Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537843/bmid_proces-663765f68670c.jpg
4
2244
2244
Proces je nejčtenější, nejpřekládanější a nejčastěji adaptovaný román Franze Kafky (1883-1924). Kdo nezná Kafkův život, je románem vtažen do nepochopitelného soukolí byrokracie, v němž má vše svůj řád, ale ničeho se nelze dobrat, a zvláště ne spravedlnosti; do tolik známých praktik totalitních režimů, kde genocida a zvůle soudnictví jdou ruku v ruce. Cílem je ponížení člověka. Vzít mu důstojnost a dohnat ho k vlastnímu obvinění, v němž je smrt úlevou a vysvobozením. Tím je zachycen obecně platný princip a tím je také román nadčasový. Kdo však životopis Franze Kafky zná, vidí zde další paralelu – ženu. Šest let trýznivé lásky Franze Kafky s Felice Bauerovou, německou dívkou, se kterou byl Kafka dvakrát zasnouben. První zásnuby byly zrušeny sice na Kafkovo přání v Berlíně roku 1914 v hotelu Askánský dvůr, ale snoubenec se přesto cítil nesmírně ponížen, protože se vše odehrálo veřejně. Byl vystaven „soudu“ před celou rodinou Felice, a to nečekal. Krátce na to, začal psát Proces, svůj první román, který končí větou „Jako pes,“ pravil, bylo to, jako by ho stud měl přežít. Manželství vnímal Kafka jako konvenci – být dobrý, správný muž. Takové pojetí se ovšem vůbec neslučovalo s psaním. Mou jedinou vášní jsou ty moje noční škrabanice, napsal v dopise. Proces je vedle Zámku a Ameriky Kafkovým třetím románem. Ani jeden z nich ovšem nebyl dokončen. Předem je tedy dáno, že hledání významu bude i touto fragmentárností znesnadněno. Nakonec však nezáleží na tom, proč Kafka román napsal, ale jaké osobní poselství nám, každému jedinému čtenáři, předává.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
1998
,
Radioservis
Originální název:
Der Process, 1925
Interpreti: Jiří Ornest
více info...
Přidat komentář
"Kdo říká, že miluje Kafku, tak ho pravděpodobně ani nečetl," říkal jeden profesor z vejšky. Právě k tomuto dílu se mi onen citát velmi hodí. Umě vyjádřené zmítání odnikud nikam v naprosto beznadějné nejistotě vědění, kdo za tím vším stojí, se vykrádajíc samo sebe roztahuje do skoro dvousetstránkového díla, jež je příliš dlouhé a příliš o ničem na to, aby mohlo získat svůj obdiv. Jsem si jistá, že tato kniha velmi silně a rozsáhle vylíčila Kafkův životní pocit, jež by ale na 80 stranách ztělesnil něco, čemu by bylo možné vzdát obdiv jako celku.
Tak hrozně bych mu chtěla rozumět, moc se mi nepoštěstilo. Přečíst těch pár stránek (po Zločinu a trestu) pro mě bylo utrpení.
Franz Kafka - víc snad ani říkat nemusím! Jeden z největších a zároveň nejzvláštnějších autorů. Byl to takový smutný, plachý Žid. A tím smutkem, tím je protkáno každé jeho dílo.
Kafka a jeho pojetí světa - vlastně to vypadá, že příběhy nemají pointu, jsou to jen divné popisy něčeho. Jenže v tom to je, v tom je ukryta celá existence.
Der Process - škoda, že neumím německy - chtěla bych ho číst v originále. Ale ono je to asi jedno. Na jazyku nezáleží, podstata Procesu, a vlastně celého Kafkova díla, spočívá trochu jinde, než zrovna ve slovech.
Kafka je v myšlence, v duchu, v papíře knihy... Je mezi řádky.
Proces se musí číst ne očima, ale duchem. Člověk se musí stát součástí toho zvláštního příběhu - jinak ho nikdy nepochopí.
Kafka dokázal geniálně vystihnout pocit byrokratické odcizenosti, který zažívám denně. Fascinuje mě jeho vliv na pozdější autory. "Kafkovskou" atmosféru jsem později nalezl v mnohých knihách (např.: Temný obraz od Dicka). Všechno je temný a odcizený. Člověk má kontakt s procesem pouze pomocí pokoutných institucí.
Nikdo není nevinný.
Úzkost, paranoia.
