Rekonstrukce

Rekonstrukce
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png 4 1697 1697

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text

Přidat komentář

vekkr
01.06.2020 4 z 5

Kniha dobrá, konec mohl být jiný,.

Dashow
29.05.2020 5 z 5

Tak tohle byl fičák! Knížku jsem začala číst ve středu večer a ve čtvrtek jsem měla dočteno. Bylo to čtivé, napínavé, uvěřitelné, těžké téma, ale četlo se samo. Večer jsem potom nemohla usnout a jelikož sama mám šestiletého syna, knížka mi na hodně dlouho uvízne v hlavě. Konec mě trošku zklamal, ale i tak dávám 5*. Zbytek knihy to dokonale vyváží. Doporučuji.


Pitbullka
27.05.2020 4 z 5

Trošku mě zklamal ten konec, ale jinak hodně silný příběh. Obdivuju, jak autorka dokáže depresi a trauma tak skvěle převést na papír.

evik2710
25.05.2020 4 z 5

Četla se pěkně konec měl být lepší

Ternem
16.05.2020 4 z 5

Fascinujici silny pribeh! Knizka se mi cetla krasne. Zamrzel me otevreny konec, ale mozna je chyba v moji omezene predstavivosti. :-D

blackoutzuzi
14.05.2020 5 z 5

Silný příběh o mateřství, se kterým jsem měla problém se vyrovnat. Velmi deprimující čtení, dokonalá psychologie postav, těžký osud hlavní hrdinky (podobně jako tomu bylo také u Houbařky) - pokud jste přecitlivělé povahy a navíc matky, nevím, zda tento příběh dokážete vstřebat bez následků.
Hlavní hrdinka řeší, jak se vyrovnat se skutečností, že její matka zabila jejího mladšího brášku a následně i sama sebe. Za mě velmi silný zážitek.

JIVaJaH
13.05.2020 5 z 5

Knihy od V. Hanišové jsou pro mě duševní jízdou! Opět dívka, která se snaží srovnat s událostí, která ji zasáhla v dětském věku. Doporučuji!

karol.cadex
09.05.2020 4 z 5

Líbí se mi originalita příběhů od Hanišové i to, jak je dovede zpracovat.
Stejně jako u Houbařky i Anežky je i tady Eliška poznamenaná svým dětstvím a i tady se pokouší s minulostí a vlivem minulosti na její aktuální stav srovnat. Bohužel někdy se prostě přes zažité hrůzy člověk přenést nedokáže.
Jednu hvězdu jsem ale ubrat musela - nalezla jsem pár hluchých míst a občas se autorka nechala unést, což čtenáře posune úplně jinam. Knize by rozhodně prospělo méně stran. Téma je hutné samo o sobě, což třeba Dvořáková krásně smrskne do 200 stran.

Hermiona419
06.05.2020 4 z 5

Kniha byla čtivá ,ale ten konec mě trochu zklamal.

sonkovaj
05.05.2020 4 z 5

Četla se moc dobře. Těšila jsem se na konec a pořádné rozuzlení a to se nekonalo. Za ten konec jedna hvězda dolů.

Katka2382
04.05.2020 3 z 5

Noo,bylo to napínavý a čtivý.Jen je škoda že se čtenář na konci nedozvěděl důvod toho matčina strašného činu.

IvetB
29.04.2020 4 z 5

Tak od téhle knihy jsem se nemohla odtrhnout, takže přečteno za jeden den. No měla jsem si to raději dávkovat, je to síla. Hodně těžké téma, vyrovnávání se s minulostí, utápění své vlastní duše v detailech hrůzného činu.

bookcase
19.04.2020 5 z 5

Houbařka je teda jen jedna, ale i Rekonstrukce mě dostala, hlavně ke konci. Hodně povedená psychosonda.

martousek
17.04.2020 4 z 5

Celkově zajímavé téma knihy, kterému na plném počtu hvězd ubírá jenom ten konec. Postavy jsou přehledné, dobře popsané. Lehce Vás Eliška vtáhne do svého života a do pátrání za rodinným tajemstvím.

Restang
15.04.2020 2 z 5

Taková průměrně dobrá kniha, chvilkami mě to bavilo, někdy méně. Ale asi o chlup lepší než Houbařka. Takové 2 -3 *

novina
10.04.2020 4 z 5

Ten konec jsem vůbec nepochopila, ale příběh jako takový se četl dobře.

lisell
05.04.2020 3 z 5

Knížka je napsaná čtivou formou, autorka dokáže vtáhnout do děje a s každou stránkou se nemůžete dočkat, jak to bude dál. Téma, ze kterého běhá mráz po zádech. Po celou dobu čtení jsem měla v hlavě několik verzí, jak to nakonec dopadne, ale tohle finále mě dost zklamalo, nejsem fanoušek otevřených konců. Když jsem dočetla poslední větu, myslela jsem si, že je to vtip a někde tam přece ještě musí být nějaký doslov, vysvětlení, prostě něco....bohužel nic...

alnahu
02.04.2020 4 z 5

Psychologický příběh ve kterém hlavní hrdinka Eliška ,která prožila v dětství děsivou událost ,kdy objevila svou matku ,která spáchala sebevraždu, po tom co uškrtila svého malého syna.Elišku si vzala do péče její teta a ta až po její smrti ,začne pátrat po matčině činu a snaží se rekonstruovat své dětství .Je přesvědčena že dokud se nevyrovná s minulostí ,nemůže žít spokojený život a touto skutečností je až chorobně posedlá.

booklover
01.04.2020 2 z 5

Hmmm, tak asi takto bych se o knize vyjadrila. V urcite chvili bylo napinave, jak se veci dal vyvinou, ale pak jste vlastne zjistili, ze se nic nedozvite a ze se s tim musite smirit. Navic mi vubec nesedi cist knihy soudobe a navic z Prahy. Ale to je osobni pocit.

Nomia
28.03.2020 3 z 5

A zase jsme u toho zpropadeného porovnávání, ale bohužel mi to nedá. Houbařka byla neskutečná, měla své chyby, ale byla to nezapomenutelná kniha. Hanišová se uměla pohybovat v ponuré atmosféře a temné minulosti. Ale v Rekonstrukci se už tolik nepovedlo.

Zřejmě jsem útlocitná, možná otázky mateřství a dětí beru již příliš osobně, ale prostě mi to nesedlo. Nemohu knize upřít ponurost a to, že v člověku dokázala vyvolat nepříjemné pocity, ale s blížícím koncem knihy ve mě zůstal jen pocit zmaru. Nic proti otevřenému konci, ale tady to působilo poněkud neutěšeně a jako výstřel do prázdna.

Za začátku jsem si říkala, že to bude hutné téma, ale vypadalo to na zajímavé čtení se silnou psychologickou linkou, ale bohužel v průběhu čtení se to nějak celé utopili v šílenství a lpění v minulosti. Je to morbidní, ale zároveň ze začátku chytlavé čtení, kterému v samotném závěru bohužel dochází dech - čtenář si o to pak víc uvědomuje, že postavy a veškeré vztahy v knize jsou prazvláštní. Chyběli byť i jen elementární sympatie.