Půlnoční slunce
Stephenie Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499001/bmid_pulnocni-slunce-YDS-499001.jpg
3
791
791
Stmívání / Twilight série
< 5. díl
Osudové setkání Edwarda Cullena a Belly Swanové obrátilo oběma život vzhůru nohama. Až dosud jsme jejich dramatický vztah znali jen z dívčina vyprávění, ale teď nadešel čas na Edwardův pohled. Co vše jeho shledání s nevinnou Bellou způsobilo? Jaké pocity ho ovládly? A jak mohl následovat své srdce a zároveň svou lásku stahovat do světa plného nebezpečí? Nejslavnější upíří romance se vrací v temně velkolepém stylu a má pořádně nabroušené špičáky.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
Midnight Sun, 2020
více info...
Přidat komentář
,, Můj život byla půlnoc, která nikdy nekončila a neměnila se. Pro mě musela být pořád nutně půlnoc. Tak jak bylo možné, že teď najednou vycházelo slunce, uprostřed mé půlnoci? "
Konečně mám dotčeno a můžu se vrátit do normálního života!!!
Edwardův pohled mě naprosto pohltil, nebyla jsem schopná se odtrhnout a každý navečer jsem se těšila až #mamudlí půjde spát a já budu pár hodin randit s Edwardem.
Je to obsáhlé (700 stran) a plné myšlenek a pocitů a já si užila každé jednotlivé slovo.
Během čtení jsem zároveň listovala i Stmíváním a doplňovala si tak Belliny myšlenky do míst, kam Edward neviděl. A konečně byly zodpovězeny i některé nejasnosti, které mi teď dávají ucelený smysl.
Ta poslední část knihy, v baletním studiu mi přišla z Edwardova pohledu mnohem více napínavá a ani jsem nedýchala, i když už přes 10 let vím jak vše dopadne.
Pokud jste fanoušky celé ságy (tak jako já) nesmí Vás kniha minout. A pokud nejste, odhoďte předsudky a pusťte se do toho! Stephanie zas dokázala, že tohle prostě umí!
Já tu knihu miluju i jen pro tu nostalgii do které mě vytáhla, a mě bylo pár dní zas poblazněných 14.
Krásně jsem si zavzpomínala na svou oblíbenou Ságu. Před lety jsem se od ní nedokázala odtrhnout, milovala jsem jak knihu, tak i filmové zpracování. Všichni jsme se těšili, když na internet unikla část knihy, ale nic nevyšlo... Proto jsem byla mile překvapená, když jsem ji uviděla v předprodeji. Je škoda, že nevyšla tenkrát, určitě by měla větší ohlas a autorka by ji možná i jinak pojala. Teď mi přišla zbytečně natahovaná a Edward stále opakoval, jedny a ty samé myšlenky. Přesto si nemyslím, že si zaslouží nízké hodnocení, spoustu lidí pohladí po srdíčku, taková ta nostalgie...
Co mě ale vytočilo je nepřeberné množství chyb. Nechápu, jak je možné, že tohle někdo pustí do tisku. To jako nikdo už nečte? Samozřejmě za to nestrhávám hvězdičky, za tohle autorka nemůže, ale ten kdo tohle dovolil, by se měl stydět. Chápu, že má hodně stránek, ale pořád je to produkt, za který lidé zaplatili!
Když pominu tolik zmiňovaný překlad a pravopis, děj za mě totální nuda. Oproti klasickému Stmívání jsem se nedozvěděla téměř nic nového. Nechápu, jak to nic, dokázala autorka roztahat na 700 stran?
Čekala jsem víc.
Jak už se tu psalo vícekrát, bylo tam opravdu hodně chyb. Kniha má přes 700 stran, takže se i špatně drží a čte, ale to samozřejmě není důležité.
Osobně se mi líbilo nahlédnutí na druhou stranu, vysvětlení některých rozhodnutí a tak. Jinak se tam až moc objevovaly stejné a opakující se myšlenky, což bylo trochu otravné.
Četlo se to dobře a rychle, líbí se mi příběhy popsané z obou stran, je to zajímavé.
