Revoluce myšlení
Otto Dietrich
Přednáška říšského tiskového šéfa Dr. Otto Dietricha k základním společenským otázkám; o problému jednotlivce, svobody, rovnosti a výběru...
Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 1940 , OrbisOriginální název:
Revolution des Denkens, 1939
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
přednášky projevy Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 nacistická propaganda
Autorovy další knížky
1940 | Polské tažení: Na cestách vítězství |
1940 | Revoluce myšlení |
1941 | Duchovní základy nové Evropy |
Krátká přednáška o vztahu pospolitosti (Gemeinschaft), svobody a osobnosti v nacionálním socialismu.
Dr. Dietrich připomíná, že individualismus není totéž co personalita, tedy že osobností lze být i (podle něj dokonce jen) ve vztahu k celku, jehož jsme součástí. Tento celek nahlíží biologicky, tedy jako druh, rasu a národ. Svobodu pak chápe, vycházeje z Kanta, jako možnost být v souladu se svou podstatou (pro něj opět biologickou) a konat činy ve prospěch svého národa. Nacismus pro dr. Dietricha představuje „socialismus výkonu“, tj. všichni mají rovné příležitosti dokázat, co dovedou udělat pro obecné blaho, a podle výsledku pak zaujmou své místo. – Jednou větou: svoboda znamená možnost vložit svou osobnost do služby společenství = být co nejvíc sám sebou.
V paratextech se nedočteme, při jaké příležitosti a pro jaké publikum říšský tiskový šéf přednášku vlastně pronesl – určitě ale není určená lecjakému srocení. Přetéká odkazy na filosofy a básníky a sledovat autora i při čtení (natož asi při poslechu) vyžaduje soustředěnou pozornost. Dr. Dietrich byl jemný kultivovaný intelektuál, který si zakládal na argumentech a pečlivě zasazoval NS do kontextu dějin filosofie (kterou vystudoval). Ideologicky samozřejmě vychází z Mého boje a z Rosenbergova Mýtu XX. století, ač parafrází z nich je tu pomálu. Jeho tón je jaksi soucitně snášenlivý (stejně jako Rosenberg říká, že k tomu, aby byl člověk nacistou, je obvykle třeba jistého vrozeného předporozumění = nelze nikoho přesvědčovat násilím) a skoro melancholický. A právě ten tón se mi líbil, i když myšlenkově pro mě Revoluce myšlení až tak revoluční nebyla. Ale pro modelové publikum jistě ano a divila bych se, kdyby se autorovi nepodařilo přenést svoje horoucí vzrušení nad objevem světonázoru, jenž mu vyhovuje, alespoň na některé posluchače. :)