Prokletý rok

01.05.2021

(SPOILER) Co říct. Kniha má rozhodně kladné stránky, ale je tam i spousta těch špatných. Chyběla mi zde mapa tábora, protože jsem se místy vážně hodně ztrácela. Dále mi vadila romantická linka, ne že by byla špatná, ale vadilo mi bezdůvodné úmrtí Rykera. A co si budem, i tak to nebyla žádná romantika. Chování ostatních dívek bylo velice nevyspělé a připomínalo spíš divokou zvěř. Poté ta záhada s vodou mě nijak nenadchla. Ovšem celkově to mělo dobrou pointu, až tedy na to těhotenství na konci. Líbilo se mi lehké dotčení tématu Hunger games, ale děj mohl být víc propracovaný a každé období mohlo mít svou vlastní knížku.

30.04.2021

(SPOILER) První recenze, kterou píši se spoilery. Tato kniha ve mně však zanechala tak silné emoce, že se z nich prostě musím vypsat.
Ještě jsem snad u knihy nebrečela. Mlží se mi oči, takže ani nechci domýšlet, jak ta recenze bude vypadat.
Hned zkraje: tato kniha je klenot. Nejen, že je skvěle napsaná, ale utvrzuje mě v názoru, že i znovu použité témata se mohou zpracovat originálně. Příběh je silně inspirovaný Příběhem služebnice (já osobně tam vidím i Hunger Games).
Samotnou recenzi bych ráda rozdělila do pěti kapitol:

PODZIM: Upřímně, tato kapitola je nejlepší. Má největší spád. První půlka se odehrává v okrese a jediné slovo, které se mi vybaví je: znechucení. Ani Příběh služebnice ve mně nevyvolal takový odpor. Suverénně mohu tvrdit, že Prokletý rok předčil román Atwoodové na plné čáře. Pro mě je to důkaz, že i "opsaný" román může být lepší jak originál. Druhá půlka kapitoly se odehrává za plotem a je také nabitá emocemi. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Postavy jsou neuvěřitelně promyšlené. Téměř cítíte jejich přítomnost vedle sebe. V životě se mi to u knihy nestalo. Za tohle musím paní Liggettové sklonit neuvěřitelnou poklonu.
ZIMA: Tato kapitola byla o trochu slabší jak předchozí, co se týče děje. Nicméně přítomnost Rykera nám přidává nový pohled na příběh. Z čistého boje o přežití se nám rodí zakázaná láska, což jsem tedy vůbec neočekávala.
JARO: Jaro je nádherná kapitola. Plná lásky, naděje, smutku, síly a přátelství. Vše se k dobrému obrací a já jako čtenář kypěla nadšením.
LÉTO: Kapitola má celkem tempo, i když se v ní nic zásadního neděje ohledně přežití. Byla jsem překvapená Hansovou linkou. Vůbec jsem ji neočekávala. Docela šok. Líbilo se mi, jak nakonec dívky táhly za jeden provaz, jak se změnily a odhodlaly se pomoci dalšímu ročníku. Co se týče Rykera... to snad ani nemůžu komentovat. Doufám, že jsem nebyla jediná, která až do konce tajně doufala, že přežil. Celou tu dobu, jak jsem knihu dočítala, jsem autorku proklínala. Tohle bylo prostě a jednoduše kruté. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká poté...
NÁVRAT: Tuhle kapitolu bych nejraději z knihy vyrvala. Kde začít?
Celou dobu jsem byla nadšená, jak autorka pracovala s tématem feminismu. Byl to boj, byla tam vášeň, síla, naděje. Když se Tierney zamilovala do Rykera - fandila jsem jim. Protože je to přesně to, v co věřím. Že se najdou páry, které se berou z lásky a vášně. Jejich vztah byl metaforou mé víry v lásku mezi dvěma lidmi.
To, že nakonec Tierney skončila s Michaelem, mě naštvalo. Protože se jedná o věc, proti které bojuji už odmalička. Lidé se už pomalu přestávají brát z lásky. Roli zde hraje sexuální touha, povinnosti, děti, smutek, strach, přátelství... Proto jsem byla NEUVĚŘITELNĚ zklamaná, že takhle příběh končil. Asi jsem byla naivní, ale doufala jsem v nějakou revoluci. Ta však nepřišla. Jediné, co nám autorka naservírovala, byla tichá naděje. Uznávám, že je to originální konec, nicméně pro mě je to hořkosladké rozloučení. Ano, pochopila jsem, co představuje její narozená dcera, ale prostě mi to přijde nějak neukončené.... Ano, pravděpodobně jednoho dne se to spraví (Podle snů je narozená dcera právě tou dívkou ze snů - což mě potěšilo i zklamalo zároveň. Celá kniha je vedena v tom, že magie neexistuje, a přesto je toto určité věštění budoucnosti.), ale to my nevíme a nikdy nezjistíme, což je opravdu frustrující.
Tajemství ohledně matky mě taktéž zaskočilo. Moc pěkně zpracované.
Těhotenství Tierney bylo jediné, co jsem v knize očekávala. Sama jsem se tomu smála, protože jsem si od jejich prvního styku v duchu říkala, že určitě s ním otěhotní. A buch, bylo to tady.
A ten konec... nepochopila jsem ho zprvu. Netušila jsem, jestli Tierney usnula, nebo zemřela. Až tady v recenzích jsem se dozvěděla, že druhá možnost byla ta správná. Což mě jistým způsobem mrzí i těší zároveň. Tierney jsem měla moc ráda. Upřímně je to jedna z nejlépe napsaných hrdinek, za které jsem měla kdy čest číst. Mrzí mě, že neodešla s Rykerem, že se neusadili, že ani jeden z nich neuvidí svoji dcerku vyrůstat...
Na druhou stranu doufám, že se aspoň po smrti setkají... (i když... jsem jediná, kterou zamrazila narážka na procházejícího Rykera v hábitu??? - další hořkosladký konec)
Neuvěřitelně kruté zakončení. Upřímně nevím, jestli mám autorce zatleskat, nebo jí vyškrábat oči.

