Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320234/bmid_promena-VEk-320234.jpeg
4
4368
4368
Unikátní vydání novely Franze Kafky Proměna v nejstarším českém překladu připravilo nakladatelství Teapot na podzim pro všechny čtenáře i milovníky krásných knih a umění. Jedinečný umělecký skvost s originálními litografiemi Petra Nikla vychází 28. října 2016, 101 let po prvním uveřejnění. Bibliofilie je vydána v omezeném počtu 150 číslovaných a signovaných ručně vázaných výtisků. Z německého originálu Die Verwandlung vydaného nakladatelstvím Kurt Wolff Verlag (Lipsko, 1916) přeložili v roce 1929 Pater Ludvík Vrána a František Pastor. Tohoto překladu vydání druhé.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , TeapotOriginální název:
Die Verwandlung, 1915
více info...
Přidat komentář
Podobně jako u Procesu nám Kafka předkládá lehce naivního hrdinu, kterému nedochází plný rozsah toho, co se s ním děje. Žije si v jakési naivitě, že vlastně nejde o nic až tak podstatného, skoro jako by se jednalo o hru, chová se z našeho pohledu naprosto iracionálně, přesto ne bláznivě a jeho úvahy jsou stále podřízeny určité logice. A stejně jako v Procesu nebo Zámku je hlavní hrdina naprosto drcen vlivem událostí bez toho, aby je mohl jakýmkoliv způsobem ovlivnit. Vlastně mi ani nebylo líto K-a nebo Řehoře, spíše jsem se děsil toho být na jejich místě. To je pro mě asi nejsilnější zážitek z Kafky - bezmoc, které si nejsou postavy až do finální pasáže vědomy.
No jen si zkuste odpovědět na to, jak byste se na místě Kafkových postav zachovali vy. Předpokládám, že naprosto odlišně, ale byl by výsledek lepší?
Když žijete v Kafkově mysli, může se vám dost dobře stát, že se ráno probudíte a zjistíte, že jste se proměnili v jakýsi nestvůrný hmyz. A když se nad celou povídkou pořádně zamyslíte, tak se vám to může stát kdykoliv...
Kde se nachází hranice mezi tím, kdy vás lidé potřebují a tím, kdy jste jim naprosto na obtíž? Autor zde svým perem surrealismu načrtává nekonečně mnoho významů této hry se symboly. V tomto příběhu je patrné upozornění na to, že když vás někdo má rád jen proto, že se o něj staráte (ať už finančně, nebo jinak), a s vámi se něco stane, tato podmíněná láska vyústí v potřebu se vás zbavit. Transformace v hmyz navíc v každém vzbuzuje něco odporného - jde o fyzický či psychický úraz, nebo snad jen o pocit? Hmyz je něco, co nikdo nechce mít doma - přebytečný škůdce, odporná entita života. Později, ač to v povídce nikdy nebylo přímo řečeno, se začala hlavní postava - Řehoř Samsa - zobrazovat konkrétněji, a to jako šváb. Šváb je druh hmyzu, který je velmi odolný - a to vůči téměř všem podmínkám. Snad jen ta neláska ho může zabít.
To, co je fascinující je, jak se vše po jeho proměně změní - najednou není milovaným členem rodiny, dokonce je po své smrti naprosto lhostejným, jako by snad zemřel v tu chvíli, co pro ostatní (a i pro sebe) přestal býti člověkem. Jakmile někoho nemůžeme využívat, stane se pro nás odpadem, jenže celá metamorfóza je dokončená teprve tehdy, když se jím staneme i pro sebe samotné. Jenže - někdy se prostě vidíme tak, jak nás vidí ostatní.
Toto dílo je naprosto geniální, protože je mnohoznačné. Vede čtenáře do místnosti s nekonečnem dveří a je jen na něm, které otevře a co z myšlenek si odnese...
