Proč se lidé zabíjejí?
Jan Zrzavý
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335816/mid_proc-se-lide-zabijeji-evolucni-okno-0pN-335816.jpg
4
53
53
Každoročně asi půl milionu lidí umírá násilnou smrtí uprostřed hlubokého míru. Nezdá se, že by se lidé k vraždění rozhodovali bez vážných důvodů a své oběti si vybírali náhodně; vražedné chování vykazuje nějakou logiku. Evoluční biolog Jan Zrzavý ukazuje, jak se genetické i ekologické vztahy mezi lidmi podílejí na naší ochotě vraždit i na riziku, že budeme zavražděni. Proč muži vraždí spíš nevlastní děti, kdežto ženy vlastní? Vraždí se spíš manželky mladé, nebo staré? Proč 20 let po legalizaci potratů prudce klesá počet vražd? Páchají genocidu sousedních skupin i šimpanzi? A proč vlastně Heinrich Himmler nařídil vyšetřování zločinů v německých koncentračních táborech?... celý text
Přidat komentář
Bez horké kaše: Jan Zrzavý je zdaleka nejlépe píšící český popularizátor (evol.) biol., viz např. série brilantních článků, které psával pro Vesmír. Z několika z nich nakonec vypučela i tato kniha. Vřele doporučuji.
Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.
Prvni vydani jsem cetl jeste zatepla a moc se mi libilo. Ted jsem si z nostalgie i ze zvedavosti procetl vydani druhe, bych se podival, oc bylo obohaceno.
Text je zajimavy, velmi zabavny (mate-li smysl pro suchy cerny inteligentni humor), dosti poucny, a take narocny. Tezko rict, komu je vlastne urcen - zacatecnik bude casto zmaten narazkami, kterym neporozumi, pokrocily ctenar oceni narazky, ale zase ho mohou mirne nudit bezne znama fakta. V kazdem pripade by knihu meli cist lide zvidavi s otevrenou mysli, kteri se umeji zasmat sami sobe a neberou moc vazne ani sve kulturni koreny. Ctenari zvidavi, kteri si ochotne dohledaji informace. Jinymi slovy, idealni cilova skupina je dosti mala a dovedu pochopit remcani ci pocity nespokojenosti u vetsiny ctenaru. Dlouha a ponekud sroubovana souveti, ktere je treba cist pozorne ci vicekrat, tento stav podtrhuji.
Cteni to je hutne, ale zajimave, informativni (pokud tema prilis neznate), ci alespon zabavne (pokud jste jiz vetsinu faktografie zachytili jinde).
Nutno podotknout, ze kniha (v souladu s podtitulem) prinasi pouze ultimatni pohled na rpoblematiku. Pokud cekate, ze se dozvite o konkretnich vedomych pohnutkach, ktere motivuji vrahy, tak budete zklamani.
Jan Zrzavý v této knížce používá často poměrně neformální obraty, popř. černý humor, který může někoho poněkud nadzvednout ze židle. Jak ví ti, kteří knihu četli, knížečka je to opravdu tenká a tudíž se sem tolik zajímavostí nevejde. Je to takový dobrý úvod pro někoho, kdo je evoluční biologií/psychologií dosud nedotčen, pro pokročilé z této oblasti ztrácí poněkud smysl knížku číst. Těch pár zajímavých věcí by se bohužel dalo smrsknout ještě do méně stránek, kterých má kniha již tak poskrovnu.
Za téma 3,5*, ale za pojetí tak 2-3*. Dalo by se to ilustrovat na tolik víc příkladů např. z živočišné říše a ne se snažit být za každou cenu vtipný.
Jan Zrzavý je skvělý evoluční biolog a umí výborně přednášet i psát. Díky tomu ale často podléhá přesvědčení, že rozumí všemu. Když píše o evoluci, vyhýbá se až úzkostlivě čemukoli nepodloženému - může to být spekulativní, názorově zatížené, ale vždy pečlivě zdůvodněné. Tady si vzal pár populárních knížek, které náhodně vyšly v češtině a on na ně nějak narazil, a napsal spisek, který má jediné plus: celkem čtivý styl. S tímhle přístupem by kdokoli mohl napsat knihu typu Darwinova černá skříňka a kasat se, jak vyřešil nějakou zásadní otázku evoluce.
prof. Zrzavý dokázal v knížce to, co i na svých přednáškách na univerzitě - představit zajímavé téma, dokonale (a pochopitelně) ho probrat a navíc prošpikovat svým typickým úžasným suchým humorem. Kniha je nahlédnutím do evoluční psychologie lidí, a každý, koho toto téma zajímá, ať neváhá. Jen je třeba mít otevřenou hlavu, nemít romantické představy a nemyslet si, že člověk je něco víc než jen "divné zvíře"
Vynikající kniha - ovšem ne pro každého. Je přecpaná odbornými výrazy, které jsou sice většinou vysvětleny, ale pro hlubší porozumění je třeba mít alespoň náhled do genetiky a podobných odvětví. Taktéž svérázný humor pana profesora Zrzavého ne každý pochopí. Ale rozhodně je to kniha, která vás donutí přemýšlet a stojí to za to!
