Říše bouří
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489494/bmid_rise-bouri-LGV-489494.jpg
5
2401
2401
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 5. díl >
Pátý díl bestsellerové série Skleněný trůn. Dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce Aelin udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli, a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
Empire of Storms, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
No já už tu sérii nepoznávám. Zatímco v prvním díle mladé trdlo, které jako zázrakem přežilo roční pobyt v drsných dolech, jedlo na hradě čokoládové dorty, nakupovalo šatečky a myslelo na chlapce a pak na konci nečekaně zlikvidovalo jakousi příšeru v tajemné komnatě, teď je z ní vládkyně světa, stojící v čele několika armád a usilující o nový světový řád.
Celaena, která se teď jmenuje Aelin, se dostala do rodné země, usedla na trůn, ale nějak to nefunguje, Terrasen je v troskách a nikdo na ni není moc zvědavej. Z jedné strany se blíží kruťas Erawan, z druhé tvrdá vílí královna Maeve.
Dorian dávno není hejsek s postavením následníka trůnu ve skleněném hradě, kde se může jen tak poflakovat a číst si, ale z rozbitého domova po otcově smrti utíká.
Železozubé čarodějky drancují, co se dá, předně Zlomuval, ale jedna z nich, měkkosrdcatá Manon, při bitvě zachrání Dorianovi život, místo aby nelítostně plenila. A za chvíli už jsou z ní a Aelin kámošky…
Přiznám se, že jsem úplně nepochopila tu Aelininu souzenost s Jeřábem, proč byl tak šokovanej tím, že to bylo všechno nějak předurčený. Snad mi to v dalším díle nějak stručně zopakujou.
Boží, Boží, Boží! Neskutečně mě to baví, knihu si užívám a jsem z ní odvařena. Děj je prodknutý neskutečnými hláškami a zvraty jsou jízda. Chvilinku trvalo než mě to zcela pohltilo ale pak jsem četla prostě jedním dechem. Tuhle série moc doporučuji.
Tento díl bohužel hodnotím jako lehký nadprůměr. Předešlé díly teda byly 2x lepší, než tady tento.
Musím se přiznat, že začátek mě vůbec nebavil a musela jsem se jim prokousat. Dále mě snad ani nebavila Aelinina linka v tomto díle. Přišla mi taková nudná, nezábavná a prostě, tentokrát mi nesedla. Hlavně jsem měla pocit, že z Aelin se stal opravdu nafoukanec, který nevěří nikomu jinému, než sobě, i když jí nikdo nic neudělal.
No, ale naopak mě v tomto dílu opravdu hodně bavila linka Elide a Lorcana, byla přímo skvělá, zábavná a napínavá.
A do toho všeho, jsem si fakt hodně oblíbila Lysandru, je chytrá, vtipná a hlavně drzá, opravdu pěkně vymyšlená postava.
Co se týče postav Fenryse, Gavriela a Aediona, tak jsem ráda, že zde autorka ukázala a odhalila jejich minulost.
No a v poslední řadě Manon a Dorian. Jako, mrzí mě na jednu stranu, že už skoro vůbec není výrazný, mám pocit, že ho autorka už zde prostě drží opravdu silou. Nezdá se mi, že by ta postava byla nějak důležitá. Narozdíl od Manon, kterou jsem si vcelku taky oblíbila a má zde nějaké poslání.
Jsem ale rada, že tu zde autorka uvedla i lechtive scény.
Tento díl hodnotím 4* a už se strašně těším na další díl. Jelikož ten konec??? No, omluvte mě, musím jít číst.
Tenhle fantasy svět mám ráda . Ale pět hvězd tentokrát dát nemůžu. Aelin, se většinu času chová jako arogantní a pokrytecký fracek. Nechápu, jak s ní vůbec ještě někdo může mluvit. Vážně skvělý materiál na královnu. To by opravdu chtěl někdo vládce, kterému nelze věřit a který pokud by mu náhodou nevyšlo nějaké to vydírání, tak nechá všechny umřít? A nedej bože, aby se na ni někdo špatně podíval, pak ve své pomstě zničí celý svět. Jo, její chování mě štvalo.
Bylo to zdlouhavé, některé věci v bojových scénách byly nelogické.
(SPOILER)
Já… už fakt nevím.
