Pygmej
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41217/bmid_pygmej-kZW-41217.jpg
4
185
185
Protagonistou a vypravěčem románu je třináctiletý chlapec, který přijíždí do USA z blíže neurčené nedemokratické země v rámci výměnného studentského programu. Rodina, u níž je ubytován, je typicky středostavovská, bělošská a křesťanská – kuřecí matka, kravský otec, jméno hostitelské rodiny: Cedarovi. Během půlročního pobytu má za úkol vytvořit vlastní exponát pro studentskou vědeckou soutěž, vyhrát její místní kolo a dostat se až do celostátního finále ve Washingtonu. Až na to, že chlapec je odmala trénován v bojových uměních, v praktikách zabíjení, chemii – a nenávisti k Americe. Krycí jméno: Operace Zkáza. Nebyl by to Palahniuk, aby se z toho nevyloupla černočerná komedie o terorismu a rasismu. Autor cituje Hitlera, Maa, Mussoliniho i jiné „extremistické šerify a dementní proroky“, bere si na paškál americkou konzumní společnost a paroduje levicové a pravicové názory. Také se odvážil dál než kdy předtím na půdu jazykového a stylového experimentu: román je téměř celý napsán osekaným, redukovaným jazykem primitivního vypravěče.... celý text
Přidat komentář
napsat celou knihu stylem napodobujícím písemný projev cizince, který neovládá cílový jazyk, vypovídá o výjimečnosti a odvaze autora (jasně, kdo jiný než Palahniuk), trpělivosti čtenáře a genialitě překladatele (Podaný)
tohle je určitě první text v mém čtenářském životě, který si jako motto bere citát z Hitlera
myslím, že autor nevychytal progresivní vývoj jazykového projevu Pygmeje, který se projeví snad u každého člověka, pobývajícího delší dobu v cizině
otrávil mne závěr, pokud tedy nebyl míněn jako parodie (u Palahniuka jeden nikdy neví)
To byl dobry ulet. Nevedel jsem do ceho jdu, knizku mi pujcil kamarad a autora jsem neznal. Na začátku jsem nestacil zasnout, hodne jsem se bavil. I kdyz scenku na wc bych uz podruhe cist nemusel :-)
Trapil me jazyk, spatne se to cetlo. Zajimalo by me, jestli se to v originale taky cte tak obtizne. Retrospektivni vzpomínky me trochu nudily.
Pani mlikarny. Bum-prask.
Nekonvenčně zpracovaná a provokující témata jsou typickým rysem většiny Palahniukových knih. Tentokrát se strefuje, mimo jiné, do politicky laděného námětu, do totalitního režimu a terorismu. Spíš než popis těchto problematik přímo ale redukuje důraz na jejich účinek na mentalitu třináctiletého chlapce.
U Pygmeje bude pro většinu těžké dostat se na lingvistickou rovinu “operativce”, která výrazně kontrastovala s jeho ostatními schopnostmi a dovednostmi. Podobným stylem se sice vyznačuje například Mechanický pomeranč, ale Pygmejův projev je silně (emočně? metaforicky?) zabarvený, což nesedí k jeho odosobnělému přístupu a ideologií osekané osobnosti. V anglickém originále bylo pro mě sladění se s vyjadřováním agenta ještě těžší, díky silnější schopnosti angličtiny zachovat význam pomocí úsporných sdělení s použitím infinitivu a bez nutnosti skloňování. V české verzi je vyjadřování přecejen plynulejší. Nakonec ale byl jazyk hlavním prvkem, který udržoval pozornost a taky úroveň knihy, vzhledem k celkem přímočaré zápletce.
Závěr knihy dost ostře kontrastuje s předchozí snahou o bizarnost a jako celek působí až uměle (jo, zní to asi v celkovém kontextu protichůdně). To hlavně z důvodu, že čtenář se přepne na jiný režim vnímání, jehož potenciálu ale Palahniuk v závěru nevyužije. Jakoby mu došly síly a chtěl celou tu ‘věc’ rychle ukončit. Pygmej každopádně stojí za přečtení, minimálně díky zprostředkování nového a zajímavého úhlu pohledu.
