Pygmej
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41217/bmid_pygmej-kZW-41217.jpg
4
185
185
Protagonistou a vypravěčem románu je třináctiletý chlapec, který přijíždí do USA z blíže neurčené nedemokratické země v rámci výměnného studentského programu. Rodina, u níž je ubytován, je typicky středostavovská, bělošská a křesťanská – kuřecí matka, kravský otec, jméno hostitelské rodiny: Cedarovi. Během půlročního pobytu má za úkol vytvořit vlastní exponát pro studentskou vědeckou soutěž, vyhrát její místní kolo a dostat se až do celostátního finále ve Washingtonu. Až na to, že chlapec je odmala trénován v bojových uměních, v praktikách zabíjení, chemii – a nenávisti k Americe. Krycí jméno: Operace Zkáza. Nebyl by to Palahniuk, aby se z toho nevyloupla černočerná komedie o terorismu a rasismu. Autor cituje Hitlera, Maa, Mussoliniho i jiné „extremistické šerify a dementní proroky“, bere si na paškál americkou konzumní společnost a paroduje levicové a pravicové názory. Také se odvážil dál než kdy předtím na půdu jazykového a stylového experimentu: román je téměř celý napsán osekaným, redukovaným jazykem primitivního vypravěče.... celý text
Přidat komentář
Mám Palahniuka rád a jeho poměrně zvrácená témata se mi líbí a přijdou mi neortodoxní a neotřelá. Pygmej sice takový je, a ačkoli jsem se některým věcem (zejména ironizování amerického stylu života, proměnlivé popularitě jednoho člověka podle jeho činů a některým drsným nápadům - zlomení rukou u vybíjené kvůli zkoušce) upřímně usmíval a nahlížel jsem na ně z nového hlediska, je pro mě Pygmej přece jen až moc experimentátorský. Osekaný a primitivní jazyk je fajn nápad, ale celou knihu úplně neutáhne, protože někdy ztrácí spád a tempo. V pasážích z Pygmejovy minulosti jsem se ztrácel, něco jsem musel číst vícekrát, přesto jsem se tak úplně neorientoval. Námět je určitě originální, černohumorný a ironický, možná ale Palahniuk mohl zvolit spíše klasický jazyk a postupy, protože takhle se možná zbytečně vzdálil svým čtenářům. Ale oceňuji ten nápad a některé nové popisy běžných věcí, které člověku umožní trošku jiný náhled na ně. 60%
Tu začína komentár päťdesiat čitateľa mňa, užívateľa Marquis, absorbovaním dojmov prečítaného, Pygmej. Literát Palahniuk pravdepodobné neprekoná svoj opus magnum Spoločenstvo samcov ľudskej rasy spôsobujúcich si fyzickú bolesť (1996) dielami ako Extrémne násilné pornografické video končiace smrťou jedného alebo viacerých protagonistov (2008), publikovaním Pygmej však vykrivil tváre čitateľa mňa do polúsmevu. Čitateľ ja ergo nedokáže zapojením šedej sekanej vnútra lebečnej kosti pochopiť nízky rating tohoto diela. Vysvetľuje si to laxným prístupom menej intelektuálne zdatných čitateľov, invaliditou ich encephalonu dostatočne oceniť inovatívny prístup a lingvistický experiment literáta Palahniuka. Šlo by, bum-prásk, facka konzumnej spoločnosti a malátnym čitateľom, skutočnosť a odraz ich vlastnej expandujúcej dementnosti by prebudil. Zbytočne, pomoc nevítaná. Čitateľ ja vyplavuje endorfíny, čitateľ ja čitateľom, ktorým kniha nepáčila, odkazuje citát veľkého amerického bojovníka, šialeného sodomitu Johna Wayne Gacyho: "Polibte mi prdel."
Experiment, kterým jsem se složitě prokousával. A moc se mi nelíbil. Přijde mi to hrozně upracované, mířící do slepé uličky. Po výborných autorových knihách se mi tohle líbilo nejméně.
Já si nemůžu pomoci, ale tahle Chuckova kniha je pro mě prostě zklamáním a nestravitelným experimentem. Možná je to umění, ale pro mě je to za každou cenu efektní. Bylo utrpením se prokousávat přehršlí divných větných spojení a akceptovat nelogické chování ostatních postav románu (snad záměr). Jsem jedině rád, že se mi do ruky dostala jako poslední z těch všech, co jsem si v záchvatu obdivu zakoupil. Pygmej by byl možná zajímavá povídka, ale v téhle podobě mi prostě nemá co nabídnout.
Čtyři hvězdičky za ctihodnou prapředkyni, veleváženou umírající brzy hnijící mrtvolu Doris Lillyovou :)
Jednoduše bych začal tím, že bych pochopil lidi, kteří knihou pustěj, nebo jí přestanou číst už po 10-20ti stránkách. Ten styl psaní je peklo a né každýmu to sedne, jelikož ten Pygmej anglicky moc dobře neumí.
K čemu to, že opakuje prvky z Periodický tabulky nebo křuch-bum, Letící orel.
Pozn. Nechat si zlomit ruku při těláku - při vybíjený - jen kvůli zkoušení, to je teda pecka.
Pozn.č.2. Další Palahnikovka, která zabrala dva večery.
bohužel pro mě, tahle knížka mi zrovna nesedla....ani jsem ji nedokázala dočíst do konce...pro mě nejlepší budou asi pořád Strašidla a Zalknutí..