Tahle kniha mě několikrát přiměla brečet, ať už štěstím nebo smutkem, všechny charaktery jsou úžasně propracované, nikdo není dokonalý. Jsem taky ráda, že jsme konečně dostali nějaké ucelenější obraz o té dávné minulosti, a co se vlastně Eleně a Gavinovi přihodilo. Totálně jsem si zamilovala Gavriela i Fenryse (dávej pozor na Aelin, prosím tě). Nemám slov, prostě dokonalost.
Tohle je tak skvělá série. Je to úžasné, ohromující a dechberoucí.Je to propracovaný a promyšlený svět i postavy.
Aelin a její neustálý vývoj je famózní a její síly jsou úžasné, ale děsivé zároveň. Už teď nám ukazuje podobu královny, kterou se musí stát a snad i stane. A na konci knihy mě svými plány dostala, rozčílila ale i oslnila a když se obětovala, tak jí za to všechno musíte milovat.
Rowan je divoký vílí válečník a v tom to díle nám ukázal, že je jeden z nejsilnějších válečníků a je rovnocenným partnerem pro Aelin. Nejednou prokázal svou lásku a oddanost k Aelin. Jejich láska vás chytí za srdce.
Aedion Vlk severu, který je oddaný své královně,ale zároveň jí dokáže pěkně na plnou pusu říct svůj názor.
Lysandra se snaží zjistit kým skutečně je a snaží se nejen sama sobě,ale i ostatním dokázat, že není jen hezká tvářička. A její oddanost a víra v Aelin je neochvějná.
Manon jak už jsem psala dřív miluju. Rozhodla se následovat své srdce a i když věděla, že jí to bude stát vše. Byla zmatená, zraněná a sama,ale přes to všechno nepropadla zoufalství.
Dorian můj další oblíbenec. S každým dílem ho obdivuji víc a víc. Z mladého prince se stal nebezpečný král. Střety s Manon úplně hltám, jiskří to mezi nimi od prvního setkání.
Elide na svobodě získává postupně sebevědomí a z ustrašené a křehké dívky se stává sebevědomá a nádherná žena, která svými schopnostmi dokáže přelstít každého. A přes všechno čím si doposud prošla,tak je stále sladká, vtipná a má obrovské srdce.
Lorcan divoký a osamělý vílí válečník, který slouží Maeve. Na své cestě potkává Elide, která dokáže Lorcana srazit na kolena, nemá z něj strach a nic mu nedaruje.
Úžasné dobrodružství pokračuje a čtenáři nedovolí odložit knihu . Jsem překvapená vývojem a napnutá jak kšandy . Masakr ..uf ... Aelin je prostě skvělá !!!
Všeobecně se mi na sérii Skleněný trůn líbí to, jak nám Sarah J. Maas dalším a dalším dílem odkrývá nová monstra a stvoření. Každým dílem si říkám, že už snad nemůže přijít něco více nechutného a děsivého a ono hele, v dalším díle to je ještě horší. Stejně tak to je i s akcí, se kterou si Maas umí skvěle vyhrát.
Konkrétně v Říši bouří se mi líbí interakce a chemie mezi postavami po střetnutí dějových linek. Ale úplně nejzábavnější momentem stejně byla chvíle, kdy na sebe Aelin zase vzala kůži Celaeny Sardothien a setkala se se starým známým.
Kdybych měla říct nějaká negativa, tak Říše bouří byla dílem snad s největším počtem chyb v překladu ale to není chyba autora.
PS: Kdyby se měl člověk napít pokaždé, když narazí na větu „Z jeho očí se nedalo nic vyčíst... ", stala by se z toho skvělá picí hra.
PPS: Ale asi byste si toho z děje potom moc nepamatovali.
PPPS: Taky vám připadá, že se postavy zkroušené válkou a plující od jednoho válečného konfliktu k druhému, chovají jako na výletní lodi?
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Perfektní kniha! Říše bouří boří všechny superlativy předchozích dílů a jde ještě dál. Mix vedlejších postav, z kterých se stávají postavy hlavní, je perfektní. Sžívání a spolupráce tolika různorodých charakterů mě v tomto díle úplně dostala. Nechybí pořádná dávka akce, vtipných scén, překvapení, intrik, celé okořeněné vznikajícími pouty mezi hrdiny. Tlupa naprosto valí!
