Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320234/bmid_promena-VEk-320234.jpeg
4
4368
4368
Unikátní vydání novely Franze Kafky Proměna v nejstarším českém překladu připravilo nakladatelství Teapot na podzim pro všechny čtenáře i milovníky krásných knih a umění. Jedinečný umělecký skvost s originálními litografiemi Petra Nikla vychází 28. října 2016, 101 let po prvním uveřejnění. Bibliofilie je vydána v omezeném počtu 150 číslovaných a signovaných ručně vázaných výtisků. Z německého originálu Die Verwandlung vydaného nakladatelstvím Kurt Wolff Verlag (Lipsko, 1916) přeložili v roce 1929 Pater Ludvík Vrána a František Pastor. Tohoto překladu vydání druhé.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , TeapotOriginální název:
Die Verwandlung, 1915
více info...
Přidat komentář
Tady není nad čím u hodnocení přemýšlet. Celá kniha byla zajímavá, neobsahuje žádné zbytečné nebo zdlouhavé pasáže, její téma je opravdu k zamyšlení a každá postava má něco do sebe. Není to ale lehké čtení, Kafka věděl, co dělá.
To je docela depresivní knížečka. Když jim nosil peníze a hopsal jak chtěli, tak jim byl dobrý. Najednou jim není dobrý ani na to, aby ho přijmuli. Zaměstnáním zblbý Řehoř si sám v sobě brouka dlouho ani nepřipouští, ale nakonec teskne po maličkostech, které mu přišly dřív tak nějak samozřejmé.
Nejsem nějaký kafkolog, ale těhle pár stránek je neskutečně natřískaných vnitřní zlostí nad panujícími poměry jakési omezené společenské užitnosti člověka, jak se lidská bytost změní na pouhý nástroj užitku i pro nejbližší a jak ti nemají problém zavrhnout jim nejbližšího.
Nejedná se o lehké čtení. Ale chápu zhruba smysl díla. A když se řekne brouk, představím si jedině Řehoře (Gregora) Samsu.
Čteno poixté.
Jasně Řehořova proměna je hrůzná. Nejen tím, jak se postupně k němu staví pragmaticky založená rodina, ale i tím, jak svou proměnu sám vnímá, jak je stále více jak svými projevy, tak - a to je ještě děsivější - i myšlením jaksi broukovatější.
Depresivní, nadčasové, skvělé, víc není třeba dodávat. Kafku mám moc ráda už od střední.
Moje první setkání s Kafkou. Přestože o životě Kafky toho moc nevím, povídka na mě velmi zapůsobila a obraz hlavní postavy z hlavy jen tak nedostanu. Fungování Řehoře a jeho rodiny je založeno převážně na pragmatismu - když nepřinášíš užitek,nikdo se s tebou babrat nebude. Bohužel mi to připomnělo postavení starých lidí v některých dnešních rodinách, kteří - vědomi si svých omezeních a s pocitem obtěžování okolí svou existencí - vlastně taky raději "vyschnou". Nevím, na co přesně autor při psaní myslel, ale je mi z toho trochu úzko, přiznávám se.
Knihu jsem četla jako maturitní četbu, normálně bych se k ní nedostala. Kniha byla krátká a dobře se četla.
(SPOILER)
Píše se rok 1914 Kafka přemýšlí , co se to děje...? Lidé se nebrání , nebrání své života, poslušně se loučí, poslušně odjíždějí, poslušně umírají za vládnoucí mocné..., poslušně hájit zisky vládnoucích. Ti v nich dávno, po staletí vidí jen užitečný hmyz.
Kafka ve své povídce, vydané ve válečné době 1. světové r. 1915, křičí : nejsem hmyz! Řehoř chce být prospěšný své rodině, zajistit obživu, ale doba ho proměnila a přetvořila v něco : v "to" !
Vládnoucí ho odtrhnou od jeho rodiny tím, proměnil se jen v poslušné, rezignované, depresivní "to".
V té době o sobě a své budoucnosti lidé nerozhodovali. Jejich starostí bylo udržet sebe a rodinu při životě a to bylo těžké i v období míru.
Méně odolní jedinci se zbláznili. Žádné sociální zajištění. Děti umíraly hlady, chyběly ruce na malých políčkách.
Proměnu lze pozorovat i očima člověka chudého na duchu. Náboženství bylo všude přítomné. Postižený čekal na své štěstí, nacházel jen v Bohu.
Bůh člověka stvořil k obrazu svému a dal mu svobodu.
Je jen na každém jedinci, jak se rozhodne, zda si vytvoří ráj kolem sebe nebo se rozhodne kolem sebe vytvořit peklo.
V demokracii se rozhodneme pro lásku, bude se šířit v beztřídní společnosti, před Bohem jsme si všichni rovni.
