Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537843/bmid_proces-663765f68670c.jpg
4
2179
2179
Proces je nejčtenější, nejpřekládanější a nejčastěji adaptovaný román Franze Kafky (1883-1924). Kdo nezná Kafkův život, je románem vtažen do nepochopitelného soukolí byrokracie, v němž má vše svůj řád, ale ničeho se nelze dobrat, a zvláště ne spravedlnosti; do tolik známých praktik totalitních režimů, kde genocida a zvůle soudnictví jdou ruku v ruce. Cílem je ponížení člověka. Vzít mu důstojnost a dohnat ho k vlastnímu obvinění, v němž je smrt úlevou a vysvobozením. Tím je zachycen obecně platný princip a tím je také román nadčasový. Kdo však životopis Franze Kafky zná, vidí zde další paralelu – ženu. Šest let trýznivé lásky Franze Kafky s Felice Bauerovou, německou dívkou, se kterou byl Kafka dvakrát zasnouben. První zásnuby byly zrušeny sice na Kafkovo přání v Berlíně roku 1914 v hotelu Askánský dvůr, ale snoubenec se přesto cítil nesmírně ponížen, protože se vše odehrálo veřejně. Byl vystaven „soudu“ před celou rodinou Felice, a to nečekal. Krátce na to, začal psát Proces, svůj první román, který končí větou „Jako pes,“ pravil, bylo to, jako by ho stud měl přežít. Manželství vnímal Kafka jako konvenci – být dobrý, správný muž. Takové pojetí se ovšem vůbec neslučovalo s psaním. Mou jedinou vášní jsou ty moje noční škrabanice, napsal v dopise. Proces je vedle Zámku a Ameriky Kafkovým třetím románem. Ani jeden z nich ovšem nebyl dokončen. Předem je tedy dáno, že hledání významu bude i touto fragmentárností znesnadněno. Nakonec však nezáleží na tom, proč Kafka román napsal, ale jaké osobní poselství nám, každému jedinému čtenáři, předává.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
1998
,
Radioservis
Originální název:
Der Process , 1925
Interpreti: Jiří Ornest
více info...
Přidat komentář
Knížka byla těžká na čtení, v některých pasážích jsem se musela k čtení donutit,ale rozmluva K. s knězem v chrámu mě zaujala a celkově poslední dvě kapitoly byly velice dobře napsané.
Pro mě těžké čtení, absurdní a frustrující. Přesto jsem si při čtení nemohl pomoci a absurdnost vedeného procesu spojená s bezmocnosti Josefa K. mi neustále připomínal stalinistický teror po roce 1934, kdy statisíce obětí zažily to, co Josef K. V mých očích Kafka předběhl svou dobu a napsal absurdní román, který se později stal skutečností.
Nedá sa mi o Procese hovoriť ako o zábavnej knihe, no zostalo vo mne z nej niekoľko veľmi silných sureálnych obrazov, ktoré vo mne chvíľu pobudnú.
Josef K. prožíval peklo při absurdním procesu. Já jsem bohužel podobné peklo prožíval pří čtení. Nekonečmé monology o ničem, konec úplně divnej. Omlouvám se všem fanouškům, ale mě to fakt nebavilo.
Můj první Kafka a patrně i poslední. Nuda k uzoufání. Nejvíce jsem postrádal jakoukoliv informaci o důvodu udání nebohého prokuristy a tedy i motivaci k procesu jako takovému. Konec byl vysvobozením nejen pro Josefa K., ale zejména pro mne.
Složité čtení s typickou temnou atmosférou doléhající na čtenáře jako těžký bouřkový mrak. Rozhodně ne kniha pro každého. Já jsem si s tímto Kafkou bohužel nesedla.
Proti Josefovi K je veden proces, je dlouze vyšetřován, je popotahován, nakonci zastřelen na mostě. Po celou knihu se nedovíme, proč je proti němu veden proces a čeho se týká. Tato absurdita a nemožnost poznat pravdu je pro Kafku typická. Všechna jeho díla jsou o tom samém. Občas každý z nás v životě zažívá absurdní kafkovské situace.
Pro Kafku jsou charakterická dlouhá souvětí, psána spisovným a strohým jazykem. Popisu postav a prostředí, stejně tak samotnému vyprávění Příběhu věnuje pouze minimální prostor. Více jej zajímají myšlenky a jejich prezentace. Činí tak jednak formou dlouhých monologů, jednak popisem mentálních pochodů hlavního hrdiny, při nichž zřejmě čerpal z vlastních pocitů v podobných situacích. Důsledně se vyhýbá věcem konkrétním, vše je spíše jenom lehce načrtnuto, zahaleno v mlze a obestřeno tajemstvím. V tomto případě se to týká především ústředního procesu. K. neví, z čeho a proč byl obviněn, neví, jak probíhá (zda vůbec probíhá) soudní řízení, neví, kdo mu může pomoci a kdo uškodit. Neví to on a nevíme to ani my.
