Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537843/bmid_proces-663765f68670c.jpg
4
2244
2244
Proces je nejčtenější, nejpřekládanější a nejčastěji adaptovaný román Franze Kafky (1883-1924). Kdo nezná Kafkův život, je románem vtažen do nepochopitelného soukolí byrokracie, v němž má vše svůj řád, ale ničeho se nelze dobrat, a zvláště ne spravedlnosti; do tolik známých praktik totalitních režimů, kde genocida a zvůle soudnictví jdou ruku v ruce. Cílem je ponížení člověka. Vzít mu důstojnost a dohnat ho k vlastnímu obvinění, v němž je smrt úlevou a vysvobozením. Tím je zachycen obecně platný princip a tím je také román nadčasový. Kdo však životopis Franze Kafky zná, vidí zde další paralelu – ženu. Šest let trýznivé lásky Franze Kafky s Felice Bauerovou, německou dívkou, se kterou byl Kafka dvakrát zasnouben. První zásnuby byly zrušeny sice na Kafkovo přání v Berlíně roku 1914 v hotelu Askánský dvůr, ale snoubenec se přesto cítil nesmírně ponížen, protože se vše odehrálo veřejně. Byl vystaven „soudu“ před celou rodinou Felice, a to nečekal. Krátce na to, začal psát Proces, svůj první román, který končí větou „Jako pes,“ pravil, bylo to, jako by ho stud měl přežít. Manželství vnímal Kafka jako konvenci – být dobrý, správný muž. Takové pojetí se ovšem vůbec neslučovalo s psaním. Mou jedinou vášní jsou ty moje noční škrabanice, napsal v dopise. Proces je vedle Zámku a Ameriky Kafkovým třetím románem. Ani jeden z nich ovšem nebyl dokončen. Předem je tedy dáno, že hledání významu bude i touto fragmentárností znesnadněno. Nakonec však nezáleží na tom, proč Kafka román napsal, ale jaké osobní poselství nám, každému jedinému čtenáři, předává.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
1998
,
Radioservis
Originální název:
Der Process, 1925
Interpreti: Jiří Ornest
více info...
Přidat komentář
Proces byl mojím prvním seznámením s Kafkou. Popravdě jsem od toho čekal trochu více i přest to všechno čtení mezi řádky. Začátek příběhu měl v celku spád, dokonce mi nevadili ani "nekonečné odstavce", druhá část knihy mě však trochu zklamala. Na knize se mi nejvíce líbila ona pošmourná a temná atmosféra. Podruhé si to však už nejspíše nepřečtu...
Je až s podivem, kolik lidí nechápe skrytou podstatu téhle knihy. Tohle opravdu není povrchní dílo, kde se stačí zaměřit na to očividné. Tady je nutné vidět to skryté. A to platí pro všechny knihy Franze Kafky.
Knihu od Kafky jsem četla poprvé a také naposledy - byla jsem dost zklamaná.
Není jasné, za co byl veden proces, co vlastně pan K provedl.
Po Proměně jsem se pustila do Procesu. Hlavní hrdina Josef K. nese autobiografické rysy Kafky, jakožto člověka uzavřeného do svého světa. Josef K. sice potkává další postavy a mluví s nimi, čtenář si však po celý čas čtení říká, že něco není v pořádku. Malé detaily v nás vzbuzují jistá podezření. Za co má být Josef K. odsouzen? Proč pro něj přišli v den jeho narozenin? Proč mu nikdo nechce k jeho případu nic říci? Stejně podivně, jako tento proces začal, taky tak podivně končí...
Další kniha, kterou jsem od Kafky přečetla a musím zase jen konstatovat, že se mi líbila.
Nepovedlo se mi ponořit se do děje. Četlo se to špatně a chvílemi mě to nudilo. Na druhou stranu je to skvělý nápad, který jistě potěší jiné čtenáře. Já mezi ně ale nepatřím…
Celou střední jsem si říkala, jak to musí bejt super kniha a jak si ji někdy přečtu. Celá nadšená jsem ji v Levných knihách koupila, potom začala číst. No a moje natěšenost byla tatam. Nevím, zda jsem na tohle čtení asi ještě příliš mladá nebo pitomá. Očekávala jsem něco ve stylu 1984 a pak přišlo zklamání a já se jen těšila, ať už je to za mnou, protože knihy vždy dočítám.
Človek. Nejaký, neznámy, zástupca spoločnosti, súdený. Ale pre aký prečin, začo? Vie to niekde? Kde v procese administratívy a chaosu sa to stratilo? Zaujíma to vôbec niekoho? Na zreteli je len absurdný cieľ, koniec: vinný. "Proti Josefovi K.-ovi vzniesol ktosi asi falošné obvinenie, lebo ho istého rána zatkli, hoci nevykonal nič zlé."