Máme také na výběr: rozhodnout se pro dokončení plánu Hitlera, vymýtit havěť , Kafkovy brouky.
Kafka nepovažoval lidi za havěť a řval: necítím se tím opovrhovaným, za koho mne máte! Myslím mi to , tak jsem člověk!
Nebudeme-li brát v úvahu historii, bude se opakovat...! Zase jsme hmyzem? /mezi nás pronikl trilící/NADLIDI ?/ , / podlidi? jsou voliči, nemám právo sdělit, své pocity, že je tu cenzura a totalita větší ,než za socialismu? , že v demokracii je nepřípustné občana nálepkovat hanlivě?, protože mám strach o bezpečnost ČR, ps: západní zbraně je zakázáno používat na území RF, co si navaříme, to si sníme sami! Proč vytvářet záminky ke konfliktu? Pro koho je to užitečné, v čí prospěch? Byl to omyl? Bez omluvy to může být chápáno jako záminka a diplomacie, naše politická reprezentace, nás zastupuje a mlčí.../
Plán nadlidí pokračuje? Nyní se Slovani likvidují dobrovolně navzájem... Nechci žádnou agresi, ale zastavit vraždění a neutralitu kolem RF, to je můj názor.
Někteří Němci: musíme v dodávkách zbraní pokračovat . Vyrábět zbraně místo traktorů? Kdyby se dalo chudým do rozvoje zdravotnictví, školství atd.tolik, kolik se jim dalo do zbraní, nebyly by dnes na tom lépe?!
/ Ve třech volbách ,hlasování je tajné, se ukáže naše svobodné rozhodnutí, nemůžeme to svádět na Boha, to co dopustíme my./
Proměna v brouka: Co se stalo s psychikou nezaměstnaných v devadesátých letech ve východní Evropě, když se jim továrny zavřely, prodaly stroje i pozemky, jejich dospělé děti neměly továrny, kde by našly seberealizaci, vládnoucí se vymlouvali: chybí jim praxe..., exekuce, rozpad rodin, bezdomovectví, kriminalita. Vytvořená hospodářská krize a pro některé zisky z válečného průmyslu...!
Číst Kafku znamená, návrat do jeho doby. Toho jsem se vždy obávala, deprese mne nelákala. Zvláště, když je válka nedaleko . Už mám pocit, že strach mě mění ... Člověk musí prožít mnoho bolesti, aby pochopil... Zkušenosti jsou nepřenositelné, proto ti co nezažijí, neuvěří, nepochopí.
Je to napsáno skvěle a už se nebojím doporučit novým čtenářům. Budete jiní, než jste byli před Kafkou. Vtáhne vás k sobě a pocítíte, že zasáhne přímo vaši duši. Mne se tak stalo.
Nadčasové knihy obsahují vskutku geniální myšlenky, ale jak už to tak bývá, samotný příběh je (většinou) jakousi menší "banalitou" a postavy se nezračí v tom nejsympatičtějším světle. Když ale čtenář padne na to, co mu autor prostřednictvím těch zaobalených nevinných souvětí chtěl skutečně sdělit, je kniha, kterou držíme v rukou opravdu k nezaplacení. A toto platí i pro Kafkovu Proměnu.
Když se člen rodiny, na kterém stojí veškeré blaho, stane něčím zbytečným, hnusným, přitěžujícím... Kolik takových brouků je odklízeno z očí rodin, kolik je přehlíženo, hanobeno, týráno nezájmem?
Pro mě osobně velmi silný příběh, jelikož jsem pár brouků znal a znám. Umírají samotní, ztrápení a křehcí, nevážící skoro nic. U rakví poté pár slz, které umně zakrývají spadnuvší kámen ze srdce společně s roky nezájmu. A možná i špetku výčitek, které odezní stejně rychle, jak přijdou.
Premena bolo moje prvé stretnutie s Kafkom. K úvodu prezradím, že to bolo iné ako som očakával. No na otázku, čo som očakával?, asi ani neviem odpovedať. To, čo a ako, sa odohrávalo v tejto prerastenej poviedke bolo ako z iného sveta. Celá poviedka grotesne pripomínala nočnú moru, ktorá má vlastné pravidla, a tie sa skoro nikdy nezhodujú s tými, s ktorými sa riadime počas dňa. Je to ako nepríjemný sen, ktorý akoby deformoval sociálne správanie v kruhu rodiny. Na radikálnu zmenu ako to v takýchto snoch býva, však hlavná postava nepoukazuje, respektíve mu, nepríde divná, patologická a nesprávna. Hlavná postava sa snaží iba prežiť medzi týmito neuveriteľnými pravidlami, ktoré akoby reflektovali pocity, depresie, úzkosti a vylúčenie.
