R.U.R.: Rossumaj Universalaj Robotoj
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178018/r-u-r-rossumaj-unive-178018.jpg
4
5860
5860
Esperantský překlad světoznámé hry Karla Čapka R.U.R., v níž autor poprvé použil termín „robot“ pro umělou inteligentní bytost podobnou člověku, který se následně rozšířil do téměř všech jazyků světa. Dílo se strhujícím dějem, ačkoliv napsané na počátku minulého století, je velmi nadčasové a i dnes velmi aktuální. Je doplněno o statě o Karlu Čapkovi, o vzniku slova „robot“ (Josef Čapek), překladateli a ilustrátorce. Dílo přeložili Moravští esperantští pionýři (ví se, že pod tímto názvem je ukryt překladatel Josef Řebíček), ilustrovala Miroslava Tomečková.... celý text
Přidat komentář
Mno... pobavila jsem se, ne že ne. Není nad to přečíst si, že za zkázu lidstva může v podstatě tupá pěkná tvářička jménem Helena. Konec je divný a laděný jako šťastný, i přesto že dva lidé prostě nedokáží zachránit celou civilizaci.
Aspoň vím, kde se vzalo slovo robot.
Velmi zajímavá tragédie, zároveň je i velmi krátká, takže se skvěle hodí do maturitní četby.
Divadelní hry nepatří zrovna k mým oblíbeným čtenářským dílům. R.U.R. však považuji za jednu z mnoha klasických českých děl, které bych právě jako Čech přečíst měl a tak jsem ji otevřel a během několika hodin jsem ji i přečetl.
Bohužel příběh jako takový nic moc, i když námět byl opravdu nevšední. Naštěstí nebyla kniha nikterak dlouhá, takže to se dá přičíst k dobru. Určitě však stojí za zamyšlení, jak by se skutečnost lišila, kdyby se něco takového doopravdu podařilo vynalézt...
(Dovedu si představit, že by mě spíše více bavilo herecké ztvárnění této hry než právě kniha...)
Tak jako při čtení Matky a Bílé nemoci jsem neustále plakal, jak mě tato dramata dojímala. Opravdu neobyčejná kniha. Karel Čapek je mým oblíbeným spisovatelem.
Výborná Čapkova hra na vážné téma možnosti zániku lidstva kvůli robotům a ztrátě plodnosti lidstva. Silná hra s poselstvím, že lidstvo, lidská duše a city jsou nenahraditelné a důležité. Myslím že nejen fanoušci sci-fi by si měli přečíst tuto hru.
Velmi čtivé dílo, které je z pohledu dnešního člověka ještě více aktuální. S nadšením jsem hltal každý řádek. Už tehdy se Karel Čapek zamýšlel nad nebezpečím, které skýtá umělá inteligence a mistrně dokázal člověka tímto tématem upoutat. Kniha je jedna velká dialogová smršť, která mě přenesla přes každou stránku s očekáváním, co naleznu na té další.
Knihu jsem četla celkem 2x a je skvělá. Jedna z nejlepších od Čapka. Ačkoli je zde obsažena děsivá vize budoucnosti, u knihy jsem se nasmála. Je čtivá, zábavná, poučná.
Už je to pár let zpátky, co jsem knížku četla. No od té doby mne děsí, když vidím, jak Japonci vynalézají stále dokonalejší "lidské roboty". Každopádně skvělá kniha.
(8/10) Tohle jsem si chtěl přečíst už jen z důvodu, že se to mému oblíbenému sci-fi autorovi (Isaac Asimov) příliš nelíbilo a zajímalo mě, jaký pohled na to budu mít já. Jsem totiž celkem fandou pokroku a představa běžného využívání robotů se mi líbí, ale rozhodně se nebráním dílům, kde se tahle představa trochu zvrtne. (Komentář obsahuje spoilery a moje další úvahy kolem, takže čtěte jen na vlastní nebezpečí.)