Na čtení naučné literatury se nedokážu soustředit, ani tuto knížku jsem nedočetla. A to i přes její neobvyklé pojetí - tolik černého humoru a vtipných poznámek jsem nečekala (to byl taky ten důvod, proč jsem se začetla). Pár zajímavostí si možná budu pamatovat, odborné termíny ani náhodou. Jenže téma je to děsivé a já jsem přecejen čtenářka příběhů, a tak nedočítám, nehodnotím.
Autor má dar slova. Vykecat díru do hlavy dokáže dneska kdekdo, jenže tenhle text má navíc hlavu a patu, má jiskru a přes četné odbočky dokáže udržet myšlenku. Ten chlap to má evidentně v hlavě srovnané, vrství fakta a příčinné souvislosti a na 130 stranách vám vysvětlí Proč se lidé zabíjejí s lehkostí a občasným suchým humorem jako by ani nebyla řeč o vraždách a genocidách. Jeho vhledy a závěry určitě stojí za přečtení. Doporučuji.
"Človek je "zóon politikon" a není divu, že se vedou spory o to, jak moc je zóon a jak moc politikon; kdo nechce být obviněn z kompromisnického oportunismu, měl by jasně prohlásit, že je buď jenom zóon, nebo jenom politikon, což je ovšem obojí úplný nesmysl."
Výborný, "nestrannou objektivitou" (vyprchá pomerne rýchlo) zapáchajúci prológ sľubuje populárne-náučný pohľad na fenomén "vraždenia" z evolučného hľadiska. Podnadpis: Evolučné okno do ľudskej duše (či skôr "Evolučné okno") hovorí tiež o akomsi komplexnejšom náhľade. Žiaľ, nie. Asi najlepšie vystihnem svoj názor na knihu predstavou, že prof. Zrzavý písal knihu pod prísnym dohľadom Dawkinsa, ktorý mu opakovane svoj "Sobecký skvost" búchal o hlavu, a keď sa vystrašený profesor konečne ozval s protestom, opodiaľ sediaci Ridley ho napomenul káravým gestom. Prvých 44 strán sa kniha dotýka svojho titulu akoby "mimochodom" a ako to už býva u "evolučných biológov" zvykom (vždy majú toho veľa na srdci), introdukcia patrí evolučnej apoteóze. Treba si uvedomiť, že "evolučná biológia" - v zásade veľa etológie a antropológie bude vždy bigotná, nakoľko teória génu sa stala dogmou a nech si Zimbardo v pivnici Stamfordu, či Asch so svojimi elektrošokmi poukazujú na čo chcú.
Nečekal jsem, jak jde na tuto tématiku nahlížet. Je zajímavé jak vědecky, v jakých souvislostech a oblastech je možné nahlížet na smrt...
Zodpoví kniha otázku z titulku? Ano. Dalo by se to i jednou větou, ale je třeba pochopit, jak to celé funguje. Proč mají lidé určité vlastnosti - jak k nim přišli - proč přetrvávají. Takže je celá věc vysvětlena s pomocí evoluční teorie, odkazů na výzkumy, statistiky... Zároveň se dočtete o přetrvávajících mýtech, které o sobě, lidstvu i jiných zvířatech máme.
Autor také hojně používá cynické poznámky, které by mohly naštvat kohokoli bez ohledu na názorovou příslušnost. Je si vědom toho, co je morální, politicky korektní, nebo jaká paradigmata v různých sférách přetrvávají, ale nenechává tím své komentáře omezovat. Důležitá jsou pro něj čísla a výzkumy. Takže nebrat si nic osobně.
Nevadí, pokud nevíte nic moc o evoluci, evoluční biologii, antropologii, protože kniha může sloužit k pochopení přístupu těchto věd. Pokud něco více či méně už víte, je to někdy pomalejší a repetetivní text, ale za ty perličky a zajímavosti o genocidách a holocaustu to stojí. Plus na konci je i odkaz na South Park.
Skvělá, čtivá kniha. Moc se mi líbil realistický, někdo by možná řekl až cynický přístup, kterým autor osvětluje tento "nejstarší způsob řešení problémů a mezilidských vztahů". Ukazuje mnohdy netušené skutečnosti a principy vyplývající ze statistik týkajících se vražedných aktů. Dílo je o to cennější, jelikož tématu se příliš autorů nevěnuje, nebo se mu dokonce přímo vyhýbá. U některých studentů jsem se setkal i s názorem, že odmítají knihu vzít do rukou, jelikož jim přijde zvrhlé číst o tom, podle jakého klíče se ve společnosti určuje kandidát na zabití. No, pokud to někdo chce chápat preskriptivně, ať skutečně nečte. Jako deskriptivní dílo a podklad pro úvahy na mnohá témata je ale kniha vynikající.
