Pýcha a předsudek
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544750/bmid_pycha-a-predsudek.jpg
5
7528
7528
Slavný román Jane Austenové vykresluje, jak může nový mladý soused převrátit vzhůru nohama život v rodině s pěti dcerami. V ovzduší se vznáší pýcha, láska, předsudky, společenské konvence, zlomená srdce i společenský skandál, ale také sebepoznání a pochopení. Příběh lásky a hodnot odkrývá vztahy mezi společenskými vrstvami Anglie na přelomu 18. a 19. století a s jemnou, avšak nepřehlédnutelnou ironií líčí prostředí anglického venkova, tamní rodinné vztahy a snahy matek najít svým dcerám vhodné ženichy. Autorka se pohybuje na hraně odlehčeného a vážného tónu, její vtipné postřehy prozrazují bystrou a nemilosrdnou pozorovatelku. Nový překlad Kateřiny Hilské dává vyprávění svěží tempo, přičemž nic neubírá na zmíněné ironičnosti, a svět Elizabeth Bennetové a pana Darcyho je v jejím podání barevnější a jasnější, než jak jsme ho znali doposud.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , Slovart (ČR)Originální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Zpočátku jsem se nemohla začíst, připadalo mi, že na podobný romantický příběh už nemám ten správný věk. Pak mě ale začala bavit ironie hlavní postavy a nakonec jsem si příběh užívala do pozdních nočních hodin :-)
Jednotlivé postavy jsou perfektně vykreslené, především jejich povahy. Bavilo mě sledovat hloupost a pokrytectví venkovských paniček, stejně jako skromné a neokázalé vystupování těch skutečně urozených postav (a vůbec to nemuselo souviset s jejich společenským postavením nebo finanční situací).
Pýcha a předsudek je moje srdcovka už od 15ti let. Nádherná klasika, ke které se vždy ráda opakovaně vracím a pokaždé v ní dokážu objevit něco nového, co mě inspiruje. Elizabeth je klasická Austenovská hrdinka - silná, emancipovaná a inteligentní. No a pan Darcy je prostě pan Darcy, hrdina mého srdce :)
Pýcha a předsudek je dokonalá knížka. Skvělý příběh, skvělé postavy, skvělý děj, prostě všechno skvělé. Jednoduše nemám slov
Pýcha a předsudek je moje největší srdcová záležitost, a nemůžu uvěřit, že jsem ji tak dlouho nečetla a téměř na ni zapomněla! Učaroval mi styl psaní autorky, prostředí anglického venkova 18. století a samozřejmě postavy. Například Elizabeth Bennetová je pro mě nedocenitelná postava a pamatuji si, že při svém prvním čtení jsem chtěla být přesně jako ona. I přes tehdejší poměry, kdy nejspíš jediná možná odpověď na žádost o ruku, a zvlášť od majetného muže, si Elizabeth dokázala jít za svým a odmítla hned dva potencionální nápadníky. Samozřejmě ale nebyla bezchybná, což vždy u postav ocením a více se s nimi dokážu sžít. Eliza byla velmi tvrdohlavá a plná předsudků, jak už ostatně vyplývá z názvu knihy. Pana Darcyho odsoudila téměř ihned. Ze začátku mi byl taky nepříjemný, ale když ho Bennetova rodina poznávala blíže, pomalu se mi vloudil do srdce. Jako postava se během knihy vyvíjel a myslím, že na tom má svůj podíl právě Elizabeth. Nemůžu nezmínit také přelétavou paní Bennetovou, jejíž jediným cílem bylo své dcery co nejvýhodněji provdat často i na úkor jejich vlastního štěstí, a za kterou jsem se někdy cítila dost trapně kvůli jejím nevybíravým poznámkám. Velmi jsem soucítila s jejími dcerami. Jane pro mě byla postava, kterou jsem neměla možnost poznat blíž, vlastně se o ní čtenář má možnost dozvědět jen to, že má mírnou povahu, je nejkrásnější ze sester Bennetových a je Elizinou důvěrnicí. Což mi přijde docela škoda, že nedostala víc prostoru. O Lydii jsem nedávno četla článek, že její útěk s Wickhamem byl vlastně odvážný a na tu dobu až feministický, protože ženu v té době společnost odsoudila za nejmenší drobnosti. Mně ale byla Lydia spíš otravná, nerozvážná a protivná. A Mary a Kitty jsem taktéž neměla šanci poznat podrobněji, stejně jako Jane.
