Prokletý rok
Kim Liggett
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433281/bmid_proklety-rok-DYd-433281.jpg
4
1185
1185
Mrazivý román v duchu fenoménu Příběh služebnice Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o společnosti, kde mají ženy větší hodnotu než kus masa. Ale jak se blíží její vlastní prokletý rok, zjišťuje, že hrozba nečíhá jen v lesích. Nebezpečí se skrývá v nitru samotných dívek... celý text
Literatura světová Fantasy Dívčí romány
Vydáno:
2020
,
CooBoo
Originální název:
The Grace Year, 2019
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
No...nevím kde začít. Na tuhle knihu jsem se vážně těšila, četla jsem na ní spoustu pozitivních komentářů a to byl nejspíš můj problém. Mám pocit, že jsem četla něco úplně jiného. Jako chápu...je to dívčí román, nemá to být nic světoborného, ale přesto jsem od toho čekala víc.
Hlavní postava Tierney byla super, logicky uvažující holka, co se dokáže postarat sama o sebe. Ostatní postavy mi připadaly dost ploché a nezajímavé. Některé části mi připadaly dost nelogické - třeba část, kde všechny terorizuje jedna namyšlená holka a ony prostě nejsou schopni s tím nic udělat. Dost mě naštvala naprosto odfláknutá smrt Rykera. Jako vážně? To se rovnou mohl udusit rybí kostí....
Taky mě dost hlodala otázka: Proč by muži posílali pytláky na zabití svých dcer, i když ke konci bylo naznačeno, že muži ví, že ženy nemají žádnou magii?
Nakonec ale dávám dvě hvězdy za napínavé části a za nápad.
Nějaké věci mě štvaly, ale některé naopak překvapily. Jsem z knihy nadšená, ale nedokážu jí dát 5 hvězd, protože pár věcí mi tam nesedělo a hlavní hrdinka mě občas štvala.
Knížku nevlastním, půjčila mi ji kamarádka a jsem za to moc ráda. Kniha byla moc čtivá a kdybych neměla ještě jiné povinnosti myslím si, že bych ji měla přečtenou na jedno max dvě posezení. Děj byl velice napínavý a zanechal ve mě hromadu emocí a a já jakožto snílek s velkou fantazií (když chci), tak i hromadu uvědomění a otázek. Za mě doporučuji přečíst a díky své kamarádce a táhle knize přesedlám na další žánr, co bych ráda četla.
Prokletý rok je jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Sice nepojednává o hezké události, každopádně si můžete být jistí, že z hlavy ji nedostanete. Dívky jsou v šestnácti letech vyhnány na rok pryč, aby se zbavili své "magie", s jejíž pomocí svádějí starší muže - nebo tak si to aspoň muži vymysleli, aby měli větší nadvládu nad ženami. Máme tu hlavní hrdinku Tirney, která pro mě byla sice za začátku trošku oříšek, každopádně to trvalo jen chvilinku a její příběh jsem prožívala s ní. Ostatní holky prokletého roku jsou jak na střední škole - klasika - jedna holka, co si myslí, že je ve všem nejlepší, ovečky a dvě, které jsou tam tak nějak fajn. Některých holek mi tak bylo až líto, jaký byl jejich osud. O romantické lince můžu říct tak jen to, že měla být rozhodně delší - takhle byla celkem nepropracovaná a Ryker se tam ukázal jen párkrát, než autorka totálně odbila jeho smrt. Největším překvapením tu pro mě byl Hans, to jsem fakt nečekala. Ale jsem ráda, že nakonec skončil s tím, s kým skončit měla. Jinak, i měsíc po dočtení jsem z knížky jak na trní.
Nádherně napsané. Je to mrazivé a celý ten příběh je úžasný. Nenechte se vylekat přirovnáváním k Příběhu služebnice. Myslím že nad touto knížkou se dá přemýšlet do nekonečna.
„Se závojem či bez, nemravné či světice, tváří tvář smrti jsme si všechny rovny."
Letošní novinka, o které se tolik mluvilo a psalo, že mě zpočátku odrazovala. Obálka mě taky nezaujala. Ale nesuďme knihy podle obalu. Ačkoliv je růžový, v knize nic růžového rozhodně není. Po přečtení anotace mě učarovala natolik, že jsem si ji musela pořídit a přečíst. Nelitovala jsem. Ani jednu vteřinu čtení. Je to kniha, od které se nelze odtrhnout, která vás chytí do svých spárů (v tom nejlepším slova smyslu) a nepustí ani dlouho poté, co ji dočtete. Budete se u ní usmívat, budete zděšení, naštvaní, dojatí. Bude vás mrazit. Budete cítit bolest, smutek, radost i vztek. Budete překypovat odvahou a možná se i zamilujete.
A ten konec... ten vás dostane.
„Nebe je kluk v domku na stromě, co má studené ruce, ale hřejivé srdce."
Tohle je knížka, která se mnou navždy zůstane. Nechala ve mě hlubokou stopu a nelituji toho. Přečetla jsem ji za den a hltala jsem každé slovo. Je to strašně dobře napsané. Svět je představen jen v podobě malého městečka a vůbec to nevadí. Několikrát mě donutila brečet a nevadí mi to, stálo to za to.
Tahle kniha je připomínkou, že i malá vítězství vedou k vítězství konečnému. ♥
Příběh zajímavý a napínavý. I když spíš pro mladší čtenáře, nebo spíš čtenářky, stejně jsem si tam našla zajímavé části i napětí.
