Prokletý rok
Kim Liggett
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433281/bmid_proklety-rok-DYd-433281.jpg
4
1185
1185
Mrazivý román v duchu fenoménu Příběh služebnice Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o společnosti, kde mají ženy větší hodnotu než kus masa. Ale jak se blíží její vlastní prokletý rok, zjišťuje, že hrozba nečíhá jen v lesích. Nebezpečí se skrývá v nitru samotných dívek... celý text
Literatura světová Fantasy Dívčí romány
Vydáno:
2020
,
CooBoo
Originální název:
The Grace Year, 2019
více info...
Přidat komentář
Příběh mě asi po 70 stránkách příliš nezaujal a tak jsem ho asi na měsíc odložila. Nedávno jsem se ale rozhodla dát mu ještě šanci a děly se divy! Příběh mě neuvěřitelně vtáhl a jelikož je jeho cílovou skupinou mládež (ačkoli podle mě byl pro tuto cílovku místy až příliš drsný), tak se i snadno a velmi rychle četl. Autorka svým čtenářům představila velmi krutý, ale originální svět, ve kterém nechybělo napětí, které bylo v některých pasážích velmi intenzivní. Samozřejmě, je to kniha pro mládež, takže tu nechyběla ani romantická linka a já našemu knižnímu páru vyloženě fandila! Nebyla totiž nijak výrazná a přeslazená, jak tomu u YA knih bývá zvykem. Vedle občasné zamilovanosti je příběh ale plný násilí, drsných scén a boje o život. Takže pokud se na knihu chystáte, nečekejte nic optimistického, příběh je to velmi krutý s ponurou atmosférou.
Na tuhle knihu jsem slyšela samou chválu, těšila jsem se na ni a nezklamala mě. Ženy zde nemají žádná práva, čekají, až si je někdo vybere a dá jim závoj, nebo jdou vykonávat podřadné práce. V tom se to dost podobá Příběhu služebnice, podle mě je to ale mnohem lepší. Kniha mě hrozně bavila, přečetla jsem ji během dvou dnů. Doufám, že autorka napíše další knihy.
Tahle kniha mě hodně bavila. Bylo to po delší době zase něco jiného. Příběh velmi poutavý, přečetla jsem ho jedním dechem. Také bylo fajnové si po delší době přečíst něco, co není na pokračování...
Knížka je typickou dystopií a to já můžu. Hned ze začátku mi silně připomínala Hunger games (často také čtenáři zmiňují Příběh služebnice, ale já jej tam tak úplně neviděla). Knížka je primárně určena mladším čtenářům, ale i za mě, kapánek starší osobu, můžu s klidem říct, že mě zaujala, vtáhla a bavila. Líbila se mi propracovanost hlavních postav, byla svým způsobem napínavá a nutila mě číst dál, zároveň ale měla pasáže, které byly zbytečně táhlé, mohly být stručnější a tím pádem údernější. Romantická linka mi paradoxně vůbec nevadila, přišla mi naopak vhodná a za mě i očekávaná. Knihu můžu s klidným svědomím doporučit.
