Proč se lidé zabíjejí? přehled
Jan Zrzavý
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335816/mid_proc-se-lide-zabijeji-evolucni-okno-0pN-335816.jpg
4
53
53
Každoročně asi půl milionu lidí umírá násilnou smrtí uprostřed hlubokého míru. Nezdá se, že by se lidé k vraždění rozhodovali bez vážných důvodů a své oběti si vybírali náhodně; vražedné chování vykazuje nějakou logiku. Evoluční biolog Jan Zrzavý ukazuje, jak se genetické i ekologické vztahy mezi lidmi podílejí na naší ochotě vraždit i na riziku, že budeme zavražděni. Proč muži vraždí spíš nevlastní děti, kdežto ženy vlastní? Vraždí se spíš manželky mladé, nebo staré? Proč 20 let po legalizaci potratů prudce klesá počet vražd? Páchají genocidu sousedních skupin i šimpanzi? A proč vlastně Heinrich Himmler nařídil vyšetřování zločinů v německých koncentračních táborech?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Proč se lidé zabíjejí?. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Bez horké kaše: Jan Zrzavý je zdaleka nejlépe píšící český popularizátor (evol.) biol., viz např. série brilantních článků, které psával pro Vesmír. Z několika z nich nakonec vypučela i tato kniha. Vřele doporučuji.
Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.
Prvni vydani jsem cetl jeste zatepla a moc se mi libilo. Ted jsem si z nostalgie i ze zvedavosti procetl vydani druhe, bych se podival, oc bylo obohaceno.
Text je zajimavy, velmi zabavny (mate-li smysl pro suchy cerny inteligentni humor), dosti poucny, a take narocny. Tezko rict, komu je vlastne urcen - zacatecnik bude casto zmaten narazkami, kterym neporozumi, pokrocily ctenar oceni narazky, ale zase ho mohou mirne nudit bezne znama fakta. V kazdem pripade by knihu meli cist lide zvidavi s otevrenou mysli, kteri se umeji zasmat sami sobe a neberou moc vazne ani sve kulturni koreny. Ctenari zvidavi, kteri si ochotne dohledaji informace. Jinymi slovy, idealni cilova skupina je dosti mala a dovedu pochopit remcani ci pocity nespokojenosti u vetsiny ctenaru. Dlouha a ponekud sroubovana souveti, ktere je treba cist pozorne ci vicekrat, tento stav podtrhuji.
Cteni to je hutne, ale zajimave, informativni (pokud tema prilis neznate), ci alespon zabavne (pokud jste jiz vetsinu faktografie zachytili jinde).
Nutno podotknout, ze kniha (v souladu s podtitulem) prinasi pouze ultimatni pohled na rpoblematiku. Pokud cekate, ze se dozvite o konkretnich vedomych pohnutkach, ktere motivuji vrahy, tak budete zklamani.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Proč se lidé zabíjejí? v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 69x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 6x |
| v Mé knihovně | 34x |
| v Chystám se číst | 53x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 3x |
Tu půlhvězdu strhávám za plagiátorství. Konkrétně za to, že jedna z kapitol o genocidě a kus kapitoly následující je nepřiznaná parafráze Diamondova „Třetího šimpanze“. Americký autor je tu zmíněn výlučně jako zdroj konkrétního dopisu tasmánské osadnice, přetištěného koncem 19. století v lokálním tisku. Zrzavý ho otrocky převypráví podle Diamondova podání, místo aby nahlédl do pramene (do oněch novin, není-li archivován dopis). Jinak Zrzavý na Diamonda v průběhu rabování faktů – ba dokonce jeho unikátních novoguinejských zkušeností – neodkáže ani jednou. Kdyby to provedl student, v okamžiku odhalení by dostudoval. Pan profesor asi smí; co je dovoleno Jovovi...
Ale to by měla řešit spíš disciplinární komise než můj komentář, takže ke čtenářským aspektům dílka. Ve své černohumorné eseji se Zrzavý snaží vysvětlit vraždu a genocidu nikoli jako patologie, ale jako projev naší biologické přirozenosti. Hledá odpovědi na otázky, jaké způsoby infanticidy volí rodiče vlastní vs. nevlastní (a proč se různí); co zvýší naši šanci zemřít rukou potomka; nebo kvůli čemu se muži násilně zbavují spíš partnerek mladých než starých. Evoluční psychologie, již Zrzavý popularizuje, nabízí obohacující a pro někoho snad i kacířské náhledy na lidské univerzálie.
Třeba na zločinnost jako na sociálně stabilní strategii, kterou tudíž nelze vymýtit tresty. Nebo na genocidu nikoliv jako vraždu ve velkém, nýbrž – v jistém smyslu – její opak. K homicidě totiž tíhnou lidé uvažující způsobem "půjčka za oplátku", kdežto ke genocidě stoupenci uvažování "oni nejsou jako my", což jsou podle autora dvě alternativní strategie, původně paradoxně designované k prevenci konfliktů. Dál homicidy páchají nonkonformní jednotlivci (často) ve vlastním zájmu, kdežto genocidy jsou kolektivní podniky praobyčejných občanů (zhusta) idealistického ražení, doprovázené nápadným mravním purismem. Ve smyslu „vyhlaďte město, ale neodnášejte si z něj, co vám nepatří“.
Byla by chyba čekat něco jiného než esej – třeba rozsáhlejší pojednání. Kniha notýskového formátu nabízí zkrátka hrst faktů pospojovaných vtipnými glosami a ústící do dráždivého závěru. Nic víc, nic méně. První kapitoly autor vypotřeboval na to, aby čtenáře vůbec naučil biologicky myslet. Z pohledu biologa je to trošku škoda (autor se místo toho mohl věnovat třeba siblicidě nebo válce, na něž se v knize příliš nedostalo), zato humanitní učence – ideálně filosofy, historiky a theology – by dílko mohlo obohatit o nový úhel pohledu. Mnozí totiž nad faktem zabíjení žasnou jaksi víc, než by odpovídalo naturelu nás živáčků (od šimpanzů a rypošů po bolševiky či argentiské junty), v nichž evoluce požírá své děti.