Pýcha a předsudek
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544750/bmid_pycha-a-predsudek.jpg
5
7439
7439
Slavný román Jane Austenové vykresluje, jak může nový mladý soused převrátit vzhůru nohama život v rodině s pěti dcerami. V ovzduší se vznáší pýcha, láska, předsudky, společenské konvence, zlomená srdce i společenský skandál, ale také sebepoznání a pochopení. Příběh lásky a hodnot odkrývá vztahy mezi společenskými vrstvami Anglie na přelomu 18. a 19. století a s jemnou, avšak nepřehlédnutelnou ironií líčí prostředí anglického venkova, tamní rodinné vztahy a snahy matek najít svým dcerám vhodné ženichy. Autorka se pohybuje na hraně odlehčeného a vážného tónu, její vtipné postřehy prozrazují bystrou a nemilosrdnou pozorovatelku. Nový překlad Kateřiny Hilské dává vyprávění svěží tempo, přičemž nic neubírá na zmíněné ironičnosti, a svět Elizabeth Bennetové a pana Darcyho je v jejím podání barevnější a jasnější, než jak jsme ho znali doposud.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Slovart (ČR)Originální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Poměrně dlouho jsem se odhodlávala začít knížku vůbec číst. Asi to bylo tím, že přestože jde o klasiku, měla jsem velká očekávání a bála jsem se, že na konci budu zklamaná.
Musím přiznat, že na začátku jsem se ztrácela ve jménech, titulech a vztazích jednotlivých postav, ale když jsem si konečně urovnala, kdo je kdo, začalo mě to bavit.
Abych to shrnula je to velmi krásná kniha, ve které se mimo romantické linky a nádherného prostředí Anglie v 19. století, dá taky najít poučení platné i do dnešních dnů.
Knihu som prečítala jedným dychom a naozaj ma uchvátila. Z knihy si okrem dobrého pocitu a romantickej nálady beriem poučenie, že niekedy sa pre pýchu oberame o šťastie a, že nie je dobré mať predsudky len kvôli pýche. Odporúčam všetkým romantickom.
Bible všech romantických snílků. Jó mít tak takové Pemberley, možná by se dívky i na moje málomluvné mručounství dívaly smířlivěji..
Knihu jsem si uz dlouho chtela precist a konecne se mi dostalo prilezitosti. Krasny romanticky pribeh z pocatku 19.stoleti v Anglii. Cetla se mi lepe jak kdejake soucasne knihy. Az budu chtit sahnout po nejake "vznesene romantice", vim kde hledat.
Knihu jsem četla poměrně delší dobu...rozhodně ne proto, že by byla špatná, spíš bylo málo času...
Moc často nečtu historické romány, vlastně jsem tuto knihu četla především kvůli ČV a jsem za to opravdu ráda.
Už konečně chápu ty narážky na Darcyho ve filmech...
Každopádně příběh se mi velice líbil...ten předsudek byl tak výstižný...protože určitě každý si někdy o někom udělal vlastní názor, aniž by toho dotyčného znal...i tady dost platí nesuď knihu podle obalu. A i když byl konec trošku předvídatelný, tak jsem se na něj právě proto těšila.
Musím říct, že Darcyho jsem si oblíbila od samého začátku, zvláště pro jeho tajemnost, nepřípustnost a namyšlenost...a i přes tyto vlastnosti byl nakonec dobrosrdečný, vstřícný a laskavý. Elizabeth s Jane měly také své kouzlo, oproti jejich sestrám a hlavně matce.
Tuto knihu velice doporučuji, je vážně krásná.
Konečně jsem si odškrtla jeden rest a přečetla tuto klasiku... Přiznám se, že na střední jsem moc nečetla a většina klasik mě tím pádem minula obloukem... Ale jsem ráda, že jsem se rozhodla to napravit a první z těchto klasik byla rozhodně krok správným směrem.
Knížka mě bavila, četla se mi dobře a za polovinou jsem stránky doslova hltala, abych věděla, jak to bude dále.
