Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537843/bmid_proces-663765f68670c.jpg
4
2244
2244
Proces je nejčtenější, nejpřekládanější a nejčastěji adaptovaný román Franze Kafky (1883-1924). Kdo nezná Kafkův život, je románem vtažen do nepochopitelného soukolí byrokracie, v němž má vše svůj řád, ale ničeho se nelze dobrat, a zvláště ne spravedlnosti; do tolik známých praktik totalitních režimů, kde genocida a zvůle soudnictví jdou ruku v ruce. Cílem je ponížení člověka. Vzít mu důstojnost a dohnat ho k vlastnímu obvinění, v němž je smrt úlevou a vysvobozením. Tím je zachycen obecně platný princip a tím je také román nadčasový. Kdo však životopis Franze Kafky zná, vidí zde další paralelu – ženu. Šest let trýznivé lásky Franze Kafky s Felice Bauerovou, německou dívkou, se kterou byl Kafka dvakrát zasnouben. První zásnuby byly zrušeny sice na Kafkovo přání v Berlíně roku 1914 v hotelu Askánský dvůr, ale snoubenec se přesto cítil nesmírně ponížen, protože se vše odehrálo veřejně. Byl vystaven „soudu“ před celou rodinou Felice, a to nečekal. Krátce na to, začal psát Proces, svůj první román, který končí větou „Jako pes,“ pravil, bylo to, jako by ho stud měl přežít. Manželství vnímal Kafka jako konvenci – být dobrý, správný muž. Takové pojetí se ovšem vůbec neslučovalo s psaním. Mou jedinou vášní jsou ty moje noční škrabanice, napsal v dopise. Proces je vedle Zámku a Ameriky Kafkovým třetím románem. Ani jeden z nich ovšem nebyl dokončen. Předem je tedy dáno, že hledání významu bude i touto fragmentárností znesnadněno. Nakonec však nezáleží na tom, proč Kafka román napsal, ale jaké osobní poselství nám, každému jedinému čtenáři, předává.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
1998
,
Radioservis
Originální název:
Der Process, 1925
Interpreti: Jiří Ornest
více info...
Přidat komentář
Psychologický román ,který je plný bezmoci ,absurdity a byrokracie. Rozhodně to není lehké čtení a čtenář se musí hodně soustředit. Kniha to není špatná ale mě způsob, jak je román napsán ,moc nesedl. Proměna se mi líbila o hodně více.
Proces jsem si opatřil krátce poté,co jsem s námahou přečetl nedokončený Kafkův román Zámek a chtěl jsem zoufale zjistit jak to spisovatel vlastně myslel.Říkal jsem si,že mi tato jeho(dokončená) kniha pomůže lépe Zámek pochopit...
Později,po asi deseti letech jsem přesídlil do Prahy a Kafka mě oslovil podruhé.Vyřizování na úřadech,bezmoc před úředníky,čekání na někoho kdo nepřichází, odkládá vaši věc ,čeká na úplatek a nemůžete se domoci své záležitosti...Ty ohromné stavby... (každý městský obvod má minimálně jednu) plné úředníků tajemných chodeb a dveří s nápisy neklepat...Cítil jsem se osamělý a zcela bezvýznamný a pouze díky jeho románovým popisům jsem nebyl úplně ztracen.Naopak s úžasem jsem zjištoval jak jsou ty situace analogické dnešku a jak se lidé chovají pořád stejně.Kafka geniálně a prorocky popsal nejenom pocity člověka dvacátého století ale předznamenal i osudy milionů lidí zavražděných bez jakéhokoliv soudu. Proto jsem mu začal trochu víc rozumět a věřit. A možná je to také tím, že ho mám rád i jako nedokonalého člověka pořád pochybujícího a hledajícího a přitom neuvěřitelně skromného…
Ještě jednou díky, Franzi!