S každou další stranou jsem se víc a víc dostávala do příběhu a moje srdce nepřestávalo plesat. Až najednou byl konec a já chtěla víc, ale zároveň jsem byla ráda, že není děj příliš přeplácaný. (Doufám, že mi je rozumět!) Někde jsem viděla pokračování od jiné autorky, kde je nastíněn život pana a paní Darcyových (ááá, to zní tak dobře!) po několika letech, ale nechci se do toho pouštět, abych si nezkazila tuhle mojí milovanou klasiku. Ani nedokážu slovy popsat, jak moc jsem teď šťastná, že jsem se do ní znovu pustila a nezapomněla na ní. S každým dalším přečtením mě tahle kniha mění.
Autorka i kniha mi přijdou hodně přeceňované. Dočetla jsem knihu jen z důvodu vnitřního ukončení.
Až s věkem jsem pochopila sílu toho textu. Definice jemnosti a preciznosti.
Ano, KLASIKA. Když vezmu v úvahu, že vznikla na přelomu 18. a 19. století, je svěžet vyprávění a vůbec celý styl psaní příjemným překvapením. Očekávala jsem škrobenost, upjatost a nudu. Jsem ráda, že jsem tyto předsudky překonala. Byl to krásný čtenářský zážitek.
Myslím, že příběh pana Darcyho a slečny Elizabeth Bennetové zná snad každý. Já jsem viděla filmové i seriálové zpracování, ale ke knize jsem se odhodlala až nyní.
Byla jedním slovem úžasná, upřímně ještě předčila má očekávání. Četla se skvěle, bavil mě styl vyprávění, několikrát jsem se ze srdce zasmála a pana Darcyho jsem si neskutečně zamilovala.
Neuvěřitelné otravná byla paní Bennetová a pan Collins byl taky kapitola sama o sobě.
Příjemným překvapením byl pan Bennet a jeho sarkasmus. :D
Nemám snad jedinou výtku, bylo to opravdu perfektní a jistě jsem tento příběh nečetla naposledy.
Tuto knihu jsem dlouho odkládala a musím podotknout, že jsem dostala něco dost odlišného od své představy! Příběh byl svěží, vtipný (jízlivý tatínek hlavní hrdinky je top) a úžasně napínavý! Některé zvraty jsem nečekala a uznávám, že jde o právem oceňované dílo, které je v mnoha ohledech nadčasové.
Díky Čtenářské výzvě jsem si vybrala tuto knihu a vrátila se tak do svých studentských let. Po psychotrilerech a detektivkách odpočinkové čtení.
Netušila jsem, že se mi ti bude až tak líbit. Elizabeth jsem si hned oblíbila. A Darcy? Waw. Tolik jsem jim fandila.
A i když nejsem fanda filmů, ta tento se asi i kouknu.
Román vyšel poprvé v roce 1813 a dodnes baví. Nadčasové dílo, které se čte jedním dechem. Autorka skvěle zachycuje vnitřní charakteristiku jednotlivých postav. Moc se mi líbily sarkastické a vtipné poznámky pana Benneta, ty prostě neměly chybu. Hlavní hrdinka Elizabeth mě zaujala svou bezprostředností a názory. Poté, co odmítla pana Darcyho jsem s napětím sledovala, jakým způsobem si k sobě najdou cestu. Prostě romantika na úrovni. Knihu jsem četla až po zhlédnutí filmu a vůbec to nevadilo. Naopak mám pocit, že herci v hlavních rolích přesně odpovídají knižnímu profilu. Ke knize se určitě ráda znovu vrátím.
(SPOILER) Poprvé se mi tahle kniha dostala do ruky před šesti lety a vybavuji si jen, že mě příliš nenadchla a brzy jsem ji do knihovny zase vrátila. Tenkrát to bylo jedno ze starých vydání ze 70. let, proto jsem tentokrát sáhla po tom nejnovějším s novým překladem Kateřiny Hilské. A jsem nadšená! Nechápu, co se mi tehdy napoprvé nezamlouvalo. Líbila se mi lehkost děje a stylu vyprávění, poměrně rychlé (někdy až příliš) posouvání v ději i vykreslení postav. Přirozeně jsem se neubránila srovnávání se seriálem z r. 1995, ale snad poprvé nejsem zklamaná ani jedním – ani seriálem, ani knihou. Ač se v něčem liší, přesto zůstávají v podstatě stejné. Musím ale přiznat, že nový překlad mi nesedl. Některé pasáže, především v přímé řeči, na mě působily kostrbatě, nesrozumitelně, někdy až nesmyslně. Některé výrazy se podle mě do této knihy vyloženě nehodí, např. vyjádření paní Bennetové, že ji dcera „podrazila“, když odmítla pana Collinse, nebo slova pana Darcyho, že si Elizabeth zjevně přeje, aby „už zmizel“, po přečtení dopisu od Jane.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Zo začiatku som deju nerozumela, no po nejakých 20 - 30 stranách som sa úplne začítala a nevedela som sa od knihy odtrhnúť.