Jsem si myslel, že už je rozhodnuto a ejhle, cesta k trůnu je teprve na počátku. Akční, napětí a návraty některých postav z předešlých dílů. Povedené.
Další úžasná kniha od autorky a současně i mé nejoblíbenější knižní série. Tento díl je docela obsáhlý a ze začátku se trošinku vleče, jenže zbytek knihy je tak dobrodružný, poutavý, plný vtipu, že nevíte, že jste si na něco chvíli ztěžovali.
Moc se mi líbily postavy, které jsme již potkali ve 3. díle (Maeviina tlupa), zejména Fenrys - dostali zde více prostoru a myslím, že se to bude jen zlepšovat. Rozhodně zde nechyběly pletichy a šílené (avšak nedostižné) plány Aelin, její sarkasmus, smysl pro humor, bojovnost a sebedůvěra mě provázela celou knihou. V knize se najde spousta částí, které se staly mými oblíbenými a čítávám je dost často znovu a znovu (např. ten konec).
Jednoduše si knihu musíte přečíst, budete putovat a bojovat společně s Aelin a jejími přáteli.
Nechápu jak to Maasová dokáže. Tolik zvratů a promyšlených linek v jedné knize, navíc tak neskutečně čtivé. Uznávám, že Aelin stále moc nemusím, ale všichni ostatní jsou prostě skvělí.
Výborné, výborné, výborné, co víc dodat. Snad jediná výtka, nevím proč jsem tento díl považovala za poslední. Pár stran před koncem jsem nechápala, jak tak složitý děj na zbývajících stranách vyvrcholí... abych nakonec pochopila svůj omyl, že toto ještě není konec. Sice se budu muset znovu vypravit do knihkupectví, ale po uplynulých dílech předpokládám, že i zbytek série bude stát za to.
Já nemám slov.
Tenhle díl byl skvělý. Ostatně jako předchozí díly.
Elide působila dle mého sebevědoměji a jsem si jí oblíbila.
Na ten konec nevím co říct. Možná jen to, že jsem nic takového nečekala. Nečekala js že to skončí takhle.... smutně.
Já se těším na poslední díl a doufám, že nebude vadit, že přeskočím věž úsvitu, protože ji nemám doma....
5* :0
Předtím jsem jim říkala, vedlejší postavy, teď jsou mé oblíbené, hlavně Elide. Nemít nic a přitom umět využít vašeho, co se naskytne tak jako ona, to je opravdu dar. Škoda, že já ho nemám.
Příběh nabral na obrátkách a různá odhalení a rozuzlení plánů Aelin byly hooodně dobré. Jde vidět, že Masová s každým dílem roste také, co se do umu psaní týče. Za mě hodně zajímavá jízda a ten konec, hustý.
Jak už to tak u SJM mám, prvních 100-150 stran jsem četla stejně dlouho, jako zbylých 500. Vždy mám problém se na začátku začíst do knihy, i když nemám vyloženě pocit, že by ta část byla nějak naplněna nepodstatnými informacemi.
Ocenila jsem slití dějových linek do jedné. I když jsme stále sledovali děj z pohledu různých osob, vždy se jednalo o stejnou situaci. Díky tomuto jsem si opravdu užila části s čarodějnicemi, které mě zajímali už v předchozím díle, ale nemohla jsem se zbavit vtíravého pocitu, že kvůli tomu dostávám míň toho "pravého" děje. A zde se ukázalo, že ten vtíravý pocit byl bezpředmětný.
Velké mínus začínám vidět v chování hlavní hrdinky. Jakože ano, ten závěr byl epický, ale proč to sakra musí dělat vše na tajňáka? Její intrikaření a vytahování es z rukávu už je docela ohrané a ve výsledku mi v hlavě bliká to obří ALE.
Rozhodně se těším na další díl, protože i přes to moje ALE v předchozím odstavci jsem napjatá jak struna, jak to tedy vše dopadne (jak asi vím, ale ta cesta k tomu bude určitě jedna velká mela, bitva za bitvou a spousta akce).
Na závěr bych podotkla, že tímto dílem jsem konečně pochopila ty řeči o tom, že Maasová se vyžívá v explicitních scénách. Číslem 5 skleněného trůnu skončil pohádkový příběh - ať už obsahem sexu, tak i množstvím krve a násilí.