Hvězda dolů za nedomyšlenost (a taky místy kostrbatý jazyk a překlad - vážně to s tím zájmenem svůj nedáme?), nelogičnost a nedotaženost (ženy si nemohou pobrukovat, do školy chodí do deseti let, ale všude se válí hromady knih a mohou si neomezeně číst? A co tedy vlastně čtou? Plynové lampy, ocel, očkování - a místo papíru pergamen? A z čeho tedy jsou ty knihy? Proč je dívek vždy více než chlapců? Jak to, že pytláci loví dívky už cestou do tábora, když mají nárok na několik dnů volna po předchozím lovu? A co ta přirovnání s vystřelenou kulkou a velrybou???). Ale kniha je extrémně čtivá a tohoto tématu není nikdy dost, takže nakonec spokojenost.
Veľmi netradičná knižka idúca v stopách magického realizmu, ktorú je ťažko popísať a ťažko zaradiť. Je dumavá, krutá, mystická i realistická. Príbeh je napísaný takmer ako rozprávka, ale pri tom hovorí tak veľa o útlaku, ženstve a jeho sile, že je vlastne jedno, kedy, kde a ako sa príbeh odohráva - dôležité je posolstvo, skryté za závojom fantasy. Ide o nečakaný literárny klenot, ktorý možno nie je dokonalý, ale prečítať by si ho mal každý.
Nebylo to špatné, ale že by to byl nějaký zázrak se taky nedá říct. Skvělý nápad, ale zpracování mě teda moc neuchvátilo. Byly tam hezké momenty, třeba ten na ledě se sekerou, aneb wau... Ale co to ostatní? Parta holek, která si nedokáže poradit s jednou protivnou holkou a nechá se terorizovat? A opět ta insta láska až za hrob. Já teda víc fandila nejlepšímu příteli. Autorka má čtivý styl, ale nerozplakala mě. :) A navíc mi chyběla pointa. Co ten konec? Jak říkám, nebylo to špatné, ale kniha jako celek spíše průměr. Za mě to mělo i pár logických děr, ale to je asi fuk. Docela dobré, ale dalo se z toho vytěžit víc. Jinak ta obálka je ošklivá.
Dokonalý příběh, dokonalé postavy, dokonalé zápletky, dokonalý a smutný konec... kniha mě několikrát donutila i brečet a to se mi snad vůbec nestává :( jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla♥
Tak tohle bylo teda něco!!! Většinou po tak opěvných recenzích, jako na tuto knihu, přijde zklamání a ledová sprcha ... Tady se ale nic z toho nestalo.! Téma, ačkoliv je zpracované ve formě fantasy/dystopie žánru, tak je aplikovatelné i na dnešní dobu, kdy mi přijde, že lidé se k sobě v posledních letech chovají přinejmenším řekneme velmi chladně a ženy, tak ty si dokáží naložit úplně ze všeho nejvíc ... Všichni, co knihu četli, nejvíc chválí konec a celé vyústění příběhu a já musím jen souhlasit. Pocit smutku, ale zároveň i naděje, který jsem měla při čtení těch posledních řádků ve mně zůstává i po jejich dokončení. Nejvíc krásné je že, když jsem sundala přebal knihy našla jsem tam dvě krátké větičky, jednu na přední straně a tu druhou na zadní. Po dočtení celé knihy dávají ty věty takový smysl a všechno do sebe tak krásně zapadlo, jak už jsem to dlouho u žádné knihy nezažila!! No a poděkování a dovětek autorky na konci knihy jenom doplňuje celou atmosféru po přečtení celého dílka! Ještě závěrem - byť je kniha v některých svých částech podobná Příběhu služebnice nebo Hunger games, je přesto jedinečná. Děkuji za zážitek a vtažení do jiného světa!!
Tahle knížka pro mě byla velkým překvapením. Čekala jsem nějakou klasickou young adult fantazy s trochou romantiky. No a nakonec jsem četla fantazy, které vlastně ani nebylo fantazy s drsnou dávku distopické reality. Moc se mi líbilo, že se knížka vyvarovávala klasickým klišé, takže mě v mnoha situacích překvapila a mé teorie vyšly jen občas. Knížka mi v prvních kapitolách připomněla svou Naslouchače a po odchodu dívek Příběh služebnice. Mám ráda inteligentní hlavní hrdinky, takže jsem si Tierney hned oblíbila, i když byla jednou z mála sympatických postav.Musím ocenit, že jsem se dočkala i opravdové lásky, i když jiné než jsem si přála. Jediný co jsem měla problém pochopit – to si opravdu ty ženy nic neřekly? Ani svým dětem? Vždyť máma má potřebu své děti chránit, proč je na to sakra nepřipravily? Zase na druhou stranu se musí nechat, že trestní systém a udržení pořádku měli okrese Garner fakt zmáknutý. Fakt doporučuju, podle mě opravdu silná knížka.
Ze začátku jsem se nemohla začíst,ale hned jak se děj rozjel, nemohla jsem přestat pokračovat. Napínavý příběh od kterého se člověk nemůže odtrhnout. Jsem ráda,že jsem dala knize šanci,i když mě začátek moc nenadchl. O toto bych nerada přišla.
Tak tohle budu ještě nějakou chvíli rozdýchávat... Perfektní knížka, lehce bych ji přirovnala k Příběhu služebnice. Knížka ve mně vyvolala hromadu pocitů, nejvíc však zlost, lítost a obdiv. Doporučuju všemi deseti!
Krásná, drsná, dechberoucí, mrazivá a úžasná knížka, která se mi z hlavy jen tak nedostane.
Nebylo to takové to WOW jaké jsem očekávala. Možná jsem měla jen přehnaná očekávání. Příběh i postavy byly skvělé. Strašně se mi líbí citáty na obálce knihy.
"Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic."
"Oči mám otevřené dokořán a teď už vidím všechno"
Abych řekla pravdu, čekala jsem něco víc. Začátek byl čtivý, ale příliš zdlouhavý, zatímco prokletý rok se odehrál neskutečně rychle.