Kafka zemřel dříve, než kdy mohl dílo dokončit. Tento fakt jen umocňuje celkové vyznění díla. Všichni jsme v jisté míře loutkami nějakého vyššího řízení. Jsme strůjci a zároveň otroci svých vlastních životů. Ovlivňujeme je a zároveň jsme ovlivňováni. Svádíme boje a nepokoje vůči vyšší spravedlnosti a pravdě až do soudného dne, kdy bude nad námi vynesen náš vlastní ortel. Kafka polemizuje nad myšlenkou, co je a není v naší moci, a vyjadřuje bezmoc a věčnou nejistotu, kterou je pan K. sužován až do úplného závěru, kdy vše graduje v nevyhnutelný konec.
Letos máme výročí 130 let od narození Franze Kafky, proto jsem se rozhodl ho "zkusit". K této knize jsem se dostal až teď, téměř 20 let po maturitě a jsem tomu rád. V době studijních let bych na tuto knihu "neměl" - asi sílu, chuť, náladu, trpělivost a určitě pochopení. Velmi působivě napsáno, atmosféra stísňující, tíživá. Kafka píše úplně jinak než naprostá většina autorů, které jsem kdy četl. Není to kniha na letní dovolenkové čtení, chce to čas, klid, aspoň já jsem potřeboval naprostou koncentraci, abych ty myšlenky ve větách dokázal jakž takž zpracovat a "pochopit"? (to může každý jinak :-))
TA ATMOSFÉRA! Dílo je to těžké, tíživé a temné, bizarní, lehce surreálné, místy hůře srozumitelné, s přibývajícími stránkami stále bezvýchodnější a úzkostlivější. Aniž bych měl ambice knihu analyzovat, interpretovat a pídit se v tom, co tím chtěl Pan Autor říci, chci zmínit, že nedokončenost není v tomto případě nedostatkem (ale to se dá říci asi o všech Kafkových dílech). Spíše umocňuje depresi z vnitřního světa Josefa K (a že jí je!), z věcného, chladného a nezaujatého konání postav. Oddaluje vysvobození, které nepřijde, a ani přijít nemůže.
Nezapomenutelná a jedinečná kniha, kterou bych doporučil spíše silnějším jedincům, přičemž bych určitě Procesem nekazil povinnou četbu dětí. Ty si z něj očividně stejně nic neodnesou.
Knížka je čtivá, děj knihy se pro mě vlekl tento styl mě moc nezaujal prostě povinná četba.
Strašně ráda bych charakterizovala pocit, který jsem měla, když jsem knihu četla. Pokládala jsem si různé otázky. Co se tu děje? Kdo je vlastně Josef K.? Kde bere soud takovou moc? Kdo je v čele? Proč není o něm nikde ani zmínka? Jak se duchovní dostal k práci vězeňského kaplana? Je to proces. Proces, se kterým nemůžete nic udělat. Jste odsouzení, nevíte proč, nevíte vlastně ani kým, nevíte nic. Takový zlý sen, řekla bych. Příběh o dveřníkovi je podle mého názoru tou nejzajímavější částí knihy. Je to naprosto dokonalý příběh. Kdo je komu podřízen? A jak moc nám tento příběh vypovídá o myšlence celé knihy? Děkuji panu M. Brodovi za to, že neuposlechl přání F. Kafky - zničit díla, a Proces vydal.
Podařilo se mi se do Procesu začístt až na třetí pokus a to po dvou letech od prvního pokusu. Znám ale i případ dočtení a docenění Procesu až po 15 letech, a to už je u nás horní sazba... Síla tohoto nedokončeného románu není ani tak v příběhu, jako v situacích a detailním popisu jednání různých úřadů, nižších a vyšších úředníků, soudců, služebných a dalších bizarních postaviček, které se neustále točí kolem toho "nováckého" kolotoče soudů. Je to román, který se čte kvůli jeho jazykové vytříbenosti a mnohdy velmi černému humoru. Nečekejte ale od něj plážovou četbu plnou zvratů a nabuzeného děje. V Procesu vše plyne dusným a ospalým tempem noční můry v pravé poledne. Pokud Vás baví četba knih, které staví spíše na jazykových kvalitách a atmosféře, pak je Proces román, který Vás určitě nudit nebude. Pokud ale čekáte akci a zvratuplný děj, pak pro Vás bude čtení Procesu opravdovým procesem. Ještě musím vyzdvihnout vynikající překlady, a to, jak od Eisnerů z konce 50. let, což byla tehdy neskutečná odvaha, tak překlad od Josefa Čermáka, který je překladem výcházejícím z kritického vydání. Doporučuji.