Opravdu člověk, který si zaslouží být označován za spisovatele a být mezi klasiky v učebnici literatury. Něco takového jsem snad nečetla. Je škoda, že toho nenapsal víc. Je to absurdní i šílené čtení. Člověk se probudí jako brouk a nakonec umře a nikdo ho vlastně nelituje, protože kdo by litoval brouka.... Obdivuji ho jako autora. I když je to těžší čtení, mám ho ráda.
Kafka je génius!
Co by vás po podobné proměně napadlo jako první? Mě teď už asi taky jak se dostanu do školy. :)
Kniha se četla poměrně rychle, neboť byla velmi krátká, ale také docela čtivá. Z počátku mě to moc nebavilo, neustále jako by se omílalo to samé pořád dokola, ale zhruba v polovině to vneslo nějaké napětí nebo zajímavost. Přiznávám, že jsem od knihy čekala trochu víc, jelikož mi bylo řečeno, jak se budu štítit Řehořova těla a jak je všechno do detailů popsáno. Ano, do detailů všechno popsáno je, čtenář si může dokonale tu "věc" představit, ale nijak mě to nelekalo, neděsilo... Takže trochu zklamání. No a posledních deset stran mě dost překvapilo, neboť jsem myslela, že rodina bude alespoň trochu tesknit a ono to bylo spíše naopak. Kniha na mě udělala dobrý dojem, ale už bych si ji podruhé asi nepřečetla :)
Povinná četba - z vlastního zájmu bych po tom nesáhla. Chápu, že to má vyjadřovat úplně něco jiného, ale mě to prostě nezaujalo.
Kafkovo mistrovství se zde nejspíš ukázalo v plné parádě, ale na mě kniha působila tak stísněným dojmem, že mi nedovolila si ji užít. Z rodiny, která se zachovávala takto sobecky a nevěděla, jak jednat, jsem pociťovala až zoufalství s vědomím, že by se podobně chovali i při ne tak razantní proměně jejich Řehoře. Znamenalo to pro mě tedy jakousi alegorii jejich pokrytectví. Autorovi se skutečně podařilo vyvolat pocity, které asi zamýšlel navodit, a na mě to byla silná káva.
Pesimistický příběh? Pro většinu lidí ano. Ale ti, kdož mají rádi absurdity a kteří jsou tak trochu stejné krve jako Kafka, ti si zajisté povšimnou, že příběh sice pesimistický svým způsobem je, ale pro ně vyzní spíše groteskně. Těm ostatním doporučuji, aby si Kafkovou proměnu poslechli, bez toho, aniž by text kontrolovali očima. Jen poslouchejte. Najednou vše vypadá jako animovaný film. Pak k textu nesedí ani Scafatiho ilustrace. Stačí se jen podívat jiným úhlem "pohledu". Kafka psal o sobě pro sebe a už vůbec nechtěl, aby jeho díla někdo četl. Byly vydány přes jeho zákaz. Kafka byl génius a napsal povídku, kde je jasně vidět, jak se cití člen rodiny, když je všem jen na obtíž a když ho už ani za člena rodiny nepovažují. Rodina se k proměněnému Samsovi chová hrozně a o to hůř se k němu zachovají na konci. Lítost vás nemine a vztek na jeho rodinu také ne. Rozdíl pohledu na tuto knihu je ale velký a rozhodně neplatí, že by se Kafka špatně četl.
Četla jsem od něj tři knihy a načetla ještě víc o něm. Chápu tedy, proč tak psal. Chápu jeho vykořeněnost, osamělost, pocit odcizení, hořkost vůči otci. Vše se v jeho knihách odráží. Jsem ale jiná, jsem ráda, že ho mám za sebou. Stejně se mi ale často vrací jeho povídka Před zákonem, vložená do Procesu. ˇPřemýšlím si o ní.
Co jiného čekat od Kafky než pesimisticky laděné příběhy s velikou hloubkou a morálním ponaučením. Lidi se tváří jako hrozně soucitné bytosti, pokud se jim ono přítěží nestane u nich doma.. A vůbec co na to řeknou ostatní?..
Kafka dobře věděl, o čem píše..
A přesně takhle, jak vím, by bylo snadné zapomenout na mě. Tuhle povídku jsem si prostě musela zamilovat. Ke Kafkovi se zcela určitě ještě vrátím.
