Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30545/bmid_promena-if7-30545.png
4
4369
4369
Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima. Takto začíná jedna z nejslavnějších povídek literatury 20. století. Klíčové dílo literární tvorby Proměna vypráví velice živý příběh, v němž se ukazuje síla Franze Kafky, a právem patří mezi nejlepší povídkové texty na světě. Ilustrace významného argentinského umělce Luise Scafatiho obdivuhodně vystihují zvláštnosti prostředí a osobnosti této povídky a zvou čtenáře k pozoruhodnému dobrodružství.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2007 , B4U PublishingOriginální název:
Die Verwandlung, 1915
více info...
Přidat komentář
Kafka byl součástí mé soukromé výzvy.
Naprosto jsem netušila co od knihy čekat a zpočátku jsem váhala , jak ji vlastně uchopit.
Emoce , které se vystřídaly při čtení mluví za vše. Knížka slabá počtem stránek , ovšem neuvěřitelně silná dějem .
Každý z nás si po přečtení musí sáhnout do svědomí a zamyslet se ... Smekám , pane Kafko ...
Rozhodně nesdílím názor, že se jedná o ponuré dílo. Bude to i tím, že jsem trochu cynik, ale Řehoř Samsa mě neskutečně bavil. Přišlo mi to celé jako humorná povídka. Fakt v ftopu... :-) Byl to můj první Kafka a zcela určitě ne poslední.
Knížka mě velmi mile překvapila. Měla jsem strach z Kafkova proslulého autorského stylu, připomínajícího dlouhé úřední spisy, ale tyto obavy se brzy ukázaly jako zbytečné. Nečetlo se to vůbec špatně, ba právě naopak, nejednou mě autorovo vyprávění pohltilo natolik, že jsem zapomněla na vše ostatní.
Proměna je krátká povídka, přesto může říct mnohé. Líbí se mi, jak je nejednoznačná a proměnlivá, jak je každá postava jednotou dobra i zla, které se mísí a vyplývá na povrch v podobě aktů, které zraňují i hladí. Každý si tu najde jinou myšlenku, každý si tu či onu část povídky vyloží jinak. Je to příběh mnoha tváří. V jednu chvíli komický, v druhou zase melancholický až depresivní. Nepamatuji se, že bych někdy četla knihu, jež by ve mně vyvolávala tolik protichůdných emocí najednou.
Jsem uchvácena a doufám, že toto nebylo moje poslední setkání s Kafkou.
(SPOILER)
Poviedkovo napísaný román.
Jedného krásneho rána sa Gregor Samsa zobudí so zistením, že sa z neho stal nešpecifikovaný chrobák, ktorý svoju rodinu popudzuje a trápi i navzdory tomu, že je to stále on. Domácnosť ho odsúdi a zavrie do úzadia, ako keby, predtým vážený člen rodiny, nikdy neexistoval.
Poviedku som mal možnosť prečítať počas svojej Covid karantény, kedy som podobne ako Gregor samotný bol zavretý vo svojej meter krát meter veľkej izbe a jedlo mi bolo podávané za dvere, aby som nikoho náhodou nenakazil.
Skvelá poviedka na povzbudenie morálky, však ;) ?
Dej prechádza z absurdného a humorného podania príbehu k ponurému deju so zväčša tragickým koncom, ktorý nastavuje spoločnosti zrkadlo, nad ktorým sa máme zamyslieť.
Veľa som od Franza Kafku nečítal, no aj tento jediný počin z jeho tvorby ma dokázal presvedčiť o tom, že to musel byť velikán svojej doby.
Krásne abstraktný krátky príbeh, ktorý má moderným čitateľom stále čo povedať. Nemám slov.
Velmi zvláštní kniha. Asi jsem divná, ale na začátku mi přišla dokonce humorná, ten Řehořův postoj ke své proměně. Ale po chvíli, s chováním ostatních a jeho skromné povaze se dílo stává velmi ponurým. Myslím, že kniha naprosto vystihuje mezilidské vztahy a je nadčasová. Už se těším na dalšího Kafku!
No, nevím... Bylo to takové zvláštní. Ke knize jsem se dostala díky maturitě. Kdyby nebylo jí, nevím jestli bych to vůbec dočetla. A přitom je to docela krátké.