Četl jsem to už dvakrát, zašel si dokonce před pár lety na představení Divadla komedie v Praze a je to opravdu tíživá záležitost, kdy se nad člověkem sbíhají neurčité temné mraky bez zjevného důvodu a ten se pouze snaží zjistit proč a co se vlastně děje a každá odpověď přináší pět nových otázek, vše je tak nedosažitelné a absurdní, ač se Josef K. ničeho nedopustil, sám se svou aktivitou zahrabává hlouběji a hlouběji do bahna nejasného obvinění. On krom přílišného uvažování vlastně nic neudělal, celou paranoiu chápu jako takový vnitřní souboj, kdy dohnán vlastním vědomím absurdity okolního světa a zřízení nakonec spáchá sebevraždu. Dokonalá a mrazivá záležitost.
Jen doplním, že záhadné obvinění Josefa K je hezky popsáno v doslovu: "Je to člověk slušný, ale v sebe zakletý. Nikomu vědomě neublíží, tím méně však pro někoho a pro něco žije, tím méně se za něco obětuje." Z příběhu to však příliš patrné není, u Kafky se obecně vyplatí čísti doslovy;)
PS: Kouknul jsem i na filmové zpracování Procesu z roku 1962 - zajímavé, ale důvod obvinění mi zde přijde ještě více skrytý než u knihy. Film si spíše libuje v absurdních ztvárněních a třeba scéna s trojicí chlapíků v bankovní spíži nebo s dotěrnými holčičkami ve věži mě moc neoslovila. V knize je vše popsáno mnohem důkladněji a obšírněji, tady mi to vyznělo nějak naprázdno.
Děj knihy mě přitahoval a četla jsem se zaujetím. Líbí se mi Kafkův styl psaní, byť je složitější.
Asi bych mohl rozebírat hloubku, kterou Proces bezesporu má (určitě se tak tváří:-)) ), specifický Kafkův styl a podobně, ale rád bych napsal jen jednu věc. Kafka a proces tuplem skutečně není kniha pro každého a to nemyslím nijak elitářsky - nebyla to ani kniha pro mě, když jsem ji poprvé otevřel. Nedočetl jsem ji. Až za pár let jsem náhle dostal pocit, že se kolem mě hroutí celý svět a že je všechno špatně (s nadhledem). Díval jsem se na televizní noviny, četl časopisy, chvíli sledoval politiku a došel jsem k závěru, že jsem skutečně a naprosto bezmocný. Náhle jsem zahlédl na poličce odložený Proces a znova ho rozečetl a náhle ke mně promlouval a to naprosto jasně. Nevěřil jsem, že si začnu s Kafkou tykat, ale nabídl mi to a já byl v bodě, kdy jsem to dokázal přijmout.
Jsem odpůrce onoho - ještě jsi k tomu asi nedorostl, nebo jednou na to přijdeš...atd., ale u této knihy to pravděpodobně do určité míry platí. Tedy spíše ve smyslu - má na ni každý, ale ne jen tak, musí ji vzít do ruky v tu správnou chvíli. Aspoň já mám takový pocit. To je vše, více než svůj pocit, jsem v tomto komentáři nechtěl sdělit.
“ 'Jako pes!' řekl, bylo to, jako by ho ten stud měl přežít.”
Kniha je pro mne pravým opakem grafického románu. Nejen že mne příliš nezaujala, chvílemi jsem se dokonce poměrně slušně nudila. Příčina nejspíš vězí v mém osobním nepochopení hlavního hrdiny. Skutečně nemohu přijít na to, proč by měl poslouchat kohokoliv, kdo se jeví jako osoba značně nevěrohodná. Natožpak když je takových osob více....
K Procesu se rozhodně vracet nehodlám. Jako jednou čistě pozitivní věc bych v něm označila poslední, citovanou, větu.
Nepopírám velmi zajímavou myšlenku, ale nelíbil se mi způsob, jakým ji Kafka "rozebral".
Některý typ čtenáře bude nadšen, ale ten další, kam patřím i já, se bude při čtení nudit; a to ne z těžkosti četby...
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Přečetla jsem pár dní před tím, než jsem viděla divadelní inscenaci v Komedii. Myslela jsem, že jsem připravena na všechno. Nebyla to pravda. Milovat Kafku asi nejde, ale - docela mu rozumím a vlastně mi často mluví z duše. Smutné.