Když na knihu čtenář přestane nahlížet jako na historický román, ale vidí v něm opravdu absurní román, je to zajímavé čtení se spoustou míst k zamyšlení. Hlavní hrdina během roku, kdy je obviněn přechází od výsměchu a pohrdání soudem až skoro k úlevě z rozsudku. Mně to evokuje tak trochu boj s vlastním svědomím.
Kniha rozhodně není pro každého, ale i tak doporučuji přečíst.
Tohle je moje první dílo od Franze Kafky.Proces jsem si zvolil kvůli námětu, který se mi zdál vcelku zajímavý.Záčátek ujde, K. je obviněn a zatčen, ale pak už je to celé o ničem, protože poté už se vůbec, ale vůbec nic nestane. K. se snaží zjistit co se děje, ale nic se nedoví, zbytek knihy je prostě na palici.
Ani Kafkův styl mi neseděl.Na přebalu je napsáno, že se jedná o absurdní román, tak to teda jo, protože absurdní to bylo, a jak.
No a závěr...nebudu prozrazovat,ale ten tomu nasadil korunu.
Parafráza slov mojej učiteľky slovenského jazyka alebo O Kafkovom Procese na hodine literatúry na gymnáziu: „Ono je to také zmätené, nič nie je jasné, proces sa deje, vlastne nedeje, v zvláštnych priestoroch a za zvláštnych okolností.“ (?) Z tohto som vôbec nepochopila, o čo v diele ide a čo ním chcel autor povedať. Snáď som čo-to pochopila teraz, keď som si Proces prečítala.
Asi typický výklad – dusivý príkrov absurdnej, často až obludnej byrokracie, ktorý visí nad bežnými ľuďmi aj úradníkmi. Ja to vidím trochu inak, nie doslovne – skôr ako metaforu na nejaký problém, ktorý človeka vnútorne zožiera. Nevie presne, čo chce, čo bude najlepšie... nevie, čo potrebuje k riešeniu ani ako sa k nemu vlastne dopracuje... hľadá zmysel v kope nezmyslov? Zisťuje, že nikto iný mu nemôže pomôcť, ba dokonca že rady ostatných sú zbytočné a obmedzené (pretože najlepšie sa pozná každý sám). Až zúfalo pátra v odľahlých kútoch duše (špinavých, nízkych, tmavých, zatuchnutých, plných haraburdia), odkiaľ sa vynárajú dotieraví kostlivci minulých hriechov. Úporne sa snaží prekonávať prekážky, ktorých význam preceňuje, pitve nepodstatné detaily, zapája fantáziu, dokonca sa utieka k Bohu... ale aj tak nevidí koniec trápenia. K definitívnemu riešeniu sa však musí dopracovať naozaj sám + dúfa, že ide správne = práve v tomto je ten postupný proces. Duševný proces, ktorý niekedy takto zreje asi v každom z nás. Čo je na konci všetkých peripetií – nikto nevie. A pozor, toto všetko spôsobuje, že problém akosi žije vlastným životom. :-)
Žiadny rukolapný príbeh – bola to nuda? Ani náhodou! Hltala som každé slovo, dej-nedej „odsýpa“ a je to vynikajúco napísané.
„A nerobte taký krik o svojej nevinnosti, lebo to ruší relatívne dobrý dojem, aký inak vyvolávate.“
... niekedy sa stáva, že sa prvé podania žiadostí na súde vôbec nečítajú ... prvé podanie žiadosti sa obyčajne kamsi založí alebo sa celkom stratí ... súdne spisy sú neprístupné obžalovanému aj jeho obhajobe ... obhajobu totiž zákon vlastne nepovoľuje ... preto vlastne neexistujú žiadni súdom uznaní advokáti ...
„Chcete tu azda niečo zlepšiť?“ opýtala sa pomaly a skúmavo, akoby to bolo nebezpečné takisto pre ňu ako aj pre K.-a.
Advokátom totiž ani nezíde na um - a aj ten najbezvýznamnejší vidí predsa aspoň čiastočne do pomerov - žiadať alebo presadzovať na súde nejaké zlepšenie, hoci - a to je veľmi príznačné - takmer každý obžalovaný, dokonca aj celkom prostoduchí ľudia začnú hneď pri prvom vstupe na proces myslieť na zlepšovacie návrhy, a tým často premárnia čas a silu, ktoré by sa inak dali využiť oveľa lepšie. Správne je údajne jedine to, aby sa človek zmieril s existujúcimi pomermi.