"Šlo by", tři hvězdy za námět, zpracování a překlad. Jen kdyby ten styl nebyl dundaný až na dřeň. Snad stačilo trochu zmírnit a všechno by tam bylo - drobná jazyková bariéra, nesrozumitelnost pro nás běžných věcí a zvyklostí, od kterých je Pygmej odmala odtržen, i odpor vůči kapitalistům a jejich způsobu života. (Zároveň palivo pro skvělé hlášky, co potěší každého příznivce.) V té hrozné slovní kaši je ale těžké rozeznat, s čím z toho se chudák operativec zrovna potýká. Jen občas z její hloubi na nás autor udělá "Kuk!" obligátní zmínkou o některé tělní tekutině, abychom nezapomněli, že je tu pořád s námi. :-)
Po zklamání z Prokletí jsem si od svého oblíbeného Palahniuka dala chvíli pauzu. Měla jsem pocit, že svou tvorbu završil Strašidly a nyní tak trochu neví, co dál. Pygmej je jednoznačně o rozkladu a dekonstrukci (jazyka, národa, rodiny, člověka samotného), střídaly se silnější i slabší chvilky. Vyjadřovací schopnosti operativce č.67 jsou zpočátku zábavné, ale postupem času nudí... Rozhovory mezi Pygmejem a Kočičí sestrou silně připomínaly hovory mezi Tendrem Bransonem a Fertility z Programu pro přeživší. Konec bych si představovala jiný, takový více „palahniukovský“, ale možná je Chuck s věkem zkrátka sentimentálnější. Za mě průměr.
No uff, v zásadě sice zábavné téma a chytrá zápletka, ale ten jazyk... nejdřív mi to přišlo vtipný a trefný, ale když musíte číst v tomhle stylu celou knihu, je to trošku únavný. Palahniuk je vždy originál a někdy je to náročný. Tak zase příště!
No, týmto si, milý Chuck, asi nových čitateľov nezískaš. Kto ste nečítali nič od Palahniuka, týmto nezačínajte, vylámete si zuby!
Krom Klubu rváčů 2 jsem zatím přečetla všechny Palahniukovy knihy, mnohé z nich vícekrát. Pygmej je z nich tou jedinou, kterou jsem i přes své četné pokusy zkonzumovat prostě nedokázala. Chápu Chuckovu touhu podmanit si další ze společenských témat - tentokrát diktaturu - a rozebrat ho na molekuly, čehož se snaží dosáhnout i na jazykové úrovni románu. Vždyť diktatura ke striktnímu jazyku a okleštění emocí přímo svádí.. Palahniukův um však tkví právě v práci s jazykem, takže (ač povedené) experimentování s ním na knize páchá fatální škody.
Není to zkrátka dobré. Není to Chuck Palahniuk.
Kniha mi byla doporučena, prý by se mi mohla líbit. Četla jsem dokud jsem ji nepřečetla. Téměř v kuse. S pauzou na záchod :D
Skoro nevěřím tomu, že jsem se přes to prokousal...ale až na slabší konec to byla slušná porce zábavy!
Knihy Chucka Palahniuka se mi nelíbí (možná proto, že se ani líbit nechtějí), ale rád je čtu. Pygmeje jsem měl chuť odložit po první kapitole. Po dočtení posledního hlášení titulní bezejmenné postavy (prostě Pygmej) jej ovšem považuji za jednu z nejlepších Palahniukových próz. Ne tolik kvůli fabuli či syžetu, jakkoli Palahniuk ve spíše epizodicky pojaté knize provokativně rýpe do témat jako sexualita nezletilých, terorismus, hromadné vraždění na amerických školách, ale předně pro použitý jazyk. Titulní pygmej, malý agresor s perfektně vymytým mozkem, jakoby neprošel „zušlechťujícím“ civilizačním procesem. Okolní svět popisuje podobně jako když vám internetový překladač doslovně, mechanicky a bez citu přeloží cizí text. Zároveň zcela banální, pro něj však neznámé věci a činy popisuje těžko srozumitelným opisem.