Začátek povídky je podle mě moc rozvleklý a konec zas urychlený. Celkově se mi příběh líbil a krásně poukazuje na sobeckost a povrchnost lidí.
Tato krátká novela jistě zanechá nějaké to echo. Pocit syrové, až brutální neodvratnosti, která ji žene do takového extrému a vyvolává v ní paradoxní úsměv. Aplikoval zde prostou zkušenost ? Snad opravdu vyciťoval že je konec když je něčemu odzvoněno,že zdolat veškerou překážku může jen fantasta, vždy se něco vymkne.
Knihu hodnotím s odstupem času, avšak Řehořova rodina ve mě vyvolávala jakýsi morální odpor. Zprvu to bylo takové "zábavné sci-fi" později až k breku a nemohla jsem se donutit číst dál, takže jsem to odkládala a odkládala.
Povídka ve mně vyvolala smíšené pocity - Řehoře mi bylo líto, ale zároveň mi přišel odpudivý...až když jsem si přečetla více o této povídce, jsem plně pochopila, co tím chtěl autor říct.
Cekala jsem, ze se mi Kafka, ktery je vseobecne oznacovan za tezce stravitelneho autora, nebude libit. Nakonec me Promena ale mile prekvapila. Sice jsem do posledni chvile doufala, ze se hlavni hrdina na dalsi strance probudi ve sve drivejsi lidske podobe, ale i tak sem nebyla zklamana zaverem. Myslim, ze v tom je skryto mnoho chytrych postrehu ohledne mezilidskych vztahu. Plus je to tak divny, az je to silne originalni a zajimavy, s podivnou atmosferou. Pritom mi to ale nepripadalo tragicke nebo smutne a nezbyva nez se jen podivovat, jak to autor dokazal, kdyz zaroven udelal ze sveho hlavniho hrdiny nejvetsiho chudaka. Asi je to tim, ze nejsem schopna litovat brouka...
Povinná četba, přečtená za necelou hodinu. Příběh mě dojal avšak zároveň pobavil. Nejspíše si přečtu něco dalšího od pana Kafky :)
Doporučuji těm, co stále váhají.
Přečetla jsem si tento příběh na základě doporučení na těchto stránkách. Nic jiného jsem předtím od Franze Kafky nečetla a teď si říkám, jaká je to škoda a snažím se to dohnat.
Za posledních pár dní jsem od něj přečetla řadu kratších povídek. Jsou tak zvláštní.. Člověk si po přečtení řekne, že to asi nepochopil , protože povídka samotná, když ji čtete, nemá zdánlivě žádnou pointu.. často je to jen popis něčeho.. Ale ta pointa tam je, jen je ukryta hlouběji a musíte pozorně číst mezi řádky.. Nutí Vás k přemýšlení.. A ve finále Vám to dá hrozně moc.. Aspoň mně tedy ano.
Proměna byla jedna z těch snadněji pochopitelných příběhů. Byla jsem docela v šoku, jak se k Řehořovi rodina zachovala a bylo mi ho moc líto.. Ale takoví lidé často jsou.. Nestydí se využívat ostatní, nejsou schopni sami něco dělat, ale až jim začne téct do bot, chtě nechtě musí začít. A hle, ono to jde. A oni třeba časem zpyšní a zapomenou na toho, kdo jim pomáhal, staral se o ně.., když už toho dál není schopen.. Ale oni se o něj nepostarají.. je jim najednou na obtíž.. Smutné, ale taková je často realita..
Před autorem hluboce smekám. Pro jedinečnost jeho příběhů, pro schopnost donutit lidi, zamyslet se nad sebou samými, nad vztahy okolí, povahami lidí.. Styl jeho tvorby je zajímavý a obdivuhodný.
Štítky knihy
hmyz bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna světová literatura
Část díla
- Proměna / Premena 1915
Kniha patřila do mé povinné četby a rozhodně jsem nelitovala. Pesimistické, přesto dokonalé dílo Kafky!