Co se týče stylu psaní, jedná se o naprostou špičku. Perfektně napsané. Vůbec mi nevadila absence kapitol. Celistvý text mi přišel v tomto případě jako skvělý nápad. Využití květin jako způsob komunikace? Úžasný nápad.

Vůbec nevím, jak knihu ohodnotit. Za ten konec mám chuť nemilosrdně strhnout jednu hvězdu, protože tu de facto nedošlo k žádnému obratu. Všechno se dělo i před Prokletým rokem (matka byla uchvatitelka, dívky se scházely). Jedinou změnu jsem zachytila v táboře, kdy se dívky postaraly o další generaci (což je ale v kapitole Léto, ne Návrat).
Ale nikdy, NIKDY jsem z knihy nezažila takové emoce. Takže já (na rozdíl od autorky) nebudu krutá a dám plný počet.

V mých myšlenkách však Tierney a Ryker utekli a žili šťastně až do smrti... A to už mi nikdo nikdy nevezme...

~Ženy v okrese nemají povoleno vlastnit domácí zvířata. Mazlíčci jsme totiž MY.~

Ahoj:)) Tuto recenzi začnu trošku z jiného konce. Proč čtete knížky? Já čtu knížky proto, protože mě baví se vydat do jiných světů, poznat nové lidi, tisíckrát se zamilovat a přitom nikoho nepodvádět, protože se o sobě moji 'crushové' nikdy nedozví. Čtu knížky pro radost. A tu z Prokletého roku bohužel vůbec nemám.

Příběh i svět je opravdu originální a zajímavý. Nic takového jsem předtím nečetla. Vůbec se mi ale nelíbí, jak se většina lidí k sobě v knížce chová. A taky se v knížce skrývalo tolik temnoty, nejistoty, strachu a smrti, že jsem se opravdu bála a čtení si moc neužila.

První půlka mě moc nebavila. Ta druhá byla o hodně lepší, nemohla jsem se čtením přestat, ale staly se tam věci, které doteď nemůžu vydýchat. Také konec byl v jistém smyslu neurčitý.

Myslela jsem, že díky tomu, že se magie v knížce jakž takž vysvětlila, dojde ke změně k lepšímu, nějaké menší revoluci. Ale ono ne, stále tam zůstaly velké sociální rozdíly, mučení a špatné zacházení s nevinnými lidmi.