Řekla bych, že Proměna je o samotě a odloučení a z mého pohledu se děj táhne v depresivním duchu. Pro mě je představa obřího brouka nechutná, protože já nemám v oblibě brouky všeobecně, a kdybych ve skutečnosti Řehoře viděla, tak by to asi byla moje smrt. Ale jako kniha to není nejhorší, ale pro mě to moc nebylo.
Velice originální. Na knihu jsem se těšila, originalitu jsem očekávala a také ji dostala. Díky délce jsem ji zvládla přečíst najednou a myslím si, že v příběhu bylo všeho tak akorát. Mně, jako asi spoustě dalším čtenářům, by se tedy také líbilo znát nějaký zajímavý důvod proměny Řehoře, ale Kafka už má zkrátka takový styl, moc toho o jeho postavách nevíme a děj je často nelogický. Myslím si, že to je ale právě jedna ze zajímavostí této knihy. SPOILER: Toho, že se Řehoř v průběhu knihy zmenšuje z velikosti postele na velikost vhodnou na jen vymetení koštětem jsem si při čtení vlastně ani nevšimla, ale asi to tak opravdu bylo, jen jsem prostě měla vžitou představu obrovského brouka.
Asi jsem očekávala trochu něco jiného, nevím, jestli jsem knihu četla ve špatném rozpoložení, ale přišlo mi, že se vlastně celou dobu nic extra neděje. Takové nemastné, neslané, bohužel.
Hezká, rychle a dobře se četla. Kniha však není nijak veselá, naopak. Je to kniha k zamyšlení...
Proměna by nás měla zastavit, abychom si každý z nás sáhli do svědomí. Když je člověk ok tak je nám milý, zvláště, když pro nás něco udělá. V případě, že se něco stane, najednou se začneme schovávat a odtahovat se. Jsme prostě jenom lidi? Nebo je v tom něco hlubšího. Prosím o zamyšlení nad sebou samými.
Na prvý pohľad humorná poviedka, no v skutočnosti ide o veľmi smutný príbeh. Jeho priaznivci pochopia poviedku úplne inak, ak človek pozná kontext autorovho života. Jasné, že sa v skutočnosti nezobudil ako chrobák, ktorého jeho rodina nakoniec zabila, pretože už nemohol chodiť do práce, byť nápomocným a jej živiteľom. Prostredníctvom premeny na chrobáka opisuje samotu a odcudzenie od ľudí, ktorí mu nerozumeli, až sa stal pre spoločnosť nepotrebným. Motívy izolácie a opustenosti, ktoré prežíval sám autor vo svojom živote, sa nedajú prehliadnuť.
Niežeby Franz Kafka svoju rodinu živil, ale do určitej doby sa snažil naplniť jej (predovšetkým otcove) očakávania. Pracoval ako právny poradca v poisťovni, kým neochorel a musel od práce upustiť. Franz ochorel, vypukla u neho tuberkulóza a v Premene zase cítiť schizoidnú poruchu osobnosti, ktorá ho spoločensky izolovala. Toto je výstižné podobenstvo vzťahu Franza Kafku a jeho rodiny, aspoň podľa jeho zachovaných denníkov a listov. Chcel im byť prospešný a chcel im byť aj nablízku, ale medzi ním a rodinou bola neprekonateľná bariéra. Najviac potom Franza zraňuje a zabíja (ako v aj v mnohých ďalších poviedkach) jeho otec. Premena je príbeh o nepochopení a zavrhnutí človeka jeho najbližšími, ktorých miloval a ktorých predsudkom sa nedokázal ubrániť. Ako inak sa dá vysvetliť: "Pojďte se podívat,ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!“
Nechápu, proč je tu zrovna Kafkova Proměna v modrém hodnocení. Vždyť je to jedno z největších děl světové literatury! Teda... alespoň pro mě. Takto úzko a zároveň hladově po každé další stránce mi možná nebylo nikdy u žádné knihy. Je to bohužel jen kraťounké, ale možná o to líp. Dá se to přečíst za jedno odpoledne a řekl bych, že u takovýchto titulů je asi nejlepší si je naservírovat "naráz".