(SPOILER)
75% - V předchozím dílu mi k lepšímu hodnocení knihy chyběl větší soulad ve čtivosti dvou základních dějových linek, kdy to, jak hlavní postavy ve Zlomuvalu chystaly boj proti adarlanskému králi, bylo napínavé, a do toho autorka "zdržovala" s tím, co se dělo s čarodějnicemi, což začalo být poutavé až na samém konci.
Musím ale uznat, že tohoto nešvaru se autorka v pátém pokračování série Skleněného trůnu vyvarovala, bavily mě všechny dějové linky a při přeskakování mě to naopak nutilo číst dál a dál, abych se co nejdřív dozvěděla, jak to pokračuje s Aelin, která po neúspěšném jednání s terrasenskými vůdci zamíří se svým malým dvorem tvořeným zejména měničkou Lysandrou a bratrancem Aedionem k moři a poté na jih, kde má podle vzkazu postav z dávné minulosti kdesi v mokřadu najít zámek, do něhož následně vsadí klíče Sudby a zapečetí jimi definitivně bránu do temného světa. A jak je to dál s vílákem Lorcanem, který se na vlastní pěst vydá rovněž hledat klíče Sudby a na cestě se potká s tajemnou dívkou Elide, jejíž matka kdysi zemřela, když zachránila Aelin život, Elide potom věznil strýc a nakonec jí v minulém dílu pomohla k útěku čarodějnice Manon a svěřila jí k předání pro Aelin jednu velmi důležitou věc. A jak je na tom Jeřáb, který musel narychlo odletět do Zlomuvalu zachránit nového adarlanského krále Doriana před náletem čarodějnic. A konečně jak to pokračuje právě s Manon, která se konečně vzepřela velitelce čarodějnic a své babičce a ocitla se na útěku.
Hrdinové během toho procházeli uvěřitelným vývojem, jakož se logickým a uvěřitelným způsobem vyvíjely i jejich vzájemné vztahy (např. Aedion a jeho znovunalezený otec Gavriel nebo Dorian, který je tak otřesený tím, že mu zabili milovanou Sorschu, že už nechce nic mít s žádnou slabou lidskou ženou a shlédne se raději v mocné čarodějce) a tím lepší to pak bylo, když se všechny tyto postavy nakonec setkaly, přibylo pár dalších, které jsou čtenáři známé ze souboru novel Krvavé ostří (zejména král pirátů a dívka Ansel, která kdysi Celaenu zradila u Tichých vrahů), a samozřejmě královna víl Maeve, která k příběhu přidala závěrečný střet a způsobila v ději pořádný zvrat. Tím ale větší zklamání bylo pro mě to závěrečné odhalení, asi proto, že nějak nemám ráda to vláčení postav příběhem řízené takovým tím, že byly vyvolené nebo pro ně někdo jiný měl nějaký plán. Ano, ono si čtenář často řekne, co všechny postavy nutí se pouštět do nových a nových krvavých střetů (a tenhle díl je opravdu na můj vkus násilný občas až nechutně), proč se raději neseberou a nejdou si někam v klidu žít. A autor to pak vysvětlí nějakým plánem. Copak sám nevěří tomu, jak silné své postavy napsal? A že by šly bojovat proti zlu a za záchranu světa samy i bez plánu prostě proto, že jim není jedno, co se kolem nich děje? Myslím, že zrovna Aelin prošla v životě takovým vývojem, že jí bych to i věřila.
Co bych dále vytkla tomuto dílu je určitá roztříštěnost a nedostatek jednotícího prvku. Je to celou dobu tak trochu ve stylu "objeví se tu všichni, které známe, a podíváme se, jak to s nimi bylo dál". Ano, na konci většina z nich bojuje bok po boku proti Maeve a už předtím jim jde víceméně o totéž - porazit temného krále Erawana a poslat ho zpátky tam, kam patří, ale nic z toho se vlastně v tomto dílu neuzavře, a tak se stává spíš takovou předzvěstí toho, co bude následovat ve velkém finále. Jako by se autorka zhlédla v Hollywoodu, který teď také s oblibou dělí ty závěry na dvě části a po první, aby si divák jen kousal nehty, kdy bude venku ta další (viz Harry Potter a Relikvie smrti 1 a 2, poslední díl Stmívání nebo Avengers - Infinity war a End game). Tak aspoň že tuhle sérii čtu v době, kdy už je dopsaná, a mohu se hned vrhnout na další díl.