Proces spíš znamená životní pouť člověka a soud jakýsi "osud" člověka, snad Boha. Člověk v životě také neví, z čeho byl obviněn (rozuměj jaký je smysl a účel života) a končí tak, že zemře ("jako pes"). Jádro románu je dle mého názoru obsaženo na straně 162 tohoto vydání ve větě: "Rozsudek nepřichází naráz; to proces přechází v rozsudek", což se dá vyložit tak, že smysl lidského života je možné poznat až pro jeho prožití.
Každopádně výborný román, nad kterým se dá nekonečně hloubat. A v člověku probudí známou myšlenku o tom, jak může poznat Svět, když nepochopí ani tuhle útlou knížku.
Četla jsem již dávno, své nynější pocity bych shrnula zhruba takto: myslím, že nejde z dnešního hlediska o román, který by popisoval jedince v začarovaném kruhu byrokracie. Vzpomeňme si spíš, kolikrát denně slyšíme: ONI říkaj, ONI píšou a my jim zobeme z ruky, místo abychom žili SVÉ životy. Myslím, že tento princip popsal Kafka ve svém románu. Člověk jedinec versus člověk ovce. Nadčasové.
Přijde mi, že tento román je naprosto absurdní a bez pointy. Celý příběh a jeho události jsou naprosto zbytečné a neodůvodněné. Obsahuje spoustu zdlouhavých popisných pasáží. Jak je možné, že za celou dobu se K. (potažmo čtenář) nedozví, za co je vlastně souzen? Opravdu mě to neoslovilo. Je mi líto.
Smutné probuzení K. do narozeninového dne...
I když jsem k románu přistupoval s obavami, tak jsem se dokázal vypořádat se sáhodlouhými odstavci a mezi řádky jsem vnímal nadčasovost - sisyfovský úděl úřední(č)ka.
"Domnívám se totiž, že nejsou vůbec ničím vinni, vinna je organizace, vinni jsou vysocí úředníci." (s. 65)
"... proti tomutu soudu se nelze ubránit, je třeba se přiznat." (s. 82)
Kafka jako by vyprávěl nějaký depresivní sen - prostředí soudu (půda) je nereálné, setkání se soudcem absurdní. Hlavní postava ztělesňuje vztah jedince a společnosti. K. je odsouzen, okolí o tom ví, ale K. netuší nic.
Jednotlivé kapitoly působí jako samostatné celky (nejzajímavější mi přišlo setkání K. s manželkou pomocníka soudu a (ne)setkání s Italem v chrámu.
Nepoučený čtenář Fragmenty asi nepochopí. Já už neměl sílu u nich přemýšlet, jak by je Kafka zakomponoval, kdyby...
Můj druhý "pokus" skamarádit se s panem Kafkou, proběhl nad mé očekávání, více než dobře, a to i přes to, že po dočtení posledních řádků a zavření knihy, jsem měla hodně depresivní, prázdný pocit.
Už od prvních (dlouhých !) odstavců se mě podařilo začíst a sžít se s hlavním hrdinou Josef K. Ale musela jsem být naprosto soustředěná, abych to dokázala takříkajíc pobrat...
Občas jsem měla pocit, že pan K. si ve své situaci libuje a svým nenapodobitelným humorem se jí snaží zlehčit.
Zvláštní dílo je tento Proces, opravdu těžké čítání a právě proto, se chystám na Zámek....Kafkův Zámek :)
Josef K. neví, co špatného udělal. A ani se to nedozví. To však na děj knihy nemá sebemenší vliv, naopak to dává čtenáři možnost představit si vlastní prostředí i provinění K. Na K. je popsán psychologický posun člověka, na kterého dlouhodobě působí tíha byrokracie. Ačkoli K. neví, co udělal, nakonec sám uznává svou vinu.
Přestože Kafka román nestihl dokončit, právě i pocit nejasnosti přidává dílu na kráse i hloubce. Dílo ukazuje, jak absurdní život někdy může být.
Kafka popsal neznámý soudní proces.
Popsal ho jeho studenou, prostou, těžkou snovou realitou.
Popsal ho mnoha slovy v dlouhých složitých větách.
Popsal ho velmi abstraktně, ale přesto s jistou určitostí.
Popsal ho krásně, a nijak nevysvětlil.
Popsal ho čistě a přesně, a přesto nekonkrétně.
Popsal ho dokonce, avšak nejasně a ne zcela.
Popsal ho tak, aby z něj sršel děs a strach.
Napsal to krásně, stroze a neúplně. Škoda jen, že to není celé...
Člověk na tu knihu musí mít čas, ale také hlavně chuť, jinak si knihu moc neužije. A také musí odložit bokem nechuť ke dlouhým odstavcům... Ale celkově mě kniha nezklamala.
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
" Těžké čísti mezi řádky, když nelze čísti ani tyto řádky."