Proces
Franz Kafka
V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě.... celý text
Přidat komentář
Tohle není apriori kritika byrokracie, byrokratický proces je tu alegorií na mezilidské vztahy, za mě je to popsaná tísnivost autora ve společnosti plné předsudků, vzájemného odsuzování a předem rozhodnutých obžalob člověka. Kde soudy jsou prováděny bez obhajoby - ta ani nemá skutečnou roli obhajoby jako spíš osobní pomoci. Není tu přímé odsouzení, proti soudu nemožno se odvolat, soudy probíhají na každé pavlači a každý je součástí procesu, ze kterého vyjde obviněný vinen za jakýchkoliv okolností. Může se rozčilovat, nemusí s tím souhlasit,.. ale nakonec podlehne. Jednou obžalovaný má svůj osud zpečetěn, je zde možnost věčné obhajoby, či zapomnění, ale to člověka již nikdy nezbaví procesu. K. doběhl život a chápe svou vinu, ano - zemře jako pes.
Kafka citlivý a bezvýchodný, jako obvykle.
Z Procesu som úprimne sklamaný. Na strednej som čítal nejaké poviedky, z ktorých som bol nadšený a tak som sa na román naozaj tešil. Pointa dobrá (na mňa malo dielo pomerne Orwellowskú náladu), ale tá bezduchosť postáv ma úplne dostala. Niektoré pasáže boli absolútne nudné a zbytočné rozpísané. Nevytvoril som si vzťah so žiadnou z postáv. Dočítal som to popravde len kvoli tomu, že kniha má málo strán, inak by som ju ale odložil a s čistým svedomím sa k nej už nikdy nevrátim.
Bohužel mě toto neoslovilo. Pro mě neosobní styl psaní, podivně se chovající hlavní postava s protivným jednáním, natahované rozhovory o ničem, táhlo se to prostě jako sýr. Nedokončené dílo, jehož význam (který měl dle mého pojednávat o absurditě konání veřejných i poloveřejných složek) mohl být klidně podán jinak a vyznělo by to lépe. Paradoxně mě závěrečné škrtnuté kapitoly bavily o něco víc a dodávaly další pohled do příběhu.
Možná se nedivím Kafkovi, že nechtěl, aby jeho texty byly publikovány, toto bylo prostě slabé. Po přečtení bych se k nepublikování také klonil, ale zkusím ještě další knihy a uvidím.
Při čtení se mi podoba postav a prostředí kdoví proč vizualizovala do něčeho mezi Brazilem a 1. Blade Runnerem...
Kniha vypráví příběh Josefa K, ale těžko říct z jaké doby, z jakého režimu, z jakého státu.. Kniha nebyla dokončena a působí tak trochu zmatečně, nicméně čtivě. 70%
Poslechnuto jako audiokniha. Vůbec mě to nezaujalo a přišlo mi to celé o ničem. Možná jsem ještě nedospěla do fáze, ve které bych knihu mohla ocenit. Lhostejnost hlavního hrdiny, nepochopitelný románek s Leny a rozhovory s advokátem. Nevím no, třeba to zkusím za pár let znovu, ale asi to nebude žánr vhodný pro mě.
(SPOILER)
Přečteno v rámci povinné četby – hodnocení hvězdičkami tedy zmírněno :)
Na knihu jsem po přečtení Proměny pohlížela poměrně skepticky, opět se zde totiž objevovala, pro Kafku vlastně typická, nezaujatost a lhostejnost k osudu hlavního hrdiny.
Ten byl také celou dobu – i v napjatých a vyhrocených situacích – dost v klidu a často se choval nelogicky. Co mělo znamenat to dostaveníčko s Leny? Strýc mu domluvil advokáta a oba mu chtěli skutečně pomoct, ale on ukázal naprostý nezájem co se jeho věci týkalo.
Nejvíce mi ale asi připadala zvláštní ta samozřejmost, se kterou byl děj podáván. Není divné, že by nikdo (ani K. samotný) neřešil, že je ve skutečnosti doopravdy nevinný? Ano, udělal pár pokusů o vlastní obhajobu, ale proč tomu procesu vlastně přikládal takový význam, když ho nikdo do ničeho nenutil a on nic špatného neudělal? Proč vůbec přijal „hru“ soudců a začal se v procesu tolik angažovat? A proč potom tak potupně a zaslepeně „přijal svůj osud“, který mu nadiktovali a dokonce uvažoval, že jim s jeho likvidací pomůže?
