Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537843/bmid_proces-663765f68670c.jpg
4
2244
2244
Proces je nejčtenější, nejpřekládanější a nejčastěji adaptovaný román Franze Kafky (1883-1924). Kdo nezná Kafkův život, je románem vtažen do nepochopitelného soukolí byrokracie, v němž má vše svůj řád, ale ničeho se nelze dobrat, a zvláště ne spravedlnosti; do tolik známých praktik totalitních režimů, kde genocida a zvůle soudnictví jdou ruku v ruce. Cílem je ponížení člověka. Vzít mu důstojnost a dohnat ho k vlastnímu obvinění, v němž je smrt úlevou a vysvobozením. Tím je zachycen obecně platný princip a tím je také román nadčasový. Kdo však životopis Franze Kafky zná, vidí zde další paralelu – ženu. Šest let trýznivé lásky Franze Kafky s Felice Bauerovou, německou dívkou, se kterou byl Kafka dvakrát zasnouben. První zásnuby byly zrušeny sice na Kafkovo přání v Berlíně roku 1914 v hotelu Askánský dvůr, ale snoubenec se přesto cítil nesmírně ponížen, protože se vše odehrálo veřejně. Byl vystaven „soudu“ před celou rodinou Felice, a to nečekal. Krátce na to, začal psát Proces, svůj první román, který končí větou „Jako pes,“ pravil, bylo to, jako by ho stud měl přežít. Manželství vnímal Kafka jako konvenci – být dobrý, správný muž. Takové pojetí se ovšem vůbec neslučovalo s psaním. Mou jedinou vášní jsou ty moje noční škrabanice, napsal v dopise. Proces je vedle Zámku a Ameriky Kafkovým třetím románem. Ani jeden z nich ovšem nebyl dokončen. Předem je tedy dáno, že hledání významu bude i touto fragmentárností znesnadněno. Nakonec však nezáleží na tom, proč Kafka román napsal, ale jaké osobní poselství nám, každému jedinému čtenáři, předává.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
1998
,
Radioservis
Originální název:
Der Process, 1925
Interpreti: Jiří Ornest
více info...
Přidat komentář
Mě prostě Kafka nebaví, ten jeho tok myšlenek pro mě nemá logiku, žádné jeho dílo jsem nedočetla, i když šancí dostal několik. Lepší je číst o něm než od něho.
Opravdu zvláštní dílo. Kafka byl prostě jedinečný svou osobností, což se projevilo i na způsobu jeho psaní. Stále nevím, co si o jeho dílech myslet.
Nejsilnější stránkou Kafkova nedokončeného Procesu je podle mého humor. Není snadné tvořit humor na pozadí těžké, temné atmosféry příběhu, ale Kafkovi se to povedlo výborně. Přečetl jsem doposud jen dvě knihy, u kterých jsem se chvílemi i hlasitě smál. Byl to Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha a Proces. Srovnání s Donem Quijotem by jistě snesl i Kafkův zcela unikátní, skvostný jazykový styl. V perfektně vystavěném příběhu se Kafka nezaobírá zdánlivě důležitými údaji o tom, kde se děj odehrává, jak se jmenují či jak vypadají jeho postavy. Soustředí se však velice komplexně na niterné důsledky doléhání fiktivní, obludné a absurdní soudní mašinérie, která je s to zcela pohlit lidský život ještě dříve, než je vydán verdikt. Při čtení je třeba mít se na pozoru, protože do děje už tak těžko uvěřitelného vstupují jakési horečnaté sny, které ještě více podtrhují bezútěšnou situaci z neznámé příčiny obžalovaného pana K.
Je to Kafka! A Kafka je Kafka!
Chápu, že se na zemi objevuje takové množství interpretací... i proč vítězí ten "boj proti ouřadům"... Kafka je hračička... a mě baví... grotesknost některých pasáží je neuvěřitelná...
Dlouho jsem četbu odkládala, zbytečně. Trochu chandra, jinak čtivá. Nebude to můj poslední Kafka. Jen se ptám, kdo je soudcem?
asi jsem příliš starý, ( možná jsem líný přemýšlet), ale pro mě je tenhle donkichotský boj s absurdní byrokracií nudný. Určité pasáže čtivé ale většinou usínám. Pro mě pan Kafka nemá prostě kouzlo, pardon.
Proces je mystériem nesčetných otázek i spektrem různorodých interpretací, jež se nejčastěji odvolávají na odsudek byrokracie, v jejímž soukolí jedinec strádá, až zcela rezignuje. Přesto se ptám: je skutečně Josef K. nevinný? Autor nám, krom prokuristovy obhajoby, neposkytuje pražádné indicie. Finančníkova osobnost nám do jisté míry zůstává zastřena jako proces sám. Taktéž nesouhlasím s názorem, že by K. bezpodmínečně rezignoval. Jistě, nuance mezi rezignací a smířením je těžko uchopitelná, přesto vnímám Kafkův proces jako podobenství, jež se odvíjí především v rovině lidské, a až pak společenské. Vždyť veškeré dění zde zaštiťuje zcela neviditelná síla, kterou není v lidské moci poznat, a která nemá nic společného s justičním systémem jakékoli společnosti. Josefu K. byla udělena výstraha, snad jen přistoupil ke svému procesu ze špatného konce.
