Prsa a vajíčka
Mieko Kawakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478067/bmid_prsa-a-vajicka-gx8-478067.png
4
262
262
Co byste dělali, kdyby vám rodiče jednoho dne řekli, že nejste jejich syn, že jste byl počat ve zkumavce a donošen v cizí děloze? Srovnáte se s identitou člověka bez minulosti? A co když jste stále mladá, ale už zdaleka ne nejmladší žena – bez partnera, bez vidiny rodinného štěstí, o mateřství ani nemluvě? A jako na potvoru jste sice šťastně single, ale také bez chuti na sex a zmítaná nezvladatelnou touhou po dítěti…Po celosvětovém úspěchu románu Prsa a vajíčka se k českým čtenářům dostává příběh, který vypráví nejen o etických dilematech a rozčarováních, rodinných poutech a rozkolech, ale také o (ne)porozumění vlastnímu tělu, jeho potřebám a smyslu. Haruki Murakami o knize řekl: Nikdy nezapomenu na pocit naprostého úžasu, když jsem dílo poprvé četl.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Odeon
Originální název:
夏物語 (Nacumonogatari), 2008
více info...
Přidat komentář
Ráda vyhledávám "exotické" autory, včetně těch japonských, a tak jsem se těšila. M. Kawakami se sice v knize dotýká závažných problémů, ale její rozvláčně upovídaný, blogerský styl mě nenadchnul. Zaujaly mě vlastně jen japonské reálie.
Nikdy jsem žádnou knížku nečetl tak dlouho jako tuhle. Prsa a vajíčka jsou totiž zpočátku tak nedějovým příběhem, že kdybyste přeskočili prvních 200 stran (z 530), vlastně by se nic nestalo. Do čtení jsem se musel nutit. Ležela mi na stole i týdny bez touhy ji otevřít.
Pak ale přišel zlom.
Vyprávění ve druhé půlce začalo odhalovat, o čem kniha vlastně je, a mě to konečně chytlo. Ač téma mateřství v mém životě nebude hrát roli, bylo zajímavý sledovat, čím vším si ženy musí procházet.
Napsat ale, že to je jen o plození dětí, by byla moc velká zkratka. Vlastně kniha pojednává spíš o ženství. O tom, co (ne)znamená být ženou. A vlastně mě napadlo, že tohle je skutečně velký “ženský román”, kde to označení poprvé nikdo nemůže ani v žertu myslet pejorativně.
Moc se mi líbily lyrický pasáže. Nádherný přirovnání. A klasická japonská nevzrušivost každodennosti. To mám tak rád na Murakamim a tady se to dělo (či nedělo?) taky. Takže ve výsledku hodnotím román velmi kladně. Což je ale fakt vzhledem k tomu podivnému začátku poloviční zázrak :)
Něco jako Murakami, ale víc pro ženský. Pokud vás zajímají témata jako zvětšení prsou nebo umělé oplodnění, je to kniha pro vás.
Prsa a vajíčka jsou knížka ve které se vlastně téměř nic nestane. Děj by se dal shrnout do pár krátkých vět. Přesto, nebo možná díky tomu, má v sobě obrovskou hloubku, která mě nepřestávala udivovat. Autorka dokázala naservírovat mnoho různých pohledů na otázku rodičovství, sexuální identity a ženství. Pokud jsou to témata, nad kterými někdy přemýšlíte, určitě vás kniha nezklame.
Moc dobře si mi kniha nečetla. Téma je rozhodně zajímavé, ale upřímně mi vůbec nesedělo to spojení dvou témat - zvětšování prsou a umělé oplodnění dárcovskými spermiemi. Bylo to celé nějaké rozvláčné, a jak to mám ráda např. u Murakamiho, nebo i u jiných autorů, tak tady mne to nudilo. Naopak to pro mne byl zajímavý vhled do japonského prostředí, kultury, smýšlení.