Musím ovšem říct, že atmosféra byla dost silně vylíčena. Zřetelně jsem z knihy cítila ten nepříjemný neklid a strach. Strach z něčeho většího, kdy K. čelí soudu a neznámému procesu, o kterém vlastně nic neví. Ten pocit, že proti té obrovské neznámé síle nemá samotný jednotlivec vůbec šanci vyhrát.
Moc soudu byla podle mě přesto přeceňovaná, protože na K. ve skutečnosti neměli žádnou páku – dva hlídače, kteří mu přišli na začátku zatčení oznámit, mohl za mě úplně klidně z bytu vyhodit a dál se tím nezatěžovat.
Já se tedy přiznám, že jsem knihu nečetla v úplně nejlepším rozpoložení, proto mi knihu trvalo tak dlouho přečíst a i se soustředit na příběh a vše to správně pobrat..
Jednou to zkusím zas, ale pár poznámek k tomu poznamenaných mám.
Trvalo mi zorientovat se v situacích a v postavách, ale líbily se mi dodatky na konci knihy. Jakože autorem vymazané pasáže, dodatky a tak.
Zatím tedy dávám za tři, a jednou si to zkusím znovu.
Kniha, která se velice nepříjemně četla a byla neskutečně absurdní, ovšem možná i díky tomu ve výsledku udivuje svou genialitou. Samozřejmě ta absurdita všech procesů je tu přehnaná, ovšem bohužel není možné nevidět i určitou podobnost s dnešní dobou, kdy ten úřednický moloch občas funguje velice podobným absurdním způsobem. Nikdo vlastně neví, co po kom chce, většina lidí svou práci dělá jenom proto, že jim někdo jiný řekl, ať to tak dělají a výsledkem je naprostý chaos, který nejenže nedává smysl, ale navíc je vzájemně tak promotaný, že proti němu nejde bojovat. Jedno z těch děl, která lze označit za nadčasová.
Kniha je absolutně nepochopitelná a zabývá se tématy mně velice cizími, přesto je něčím zajímavá. Hlavní postavou není nikdo idealizovaný, jak to je ve většině ostatních knih. Navíc po celou dobu se o hlavní postavě píše pouze jako o "panu K.", případně "Josefu K.". Konec byl pro mě dost nečekaný.
Dalším faktorem, který mě zaujal, je fakt, že kniha je v podstatě nedodělaná a na konci si můžete přečíst různé "dodatky" nebo "místa škrtnutá autorem".
"Jsem tu od toho, abych mrskal, tak mrskám." Snové blábolení, silně nepříjemná, nepochopitelná kniha. Mám rád absurdum Davida Lynche, tohle bylo ale strašně vysilující. Jako kolovrátek jedna divná situace za druhou, Josef K. nemá skoro žádný psychologický vývoj. Od zarputilosti po apatii. Je to alegorie k odcizené zahuštěné civilizaci, kde nemá jednotlivec šanci ji pochopit?
Kafka zkrátka uměl. Všudypřítomná byrokracie, která nás ostatně sužuje i v dnešních dnech jest zde velmi barvitě popsána. Boj s úřady mně občas připadá, jako boj s větrnými mlýny, zkrátka něco, nad čím nejde zvítězit.
Mám fakt ráda Kafku. Ve své stručnosti je brutálně přímý a umí krásně zdůraznit neskutenčnou absurditu a byrokracii světa kolem nás. Všudypřítomné domluvy a dohody, jež nemá Josef K. jak rozklíčovat a jak do nich zasáhnout, i když se týkají přímo jeho mi spolu s totalitářství připomínaly mnohem později napsané antiutopické romány.
(SPOILER) Proces je podle mého názoru boj se sebou samým. Svědomí je nejkrutější soudce.. Kafka je geniální, tedy pro mě. V jeho díle každý najde něco jiného - obsáhlost jeho fantazie nás zahltí a teď si vyber... Zdánlivá nesmyslnost celého příběhu mohla být vyřešena, ale dílo nebylo dokončeno. Můžeme si jen domýšlet.. A to mě na tom hodně baví...