Fíha... to byla jízda. No na Prokletý rok jsem četla spousty chvály a upřímně asi do poloviny knížky jsem nechápala proč... Přišlo mi to utahaný, dost věcí i postav mě rozčilovalo a hodně situací mi přišlo předvídatelných, fakt mě to nebavilo, ale co se nestalo.... po té cca půlce se všechno zlomilo a úplně otočilo, věci přestaly být předvídatelný a začaly mě rozčilovat úplně jiné věci... Pak už jsem se od děje nedokázala odtrhnout a prostě jsem musela vědět jak to dopadne.... No a konec ten mě dostal... Happyend trochu jinak než jsme zvyklí ale krásnej :) stálo to za to
Přiznám se k jedné věci. Kubulínské knihy moc nečtu, když na nich zrovna nepracuju. Ale Prokletý rok mě lákal už od okamžiku, kdy s ním Katka v redakci poprvé přišla. Divnokniha jako když vyšije, a ty já ráda. V době, kdy jsme kupovali práva, knížka existovala v zásadě jen ve wordu, a když pak zveřejnili obálku, přišla mi neskonale perfektní. To mi vydrželo i po přečtení. Hrozně mě baví ten kontrast něžné růžové s tím, jak brutální věci se v tom příběhu odehrávají…
Příběh služebnice jsem sice nečetla (stydím!), takže tenhle příměr nedovedu posoudit, ale Prokletý rok mě fakt dostal. Tak kniha je tak jiná! A díky ní podle mě vstanou z popela všechny dystopické příběhy, které už se zdály vyčerpané. Ale jinak. Hunger Games a Divergenci a další nahradily klasické fantasy maasovského typu, které mě upřímně zas tak neberou. Takže v Prokletý rok vkládám velké naděje, že nám konečně ukáže, co nového by mohlo rozvířit ty trochu zaprděné vody YA posledních let. Protože tahle kniha má všecko, o čem se dneska mluví. Girl power! Souznění s přírodou. Boření zajetých klišé. Změnu světa, ale ne tu dramatickou, kde se bourají mosty. A maličký náznak LGBT, protože bez toho asi dneska žádná YA už ani být nemůže.
Líbilo se mi to. Fakt moc. Tak si to všichni koukejte přečíst!
(Jo a konec mě dojal, samozřejmě. I když mi ty dvě kubulínské nádhery vykecaly jeden z největších spoilerů dopředu… :D)
Za mě to takový boom teda není. Do příběhu jsem se vůbec nedokázala ponořit.
Svět byl vykreslený moc dobře a v knize byla spousta malých detailů, které ho krásně dotvářely. Bohužel příběhová linka mi nepřišla ničím originální. Ze začátku jsem měla pocit, že čtu Hunger games a později se mi vybavil seriál The 100..viz. třeba hodně zmiňovaná romantická linka. Ta se mi ale musím říct z prvu líbila, ale potom to začalo být zbytečně přeslazené ("..má jediná naděje na šťastný život").
Chování dívek v táboře mi přišlo přehnané a naprosto nelogické, chyběl třeba nějaký historický nástřel, proč to tak v tom světě je, to bych si řekla 'je to děsné, ale je to fantasy kniha, takže super', místo toho, že nám to bylo celou dobu tajeno s tím, že "o prokletém roce se NEMLUVÍ"
Obzvlášť chování princezny manipulatorky mě celou knihu rozčilovalo.
Závěr byl i v celku překvapivý a držel mě v napětí, jen jsem se těšila na ten proslov. Takhle nevěřím, že by se stala nějaká změna
Abych řekla pravdu, absolutně nechápu tak vysoké hodnocení, ten boom a haló kolem toho. Zhruba od 150 stránky mě ta knížka absolutně nebavila a kdybych neležela v nemocnici a neměla co dělat, snad jí ani nedočtu. Má to být "temnější" příběh, tak proč má kruci roztomilou obálku plnou růžové?! Chvilkami jsem v příběhu viděla Příběh služebnice, chvilkami Hunger games a chvilkami absolutní nudu.
http://fivepiecesofart.blogspot.com/2020/05/proklety-rok.html
Příběh mě nezklamal, ale ani teda nenadchl. Podle recenzí jsem očekávala více. Měla jsem značný problém s tím, abych se do knihy začetla. A v žádné části příběhu jsem neměla problém s tím, když jsem musela knihu na chvíli odložit :-(
Čtení jsem si celkem užila, četlo se to rychle a svižně. Fandila jsem hlavní hrdince, aby rok přežila. Nesnášela jsem Kiersten... Za ní má autorka u mě hvězdičku navíc, páč mě vážně iritovala, ale nebylo to rozhodně na škodu. Jako věčnou romantičku mě mrzí romantická linka, přesto na druhou stranu oceňuji to, že tady autorka nesklouzla k vyloženému klišé. Víc prozrazovat nebudu, abych nespoilerovala. Konec to možná trošku napravil, páč si tak nějak čtenář může sám vybrat, jak to dopadlo. A já jsem si vybrala to, co by vyhovovalo mě. :)
Za mě pěkné čtyři hvězdy.
