Ptáče jménem Ptáče

My dospěláci žijeme ve světě, kde jsme obklopeni spoustou „jistot“, „všeobecných pravd“ a „mouder“. A protože jsme se do takového světa narodili a žijeme v něm pěkných pár desítek let, zapomínáme se někdy ptát, jestli všechno to, co považujeme za normální, je i dobré, přirozené a lidské. Máme ale po svém boku výborné průvodce, kteří tuhle schopnost ještě neztratili! Svým každodenním „A próóóč?“ nás sice někdy dohánějí k šílenství. Já jsem ale za dětské otázky vděčná. Dokážou mě totiž držet ve stavu otevřené hlavy, kdy zapojuju kritické myšlení a znovu a znovu se dívám novýma očima na svět kolem sebe. Přesně takové jako děti je i Ptáče z téhle pohádky. Zvídavé, nebojácné a taky trochu praštěné. Svým nenechavým zobáčkem ve veselých příbězích naťukává témata jako zodpovědnost za vlastní zdraví, nemajetnická láska, celoživotní vzdělávání, strach z cizího, skutečná hodnota věcí nebo třeba síla sebepoznání.... celý text