Tento způsob vyjadřování (kontakt s mluvou „normální“ světa zajišťuje pouze přímá řeč ostatních postav) činí z četby dobrodružství pro trpělivé. Nutí přemýšlet víc a zároveň přemýšlet jiným způsobem, stejně jako nutí například filmy vyprávěné pozpátku (jako český Happy End) „přepnout“ zažitý modus vnímání.
Co mne zprvu iritovalo, jsem postupně začal brát jako autorovu podvratnou hru, kterak nás přimět číst jinak, na chvíli vypadnout ze systému. Z jakého systému, o tom pojednává kniha samotná, palahniukovsky mísící komické (až groteskní) s nechutným a silně znepokojivým.
Na to, aby stanul vedle klasiky typu Mechanického pomeranče (který byl alespoň doplněn slovníkem podivného vypravěčova jazyka), není Pygmej příběhově dost originální a občas z něj lze cítit samoúčelnou snahu šokovat. Přesto šlo o ojedinělý čtenářský zážitek, který vřele doporučuji. I kdyby jen coby zkoušku, kolik toho snesete.
P.S.: velký obdiv patří překladateli Richardu Podanému.
Kniha se číst dala, ale nedá se říct, že by mě nějak nadchla. Dávám tři hvězdy a pomyslnou čtvrtou dávám doslovu.
Zajímavá kniha. Nicméně nejsem schopen jí aktuálně dočíst protože její styl je mi velmi vzdálen.
Pygmeje dle mého nazoru nejlépe vystihuje slovní spojení "extrémní minimalismus" , mně to tedy příjde nejtrefnější. Forma jakou je román psaný je čistě nezvyklá, schválně primitivní aby dovololila čtenáři náhled do nitra protagonisty. Strohá osekaná forma osekaného myšlení; skoro to zní jako určitá parafráze na Orwella a jeho newspeak. Opakovaná citace diktátorů a zplozená nenávist k Americe působí silně grotestkním dojmem. Nutí vás to k jistému zamyšlení, už jenom protože autorem je američan.
Pygmej je příběh takzvaného primitiva v civilizaci. Něco jako Krokodýl Dundee, ale mnohem úchylnější.
Bohužel mi přišlo, že nahodilý způsob vět, jaký je u Palahniuka typický v tak podivné formě působí mnohdy chaoticky, a mohou knihu lehce znechutit. V porovnání s ostatními Chuckovími knihami se bohužel jedná o slabší, leč stále zajímavý kousek.
A na závěr mě napadá, že díky Pygmejovi se jistým způsobem můžeme naučit vážit si jazyka jako takového a nakdeme další možnosti jeho využití.
Šlo by...
Možná.
Hodně zajímavé. Chvilku si člověk musí zvykat na styl jazyka, kterým je to celé psané. Ale zas ten styl podtrhuje celé dílo a dodává tomu tu třešničku na dortu.
Velmi originální zpracování tématu, to se musí nechat, bohužel však rozsahem to bylo už přemrštěné, úplně stačila povídka o 50 stranách. Opakované používání stejných přirovnání nepůsobí dobře, opakovaný vtip holt není vtipem. Nedočetla jsem to, protože představa čtení chybějících 50 stránek mi připadala strašně ubíjející.
Těžko říct... bylo to celkem dobrý, co se týče příběhu. Klasickej Palahniuk. Ale samotná četba mi dělala neskutečnej problém a nevím, jestli to bylo jen překladem nebo jestli by to tak bylo i v angličtině... Musím nad tím neustále přemýšlet.
Když to shrnu: Jsem rád, že jsem si to přečetl, ale určitě se k tomu nevrátím.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Tradične čudné, tradične drsné a zároveň oveľa zábavnejšie ako je zvykom. Z formy, akou je napísaná táto kniha som bol úplne unesený. Asi aj preto ju radím po boku Strašidiel na vrchol tvorby toho autora.