Kniha mě zklamala. Možná, kdyby vyšla, kdy měla, bylo by to jiné. Edward tak moc přemýšlel až to bylo neuvěřitelně. Musela jsem se vyloženě nutit to dočíst a to mám přitom ságu Stmívání fakt ráda.
Tak jsem si myslela, že i když autorka knihu dopíše, už se k ní nevrátím. Nicméně na mě vyskočila na databázi, tak jsem si řekla, proč ne. A musím přiznat, že mě to zase chytlo. Možná ne tolik, jako když mi bylo šestnáct, to rozhodně ne, ale čte se to dobře. I přes to, že víte, co se bude dít, tak si to udržuje napínavost a spád. Najvíce mě bavila honička v autech, to moje oči doslova letěli po stránkách, stejně jako ty auta. Na druhou stranu, některé části se daly zkrátit, úvahy se dosti opakovaly. A jak už tu psalo více lidí, ty chyby v textu byly dost otravné. Od knihy, která stojí více,j ak 400 Kč bych čekala nějakou korekturu.
Jelikož jsem se před více než deseti lety zamilovala do Twilight ságy, méla jsem radost, když jsem zjistila, že se Stephenie Meyer vrátila k námětu a napsala Půlnoční slunce.
Chtěla jsem zjistit, co nového mohla napsat. A ano, mohla toho napsat dost. Třeba shrnout na více než 700 stránkách osud Edvarda a jeho rodiny jako celek celé ságy. Mohl to být zajímavý pohled, kdyby to nebylo tolik stránek myšlenek Edvarad pouze na PRVNÍ díl. Tolik stránek snad ani první díl neměl.
Tady musím konstatovat, že se vlastně ani od prvního dílu neodliším s hodnocením. Jelikož první díl mě nebavil a tady je to stejné.
Tlachání v podstatě o ničem. Něco málo dopnění, které se v té zbytečné omáčce úplně utopí. Za mě úplně zbytečný počin. Nicméně chápu, že své fanoušky si najde.
Tři hvězdy dávám za oživení vzpomínek. Bohužel u prvního dílu mě více než kniha zaujalo filmové zpracování. A tato kniha to nevylepšila.
Co se týče chyb v textu, to zde již bylo zmíněno několikrát, takže se k tomu ani nevyjadřuji.
Celkově se kniha čte špatně, u 450 stránky jsem se už vysloveně přemlouvala, abych četla dál. Nudila jsem se. Možná by bylo lepší se již od tématu odpoutat.
Série Stmívání se dlouho řadila mezi moje srdcové. Když tenkrát na internet unikla půlka Půlnočního slunce, nakonec jsem neodolala a přečetla i přes všechny ty chyby, které to obsahovalo. Byla jsem u vytržení, když jsem zjistila, že to konečně vyjde! Bez chyb a celé. Celé to vyšlo, bez chyb nikoliv. Musela jsem se dokonce až nutit k tomu, abych knihu vůbec dočetla. Po 14 letech čekání je to tedy obrovské zklamání.
Klidně bych dala 5 hvězdiček, ale chyby v knize mi to nedovolí. Při čtení jsem zažila krásnou nostalgii...
Škoda, škoda, věčná škoda... Tohle mělo vyjít před deseti lety. I dnes oceňuji, že mám možnost nahlédnout do hlavy Edwardovi, ale už to není to ono.
Byla jsem nesmírně natěšená, když jsem se dozvěděla, že tato kniha konečně spatří světlo světa. Bohužel celkový dojem kazí chyby v textu. A že jich je! Kazí to komfort čtení. A i proto dávám pouhé tři hvězdy.
Kniha Stmívání byla jednou z prvních knih, které jsem kdy četla. To je také jeden z důvodů, proč je série Stmívání mým slabým místem a velkou srdeční záležitostí. Mé hodnocení je tedy zcela určitě neobjektivní.
Na příběh Stmívání z pohledu Edwarda čekám od chvíle, kdy se zjistilo, že autorka má něco takového v plánu psát. A konečně jsem se dočkala! Mně se to opravdu líbilo. Příběh není už tak moc romantický a realita doléhá na mysl Edwarda ze všech možných úhlů. Co jsem si opravdu užila, tak to byly jakékoliv informace o rodině Cullenových, nemohu si pomoci, ta rodina mě opravdu fascinuje.
