatuje o čem to bylo.
Kniha mi udělala velkou radost - autorka se vyzná, hlavní postavu dávám do kategorie "moje totemový zvíře" a příběh je krásnou českou poctou v něm zmíněným japonským autorům.
Na to zároveň pozor - komu přijde, že např. Murakami "se moc rád poslouchá", ať se i tady obrní trpělivostí + čím méně přerušování, tím líp, protože opravdu chvilku trvá se znovu začíst. Ale stojí to za to.
Vůbec se nedivím za Magnezii, krásný popis japonska, domyšlený příběh. Jako debut určitě paráda. Budu sledovat autorku dál.
Román z pro mě nezvyklého prostředí si na začátku dával trochu na čas, než mě zaujal. Ale pak příběh přeci jen upoutal mou zvědavost a podmaňoval si mě víc a víc. Vracela jsem se o krok i celé kapitoly zpátky, abych dokázala sledovat nit. Druhou polovinu jsem už téměř hltala, až .... neprozradím, vezměte jej do ruky i vy. Stojí to za to.
Nekonvenční prostředí, trochu fantasy, trochu romance, ale… Vůbec jsem se nemohla začíst, do čtení jsem se musela spíš nutit. Obzvlášť pražská linie - nebýt toho průběžně vkládaného překladu povídky, tak je to opravdu jen teoretizování o japonské literatuře. Pak byly ještě celkem zajímavé pasáže o taťkovi buddhistickém mnichovi, ale jinak nuda. Japonská linie měla aspoň sem tam nějaký děj, avšak stejně jsem pořád čekala, kdy přijde to „něco“, za co všichni ostatní dávají těch pět hvězdiček. Asi na té knížce něco bude, když má tolik nadšených komentářů, jenže mě to fakt nebavilo. Tři hvězdičky spíš za to, že jde o prvotinu.
Štítky knihy
prvotina Japonsko česká literatura japonská literatura magický realismus rozhlasové zpracování Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena
Nebylo to špatné, ale víceméně četba pro puberťáky.