Líbilo se mi, jak autorka vykreslila charaktery některých postav (někdy vyhnané až do extrému, ale to si myslím, že bylo záměřně) a u některých postav jsem se nestačila divit, co jsou schopny vypustit z pusy a podobně... Asi nejzářivější příklady tohoto byla paní Bennetová a Lýdia... Pan Darcy mi ze začátku lezl podobně na nervy jako Elizabeth, ale postupem času, když jsme ho více poznávali, tak jsem si ho moc oblíbila. Velmi sympatičtí mi mezi všemi postavami také byli teta a strýc sester Bennetových.
Velmi se mi líbilo, jak autorka vylíčila prostředí, kde se příběh odehrává, ať už to bylo Pemberley, ale i další místa.
Určitě si přečtu i nějakou další knihu autorky.
Hodnocení: 4,25*/5*
Většinou nejoblíbenější dílo od Jane Austenové. Ale já si nemůžu pomoct, mně je prostě postava Elizabeth nesympatická. Mám raději jiná její díla.
Zo začiatku som deju nerozumela, no po nejakých 20 - 30 stranách som sa úplne začítala a nevedela som sa od knihy odtrhnúť.
Zpočátku jsem se nemohla začíst, připadalo mi, že na podobný romantický příběh už nemám ten správný věk. Pak mě ale začala bavit ironie hlavní postavy a nakonec jsem si příběh užívala do pozdních nočních hodin :-)
Jednotlivé postavy jsou perfektně vykreslené, především jejich povahy. Bavilo mě sledovat hloupost a pokrytectví venkovských paniček, stejně jako skromné a neokázalé vystupování těch skutečně urozených postav (a vůbec to nemuselo souviset s jejich společenským postavením nebo finanční situací).
Pýcha a předsudek je moje srdcovka už od 15ti let. Nádherná klasika, ke které se vždy ráda opakovaně vracím a pokaždé v ní dokážu objevit něco nového, co mě inspiruje. Elizabeth je klasická Austenovská hrdinka - silná, emancipovaná a inteligentní. No a pan Darcy je prostě pan Darcy, hrdina mého srdce :)
Pýcha a předsudek je dokonalá knížka. Skvělý příběh, skvělé postavy, skvělý děj, prostě všechno skvělé. Jednoduše nemám slov
Pýcha a předsudek je moje největší srdcová záležitost, a nemůžu uvěřit, že jsem ji tak dlouho nečetla a téměř na ni zapomněla! Učaroval mi styl psaní autorky, prostředí anglického venkova 18. století a samozřejmě postavy. Například Elizabeth Bennetová je pro mě nedocenitelná postava a pamatuji si, že při svém prvním čtení jsem chtěla být přesně jako ona. I přes tehdejší poměry, kdy nejspíš jediná možná odpověď na žádost o ruku, a zvlášť od majetného muže, si Elizabeth dokázala jít za svým a odmítla hned dva potencionální nápadníky. Samozřejmě ale nebyla bezchybná, což vždy u postav ocením a více se s nimi dokážu sžít. Eliza byla velmi tvrdohlavá a plná předsudků, jak už ostatně vyplývá z názvu knihy. Pana Darcyho odsoudila téměř ihned. Ze začátku mi byl taky nepříjemný, ale když ho Bennetova rodina poznávala blíže, pomalu se mi vloudil do srdce. Jako postava se během knihy vyvíjel a myslím, že na tom má svůj podíl právě Elizabeth. Nemůžu nezmínit také přelétavou paní Bennetovou, jejíž jediným cílem bylo své dcery co nejvýhodněji provdat často i na úkor jejich vlastního štěstí, a za kterou jsem se někdy cítila dost trapně kvůli jejím nevybíravým poznámkám. Velmi jsem soucítila s jejími dcerami. Jane pro mě byla postava, kterou jsem neměla možnost poznat blíž, vlastně se o ní čtenář má možnost dozvědět jen to, že má mírnou povahu, je nejkrásnější ze sester Bennetových a je Elizinou důvěrnicí. Což mi přijde docela škoda, že nedostala víc prostoru. O Lydii jsem nedávno četla článek, že její útěk s Wickhamem byl vlastně odvážný a na tu dobu až feministický, protože ženu v té době společnost odsoudila za nejmenší drobnosti. Mně ale byla Lydia spíš otravná, nerozvážná a protivná. A Mary a Kitty jsem taktéž neměla šanci poznat podrobněji, stejně jako Jane.