(SPOILER) Nechápala jsem proč se proměna udála. Myslím, že by v knize měl být uveden nějaký důvod. Taky mi nešlo na rozum, že Řehoř po proměně řeší to, že musí do práce a vůbec ho vpodstatě neznervózňuje skutečnost, že je brouk. Bylo od začátku jasné, že knížka nemůže skončit dobře. Hodně mě skličovala postupná odtažitost rodiny od Řehoře a závěr byl hodně nelidský. Všem z rodiny bych, za to jak se k Řehořovi chovali, přála tu proměnu taky.
Bizarní, jinotajné, symbolické, mýtické...a taky smutné, tragické, bezvýchodné a asi i absurdně lidské. Přikláním se k názoru, že Kafka se v povídce vypsal z pocitů, které on sám zažíval ve své rodině. Ze svého pocitu jinakosti, vyloučení, osamění. I k Řehořovi, který se o celou rodinu stará a pečuje o ni, se - stejně jako u autora - nejlíp chová jeho sestra (pravda, vyjma úplného konce), ostatní se k němu obracejí zády, jeho podivnou proměnu nikdo nechápe a pociťují k němu odpor a stydí se za něj. Je prostě jiný...
Myslím, že většina lidí se odtahuje od zvláštností, odlišností, od toho, co považuje za jiné než tak zvaně normální. Řehořovi rodiče sice mají pocit, že by se asi měli o syna postarat, ale nejsou toho schopni a obzvlášť smutné je to v případě jeho matky...
SPOILER:
Pro mne bylo nejvíce šokující, když mi došlo, že Řehoře začali považovat za jakési divné, odpudivé a odporné "to":
Citace:...Když pak brzy poznala /posluhovačka/, jak se věci mají, vyvalila oči, zahvízdla, dlouho však nemeškala, nýbrž prudce otevřela dveře do ložnice a hlasitě zavolala do tmy: "Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!"
Ani nevím, jak mám tuto knihu okomentovat. Zajímavé, zvláštní, nevšední. Určitě jsem ale ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, protože jsme se o autorovi a jeho tvorbě hodně bavili v hodinách češtiny. Což je možná i trochu škoda, protože jsme se učili i o tom, jak kniha skončí, takže si myslím, že kdybych knihu přečetla ještě předtím, možná bych z toho měla jiný dojem, takhle jsem přesně věděla, co od toho mám čekat. Nicméně příběh se mi četl dobře a rychle, nejspíš svým zajímavým námětem. Řehoře po proměně mi bylo docela líto, protože musí být vcelku děsivé se takto probudit, ale mrzelo mě chování jeho rodiny, které jsem však potom později docela chápala, protože to nemohlo být lehké ani pro ně, když museli začít žít docela jinak. Na knize se mi moc líbily ilustrace, které byly velmi zajímavé. Myslím si, že o knize i o autorovi se bude dobře mluvit u maturity, a protože kniha není dlouhá, je pro nás maturanty podle mě skvělá.
Až dosud jsem se Kafkovi vyhýbala - a byla to chyba. Povídka Proměna se mi líbila moc a moc, četla se mi lehce a zasáhla mne těžce. Některé momenty jsou popsány tak plasticky, že se mi jejich představa vryla do paměti nejspíš trvale: například, jak otec syčí na syna, aby ho zahnal do jeho pokoje... Viz ukázka.