Prokletý rok bych doporučila čtenářům minimálně 15+! Moje mladší já by totiž spoustu narážek a myšlenek určitě nepochopilo. Celkem mě překvapilo, že mně, která v knížkách prožila milion válek, bojů a nechutných věcí, z této knížky opravdu nebylo dobře a bála jsem se od začátku do konce. Takovou knížku už nikdy nechci zažít.

Vůbec nevím, jak toto dílo zhodnotit, takže to dneska udělám takhle:
Hodnocení:
- příběh:8/10*
- jak jsem si čtení užila: 3,5/10*

Četli jste? Jaký máte na knížku názor? A jak jste prosím pochopili konec?

Více recenzí s kolážemi najdete na mém ig: @svet_knih! :)

24.04.2021

(SPOILER) Právě jsem dočetla a musím říct že tahle knížka je dokonalá tím, jak je originální, čtivá a kolik emocí vámi propluje během čtení. Opravdu mě mrazilo z toho, co se v příběhu děje. Oběsí ženu vlastně kvůli ničemu a donutí ženy a dívky aby se dívaly, protože pokud nebudou poslušné, stane se jim to samé. Ženy jsou vnímány opravdu jen jako majetek, nesmí říct svůj názor a v podstatě kontrolu nad jejich životy mají muži. To, co se pak děje s dívkami v táboře je také děsivé - hlavně od té doby, co zešílejí. Co mi ovšem přišlo nejděsivější bylo, když se hlavní hrdinka dozvěděla, že okres platí pytlákům aby dívky mimo tábor stahovali z kůže a donesli jim části jejich těla v lahvičkách. Což je nepochopitelné a opravdu jsem nemohla uvěřit, že se k sobě takhle lidé dokážou chovat a ani si neumím představit, že bych v takové společnosti žila já.
Hlavní hrdinka Tierney byla opravdu sympatická. Navzdory všemu uvažovala, co by měla dělat nejen aby zachránila sebe, ale i ostatní. Byla jsem ráda, že s Rykerem nalezla štěstí aspoň na chvíli.
Na konci jsem se opravdu rozbrečela, což se mi u knížky nestalo hodně dlouho. Je mi opravdu líto, že Tierney ani Ryker nemohou vidět, jak jejich dcera bude růst a jestli společnost dokáže změnit. Ani jeden z nich si umřít nezasloužil a já doufám, že spolu jsou i po smrti.

,,Oči mám otevřené dokořán a teď už vidím všechno."

21.04.2021

Jako pro děti a mládež? Jasně, fantasy... Ale i mě občas zatrnulo, jak kruté to chvílemi bylo. Každopádně knížka má zajímavý námět a četla se sama.

19.04.2021

(SPOILER) Pokud jste knihu nečetli, nečtěte ani můj komentář !!

Moc mi to nebavilo. Příběh je zajímavý, ale dle mého názoru by si zasloužil mnohem lepší zpracování.
Hlavní hrdinka nemastná neslaná superžena, ostatní kolegyně klišoidní blbky. Pointa příběhu se úplně ztratila. A vlastně to finální vyústění je trochu "blbé". Nevěřím tomu, že by se matky nevzbouřily, když vlastně každá druhá byla "rebelka", nebo uchvatitelka, nebo jak jim to tam říkali.
Jak říkám, chtělo by to zpracovat lépe a klidně vydat i na více pokračování.

15.04.2021

Výborná kniha a velice originální děj!
Hlavní postava mi byla hodně sympatická. Názor na její rodinu, ale budete neustále střídat, protože se stále objevují další a další novinky.
Na vraždu byla Kirsten a absolutně nechápu, proč ji hned nezamordovaly. Mně kdyby někdo vyhrožoval smrtí a ještě jsem si myslela, že má nějakou vražednou magii, tak jí odklidím ještě cestou.
Při odhalování závojů to byl fakt stěr, ale docela předvídatelné rozdělení párů.
Proč šílí mě napadlo hodně brzo, stejně tak, kdo jsou ti lovci. Později se moje domněnky potvrdily.
Přestože jsem spoustu věcí předvídala, to se strážcem pro mě bylo překvapení.
Hodně se mi líbilo, že autorka zvolila takový pološťastný konec.