S každou další stranou jsem se víc a víc dostávala do příběhu a moje srdce nepřestávalo plesat. Až najednou byl konec a já chtěla víc, ale zároveň jsem byla ráda, že není děj příliš přeplácaný. (Doufám, že mi je rozumět!) Někde jsem viděla pokračování od jiné autorky, kde je nastíněn život pana a paní Darcyových (ááá, to zní tak dobře!) po několika letech, ale nechci se do toho pouštět, abych si nezkazila tuhle mojí milovanou klasiku. Ani nedokážu slovy popsat, jak moc jsem teď šťastná, že jsem se do ní znovu pustila a nezapomněla na ní. S každým dalším přečtením mě tahle kniha mění.
Autorka i kniha mi přijdou hodně přeceňované. Dočetla jsem knihu jen z důvodu vnitřního ukončení.
Až s věkem jsem pochopila sílu toho textu. Definice jemnosti a preciznosti.
Ano, KLASIKA. Když vezmu v úvahu, že vznikla na přelomu 18. a 19. století, je svěžet vyprávění a vůbec celý styl psaní příjemným překvapením. Očekávala jsem škrobenost, upjatost a nudu. Jsem ráda, že jsem tyto předsudky překonala. Byl to krásný čtenářský zážitek.
Myslím, že příběh pana Darcyho a slečny Elizabeth Bennetové zná snad každý. Já jsem viděla filmové i seriálové zpracování, ale ke knize jsem se odhodlala až nyní.
Byla jedním slovem úžasná, upřímně ještě předčila má očekávání. Četla se skvěle, bavil mě styl vyprávění, několikrát jsem se ze srdce zasmála a pana Darcyho jsem si neskutečně zamilovala.
Neuvěřitelné otravná byla paní Bennetová a pan Collins byl taky kapitola sama o sobě.
Příjemným překvapením byl pan Bennet a jeho sarkasmus. :D
Nemám snad jedinou výtku, bylo to opravdu perfektní a jistě jsem tento příběh nečetla naposledy.
Štítky knihy
Anglie láska pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány historické romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Mě k Pýše a předsudku dostala povinná četba, jako asi mnohé. Tou dobou jsem se setkala s různými názory, jak to u klasik asi bývá, když jsou často čtené z povinnosti. Bylo mi řečeno že jde o nekonečnou nudu, ale i že je to fajn kniha. Po přečtení můžu říct, že mě si Jane Austenová svým románem kompletně získala.
Jakkoli zajímavou povinou četbou jsem se zabývala, vždycky jsem nakonec četla z povinnosti, ne ze zájmu. Tady jsem ale naprosto obrátila a prakticky hltala každé slovo a každou situaci, kterou autorka na stránkách vykreslovala. Neuvěřitelně mě zaujmul styl psaní, vtip a nadsázka se kterou Jane Austenová popisovala děj příběhu. V knize mi nechybělo drama, ale i když se zrovna řešil jen ples, večeře nebo procházka městem, já se dostatečně zabavila samotným čtením. Když mi teď někdo přednáší v čem všem je Pýcha a předsudek nudná a nezajímavá musím se ptát, četli jsme vůbec stejnou knihu? Protože dílo je z první poloviny 19. století a Jane Austenová mě stejně dokáže svým psaním lapit navzdory těm dvěma staletím mezi námi.
Jestli knihu zvažujete jako volbu do povinné četby, máte moje doporučení. Četba není náročná, ale zaujme, jde o klasiku, prapůvodce legendárního enemies to lovers, a vyčíst jí můžete asi jen fakt, že svým vlivem určitě z části ovlivnila i existenci literatury typu After.