Knihu jsem četla hodně dlouho a s přestávkami. Ne že by mě nezaujala, ale protože na takovém množství stránek v podstatě není úplně akční děj, ničemu pauzy nevadí. Takže jsem ji občas proložila nějakou rychlovkou. Ten japonský pomalý styl psaní mám ráda, témata silná k zamyšlení. Fylozofické rozbory různých ženských otázek.
Zajímavý náhled do ženského světa japonské kultury. Hlavní hrdinka a její nejbližší v podstatě řeší typické problémy na jiném konci světa. Některé dialogy často působily jako dlousáhlé monology, což mě občas unavovalo... i tak mě ale příběh slečny Nacuko bavil.. :)
Svým způsobem je to zajímavá kniha, která řeší několik vyloženě ženských problémů - prsa, přeměnu dívky v ženu a početí. Stylem se jedná o úplně něco jiného, než na co jsme tady zvyklí. Je to podrobná zpověď 3 osob, každá řeší jiné téma.
Chtěla jsem to nechat trochu uzrát, ale ani po několika dnech nevím, co si myslet. Nechalo to ve mě spoustu otázek, což byl vlastně účel.
Kniha má 2 části.
Ta první, pojednávající až o chorobné touze nechat si udělat plastiku prsou, mě nijak nepřesvědčila. Nebavila. Styl psaní je přece jenom jiný, je to občas dost syrový a přirovnávat krev na kalhotkách k mapě Osaky na mě bylo už trochu moc.
Důvod proč jsem dočetla až do konce byly ale recenze, které "slibovaly", že druhá část je lepší. A je. Druhý děj řeší otázku kolem mateřství, "sobecké" touhy po dítěti, toho, zda je umělé oplodnění navíc s dárcem spermatu morální vůči dětem. Jak se pak může člověk srovnat s tím, že je jeho otec anonymní. Člověka, natožpak ženu, to chtě nechtě nutí přemýšlet. Děti mám, ale mám za sebou i potrat a návštěvu reprodukční kliniky. Chvílemi to čtení i tak bolelo. Obzvlášť při vzpomínce na to, jak tlusté ty lékařské složky některé pacientky na klinice měly.
Prsa a vajíčka mají možná trochu kontroverzní název, ale nečekejte žádnou divočinu. Jde spíš o sondu do ženské duše. A ona se sonda se pohybuje opravdu hoooodně pomalu.
Celá kniha je velmi ženská, jemná, hlubokomyslná. Dotýká se spousty stránek ženství, ať už je to dospívání, nebo urputná touha po dítěti, ale mě nebavila. Máma vždycky říkala, že jsem nepovedený kluk, tak asi na tom něco pravdy bude.
Ona myšlenková zacyklenost postav a rozvláčnost celého vyprávění mě s každou další stránkou naprosto ubíjela.
Ještě jsem se nesetkala s knihou, která by takhle důsledně zkoumala ženskou touhu po dítěti. Touhu, která se nutně nemusí krýt s touhou po partnerském životě. Snad každý myslitelný názor na tuto otázku je reprezentován nějakou postavou, která k tématu řekne své. Vlastně je neuvěřitelné, že něco tak fundamentálního, o čem nepochybně každá z nás někdy přemýšlela a musela udělat nějaké rozhodnutí (a to rozhodnutí pak ovlivnilo celý zbytek našeho života), bylo doposud literaturou dost opomíjené. Asi proto, že všechny tyhle úvahy jsou hodně intimní, místy nepříjemné a možná i protože si taková kniha nenajde mnoho čtenářů – mužů. Ale já jsem za ní opravdu ráda a líbila se mi.
tohle není čokoládový dort ani řízná limetková zmrzlina. spíš rýžová kaše, na pohled docela nenápadná. užít si její jemnou a vybranou chuť žádá jistý díl čtenářské trpělivosti a přizpůsobení se pozvolnému tempu vyprávění.
oceňuju téma nedotekovosti a touhy po dítěti z úhlu, který jsem jinde asi nečetla.