Velmi čtivá a erudovaná kniha, vřele doporučuji všem které zajímá lidské chování, zejména pak odborníkům z oblasti sociálních věd jako doplnění jejich úvah.
Pro mě osobně velice zajímavé čtení. Uvítal bych, ale obsáhlejší a více odborně zpracovanou práci na toto téma. To ale nemůžu panu profesoru Zrzavému zazlívat, jelikož již na začátku upozorňuje, že se nejedná o žádny odborný text. Přesto pro mě byla publiakce přínosná a díky ní jsme se dostal k dalším knihám s podobnou tématikou.
Velmi strohé, málo vypovídající. Stálo by rozhodně za více. Pozitivní stránkou je, že autor vychází z průzkumů, které byly provedeny ale od evolučního biologa jsem si představovala názor méně pojatý z antropologického, psychologického hlediska. Chybělo mi tam více té biologie...ale asi jsem očekávala přiliš.
Stejně pro vytvoření si obrazu velmi dobrý začátek.
Zajímavé čtení na neveselé téma. Vůbec nejdůležitější a stěžejní kapitolou je ta o genocidě a holokaustu. Ano, Hitler skutečně neplynoval Židy, protože by mu přišli méněcenní, ale naopak, protože se bál jejich inteligence a moci, narozdíl od slovanských národů, které považoval za podřadné.
Tu půlhvězdu strhávám za plagiátorství. Konkrétně za to, že jedna z kapitol o genocidě a kus kapitoly následující je nepřiznaná parafráze Diamondova „Třetího šimpanze“. Americký autor je tu zmíněn výlučně jako zdroj konkrétního dopisu tasmánské osadnice, přetištěného koncem 19. století v lokálním tisku. Zrzavý ho otrocky převypráví podle Diamondova podání, místo aby nahlédl do pramene (do oněch novin, není-li archivován dopis). Jinak Zrzavý na Diamonda v průběhu rabování faktů – ba dokonce jeho unikátních novoguinejských zkušeností – neodkáže ani jednou. Kdyby to provedl student, v okamžiku odhalení by dostudoval. Pan profesor asi smí; co je dovoleno Jovovi...
Ale to by měla řešit spíš disciplinární komise než můj komentář, takže ke čtenářským aspektům dílka. Ve své černohumorné eseji se Zrzavý snaží vysvětlit vraždu a genocidu nikoli jako patologie, ale jako projev naší biologické přirozenosti. Hledá odpovědi na otázky, jaké způsoby infanticidy volí rodiče vlastní vs. nevlastní (a proč se různí); co zvýší naši šanci zemřít rukou potomka; nebo kvůli čemu se muži násilně zbavují spíš partnerek mladých než starých. Evoluční psychologie, již Zrzavý popularizuje, nabízí obohacující a pro někoho snad i kacířské náhledy na lidské univerzálie.
Třeba na zločinnost jako na sociálně stabilní strategii, kterou tudíž nelze vymýtit tresty. Nebo na genocidu nikoliv jako vraždu ve velkém, nýbrž – v jistém smyslu – její opak. K homicidě totiž tíhnou lidé uvažující způsobem "půjčka za oplátku", kdežto ke genocidě stoupenci uvažování "oni nejsou jako my", což jsou podle autora dvě alternativní strategie, původně paradoxně designované k prevenci konfliktů. Dál homicidy páchají nonkonformní jednotlivci (často) ve vlastním zájmu, kdežto genocidy jsou kolektivní podniky praobyčejných občanů (zhusta) idealistického ražení, doprovázené nápadným mravním purismem. Ve smyslu „vyhlaďte město, ale neodnášejte si z něj, co vám nepatří“.
Byla by chyba čekat něco jiného než esej – třeba rozsáhlejší pojednání. Kniha notýskového formátu nabízí zkrátka hrst faktů pospojovaných vtipnými glosami a ústící do dráždivého závěru. Nic víc, nic méně. První kapitoly autor vypotřeboval na to, aby čtenáře vůbec naučil biologicky myslet. Z pohledu biologa je to trošku škoda (autor se místo toho mohl věnovat třeba siblicidě nebo válce, na něž se v knize příliš nedostalo), zato humanitní učence – ideálně filosofy, historiky a theology – by dílko mohlo obohatit o nový úhel pohledu. Mnozí totiž nad faktem zabíjení žasnou jaksi víc, než by odpovídalo naturelu nás živáčků (od šimpanzů a rypošů po bolševiky či argentiské junty), v nichž evoluce požírá své děti.