Četla jsem jedním dechem, napínavý příběh a nečekaný konec.

30.03.2021

Tohle bylo krutý ale naprosto strhující čtení. Málokdy nemám slov, ale po dočtení téhle knihy mi jen vířilo hlavou milion otázek a tupě jsem ještě dobu seděla. Víc se dočtete v mojí recenzi :).

19.03.2021

Tohle je nepopsatelný zážitek.. Byla to jedna velká jízda.. Kniha dalece předčila očekávání.. Doporučuji všem komu se líbily knihy jako Příběh služebnice, Hunger games atd.. 100%ně překvapí.

09.03.2021

Tato kniha mne nepustila a musela jsem ji přečíst na jeden zátah. Přivedla mne k zamyšlení. I přes svou drsnost byla skvělá.

08.03.2021

Tak tohle byla naprostá bomba! Kdybych mohla, dám tomuhle skvostu 10 hvězdiček. Nepamatuju si, že bych někdy četla něco, co by se mnou takhle emočně zacloumalo a zůstalo mi v hlavě ležet tak, jako tato kniha.

Tenhle příběh o patriarchální společnosti, ve které se muži k ženám chovají jako k dobytku, mě naprosto zdrtil a občas moje feministická stránka opravdu trpěla. Nicméně Prokletý rok je mnohem víc, než jen to. Během čtění prožijete snad všechny možné emoce: vztek, radost, smutek, úlevu, strach, dojetí, zlost, hrdost, lásku, další dávku dojetí a ještě mnohem víc. Je to opravdu silný a krásný (i když místy dost mrazivý) příběh, na který skutečně dlouhou dobu nezapomenete.

Líbilo se mi, že před začátkem čtení jsem o knize díky velmi stručné anotaci v podstatě nic moc nevěděla a příbehem jsem se nechala jen tak unášet. Díky tomu mě neustále překvapovalo, jakým směrem se děj udává, co za zvraty se objevuje a jaké všechny prvky kniha nabízí. Díky tomu a také díky skvělé čtivosti knížky mi opravdu dělalo problém se od čtení odtrhnout. Je to jedna z těch knih, u kterých vím, že kdybych neměla jiné povinnosti, tak si zalezu do postele a celý den jen čtu, dokud není konec, protože od příběhu se prostě nedá odlepit :D. Autorka prostě umí.

Tuhle knížku zkrátka doporučuju opravdu všem a jsem moc ráda, že se ke mě dostala. Takže pokud pořád přemýšlíte, zda si ji přečíst, tenhle komentář je znamení, že to toho máte určitě jít!

08.03.2021

(SPOILER) Tak tohle byl nářez. Dlouho se mi nestalo, že bych z nějaké rozečtené knihy nemohla spát. Pořád jsem potřebovala víc a víc.
Hlavní hrdinka byla skvělá. Nijak mě neodradila a přemýšlela rozumně.
Svět se mi líbil, ale chtěla jsem vědět, jak vypadá svět okolo. Škoda, že se jim nepovedlo uniknou, ale to by asi nebylo ono.
Jsem zkrátka zvyklá na sladké romance a romány pro ženy.
Nevím, proč se říká, že je konec booom a nečekaný. I tak mě to trošičku ochromilo.
Bylo by zajímavé pokračování. Chci vědět, co se stane s Grace.

04.03.2021

Dostala jsem něco jiného, než jsem čekala, ale mnohem lepšího. Je to dost hluboký příběh. Je taky drsný, nejen násilím ale i celým dějem. Začátek mi v něčem připomínal Naslouchače, ale potom se to rozjede to úplně jiného originálního příběhu.

24.02.2021

Díky této knize jsem zjistila, že jsem opravdu extrémní prožívačka knižních příběhů. Protože tahle kniha mě fakt zdrtila.