Kafka, či už v Premene alebo Procese, nie sú moja šálka kávy. No, viem sa cez to preniesť a uznať kvality autora aj keby nebol tak uznávaný, čitateľsky populárny. Lebo ak už nič viac, tak som nad obsahom po prečítaní premýšľal aj viac krát.
V rámci snahy dohnat některé mnou opomíjené klasiky padla tentokrát volba na tuto kratičkou, přesto zásadní, povídku. Netřeba psát sáhodlouhé litanie, analýz a rozborů je k nalezení nepřeberné množství, nemám vlastně ani ambice se o jakýkoliv rozbor pokoušet. Jen několik postřehů: text je zvláštním způsobem podmanivý, téma a vývoj příběhu mi hodně připomíná deprese, úzkosti, post-traumatické poruchy, nebo dnešku poplatné vyhoření. Proměnu Řehoře vnímám jako útěk před světem, jako jakousi manifestaci sebenenávisti. Dehumanizace a odcizení je absolutní. Mizí vůle, mizí život. Vedle samotného Řehoře se proměňuje i vztah okolí k němu, a opět lze nalézt paralely k těžkým depresivním stavům, k těžkým melancholikům, dystymikům. Při čtení jsem si nemohl nevšimnout jisté nápadné podobnosti s románem „Odepsaný“ od Osamu Dazaie. Proměna je pochopitelně rannějšího data, přesto oba texty pracují s podobnou absolutní dehumanizací vlastní osoby, touhou zmenšit se, odejít, být zapomenut, přestat být přítěží, zmizet. Naše vlastní mysl nás někdy zavede do strašlivých míst. Doporučuji.
Člověk přirozeně touží po uznání a upřímných citech, které dávají životu jakýsi smysl. Často jejich existence je ovšem pouhá iluze a život se stává zaseklým snímkem, jehož další promítání se ztrácí někde v daleké mlze. Po přečtení Kafkovy Proměny jsem potřeboval na chvíli vypnout a najít nějaký sebemenší zdroj radosti, alespoň projev nějaké pozitivní energie, že alespoň něco dává smysl. Život Franze Kafky je zajímavý sám o sobě, jeho díla jsou jakýmsi zrcadlem skrytých myšlenek, které ovšem nikdy neměly vyjít na povrch. Díky Brodovi se texty z pera tohoto spisovatele dochovaly a my můžeme nahlédnout do stínů životní existence plné paradoxů.
Fujky. Nech brouka žít tu nevyšlo. Bylo mi ho líto. Proč jako to všechno? Mělo to nějak prověřit příbuzné? Sestra mě dost zklamala.
Groteskně žalostná proměna lidské bytosti v cosi podřadného a odpudivého. I přes veškerou počáteční snahu, Řehořův odborný vzhled, strašný zápach a podivné zvyky z něj v očích rodiny i okolí činí nucené zlo. Zlo, které teprve když zmizí přináší ostatním toužebné ulehčení. Jinakost se prostě neodpouští...
Ťažko by ste medzi všetkými dielami Kafky našli podobný počin, v ktorom by takto dopodrobna opísal svoje životné útrapy prostredníctvo hlavnej postavy, ako v tomto prípade u chrobáka Řehořa Samsy. Beznádej - myslím si, že to je to správne slovo, ktoré dokonale vystihuje atmosféru tejto knihy (a aj život autora).
V pubertálních letech nihilistického hloubání nad smyslem vlastní existence mě oslovila mnohem více. Jedna z mála položek povinné středoškolské četby, která do ní opravdu patří (narozdíl od mnoha těch, které adolescent pochopit, natož vstřebat ještě nedokáže).
Knihu jsem četla v rámci maturitní četby a mohu zpětně říct, že to byla jedna z mála knih k maturitě, které či člověk bude pamatovat. Napětí, zajímavý děj, dobře se to četlo a knihu jsem si vytáhla při maturitě, za což jsem byla ráda.
Štítky knihy
hmyz bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna světová literatura
Část díla
- Proměna / Premena 1915
Kafkovi som až tak na chuť neprišiel ani Premenou...všetko slúži tomu, čo chce povedať asi medzi riadkami, a tak i ľahko napísané dielo sa dosť ťažko číta. Premena je však stále dosť aktuálna a preto by nemala chýbať v portfóliu akéhokoľvek čitateľa. Je to vôbec prvá próza, ktorú som od Kafku dočítal, a to som celkom radikálny "dočítávač." Je na nej fascinujúce, ako si každý dokáže nájsť vlastný výklad toho v celku banálneho príbehu. Neviem sa však rozhodnúť, či to svedčí o jej kvalite alebo naopak. Doposiaľ sa prikláňam k tomu prvému. :)