Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1697
1697
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, která se četla jedním dechem. Nemám ráda otevřené konce, ale tady mi to vyloženě sedělo. Z předchozí knihy autorky Houbařka jsem nebyla moc nadšená, ale Rekonstrukce za mě rozhodně ano.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, o to větším zklamáním pro mě byla. Byla plná podivných, frustrovaných a nesympatických postav, včetně hlavní hrdinky. Ta se celou dobu snaží vyřešit, proč její matka zabila svého syna. Je tím tak posedlá, že si tím sama ničí život. Celou dobu jsem čekala na konečné rozuzlení příběhu, což byl vlastně jediný hnací motor, proč jsem knihu dočetla. No a pak přijde konec a zklamání.
No, kniha, která vám hne se žlučí. Celou dobu jsem přemítal, do jakého žánru bych ji zařadil, nakonec z toho vyplynulo něco mezi detektivkou a novodobým psychologickým románem. Kniha byla velmi čtivá, Hanišová, stejně jako u Houbařky, dokáže čtenáře krásně vtáhnout do děje. Závěr byl celkem předvídatelný; co mě ale zaujalo, bylo, jak autorka dokázala kontinuálně a přehledně popsat změnu v mysli a v chování hlavní protagonistky. Rodinné determinaci se nedá utéct, a hlavní hrdina je toho příkladem. Myslím, že kniha dosahuje podobných kvalit jako Houbařka (i když ta se mi líbila o trošku více). Doporučuji.
Ten příběh plynul, navazoval na sebe a všechno to krásně sedělo. Nechyběla zápletka, překvapení, rozuzlení a dotknutí se spousty různých témat a postojů, která nutí k zamyšlení. Vyprávění opravdu graduje a styl vyprávění jakoby rostl spolu s hlavní postavou.
Za mě nejlepší kniha autorky, čtivé, napínavé, zajímavá fakta (matky vražedkyně atd.). Nicméně již tradičně mi u knih Hanišové chybí uzavření příběhu - i příběh této knihy zůstane neuzavřený, tentokrát mi to ale tolik nevadí:)
Tak tohle byl masakr. Téma dost brutální, autorka mu dodala ještě větší dávku autenticity, když zmínila několik reálných případů.
S hlavní postavou jsem se dost ztotožňovala a chápala Eliščiny motivace. Závěr mě přes prvotní překvapení vlastně potěšil a dal takové vysvětlení, které mi nakonec dávalo největší smysl.
Kniha se četla velmi dobře, nedalo se od ní odtrhnout. Zajímavý pohled na tuto tématiku. Příběh je velmi poutavý, s nedočkavostí jsem se těšila na konec knihy. Ten mě určitým způsobem zklamal. Otevřený konec bez očekávaného vyřešení. I tak knihu doporučuji.
Musela jsem si sama v sobě udělat rekonstrukci, abych dokázala o třetí knize mé oblíbené autorky napsat pár slov. Prvním pocitem bylo zklamání, neztotožnila jsem se s hlavní hrdinkou a to je od začátku špatně. S odstupem se dívám nezaujatě na příběh a snažím se nespojovat tři knihy autorky, hledat vzorce jako mateřství, vyhrocené situace, opakující se historie... Je to příběh, není typický, ale i takové se dějí a je dobré si o tom přečíst. Mateřství nemusí být spojeno jen s tryskajícími láskyplnými pocity, co vše se může odehrávat v hlavě matky. Sama jsem matkou dvou dcer a uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že jsem je přijala takové jaké jsou, nesnažím se je nějak "upravit". Také to štěstí, že vyrostly v - dá-li se to tak říci - harmonickém prostředí. Z knihy ve mě zůstal pocit, který podvědomě odsouvám. Historie, rodinné modely. Ta pachuť - historie se svým způsobem zopakovala. Konec ve mně vyvolal nejvíce otázek, to stigma, které si neseme, ač se mu tolik bráníme.
Kniha mě zaujala, jak tématem, tak zpracováním, neseděl mi konec celého příběhu....
Volná trilogie této autorky - Anežka, Houbařka, Rekonstrukce ...
