Tance nág

31.03.2013

Na začátek podotýkám, že sérii čtu hlavně proto, abych si udělala vlastní názor, protože na tom ujíždí dcera. Některé dějové prvky a to, jakou roli hrají v příběhu, se mi hodně nelíbí (věštění, horoskopy apod.). Nepochybně to negativně ovlivňuje i moje hodnocení knížek. Takže si klidně k mému hodnocení připočtěte i nějakou hvězdu navíc. Naopak pozitivně mě v tomto dílu zaujalo navázání na příběh o Meluzíně od Jana z Arrasu. Musela jsem si to dostudovat, za to má autorka u mě rozhodně velké plus. Opravdu nádherné jsou obě ilustrace na předsádce, pokud by to šlo, klidně bych si je koupila jako plakát. Hledala jsem je na internetu ve větším rozlišení, ale nenašla.

Líbilo se mi asi o něco víc než první díl. Příběh byl sevřenější a ocenila jsem, že Marině se nestalo tolik nehod jako v prvním dílu, kdy se stále někam ztrácela a něco vyváděla, v tom se fakt nedalo orientovat…

Stejně jako u prvního dílu: nemohla jsem se začíst. Na to, že jsou hlavní hrdinové teenageři, je to dosti ponuré, Vildovi a Buližníkovi se hláškování dle mě moc nedaří (usmála jsem se asi tak jednou až dvakrát), ostatní se o ně snad ani nepokouší. Stále se mi špatně orientovalo v postavách, tápala jsem např., jestli rodina Simči, Kamči, Daniely a Plantefolieho je královská (žili přeci na tom hradě), skoro celou knihu jsem přemýšlela, jestli jsou Meluzínini nevlastní sourozenci nebo ne. Ano v knize to vysvětlené je (konkrétně toto hned na začátku), ale dle mě je tohle přesně ten typ informace, které by se měla u nových postav párkrát zopakovat, jinak se čtenář ztrácí. Ovšem oproti prvnímu dílu je to v pohodě, nových postav tu není zas tak moc.

Protože mě tentokrát děj zaujal o poznání víc než v dílu prvním, bylo mi líto, že hlavní zápletka byla na konci divně useknutá (dle mě nedostatečně byla vysvětlená motivace Meluzíny k tomu, jak se rozhodla).