Kniha je o hodně delší oproti Stmívání, jelikož Edward nepřemýšlí normální lidskou rychlostí. Tento fakt napomáhá tomu, že situace z jeho pohledu je popsána mnohem obsáhleji.
Přiznejme si to na rovinu, tohle není žádný skvostný příběh ani světově převratné dílo. Příběh má hodně mezer a vlastně to není ani moc uvěřitelné.
V budoucnu určitě ocením další knihy z tohoto světa. Je to pro mě velká nostalgie, a tak nějak mě čtení vrací o pár let zpět, a přitom vždy zahřeje u srdce.
Co si neodpustím, tak to je komentář k českému vydání knihy. Tuny a tuny překlepů, chyb a nesrozumitelných vět. Překlad je opravdu hodně krkolomný a musím říci, že jsem snad nikdy nečetla takto špatně udělaný překlad. Ještě větší chybu vidím v tom, že nakladatelství něco takového pustilo do tisku. Proto nejsem naštvaná na samotnou překladatelku ale na špatně odvedenou práci redakce, korektury a samotného nakladatelství. Jsem si jistá, že tento fakt zkazil čtení mnoha českým čtenářům. Já sama se snažím oddělit formu od příběhu. Jsme si jistá, že autorku by velice zklamalo, jak moc je české vydání ošizeno.
Knihu doporučuji číst jen opravdovým fanouškům původních knih. Nedoporučuji číst tuto knihu jako první ze série. Půlnoční slunce je spíše doplňkem příběhu z pohledu Belly. Raději doporučuji všem, kteří o četbě této knihy uvažují a nečetli Stmívání, aby nejprve sáhli právě po první knize z pohledu Belly. Pokud se vám původní příběh nelíbil, nevidím důvod k tomu, číst Půlnoční slunce.
Dočetla jsem asi opravdu jen z nostalgie, tolik chyb v jedné knize jsem asi ještě nikdy neviděla, kdyby byla kniha o polovinu tenší, určitě by se tam vlezlo vše podstatné. Spíše jsem zklamaná, čekala jsem více příběhů z minulosti a ne v podstatě opakování rozhovorů s Bellou.
Hrozně ráda bych hodnotila lépe. Když jsem zjistila, že takhle knížka vyšla, doslova jsem se na ní vrhla (tedy na její elektronickou podobu). Co musím pochválit, že se dobře drží původní knížky, děj jde tak jak má, konverzace také. Edwardovi myšlenky jsou ale někdy opravdu až přes příliš. A co rozhodně nemůžu odpustit, je to obrovské množství chyb. Nechápu, jak někdo něco takového mohl vypustit do světa. Takového člověka by měli vzít za.... a vyhodit.
Jako celek za mě celkem dobré, přečetla jsem si jí ráda a s chutí. V podstatě se těším, jestli bude mít pokračování. Druhý díl by mohl být z Edwardova pohledu celkem zajímavý. Jen snad, aby to překládal, nebo spíše vydával někdo, kdo si to to po sobě přečte.
Kniha se tak špatně čte! Nechápu, kdo to překládal a kdo to nechal pustit do tisku. Špatně poskládané věty, někdy nedávají smysl a těch chyb! A to nejsem ani ve čtvrtině knihy. Všechny 4 předešlé knihy jsem zhltla několikrát a číst se to dalo snadno. Chyby umím přehlédnout. Ale to, co se předvádí v Půlnočním slunci, to je síla... Taková škoda. Jsem opravdu hodně zklamaná.
Za mě naprostá spokojenost, Stmívání mě tenkrát na základce úplně pohltilo a teď mě mile překvapilo, že konečně vyšla dlouho očekávaná verze z pohledu Edwarda. Jako jo, nedozvíte se tam nic moc nového, některé části s myšlenkovými pochody Edwarda jsou méně záživné, ale mně to nevadilo, přesně tohle jsem od knihy očekávala. Pokud jste (byli) fanouškem Twilight a kniha z pohledu Belly se vám líbila, věřím, že bude i tahle.
Jediné, co mě vážně zklamalo je příšerné množství překlepů a chyb, nechápu, jak se tohle mohlo dostat do tisku.