Výborný začátek knihy, úplně jsem se nadchla a těšila, jak se bude vše vyvíjet. Nakonec jsem byla zklamaná protože se vlastně nic nedozvíte a akorát se do všeho postupně ještě více zamotáte
Na mě padá z Kafky chandra. Dočtu a už vím, že se k tomu nikdy nevrátím. Přemýšlím, jak ho ten otec poznamenal, nebo vůbec celý jeho život v předválečné Praze, kde se cítil být vykořeněný. To není jen kniha o byrokracii. Ale právě i o tom, jak je člověk schopen přijmout obvinění, jakkoliv je absurdní. Rezignuje, přestane se bránit, a vlastně i divit. Skončí jako pes.
Podivná kniha. Místy čtivě psaná se zajímavými pasážemi vybízejícími k zamyšlení (příběh o dveřnících), místy zcela nelogická a připomínající spíš jakýsi horečnatý sen. Navíc místy až nudně rozvláčná. Podobné je to i s hlavní postavou. Místy budí dojem normálního racionálního člověka, ale v celkovém kontextu vlastně jedná velmi podivně, jako by se v tom svém procesu docela vyžíval a situaci ještě s chutí dál komplikoval. Závěrečná scéna už zcela postrádá jakoukoli logiku. Procesy ostatních se přece vlekly léta, jak tam bylo zmíněno, tak proč tento zlom? Je celková nevyváženost a určitá nesourodost knihy a všechny tyto rozpory nějakým záměrem autora, nebo odrazem jeho psychických obtíží?
Josefův citát: "Co je psáno, je neměnné, a mínění jsou často jen výrazem zoufalství nad tím." je nejlepším hodnocením celé knihy. Stejně jako Proces je celé Kafkovo dílo nedokončené, a proto není možné ho v celé šíří pochopit a zanalyzovat. Každý v něm spatří něco jinýno. Já osobně jsem v Procesu spatřoval boj K. proti společnosti a jejímu tlaku, kterému nakonec podlehne. Ale co bych hlavně ocenil, je Kafkova schopnost vyvolat v čtenáři různé emoce. Při historce s úředníkem, který házel advokáty ze schodů jsem se smál, při obhajování K. jsem byl zmaten a při rozhovoru s vězeňským kaplanem mě mrazilo v zádech.
Franz zase dokázal, že je génius.
Díky této knize jsem měl takové depresivní nálady.Dokázal jsem se vžit do hlavního hrdiny.
Je mi skutečně líto, že je dílo nedokončeno. Fantasie pracuje na plné obrátky a v hlavě se mi pořád míhají představy toho, jak by vlastně chybějící či nedokončené pasáže vypadaly. Jinak do Josefa K. jsem se díky Kafkovi dokázal parádně vcítit, původní přístup Josefa K. k procesu - spíše jako ke hře - se postupně mění v bezradnost a nemožnost s nastolenou soudní byrokracií jakkoliv pohnout. Trochu mi to připomíná naše současné úřady:) Člověk si sice může tisíckrát říkat, že by se zachoval jinak - Jenže ono ač by se zachoval jakkoliv, stejně by jeho snaha vyšla vniveč a výsledek by byl stejný. Ta bezradnost z toho přímo čiší.
Temná a ponurá kniha. Kafku jde milovat nebo nemuset, nic mezi tím. Má osobitý a nenapodobitelný styl. Myslím, že děj této knihy vám v hlavě zůstane.
Kniha je naprosto geniální (byť velmi náročnou) analýzou bezmocnosti člověka stojícího tváří v tvář byrokratické mašinérii. Taková mašinérie funguje tak, že člověku stále dává naději, ale ihned ji zase bere zpět, slibuje člověku pomoc, ale nakonec mu sdělí, že to není v její kompetenci. Je to mechanismus bez středu, bez konečného arbitra, mechanismus, kde nikdo necítí a ani nemá odpovědnost. Tato kniha je často interpretována jako kritika totalitarismu, mě však po jejím přečtení spíš napadají příměry se současností: Nadnárodní organizace, call centra, všudypřítomná byrokracie a autokontrola...
Na jednu stranu se počtu negativních komentářů nedivím, kniha je podle mě opravdu náročná. Na druhou stranu, i když jsem určitě sama vše ještě nepochopila, myslím, žesi tolik negativ nezaslouží. Ano, vývoj knihy, onen proces je na jednu stran složitý, na druhou stranu se více méně nehýbeme z místa. Při čtení vám na mysli vyvstanou myšlenky, které by vás jindy nenapadly.. Plánuji si knihu přečíst znova, třeba ji pochopím zase o něco víc.
Říkal jsem si, že se ničím nebudu prokousávat tak těžce jako Zločinem a trestem, ale bohužel. Rád bych hodnotil jinak, jenže zhruba po čtyřiceti stránkách jsem propadl totální averzi k téhle knize, k hlavní postavě i k těm ostatním. Kdyby to bylo kratší, byl by to dobrý námět, ale roztahat příběh, kde nic nevíme a nic se nedozvíme, do 200 stran, to je trest pro čtenáře. Kafku a jeho tvorbu neodsuzuji, jen se mi bohužel nepodařilo mu porozumět.
Ačkoliv jsem dala přečteno, není tomu tak. Po 80 stránkách jsem knihu musela odložit s pocitem, že už dál to prostě nejde. Před tím, když jsem o Kafkovi pouze slyšela, měla jsem obrovskou chuť si jeho knihy přečíst, ale po přečtení prvních pár stránek jsem si s Kafkou do noty nepadla, kniha mě opravdu nenadchla.
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Knihu jsem přečetla kvůli povinné četbě.
Někdy mi přišla chaotická, nechytala jsem se myšlenky...asi bych se k ní znovu nevracela.