Originální poutavý příběh nás přenese do vesnice, jde jsou dívky ve svém šestnáctém roce života na rok odvezeny na místo, odkud se některé již nevrátí. Důvodem je zbavení se jejich magie. Hlavní hrdinka Tierney mi seděla, nebyla všemocná, přesto dokazala opravdu hodně, nejen sama v sobě. Výborně zpracovaná psychika postav, celý příběh rychle plynul a čtení mě moc bavilo. Za mne ano.
Tomu říkám jízda. Kniha byla výborně napsaná (až na pár hrubek - jako vážně, kdo je ještě v dnešní době schopný napsat "srce"), náboženský fanatismus dobře promyšlený. Samozřejmě pár trhlinek by se našlo, například kdy a kde se příběh vlastně odehrával, jak je možné, že ze semínek tak rychle vyrašily plody a podobně. Nicméně si myslím, že každou ženu, která si příběh přečte, velmi hluboce zasáhne. Od knihy se nedalo odtrhnout, potřebovala jsem vědět víc a víc. A když skončila, přijdu si sama prázdná, jako bych byla jednou z dívek v táboře prokletého roku. Vřele doporučuji, a kdyby bylo možné dát více hvězdiček než 5, rozhodně bych je dala :-)
Tato kniha mě vážně bavila, dobře vymyšlený svět, který doprovází skvělou myšlenku. Postavy byly skvěle vystavěné, jen mě mrzí že jsme nedostali více času poznat je v táboře. Co mě také vyvedlo z míry byla romantická linka, která vypadala že ji tam autorka dala, jen aby tam prostě byla.
Kdyby ale nebylo konce, který byl vážně skvělý, knihu bych hodnotila o dost hůř.
Výborná, přiměřeně drsná, ale s dobrým koncem. Čte se sama, jen jedno bych ji vytkla. Musi mit samozrejme svoji negativni postavu, jinak by se linka nedala vystavet tak dramaticky. Bohuzel tato postava je velmi snadno odstranitelná, coz dela z hrdinky buď zbabělce, a nebo kazí zážitek z příběhu podle toho ,jak si to vyložíte.
Skvělá kniha, mě osobně se četla moc hezky... Nedokážu napsat obsáhlou recenzi, byla to dobrá investice, opravdu povedená a tak trochu to připomínalo příběh služebnice, v jiném století... Knihu bych rozhodně nebrala jako pro děti...
"Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic."
Jsem si plně vědoma, že jsem sáhla po fantasy knize pro děti a mládež a že tedy nespadám do cílovky. Proto se vůbec nebudu ohlížet na profláknuté motivy jako je nutná romantická linka nebo vládnoucí mrcha Kiersten. Námět byl skvělý a bylo to čtivé a to tak, že jsem knihu nedala z ruky a v průběhu dne a noci ji přelouskala.
Tierney se svému "prokletému roku" postaví čelem a s očima otevřenýma. Prožijeme s ní chvíle napětí i romantiky a projdeme s ní její proměnou v silnou ženu. Oceňuji její sílu a odvahu bojovat za změnu postavení žen v jejich komunitě.
Moc se mi líbila i originální myšlenka řeči květin.
A nejvíc je ta poslední "otevřená" strana, která nechává na čtenáři aby si konec uzavřel podle svého. Alespoň já to tak vnímám...
Tak tohle je fakt drsná knížka! Ženy a jejich postavení, chování v době, kdy nejsou žádná omezení..To je něco tak jiného, příběh, to, že to dopadne úplně jinak....Fakt drsná knížka, už dlouho jsem se u knížky tak nebála..