Josef K. není žádná oběť, naopak je to dost aktivní účastník celého děje. Nikoli ovšem hybatel, to samozřejmě ne. Trochu spratek. Ale člověk mu téměř fandí. Praha je v Kafkově podání město, kde na vás všichni civí a kde narážíte neustále na zdi jakýchsi tajných domluv, o kterých vám nikdo neřekl. Fascinující je podvratná každodennost, soudy jsou v místech, kde by to člověk čekal nejméně - půdy, sklepy, zatuchlé prádlo visící na šňůrách. V Čechách, kde soudy obvykle trvají kolem deseti let, je to pořád aktuální kniha. A samozřejmě mnohem méně jednoznačná než tady popisuju. Pro Josefa K. je totiž jeho "proces" hlavně příležitost, jak vystoupit z nudné a bezbřehé rutiny spořádaného života.
Ústredné motívy bizarnej birokracie, totalitného režimu a neschopnosť - teda nemožnosť - splnomocniť svoje sily, boli zachytené perfektne. V niektorých momentoch to pripomínalo niektoré konkrétne režimy v ktorých sa veľmi nezaoberá individualitou občanov. Pri týcho motívoch je mi jasné prečo je tento román tak všeobecne populárny a aj po takmer 100 rokoch nezapadoil prachom.
Ťaživá atmosféra a bezvýchodisková úzkosť pána K. je literárna pochuťina. Avšak.... Nekompaktnosť textu - akoby z neho boli povyberané kapitoly, či dokonca úrivky - ma nesmierne vyrušovali. Akoby to autor písal v epizódach, potom škrtal a už sa k tomu nevrátil. Je to napísané vynikajúco, idea absurdna je nadčasová ale tá nesúdržnosť mi prekážala.
Z dostupných Kafkových diel má práve toto bavilo najmenej, môže to byť aj kvôli tomu, že som sa nedokázal úplne vžiť do situácie hlavnej postavy. Každopádne si myslím, že kniha určite stojí za prečítanie, a pravý Kafkov fanúšik si v tom nájde niečo svoje.
Pokud chcete začít s Kafkou, tak by Proces neměl být první, co od něj čtete. Musíte se mu nejdřív trochu dostat pod kůži, jinak tuhle knihu po chvíli odložíte s poznámkou "co to kurva je..." Doporučuji pořadí Proměna-Amerika-Zámek, a Proces až potom. Připravte se na to, že Kafka v podstatě nerozlišuje mezi fantasmagorickými scénami z horečnatých snů a "realitou" příběhu, minimálně to nijak nerozděluje a nevysvětluje. Čeká vás ponor do beznaděje, temnoty a zaprášených zákoutí nejen spisovatelovy duše, ale i městských uliček a nesmírně depresivních podmínek bytů a pokojů, kde románové postavy bydlí a přebývají. Pro všechny tu existuje jen práce a služba, neustálé ohledy na konvence a to, co si myslí ostatní... Jestli v tomhle, třeba jen vnitřně (duševně) Kafka žil (a patrně to tak opravdu je), tak pozor, přátelé - jak vám to začne připomínat vás, honem pryč z toho, bavte se a žijte. Kašlete na všechny "procesy" neustále probíhající v mezilidských vztazích - a hlavně se nenechte smířeně odtáhnout na místo konání rozsudku, tak jak to nakonec všechno vzdal K. Proces je kniha sáhodlouhých dialogů, které vám nebudou moc dávat na poprvé ani smysl, ale přeci ho mají. Některé scénky, které vám budou připadat jako hodně nepovedené pokusy o komedii, nutno brát jako podobenství, jinak autora okamžitě zavrhnete jako divného pavouka - což on sice na jednu stranu určitě byl, přesto věřím, že smysl, který tam vidím, byl tak i zamýšlen. Pro čtení široké veřejnosti doporučit nelze - jde o literaturu velmi náročnou, vhodnou pro knihomoly a literární fajnšmekry. Každopádně děkujme panu Brodovi, že nesplnil jedno z posledních Kafkových přání a jeho dílo nespálil, ale vydal a tím i zachoval i pro nás.