Ufff, asi jsem nikdy nečetla knihu o tolika stranách :-) Když jsem viděla, jak obsáhlá je, myslela jsem , že je to snad Edwardův pohled na celou ságu a ne jen první díl – Stmívání. Ani se mi nechce věřit, že už je to 15 let, co jsem jej četla. Fantasy literatura nepatří mezi mé oblíbené žánry, Twilight sága byla jedna z mála výjimek. Tenkrát jsem z knih byla unešená a ještě neovlivněna filmovým zpracováním.
Jinak vyprávění se mi líbilo více z pohledu Belly. Uvítala bych, kdyby autorka skloubila Stmívání a Půlnoční slunce do jedné knihy. Aby se střídal pohled obou hrdinů. Pak by to bylo dokonalé.
V Půlnočním slunci je děj trochu jiný, což je dobře, že se nekopíruje přesně Stmívání. Samozřejmě zásadní scény zůstávají stejné. Jsou zde do detailu rozebrány myšlenkové pochody Edwarda, jeho chování, pocity, vnitřní boje. Díky němu se nám naskýtá bližší pohled na jeho rodinu. Jejich minulost. Ale i skryté myšlenky dalších postav. Až to po x stranách může být chvílemi i nudné a zdlouhavé. Dalo by se říct, že větší grády příběh získává až od okamžiku baseballového zápasu. Pak už se vám knihu nechce odložit. Přesto určitě musíte znát Stmívání než se pustíte do Půlnočního slunce, pak vám vše dává lepší smysl.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Budu bojovat s rodinou kvůli člověku, kterého sotva znám? ….. Ano, bojoval bych za ni. Proti vlastní rodině.
Jsem padouch, noční můra. Jak by mě mohla vnímat jako něco jiného?
Utíkej, Bello, utíkej. Až moc tě miluji. Pro tvoje dobro. Nebo moje.
„Edwarde“, zamumlala tiše. Snila o mně. Může mrtvé, zmrzlé srdce začít bít? Připadalo mi, jako by to právě udělalo.
…. teď najednou vycházelo slunce, uprostřed mé půlnoci ❤
PS: obálka se moc povedla, v knize je i vysvětlen příměr ke granátovému jablku
Pozn.: také se bohužel přidávám ke kritice překladu a překlepů :(
Jako velky fanousek Stmivani hodnotim tento pocin z nostalgie prumerne. Ale moc rada jsem se vratila za svymi “známými”.
Když jsem kdysi dávno četla Stmívání, tak se mi dost líbilo, hlavně kvůli tomu, jak čtivě je napsané. Což tak úplně bohužel neplatí pro Půlnoční slunce. Protože kniha obsahuje hlavně Edwardovy myšlenky - a je jich tolik, že převažují nad dějem. Více než první polovinu knihy v podstatě nic jiného nedostáváme. Od scény s baseballem ale nastává úplně jiná situace. Kniha má spád, Edwardovy myšleky jsou na vedlejší koleji a hlavní je příběh. Kdyby taková byla celá kniha, byla by mnohem lepší.
Co musím vyzdvihnout, jsou situace, kdy jsme mohli lépe poznat ostatní z rodiny Cullenových a vidět, jak to mezi nimi chodí - obzvlášť Alice a její nadání.
Na konec snad už jen poznamenám to, že pokud se do této knížky chcete pustit, tak byste měli předem znát i příběh z pohledu Belly. Občas se tam totiž vyskytly situace, které nebyly úplně vysvětlené a kdybych příběh neznala, pravděpodobně bych nevěděla, o co jde.
Na druhou stranu, něco mi zase pořádně docvaklo až po přečtení této knihy.
Za sebe můžu říct, že klasické Stmívání je lepší, tuhle knihu beru spíš jako doplňkovou. I když má víc stránek než Twilight.
Za poskytnutí e-knihy moc děkuji @humbook
Bohužel pravopisná stránka knihy je jedna velká tragédie. Jasně, příběh fanoušky nadchne a i já ho dočtu, ať už třeba z nostalgie, ale s nadáváním a zkaženým zážitkem ze čtení.