Jedno takový trošku otravný Poupátko mi doporučovalo stále dokola tuhle knihu, takže jsem nakonec podlehla. Musím přiznat, že začátek byl pro mě těžký. Překvapilo mě, že to nemá klasické kapitoly, ale to by nebyl žádný problém, dá se tomu přijít na chuť, ale stala se tam taková věc, která mi to čtení otrávila, hodně otrávila - vlastně mi to leží v žaludku do teď, a tím pádem jsem trochu ztratila chuť a jakousi motivaci číst. A to nebyly zrovna krásné vyhlídky hned zkraje nové knihy. Každopádně jsem se zakousla a pak musím přiznat, že to pěkně odsýpalo, četlo se to vážně rychle a byli chvíle, kdy jsem se do toho vážně zažrala.
K hlavní hrdince - Tierney. Byla to holka, která mi nijak nevadila, na svůj věk toho znala a uměla možná až příliš, ale díky tomu se odvíjeli další věci, které hrdince hráli do karet, které jí i pomáhali celý svůj prokletý rok přežít. Proto to chápu, že jí autorka tak moc obdařila. Nejspíš bych však volila dívky staršího věku, kde by to bylo nejspíš uvěřitelnější. Tierney mě hned na začátku naštvala, takže jsem k ní nechtěla absolutně nic hezkého pociťovat, ale postupem času a vývojem příběhu jsem jí i vlastně fandila. Jenže jsem si k ní úplně nevypěstovala vztah, kde bych mohla říct - jo, fakt jsem ji měla ráda. Pořád tam byl jistý odstup. Každopádně měla odvahu, sílu a jistý pud přežití, a to se jí muselo nechat. Každopádně měla až neskutečné štěstí a kliku - při čtení si to člověk ani neuvědomí, ale zpětně, po přečtení, to je vážně hodně nápadné. Však patří to logicky k tomu - o čem by se pak psalo, že. :D
Byla tu postava Michaela, kterého jsem si hrozně oblíbila. Byl skvělý, a ta holka se k němu zachovala tak hnusně. Moje romantické srdíčko zaplakalo. Bože, tím mě fakt namíchla.
A byla tu postava Rykera. Řekla jsem si dobře, proč ne. Přijala jsem to, snad jsem si ho i oblíbila a pak s ním autorka udělá, to co s ním udělala? To jako zatraceně vážně?! Zůstala jsem v šoku a zas iritovaná. Kolikrát jsem měla chuť tu knihu barbarsky spálit.
Byl tu velký počet vedlejších postav alias dívky prokletého roku, zmínila bych asi jen jednu, a to tu hlavní - Kiersten. Pane bože. Všechno, co mě namíchlo do doby, než se tahle - ať mi to každý odpustí - čubka projevila, tak to nebylo vůbec nic. Vůbec, naopak to bylo ještě všechno zalité sluncem. Tuhle šílenou holku jsem naprosto nenáviděla. V určité chvíli jsem vážně měla chuť tam být s nimi, popadnout tu jejich sekyru a doslova z ní udělat hrubou, krvavou sekanou. Tak bych s ní zatočila! Neskutečný tvor, a to byla jen na papíře.
Co se týče děje, příběhu - bylo to drsné. Ten svět se mi zdál hodně krutý a svázaný - pravidly, náboženstvím, muži, výmysly. Nemůžu přirovnat, ke knihám/příběhům, ke kterým se toto dílo přirovnává, protože jsem např. Příběh služebnice nečetla/neviděla, ale za mě je to neskutečně brutálně originální. Absolutně se to nedá v reálném životě představit. Tolik zbytečně prolité krve, smrti a zvrácenosti. A pro co krucinál? Bylo to skvěle vymyšlené. Dokázalo mě to srazit, několikrát opravdu šokovat a pěkně naštvat. Bylo to silné i syrové, brutální, neuvěřitelné, dokonale nepředvídatelné.
Co mi trochu vadilo byla rychlost příběhu. Bylo opravdu fajn, jak to plynulo, nikde to nedrhlo, netáhlo se, nebylo to prázdné a hluché, ale... Některé pasáže by naopak ten čas potřebovaly, měly se víc rozepsat. Především třeba vztah Tierney a Rykera. To bylo neskutečně odrbané. Bylo to unáhlené a ve výsledku se tomu nedalo vůbec věřit - z ničeho nic - z ničeho něco. Přečtete dvě stránky a v knize uběhly tři měsíce. Bylo mi to líto, protože by si to ten příběh zasloužil. Rychlík projížděl tam, kde neměl, a to je opravdu na škodu. Moc málo stránek na takovou knihu. A taky, možná jen můj vjem, ale nějaké věci mi úplně nedávaly smysl anebo jsem si je jen nevyložila správně. Těžko říct.