Spočívá snad podstata románu ve faktu, že jsme všichni něčím vinní? Jenže čím, kdo o tom rozhoduje? Naši příbuzní a známí, soud, nějaká vyšší moc? A jak lze vyhrát soudní řízení s naším vlastním svědomím? Množství otázek je na knize nejvíce fascinující a zároveň je to hlavní důvod, proč bude mnohým připadat příliš „těžká“ – nenabízí uspokojivé odpovědi. Nehledě k tomu, že ve fikčním světě Procesu, ve světě bez naděje a možnosti úniku, byste pravděpodobně nechtěli žít. Kniha je prostoupena beznadějí, deziluzí ze sebe samého i ze společnosti. Pokud se ovšem nenecháte odradit a zkusíte do ní proniknout, dost možná vám, stejně jako mi, změní život (nebo alespoň poupraví způsob, jak o životě přemýšlíte).
Příběh prokuristy Josefa K., který je jednoho dne z nevysvětlitelného důvodu obžalován. Josef K. se snaží zjistit co provedl a jak z toho vyváznout. Kniha poukazuje na to, že se v životě občas přihodí věci, které nelze nijak vysvětlit či ovlivnit.
Knihu jsem nedokázala dočíst do konce. Nějak mi nesedla. Zdlouhavé a nezáživné kapitoly...celou dobu jsem čekala nějaký zvrat, nějakou akci, záchytný bod... jenže nic takového se nedostavilo. Knihu se ani nebudu snažit znovu dočíst, za mě zkrátka nic moc. 1*
Poklad plný úžasných nápadů. Hlavní zápletku považuji za jednu z nejlepších, co byly kdy vymyšleny. Kafka ve vrcholné formě; těžko pochopit, že mohl takové dílo se zklamáním odložit...
Kafkovi málokdo rozumí už jen proto, že je na něm nabalena spousta stereotypů a literárně-vědních pojednání a interpretací. Až si člověk říká, že už to ani nemá cenu číst, když je to taková věda. Ve skutečnosti je třeba všechno tohle hodit za hlavu. Číst Kafku takového, jaký je – pro každého jednotlivého čtenáře. Teprve pak oceníte přízračnou snovost a současně oslnivě ostré vnímání detailů, existenciální vážnost a přitom všudypřítomný absurdní humor a odstup. Dokonale vystavěné drama hodné antické tragédie, jež ale zůstává nedokončené, otevřené a ne(do)vyslovené... Pro mě osobně je Josef K. vůbec nejoblíbenější románovou postavou. Zdaleka není pasivním kolečkem v soukolí nesmyslného sytému, jak se obecně tvrdívá, naopak je to velký bojovník, pokušitel a hledač smyslu. Prostě "svému Kafkovi" rozumím a sám zažívám v jiné podobě stejné pocity jako jeho románové alter ego. Pro mě jedna z největších knih, která kdy byla napsána!
Hodnotím kladně, ale si jen díky tomu, že jsem knihu zkonzumovala formou dramatického zpracování.
Strašně jsem se snažila, ale bohužel nejsem schopna dočíst, ve svých 30 jsem zřejmě ještě nedozrála a obávám se, že pro tuto knihu už ani nedozraji. Tahle kniha byla moje první a poslední od Kafky a ukamenujte mě, ale pro mě je to brak.
Navzdory pár pomalejším částem hodnotím velmi kladně. Pro milovníky absurdní literatury je tato kniha povinností. S každou další postavou se absurdnost procesu zvyšuje až k hodnotám, vedle kterých vypadá spontánní proměna člověka ve hmyz jako běžné pondělí.
Má první kniha od Kafky a obávám se, že i poslední. Kniha sice vyloženě nenudí, ale na druhou stranu čtivostí rozhodně neoplývá. Kafka se snaží děj pomalu rozplétat a když už to vypadá, že se něco začne dít, tak přijde závěr, který je vzhledem k celkové povaze knihy ryze absurdní. Bohužel ve mně Proces nezanechal takový dojem jaký asi autor zamýšlel a nemohu tak než dát čistě průměrné hodnocení.
Knihu jsem četla, protože me zaujal děj z vyprávění. Bohužel jsem z ní zklamaná. Kniha mě nezaujala, nebavila a ani nic jiného. Jinak je to určitě zajímavý námět.
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Mám ráda, když mi kniha vyvolá pocity. Cítím úzkost, bezmoc, stísněnost. A pár dní nepůjdu na půdu :-)