Jsem celkem překvapena z vysokého hodnocení a nadprůměrně kladných komentářů. Asi to pochopili všichni kromě mě.. Mně se kniha nečetla dobře, příběh a dialogy mě štvaly a ani to ve mě nezanechalo nic, nad čem bych se měla nebo chtěla zamýšlet. No, asi jenom prostě nebudu Kafka fan. Někdo to srovnává s 1984 - tak to ani náhodou a kolem té náhody ani kilometr krát dva.
No, na rozdíl od Zámku to mělo aspoň konec. Jak popsat litanii než litanií? Víc k tomu asi nemám.
Ano, téma je to důležité a v historie se opakuje, ale styl psaní prostě nedávám.
Přiznám se, že moc nevím co to mělo znamenat. Chvilkama jsem se dobře bavil, dobře se vcítil do psychologie postav a dění jehož jsou účastné. Postupem času a především pak v poslední kapitole jsem se úplně ztratil ve změni úvah. Bohužel.
Absurdní fraška. Člověku se chce křičet, bušit pěstma, nebo něco podobného. Josef K. se dostává do soukolí odlidštěné soudcovské/úřednické/státní mašinérie. A to prosím v roce 1925. Neskutečné dílko. Kafka mě vlastně skoro celou dobu děsně štval. A to nikoli pouze oním vlastním nesmyslným procesem, historie se bohužel ráda opakuje, ale reakcemi lidí okolo. Všichni, absolutně všichni slouží oné mašinérii nebo se jí podrobili. Ona přitom není až tak přesvědčivá (nemusí, stačí mlžit), jako jsou přesvědčiví její úředníci a vůbec všichni ti, co se kolem procesu točí ve spletitém zákulisí a zkušeně radí, jak systém očůrat. Ovšem jen dočasně, pochopitelně. Žádné příjemné a pohodové čtení to tedy není, to vám řeknu. Zato dvojnásob poučné. K., na rozdíl od brouka, nerezignoval. Bohužel se stejným výsledkem. Jedovatý systém otráví celou společnost. Jedinec nemá šanci. Zůstává bezmoc a beznaděj. Já věděla, proč tohoto Kafku stále obcházím obloukem, jakkoli má pouze pár stránek a v knihovně jej mám už vážně dost dlouho.
Asi je dobře, že jsem se k této knize nedostala v době studia. Myslím, že bych z této doporučené četby měla tehdy v hlavě slušný zmatek. Ostatně, ten jsem měla chvílemi při čtení i dnes. Bylo to čtení dosti depresivní, absurdní, ale určitě zajímavé. Byrokracie byla místy až strašidelně reálná, obávám se, že tuto knihu z hlavy jen tak nedostanu. Tímto s Franzem Kafkou ještě rozhodně nekončím, příště je na řadě Proměna.
Dobrá studijní pomůcka na hodinách volitelného semináře Právo na spravedlivý proces (právo na obhajobu, právo na zákonného soudce, veřejnost a ústnost jednání...všechno špatně). Ale o právo ani kritiku společenských poměrů vůbec nejde. Je to neuvěřitelná literatura, kterou lze dávno před postmodernou číst na mnoho způsobů, přitom i ten doslovný je skvělý. Výkladů je milion, nabízím taky jednu alegorii: popis morálního rozkladu člověka stiženého duševní chorobou.
Rozhodně se nedá říct, že by kniha byla čtivá, často jsou tam dlouhé, až odborné pasáže a většinu času člověk stejně netuší, proč o tom ten autor vlastně píše. Místy mi připadalo, že "Proces" je jako by se Orwell snažil psát "Alenku v říši divu", ale právě to se mi na tom líbilo. Z knihy je člověk zmatený, ale jsou tam zajímavé myšlenky a ta nejistota při čtení má své kouzlo. Určitě se ke knize vrátím za pár let, až se na ni budu moct ještě lépe soustředit.