Samozřejmě se i v tom prostředí, době a situaci objevila chvilka krásna - malý romantický okamžik. Pro mě, jako romantickou duši byl opravdu zatraceně nepatrný, ale aspoň něco. Z toho, co vzniklo mi ke konci spadla brada, protože to prostě nikdo nečeká, i když reálně by asi měl. Jenže koho to napadne?!
Konec samotný byl pro mě trochu bolestný, především, co se týče pana Welka mladšího. Vlastně si to nezasloužil, vlastně se mu to nemuselo stát a přesto - vzepřel se rozmluvě, lhal, přijal, odpustil, miloval. Byl zlatý, ne-li dokonalý chlap a mě ho bylo tak líto! Takže doufám, když se odkážu na pár jeho slov, že to poslední mu bude po nějakém čase oplaceno. Zasloužil by si to.
Kvůli několika, pro mě nepřekonatelným věcem nemůžu hodnotit plným počtem, ale i tak je to kniha na vysoké úrovni. Myslím, že se hodně povedla, i když nějaké mouchy má. Po dlouhé době velmi originální, a to si samozřejmě zaslouží pozornost, takže můžu doporučit, přesně jako jsem já dostala doporučení od Poupátka. :)
Nejdříve pár slov ohledně obálky: je až moc optimistická. Ten příběh bych rozhodně neřadila do literatury pro děti a mládež, ale když už tam je i Sarah J. Maas ...
Pokud jste viděli nebo četli Příběh služebnice, tak tohle je tomu podobné. Jen se nemohu rozhodnout, co z těchto dvou je horší (jako, jaký svět je horší, obě knihy se mi líbí btw). Není to kniha pro někoho, kdo chce něco oddechového, klidného, hodně romantického, kde jsou jednorožci, dvojité duhy a řeky medu ... Po dočtění knihy radím si dát pár dní pauzu a číst něco klidného a veselého.
Postavy jsou napsány velmi dobře, působí věrohodně. Učiněný příklad knihy "Psychologie davu" (odborná publikace o správné manipulaci s davem, pokud by vás to zajímalo). Líbí se mi, že jde doslova jenom o příběh jedné holky, která započala boj pro nás obyčejnými gesty. To, co dělají ostatní dívky, je možná na první pohled dost divné, ale zkuste si vžít do jejich situace. Zachovali byste se jinak? Já tedy ne.
Já bych tak ráda řekla něco víc, ale to by už potom nemělo cenu si něco přečíst.
Jenže, abych řekla i něco negativního, tak se zmíním (*malý spoiler) o milostném vztahu. Potřebovala bych asi delší příběh, kde se ti dva seznámí daleko lépe a lépe se rozvíjí jejich vztah. Nebudu říkat konkrétní jména, protože za mě by se to dalo použít v obou případech. Ale jelikož ta kniha není o milostném životě Tierney, tak jí to snadno odpustím.
Že nevíte, o čem to mluvím? No, to si ji budete muset asi přečíst!
Na knížku jsem se hrozně moc těšila od té doby co vyšla, takže jsem se do ní pustila s chutí. Ovšem začátek mi po chvíli přišel táhlý a dlouhý, takže jsem knihu skoro na tři týdny odložila a ke knize se vrátila až teď a nelituji.
Po té co se akce rozjela nemám slov. Některé části byly opravdu syrové. Některé bych naopak trochu ořízla. Moc se mi líbily různé zápletky a postavy. Nedalo se od knihy odtrhnout. Silný příběh a líbí se mi pointa, o co autorce šlo...Konec mě dojal.
Jedním slovem DOPORUČUJI!