K většímu nadšení by u mě asi přispěl fakt, kdyby kniha byla napsána "knižněji" (je to divadelní hra) a ještě více dopodrobna (a možná i akčněji, ač chápu, že to by zase nešlo dohromady s tím divadlem), ale dojem je veskrze kladný. Překvapilo mě, že ač jde o dílo takřka století staré, je vlastně velmi aktuální a určitě ještě nějaké to desetiletí nebo možná i to století bude.
Zaujala mě i myšlenka, že se díky tomu, že lidstvo žilo v blahobytu a mělo všeho dostatek přestávaly rodit děti, protože si myslím, že se to už v malé míře děje. Ne kvůli blahobytu, ale spíš díky možnostem, které dnešní doba nabízí. Člověk se může věnovat tolika věcem a má nekonečně mnoho informací díky internetu, což dříve nebylo. Není pak divu, že se někdo rozhodne dát přednost vlastním koníčkům a pohodlí před dětmi. Na druhou stranu, tenhle pud bývá u většiny natolik silný, že pochybuji, že by zcela vymizel.
A pak tu máme klasickou myšlenku, zda si umělá bytost může uvědomit sama sebe. Ač tomu spíše v praxi nevěřím, tak mě tohle téma fascinuje a baví mě, navíc člověk nikdy neví a třeba se něco podobného opravdu někdy stane (a potom bych doufal, že to dopadne lépe než tady).
Takže - do divadla bych na to klidně rád zašel a od Čapka si v budoucnu určitě ještě něco přečtu.
(30. 6. 2015)
Toto drama jsem se rozhodla přečíst ze zajímavosti a rozhodně mě to nezklamalo. Drama poukazuje na to, že člověk si rozhodně nesmí hrát na Boha. Vzpoura robotů, zabití lidí a nový začátek dvou robotů, dost podobných lidem (nový Adam s Evou) :)
Zdánlivě fantastické dílko, přesahující nejen rok vzniku (1920), ale i současnost, ve kterém technický pokrok zdánlivě předběhne evoluční řád světa, ale místo vysněného ráje přináší záhubu. Velmi aktuální a nadčasové dílo, když pomyslím na hrátky s DNA...
Skvělé dílo o technickém pokroku, který by mohl nastat a ohrozit svět. Moc se mi líbí styl Čapkova psaní.. Dílo bylo poučné, upoutalo mě ihned, doporučuji.. :-)
Zajímavá hra s neméně zajímavou myšlenkou. Nutí člověka zamyslet se nad otázkou - na co si vlastně jako lidstvo občas hrajem? Když planeta Země existovala uplně v klidu bez nás, tak proč si teď myslíme, jaký jsme mistři a pánové tvorstva? :)
Knihy typu DRAMA nikterak nevyhledávám, ale díky Čtenářské výzvě 2015 jsem sáhla po hře našeho klasika a musím říci, že jsem si připadala jako v hledišti Jihočeského divadla a koukala na odehrávající se děj na jevišti s takovým pocitem skutečnosti, že klobouk dolů před autorovo nadáním.... zkusím ještě i další jeho díly Bílá nemoc a Matka.
pozn. a myslím, že jako povinnou četbu bych ji vůbec neocenila tak, jako nyní po 25ti letech :-)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry rozhlasové zpracování čeští spisovatelé Karel Čapek, 1890-1938 klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Co dodat k Čapkovi? Snad jen to, že jsem hru viděla v podání olomouckého divadla Tramtárie a byl to nezapomenutelný zážitek. Hru jsem viděla i v klasika- našem Národním divadle a ve vší úctě k "národním" umělcům , olomoucké divadlo bylo prostě lepší - jak uměleckým, tak hlavně výtvarným pojetím. Čapek je prostě moje srdeční záležitost a počítám, že i v domově důchodců budu s lupou u oka číst nejen RUR, ale všechny jeho díla. Ať je to Devatero pohádek, nebo Bílá nemoc.... prostě všechno