Díky atraktivnímu tématu jsem se dostala k japonské literatuře. A byla to zajímavá exkurze. Nejvíc mě překvapily podmínky, ve kterých postavy žijí. Japonsko jsem považovala za bohatou zemi, hlavní hrdinka, její rodina a řada dalších postav ovšem pocházela z velmi chudých poměrů. Popis nuzného života byl velmi sugestivní, stejně tak jako opakující se motiv totálně nefunkčních vztahů a nemožnosti jejich navázání.
Zpočátku jsem se nechala unášet pozvolným tempem vyprávění, první část s úryvky s deníku dospívající neteře se mi moc líbila. Druhé části by klidně slušel podobný rozsah. Takhle už to po čase začalo být trochu únavné. I tak jsem knihu zhltla během několika dní.
Za mne knížka, která se mi četla hůř. Nejsem zvyklá na japonskou literaturu, a přišlo mi, že vyprávění se dost vleklo a nekteré odbočky a omáčky byly v knížce navíc. Ale vzhledem k tomu, že jsem si sama prošla umelým oplodněním tak to pro mne byl zajímavý vhled do problematiky v jiné kultuře.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Oslovilo mne téma ženství, samoty, "sobecké touhy být matkou", fascinoval vhled do japonské kultury a naprosto odlišného vnímání jazyka...
Přiznávám, že jsem se trochu bála. Přeci jen i japonské filmy a seriály ne všem sednou. Nakonec jsem ale nadšená. Můj první japonský román! Nečetl se tedy svižně, moje tempo se rovnalo slimákovi. :-D
Poskytl mi pohled na současné Japonsko, tamní kulturu, hodnoty, sociální poměry. Hlavně pak na životy žen různých věkových kategorií, z různých sociálních vrstev a s odlišnými touhami. A co mi přišlo hodně podstatné, jejich vnímání mužů v rodině a ve společnosti.
Hvězdičku strhávám za první část knihy, z nekončící mánie kolem prsou jsem byla rozpačitá. Druhá mě naopak velmi bavila.
Tak tohle mě hodně bavilo. Asi to není čtení pro všechny, ale jestli váháte, zkuste pár stránek a budete mít jasno, jestli je to knížka pro vás. Mužům nedoporučuji, tohle je knížka přímo nasáklá ženskostí a ženskými tématy a pozor, vše bez příkras :)) Jsem nadšená!
Tak já nevím.... nemyslím si, že to byla špatná kniha ani ztráta času si ji přečíst. Určitě jsem stejného názoru jako většina komentujících přede mnou, že jde o téma, které asi snadněji pochopí a přijmou ženy. A dodala bych, že ženy, které již mají děti a prošly celou tou anabází kolem početí, těhotenství a porodu.
Věřím tomu a dokážu se vžít do pocitů a myšlení ženy, které utíkají roky a stále nemá potomka. A rozumím i tomu, že v tuto chvíli přemýšlí o jakékoli alternativě, jak k vytouženému dítěti dospět. Dokonce si i dovedu představit, že se rozhodne pro anonymního dárce... Jak bych v dané situaci přemýšlela já, netuším. Je to silné téma, určitě je potřeba zvážit etiku a možné následky tohoto kroku do neznáma.
Mně se líbila více asi ta druhá část, která se právě "točila" kolem dárcovství spermatu a mateřství. První část věnovaná "prsům" mě zas tak nezaujala. Asi proto, že mám k danému tématu ryze rezervovaný postoj.
Líbil se my styl psaní autorky. To je asi dáno i tím, že jsem čtenářkou Murakamiho knih a současná japonská literatura je opravdu velmi specifická a je potřeba se ji naučit číst.
Nuda, nuda, trvalo mi dva měsíce, než jsem knihu dočetl. Dalo se to zkrátit na dvě krátké, možná čtivé povídky - jednu o zvětšování prsou a druhou o dárcovství spermatu..
2,5 tohle není kniha pro mě i když pojednávala o moc zajímavém tématu. Tento žánr normálně nečtu a tahle kniha mi jen potvrdila, že v nejbližší době asi ani nebudu.