- Nic nepomáhaly Řehořovy prosby, nebylo jim ostatně ani rozumět, ať sebepokorněji kroutil hlavou, otec tím víc dupal. Naproti matka přes chladné počasí otevřela dokořán okno a daleko se z něho vyklonila, tisknouc tvář do dlaní. Mezi ulicí a schodištěm povstal silný průvan, záclony se rozevlály, na stole chrastily noviny, několik listů poletovalo po podlaze. Otec neúprosně dotíral a přitom syčel jako nějaký divoch. Jenomže Řehoř neměl ještě vůbec průpravu v chůzi pozpátku, šlo to opravdu velmi pomalu. Jen kdyby se Řehoř byl směl otočit, býval by hned ve svém pokoji, ale bál se, že tím zdlouhavým otáčením připraví otce o trpělivost a bylo tu přece nebezpečí, že v kterýkoli okamžik ho hůl v otcově ruce zasáhne smrtícím úderem přes hřbet, nebo do hlavy. Ale nakonec už Řehořovi přece jen nezbývalo nic jiného, protože s hrůzou pozoroval, že v chůzi pozpátku nedovede ani dodržet směr. A tak, ustavičně se bázlivě úkosem ohlížeje po otci, začal co možno hbitě, ale přesto ve skutečnosti jen velice pomalu provádět obrat. Snad si i otec všiml jeho dobré vůle, protože ho přitom nerušil, ale dokonce otáčení tu a tam na dálku dirigoval hrotem hole. Jenom kdyby se byl neozýval ten nesnesitelný otcův sykot! Řehoř z toho docela ztrácel hlavu. Skoro už provedl obrat, když se, v uších pořád ten sykot, dokonce popletl a o kousek se zase otočil zpátky. Ale když nakonec šťastně dostal hlavu před otvor dveří, ukázalo se, že jeho tělo je moc široké, aby jen tak snadno prošlo. Otec samozřejmě ve svém nynějším rozpoložení zase ani dost málo nepomyslel, že by třeba mohl otevřít druhou veřej a uvolnit tím Řehořovi dostatečný průchod. Měl jenom jednu utkvělou představu, že Řehoř musí co možno rychle do svého pokoje. Nikdy by byl ani nesvolil k těm rozvleklým přípravám, jaké Řehoř potřeboval, aby se vztyčil a takto snad prošel dveřmi. Možná, že teď Řehoře poháněl s obzvláštním rámusem, jako by tu nebyla žádná překážka; to, co se za Řehořem ozývalo, nebyl už vůbec hlas jenom jediného otce; teď už opravdu přestávaly žerty a Řehoř se prodral do dveří. Jedna strana jeho těla se zvedla, ležel napříč v dveřním otvoru, bok měl úplně rozdrásaný, na bílých dveřích zůstávaly ohavné skvrny, brzy uvízl a sám už by se byl nedokázal pohnout, nožičky po jedné straně nahoře visely třaslavě ve vzduchu, ty na druhé straně byly bolestně přimáčknuty k podlaze - vtom ho otec zezadu prudce nakopl, což teď bylo opravdu vykoupením, a Řehoř, z něhož crčela krev, vletěl daleko do svého pokoje. Dveře byly ještě přiraženy holí, potom bylo konečně ticho.
Vřele doporučuji a začínám ve velkém číst Kafku.
Proměnu jsem znal z jednoho rohlasového zpracování, ale kniha je ještě sugestivnější. Dál není co dodat, snad jenom, že doporučuji všem.
Štítky knihy
hmyz bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna světová literatura
Část díla
- Proměna / Premena 1915
Proměna
Tuhle krátkou povídku jsem slupla, než se můj drahý dodíval na Skleněné peklo. A musím se přiznat, že jsem k ní přistupovala s předsudky. Očekávala jsem těžko srozumitelnou intelektuálštinu, složitý příběh, sofistikovaný jazyk. A dostala jsem jednoduchý příběh s jednou dějovou linkou, postavený na holém faktu, že živitel rodiny se jednou ráno probudí v podobě hmyzu ovšem s uvažováním člověka.
A tohle bohatě stačí k tomu, abyste si jako čtenáři začali klást zásadní otázky: co se stane, pokud najednou nebudu moct zabezpečit svoji rodinu či lidi, kteří na mně zavisejí? Co budu dělat, pokud se něco stane s živitelem naší rodiny? Nezneužívá naše rodina svého živitele, ať už je jím kdokoli? Co když na mně a na mojí péči najednou zůstane úplně odkázán můj blízký? Zvládnu to? Jak dlouho?
Proměna klade nepříjemné otázky na tělo každému z nás. A pokud si euforicky odpovíte, že přece jasně, musíme se o sebe i o naše potřebné postarat, pak si znovu přečtěte závěr povídky. Není to vůbec samozřejmé a není vůbec snadné dodržet očekávané morální standardy.
Líbil se mi překlad Zbyňka Sekala, jazyk není složitý a příběh je čtivý.