Autorce musím uznat dvě věci. První je, že píše opravdu čtivě. Měla jsem opravdu problém se od knihy odtrhnout. V první chvíli mě teda zarazilo, že kniha není členěna na kapitoly, ale spíše takové bloky, ale četlo se to opravdu samo. Druhá věc je, že autorka musí mít extrémně bujnou fantazii, protože si nedovedu představit, že tohle jen tak někdo vymyslí. Prostředí a společnost, ve které se děj odehrává, je jedním slovem hrůza. Všechno je tam příšerné, nelidské, drsné, opravdu jsem nemohla uvěřit, že by se k sobě byli lidi schopní takto chovat. Opravdu dost jsem nad tím musela přemýšlet. Být žena a žít v něčem takovém ve skutečnosti, pak by opravdu bylo lepší vzít tu sekeru a prorazit led pod vlastníma nohama a upadnout do zapomnění.

Co se týče postav. Hlavní postava Tierney se mi poměrně dost zamlouvala. Byla schopná, praktická, logicky uvažující. Celou dobu jsem ji litovala, protože mít její povahu v takové společnosti, v jaké žila, to musí být neskutečně těžké. O její matce jsem si celou dobu myslela, že je to absolutní hyena. Ale "oči otevřené dokořán, a nic nevidím" - nakonec se ukázalo, že vše není tak, jak se na první pohled jeví. Nejhorší postavou příběhu za mě byla Kiersten. Bože! Taková zrůda. Až jsem se divila, že ji některá z dívek nevyhodila za brány toho tábora nebo nevzala klackem po hlavě. Děs.
A Ryker? Toho jsem přímo zbožňovala.

"Nebe je chlapec v domku na stromě, má studené ruce, ale hřejivé srdce."
A já pláču.

22.02.2021

Po dlouhé době hodnotím nějakou knihu takhle vysokým hodnocením. Nemám slov ale vlastně jich mám několik. Rozhodně nečekejte oddechovku protože tady se nadechnete na začátku a vydechnete až na konci. Mrazivé, kruté, smutné i dojemné. Napínavé od začátku do konce. Z jedné myšlenky, kterou autorka popisuje v poděkování vzniklo toto dílo podporující kuráž, odvahu a nebojácnost jít si za svými sny. Rozhodně doporučuji :)

18.02.2021

Jedna z mých nejoblíbenějších knih, krásně napsané a zajímavé téma

13.02.2021

Tak tahle knížka se mi opravdu líbila. Rozhodně zajímavé téma a celá ta bizardní situace člověku uvízne v hlavě.
Líbilo se mi, že hlavní hrdinka není žádná křehká květinka a opravdu se musí sebrat, aby vyvázla živá.
SPOILER:
Přestože nakonec rozuzlení není magického rázu, ale všechno se čistě věděcky vysvětlí, tak to rozhodně knize neubírá na atraktivitě.

12.02.2021

Knihu som pôvodne obchádzala, keďže už nie som dieťa ani mládež, ale vzhľadom k dobrým recenziám aj od starších čitateľov som jej nakoniec dala šancu. Dejové línie sú kvalitne prepracované, rovnako je podrobný aj popis sveta a prostredia a zároveň nič nie je zdĺhavé, alebo zbytočné. Kniha sa čítala sama, toľko zvratov, z ktorých som väčšinu ani nečakala, že som proste musela vedieť čo bude ďalej.

Postavy boli vierohodné, aj keď tam bolo viac nelogických častí - napr. nechápem nasledovanie Kiersten holkami v tábore - nebol popísaný žiadny podnet, ktorý by to vyvolal. Beriem to však tak, že ak to má byť pre mladé holky, tak to zrejme autorka napísala schválne tak, že toto nie je ok ani v skutočnom živote. Zároveň Kiersten mala až podozrivo triezvu myseľ v porovnaní s ostatnými a prejavovala sa oveľa väčšou mierou krutosti, akoby to mala v sebe už dávno predtým. Tierney veľa vecí vychádzalo príliš jednoducho - najmä to prežitie so zraneniami, v zime - miestami ako Robinson, ale zase príliš sa jej toho aj pokazilo.

Romantická linka bola spracovaná krásne a emotívne, nič plytké. Kniha trochu pripomína, ako už bolo spomínané, Príbeh služobnice, ale môžem povedať, že táto sa mi čítala oveľa lepšie. Za zmienku určite stojí aj jazyk kvetov, ktorý bol príjemným spestrením už aj tak dosť pestrého príbehu. Škoda že od autorky zatiaľ nie je vydaných viac kníh. Celkovo to vidím tak na 4,5* a určite odporúčam :-)