Násilnický, zvrhlý a odporný Chuck.
Jako obvykle.
Tentokrát však musím říct, že styl tomu moc nedodal, chápu jeho záměr, ale mě osobně celou dobu rušil a složitě se mi naň soustředilo. Na druhou stranu musím uznat, že po přečtení mi některé věci v hlavě zůstaly (operativec já, šlo by...).Ale někdy to bylo vážně přehnané.
Tudy pro mě zkrátka cesta nevede.
Zdravím tě, Chucku.
Strávil jsem s Pygmejem několik dní a po každém začtení mě příšerně rozbolela hlava. Opravdu to nešlo číst, a to mám nejrůznější literární experimenty rád. Nejraději bych tě za tuhle kravinu pověsil za koule do průvanu, což by sis jedině zasloužil, úchyle jeden. Ale já jsem hodný a citlivý člověk a rád budu věřit, že jiné tvé knížky se mi budou líbit více, jako se mi kdysi líbil Klub rváčů nebo Neviditelné nestvůry. Měj se pěkně, nepiš kraviny, ale tím úchylem teda raději zůstaň, mě to baví číst.
Tvůj Tom.
(25. října 2011 - 2. listopadu 2011)
Palahniuk ve svých románech užívá především ich-formy, čímž veškeré vyprávění silně subjektivizuje a osobu vypravěče užívá jakožto vehikl pro interpretaci různých životních postojů a názorů, zkušeností a osobních filosofií. Jistá subjektivizace vniká i do samotné formy textu – příkladem budiž určitá roztěkanost textu v Klubu rváčů, jdoucí ruku v ruce s psychickou nevyrovnaností nespolehlivého vypravěče. V ohledu subjektivizace a formálního experimentu Palahniuk zašel nejdále právě v Pygmejovi, který je psaný ve formě jakéhosi deníku stejnojmenného hrdiny. Ten nejenže popisuje události a jevy vždy v souladu s extrémní ideologií, která mu vymyla mozek, ale navíc tak činí prostřednictvím nezvyklého jazyka, který zavádí novou popisnost. Slova jsou zbavena jasných významů ve vztahu k věcem a místo toho tvoří významy nové skrze vzájemné kombinace a variace (např. krvácí vodu = pláče, atd.). Skrze slovní spojení tak vnímáme vše stejně jako Pygmej. Tento Palahniukův přístup je zpočátku poněkud náročný na čtení, ale po několika stránkách jsem si na formu, která má jasný řád (není prvoplánově anarchistická), zvykl a vychutnával si vše, co tento modernistický přístup nabízí. Vtipné popisy a opisy, variace na běžnou mluvu, atd.
Obsahově se jedná o klasického Palahniuka – krutého, originálního, cynického, vtipného, odporného, nechutného…a vždy zcela trefného. Pygmej je satirou, která kritizuje různé ideologie a způsoby života a společnost celkově, zároveň se zabývá fenoménem terorismu (opět po Klubu rváčů), který pro Ameriku v 11.září získal nový rozměr. Palahniuk z něj nyní udělal součást popkultury.
Pygmej je ale především knihou o dospívání, ačkoliv to mezi vším tím znásilňováním, násilím na studentech, zabíjením a citacemi extrémistů nemusí být zprvu zcela zřejmé. Může to vzhledem k obsahu znít i trochu podivně, ale Pygmej je v některých momentech zároveň i roztomilým (jindy naopak přímo děsivým) a především pak hravým (z hlediska formy) čtením. Já jsem se bavil královsky a můžu říct, že jsem byl čtením tohoto díla i ideově (nikoliv však ideologicky!) obohacen.
Z formálního hlediska se jedná o obrovský krok kupředu v rámci literární postmoderny.
Tady začíná komentář operativce mě, agenta č. 11, umístěného sedací částí na podlahové prkno pokryté kobercem.
Oficiální záznam : Před mnoha teď zakoupil tento operativec strom přehmožděný do podoby kniha s nadpisem Pygmej za jeden Komenský a jeden Anežka česká.
Citát pronesený úžasným přetavovatelem doby, Stalin : Je jedno, že umírají, hlavně že já žiju.
Experiment v průmyslovém odvětví honosícím se visací cedulí s názvem - myšlenkové otlaky na konzumentův mozek.
Operativec Palahniuk vložil tato svá ústa do stránek. Změť souhlásek a samohlásek zdá se tomuto operativci mně, jako vyložený třes bránicí pro operativce Palahniuka. Ale agent Podaný musel při převádění z jejich jazyk na náš prodělat nejeden chuť vytvořit tento smrtící chvat Temná překladatelova únava na operativec Palahniuk krku. Ohryzek, bum-křup, zalézá do dýchací trubice a operativec Palahniuk leží na podlaze bez dalšího přívodu směsi kyslíku a vzácných plynů. Operativec Palahniuk si hrál a tohoto agenta mě, tím někdy až nudil. Na několik příštích teď je tento operativec z takového čtení unaven.
Prosté memorování : rtuť...rypouš...rohypnol...
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Tak bohužel asi opravdu nebudu autorova fanynka, byla to jeho první kniha, co jsem četla, a zajisté také poslední. Palahniuk opravdu není můj šálek kávy. Ulevilo se mi, když jsem to dočetla, že už to mám za sebou.