A společným tematem je mateřství - a to problémové, rozporuplné ...
A postavení dítěte v problémových vztazích - v Rekonstrukci Eliška hledá pravdu o smrti svojí matky - a to ji vede téměř k sebezničení ...
Dokáže najít sama oporu ve vztahu a mateřství, když si není sama sebou jistá ?
Knihy této autorky vedou k zamyšlení...
Opět velmi silný příběh. Bylo to hrozné. Vůbec to nedokážu pochopit jako hlavní hrdinka. Je asi špatně, že s ní o tom nikdo nemluvil a pak se to snažila sama zjistit a vzpomenout si.
SPOILER. Z konce knihy, kdy měla černé můry i přes den a syna Kubíka na celé dny zavírala v pokoji a nechala ho brečet a druhé dítě ještě v břiše se snažila zabít.. mrazilo mě, bylo mi špatně. Po téhle knize teda musím šáhnout po nějaké romanťárně nebo pohádce. Opravdu mazec.
Na tuhle knihu mě navedla kamarádka ... a nebylo to špatné čtení ... ale chvílemi mi to připadalo spíše docela depresivní, ale jinak zajímavé čtení
Nelehké téma přinášející spoustu otázek, přesto čtení velmi návykové, potřebujete vědět jak to s Eliškou dopadne....
První přečtená knížka od paní Hanišový a pro mě mírné zklamání. Poslední dobou jsem si oblíbila knihy českých autorek, ale bohužel tato za mě nebyla tak čtivá. Příběh byl zajímavý, nicméně mě velmi rozčilovala hlavní postava. Nějak jsem si k ní nedokázala najít cestu a její chování mi přišlo až patologické (i s přihlédnutím k události, která ji postihla).
Třetí kniha autorky uzavírá téma mateřství a rodinných vztahů. Styl autorky je svižný, čtivý. Téma Rekonstrukce je hodně drtivé. Co může být horšího pro malé dítě, než najít svoji mámu a bratra v krvi. Být dcerou vražedkyně je ve společnosti stigmatizující. Otec je po celou knihu v pozadí, vylíčený spíš jako rodinná přítěž. Ani pak o Elišku nejeví zájem, tak se o ni přihlásí její podivínská teta. Pomůže neteři v tom základním, bydlení, jídlo, školy - ale je naprosto studená, bez špetky citu. Teta, která je zakuklená ve svém ztraceném světě, po své smrti Elišce nechává k dispozici vilu a dostatek prostředků, tak může vystudovat architekturu. Mohla by mít vlastně hezký další život, kdyby ho bohužel nezasvětila až maniakální touze po zjištění příčin rodinné tragédie. Hledá jakékoliv stopy, navazuje kontakty se všemi, kteří tenkrát s případem nějak souviseli. Osobní život tím trpí. Životní partner David stojí oběma nohama na zemi, má pochopení, ale nemůže se podílet na stoupajícím bláznění a fantaziích. Ani jejich malý synek Elišku nijak moc nebaví, další těhotenství už přijímá s vyloženým odporem. Takže se nedivím, když David sebere synka a ujede ke svým rodičům do doby, než se Eliška vzpamatuje. Přiznávám, že já bych s ní takovou trpělivost neměla. Je jasné, že je postižená tím, čím prošla. Má silnou poruchu osobnosti, přesto se nikde neléčí. A i u této knihy jsem si všimla, že stejně jak u Houbařky je tu jaksi nijaký konec. Poctivě se přiznávám, že jestli bude další kniha opět morbidní a bezvýchodná, pak už si ji odpustím. Ale věřím, že nové téma přinese svěží optimismus a usměvavé hrdiny. Jinak paní Hanišové hrozí manýra.
Kniha české autorky vypráví životní příběh Elišky, kterou poznamenala tragédie prožitá v dětství. Eliška se snaží provést rekonstrukci děsivé události, která jí tolik pohltí, že zapomíná žít svůj vlastní život. Ponuré, tísnivé, depresivní, ale rozhodně silné čtení, stejně jako další autorčiny knihy. Konec čtenářům nechává dostatek prostoru pro jejich fantazii.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Hu, z téhle knihy mě mrazí.