Přemýšlím, jestli je divnější Proces, nebo 1984. Mimochodem jsem někde četla, že tyto dvě knihy četl norský terorista Anders Breivik, (za to Kafka samozřejmě nemůže).
Kniha je dost depresivní a absurdní, ale dobrá. Prostě Kafka.
Je neuvěřitelné, jak někteří autoři dokáží napsat knihu, kde se neděje nic, ale děje se toho tolik... Proces je jednoznačně jedno z největších děl moderní doby. Z mého pohledu se nejedná ani o tak depresivní dílo, jak bývá často tvrzeno - vezměte v úvahu svůj život a své procesy a zjistíte, že to, co K. řešil se soudem, vy řešíte sami se sebou.
Osobní typ - během čtení, před či po si zajděte do Muzea Franze Kafky v Praze na Kampě (ne do toho na náměstí Franze Kafky, to s ním nemá nic společného). Zážitek z knihy dosáhne jiného rozměru.
(audiokniha) První polovina knihy mi přišla zajímavá a byl jsem zvědavý jak se to bude vyvíjet dál. Ale rozbor příběhu o dveřníkovi, byl na mě až moc složitý a i děj po něm už mi moc nedokázal udržet pozornost. Možná kdybych pochopil podobnost onoho příběhu k tomu co se děje panu K., porozuměl bych i celému absurdnímu procesu.
Typická „kafkárna“, která je dost flustrující. Navíc je psána archaickým úřednickým jazykem, což může paradoxně vyústit i v humornou pasáž: „Polodospělé dívky oděné podle všeho jen zástěrami šukaly nejpilněji.“. Přitom se jedná o úklid a ona děvčata pobíhala a kmitala.
Jak známo rukopis tohoto díla neměl nadpis, a tak název je od nejlepšího kamaráda FK - Maxe Broda. Ten se staral o jeho pozůstalost, přičemž měl za úkol, aby již žádná nová vydání děl jeho přítele Kafky nevyšla a veškeré rukopisy byly spáleny. Tuto vůli porušil, a to je snad dobře.
Není to rozhodně lehké čtení, ale je třeba vydržet.
Ach Franzi. Co jsi mi to zase provedl. Kromě strachu, že se jednoho rána probudím jako velký brouk, jsi mi ještě přisypal sůl do rány v podobě ještě horšího strachu, že budu souzen, nevěda za co.
Každý z nás se může ocitnout ve všestravujícím soukolí byrokracie, jež je tím neporazitelnější, čím více do něj vstupujeme. Kafka nás varoval před absurdností moderní civilizace, která nad námi má se svými papíry téměř neomezenou moc a v tomto ohledu se za téměř sto let od napsání tohoto mistrovského kousku, vlastně nic nezměnilo a tíživý strach ze dvou úředníků, kteří se mohou zničehonic objevit u dveří, přetrvává stále. A i přesto, že se dnešní doba spíše nežli úředníky u dveří vyznačuje pouhou složenkou z úřadu ve schránce, není to ve výsledku to stejné jako úředníci v Procesu?
Těžké a depresivní.
Někdy si říkám, že autor sám, musel mít v hlavě pořádný zmatek.
Také nevím, co o této knize říct, neboť si nejsem jista, že jsem vše správně pochopila.
Možná se k ní časem ještě vrátím.
Nevím jestli jsem správně pochopila proč byl proces zahájen ale někde jsem četla ze na Kafku musíte mít náladu .. tak já náladu měla a jsem rada ze jsem měla možnost knihu přečíst
Ani se mi nechce hodnotit. Knížka má určitě své kouzlo, které se mnoha lidem líbí. Pro mě, ale momentálně žádný přínos moc neměla. Asi to bylo na mojí vánoční náladu moc depresivní. Nebo jsem spíš na pana Kafku ještě nedozrála.
Nejgeniálnější Kafkova kniha. Postava Josefa K., kterého z neznámého důvodu obviní z neznámého zločinu a jeho následný konec.
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Geniální.