Štítky knihy
upíři první láska pro dívky nesmrtelnost krev pro dospívající mládež (young adult) pohled jiné postavy na původní příběhAutorovy další knížky
| 2005 |  Stmívání |
| 2009 |  Hostitel |
| 2009 | Rozbřesk |
| 2008 | Nový měsíc |
| 2021 | Půlnoční slunce |
"Myslel jsem si, že vím, jaké to je hořet..."
Ach, Stephenie... Kdybyste jen věděla, co jste v mém srdci rozpoutala, když jste se svými knihami vtrhla do mého života.
Obdarovala jste mě. Stvořila pro mě nový domov. Posedla jste mě. A já k vašim příběhům zahořela tou nejsilnější láskou.
Vaši ságu Stmívání bych zachraňovala z hořící knihovny jako první - bez rozmyslu.
Každá stránka je dar pro člověka, který tímto příběhem kdysi tolik žil...
Nemám ponětí, kolikrát jsem celou ságu přečetla.
Vím jen, že možná žádný příběh na světě neznám tak dokonale, a skrz naskrz, jako příběh Belly a Edwarda...
Hraničí to u mě až s posedlostí. Proto pro mě byla tato kniha skutečným zázrakem...
"Může se mrtvé, zmrzlé srdce zlomit?
Může mrtvé, zmrzlé srdce začít bít?"
Může mě tento příběh vůbec někdy opustit? Mohu mít někdy v budoucnu dost?
Teď mám pocit, že mi ani dalších nových sedm set stran ze života upírů ve Forks nestačí.
Edwarde, já chci vědět víc... Já chci pokračovat. Vím, co přijde dál, ale chci číst váš příběh s Bellou, jako bych ho četla poprvé.
U Půlnočního slunce jsem Stmívání objevovala z druhého pohledu a žasla... Nějak jsem nedokázala pochopit, že jsem opravdu v Edwardově hlavě, a že nejspíš dostanu odpovědi na otázky, které mě pronásledují od prvního přečtení Stmívání.
Byl to zázračný týden. Dechberoucí. A nevysvětlitelný tomu, kdo není mnou. :)
"To, že ji miluji, mi nezabrání v tom, abych ji zabil..."
Jak je možné, že Stephenie Meyerová překonala své Stmívání Stmíváním?
Když jsem se do knihy pouštěla, měla jsem strach. Aby... nevím něco. Znamenají ty knihy pro mě tolik, bylo to pro mě strašně důležité...
Ale první strana - a já věděla, že si nic neužiju tolik, jako tuhle bichli plnou mého nejmilejšího světa, příběhu, který znám nazpaměť, který bych mohla citovat a který tvoří mě samotnou.
Edward odkryl to, o čem jsme neměli tušení i to, o čem víme, že tak bylo, ale konečně jsme to prostřednictvím něho cítili.
Edward mě vzal za srdce... Byl tak nádherně temný, a přitom protkaný světlem.
Bylo fascinující pozorovat Bellu jeho proměnlivýma očima.
A ještě více ohromující bylo všem oblíbeným postavám prostřednictvím něho číst myšlenky.
Stephenie Meyerová, napište ještě něco. Cokoliv. Cokoliv z tohoto světa, prostřednictvím kohokoliv. Možná nenajdete vděčnějšího čtenáře než jsem já.
"Snad upřímně nevěří, že by její lidské pocity, utvořené za těch sedmnáct krátkých smrtelných let, mohly být silnější než demoliční koule emocí, která do mě po století prázdnoty nabourala?"
Děkuji...
Možná bychom měli vynalézt lepší slovo vyjadřující vděčnost za příběhy, za literaturu, za ty neskutečné světy ožívající v našich hlavách.
Jsem zvědavá, zda bude tato kniha ohmataná a zažloutlá stejně, jako její čtyři předchůdkyně.
Momentálně mám znovu chuť posadit se do té osudové jídelny a prostřednictvím Edwarda nasávat atmosféru Forks. Chodit s ním na hodiny biologie, běhat po lese a v noci šplhat do Bellina okna, ochraňovat tu houževnatou dívku spolu s ním.
Hořet žízní i touhou.
Číst všem okolo myšlenky.
A bolestně trpět.
A nespat... jen číst tuto knihu. Znovu. A pak ještě jednou.
Závislost je silná. A nejspíš věčná.
"Jak vysvětlit krvežíznivost?“