Po dočtení knihy mám trochu smíšené pocity. Kniha byla hodně dlouhá a stalo se tam hrozně moc věcí.
Začala se mi líbit postava Manon a doufala jsem, že nastane nějaký posun s její postavou, což se stalo. Také jsem byla zvědavá jak bude příběh pokračovat pro Elide, která se vydala najít Aelin. Rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Někdy jsem ale měla pocit, že jsou postavy při některých scénách melodramatické až příliš a občas mě to tam rušilo. Nikdo takhle nemluví, nikdo by takhle nikdy nemluvil a je to prostě někdy trochu moc.
Co se týče Aelin, už mě to její plánování začíná štvát. Divím se, jak s ní ještě můžou všichni zůstat a všichni ji důvěřují i když se stane, že co den, to další překvapení, které nachystala Aelin a nikomu o tom neřekla. Už to začíná být trochu otřepané a už se mi to přestává líbit.
Konec mě ale skutečně překvapil, opravdu jsem něco takového ani náhodou nečekala. Vzhledem na to, že mě ale čekají další dvě knihy jsem si jistá, že se vše spraví.
Jinak mi ale kniha přišla v některých ohledech moc táhlá. Jsem zvědavá na ty poslední dvě, ale teď si musím dát pauzu, protože mě tahle série už vyčerpává.
Poutavý příběh, pěkné čtení. Závěr je neskutečný. Škoda jen, že jsou všechny ostatní postavy sympatičtější než hlavní hrdinka.
Štítky knihy
elfové láska magie pro dívky romantika pro dospívající mládež (young adult) fantasy království
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Při čtení se ve mě odehrávala též jedna velká bouře. Číst se mi to nechtělo kvůli tomu, že by mě to nebavilo - naopak, styl psaní Maas mi sedl a příběh mě strhnul, ale bála jsem se toho, co to se mnou udělá, jak budu postupovat příběhem. Já se čtením byla pozadu a podle reakcí těch, kteří knihu měli za sebou, jsem měla strach. A pro mě to byla emoční jízda, kdy jsem na konci knihy nevěděla, jestli mám být naštvaná nebo dojatá. Míchalo se to ve mě neskutečně. Líbilo se mi, jak na konci všechno zapadlo a že nám autorka jisté věci tají, aby to ve finále mohla využít, jako překvapení. A u této knihy se to podle mě povedlo asi nejlépe. Na konci jsem si řekla prostě wow.
Záměrně neodhaluje všechny myšlenky Cel, ani její plány, aby čtenář mohl být stejně překvapený, jako samotní její přátelé. Na druhou stranu mě trochu štve, že Cel se nesvěřuje ostatním a nechává si plány pro sebe a nechtěla bych být v jejich kůži. Cel se mi tímto dílem dostala více pod kůži a její konec pro tuto knihu. Těším se na další díl a jsem napnutá jako struna.
Rowan je Rowan, tedy Jeřáb, jehož překlad jména mě pořád štve, jeho jsem si užívala. Ano, ač uznávám, že je až moc dokonalý, mě to nevadí. Jeho postava mi v tuhle chvíli jednoduše sedla. Jsem zvědavá, jak se s tím vším vypořádá v dalším díle on.
Kdo mi tam chyběl byl Chaol, jenž podle mě v minulé knížce neměl moc prostoru, ovšem Věž úsvitu to všechno vynahradí ( už vynahrazuje :D ).
Manon skvělá, jako vždy a za mě asi nejoblíbenější ženská postava po Cel. Od začátku jsem doufala, že se její linka bude ubírat tímto světem a těším se její roli v pokračování příběhu.
Kdo se zařadil mezi mé oblíbené postavy je Fenrys. Gavriel taky není vůbec špatný, ale Fenrys na mě svým humorem vítězí na plné čáře.
Pokud jde o zápornou postavu tohoto příběhu, já ji snad nenávidím více, než krále Adarlanu. A doufám, že se jí dostane hodně, hodně špatného konce.
Těším se na další díl a nemohu se ho dočkat, přesto mi to nebrání v tom, abych si momentálně užívala Věž úsvitu a čekám, jak se i tento příběh spojí s celkovým příběhem a co nám přinese nového a zda ho nějak ovlivní.