Říše bouří
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489494/bmid_rise-bouri-LGV-489494.jpg
5
2401
2401
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 5. díl >
Pátý díl bestsellerové série Skleněný trůn. Dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce Aelin udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli, a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
Empire of Storms, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak tenhle díl se mně asi líbil ze všeho nejvíce, zatím..... Předpokládám, že ten poslední bude jízda ;)
Oblíbila jsem si Aelininu drzost, prostořekost, lstivost, to jak před všemi vystupuje zprvu jako totální rozmazlená mrcha a další povahové rysy, které jsou dost často označovány, za ty špatné. A ano, chápu to. Vidím to tak, že i kladný hrdina musí být občas za toho zlého, jinak by byl moc průhledný a to se tedy opravdu o Aelin říct nedá....
Obdivuji úžasnou autorčinu schopnost, vytvořit tolik dějových linek, které pomaličku rozmotává, aby je ve velikém finále mohla splést zpátky dohromady a ještě to dokázat v tak obsáhlém díle.
S.J. Maas je opravdu královna .. za mě jedna z nejlepších autorek, které dokáží udržet napětí na tolika stránkách a nepolevit.
Moc se těším co přinese poslední díl. Teď jen rychle spojit další nitky dílem o Chaolovi, který mě čeká a pak si užiji to velkolepé finále v posledním dílu, které se pomaličku připravuje. Oblíbila jsem si i všechny ostatní postavy, které se postupně přidávají a jejich osudy se navzájem proplétají.
(SPOILER)
Za mě zatím nejlepší díl.
Co se hlavní hrdinky týče, lidi zde se dělí do dvou skupin. 1. ji milují a 2. nesnáší. Já se zatím řádím spíš k té první skupině, je to za mě jedna z lepších hlavních hrdinek (teda ne že by to bylo nějak moc těžké - většina hrdinek YA fantasy jsou udělané jak přes kopírku). Taky jsem si konečně naplno oblíbila Manon, Elide, Lorcana a Lysandru. Chaol mi v tomto díle nijak nescházel.
Elide a Lorcana jako dvojku naprosto žeru a jestli spolu neskončí, tak nevím.
(SPOILER)
Po úžasném díle Královna stínů, ze kterého jsem byla nadšená, mě Říše bouří upřímně zklamala.
Na knihu jsem se moc těšila a měla od ní velká očekávání. Nemohla jsem se dočkat, až dorazí domů. Opět se to čte samo, styl psaní je chytlavý. Nikdy jsem však nečetla něco tak příšerně překombinovaného....
Začátek byl úžasný - čarodějnice útočící na Zlomuval, Mamonina záchrana Doriana. Měla jsem pocit, že Dorian konečně dostane více prostoru. Elide s Lorcanem jsem si jako dvojku zamilovala, stejně tak jejich celou dějovou linku. Setkání Elide a Aelin bylo zkrátka dojemný, až jsem skoro brečela.
Největší problém jsem ale měla právě s Aelin.
A teď se omlouvám všem jejím fanouškům, ale ještě nikdy jsem nečetla o tak nesnesitelně arogantní pokrytecké „drsnačce“, která všechno tají, přestože k tomu neměla důvod, (ale samozřejmě jí všichni odpustí, protože přece měla ty nejlepší úmysly! Až na to, že by klidně VYVRAŽDILA Zátoku s nevinnými lidmi, kdyby jí Rolfe odmítl, boj s valgy byla její vina a zemřeli kvůli ní lidé) a nedej bože, aby si někdo dovolil s ní v něčem nesouhlasit! To pak nastanou klasické poznámky, že by všechny spálila na popel, jak už jsme zvyklí… Nechápu, proč skupina tolerovala ty její povýšené výstupy. Všechny jen komandovala, provokovala (dost hnusně musím říct). Třeba k Dorianovi se chovala naprosto otřesně a naprosto se mi znechutila. Ne, ani za mák nevěřím, že o něm smýšlí jako o příteli.
Zátoka lebky s Jeřábem a Dorianem byla super, dokud se nepřipojili k Aelin a Dorian, stejně jako Jeřáb, se nestal jedním z jejích ozdobných doplňků bez vlastních názorů. Jen jednou Dorian svůj názor vyjádřil a ostatní mu div za to neukousli hlavu. Protože přece nemůže říct proti Aelin špatné slovo!
Náš Jeřáb… Kam se poděl ten bojovník, kterého jsem milovala ve třetí knize? Stal se z něj poslušný pejsek, který touží jen skočit s Aelin do postele. Toho očuchávání, vrčení, cenění zubů a hlavně popisů očí (a jejich přirovnání k různým druhů kamenů) bylo fakt moc. Nemám nic proti sex scénám, mám je ráda, ale tady se to podle mě nehodí. Přišly mi tam násilně vecpané, stejně jako u Manon a Doriana. Mimochodem, není tohle náhodou YA?
Manon se mi také víc líbila v předchozích dílech. Odhalení, že je ztracená královna, mě upřímně nešokovalo, protože, jak to tak vypadá, každá žena v téhle sérii je buď utajená královna, nebo má tajemství svého původu (Aelin, Lysandra, Elide, Ansel...). A její scénky s Dorianem… Opravdu je nutné každého párovat? Je smutné, že Dorian dostal největší prostor jen v postelových scénách. Přesto byla Manon nejlepší postava v dílu.
Co se ještě týče Aelin té tam bylo fakt moc.
Ona je ta nejdůležitější v celém univerzu, královna vyvolená samotnými bohy, nositelka světla, spasitelka, samozřejmě nejchytřejší, nejmocnější, navíc mučednice, která prožila všechno utrpení a na svých bedrech nese břemeno světa. Zapomněla jsem na něco? Možná ještě na tu věc s Jeřábem, že si byli předurčení dřív, než se Aelin narodila. Nechápejte mě špatně. Mám ráda silné ženské hrdinky, ale tohle je tak neskutečně přetažené za vlasy, že mám chuť mlátit hlavou o zeď.
Mimochodem, proč se doslova všichni muži podřizují ženám? Proč se každý geniální plán, každý dobrý souboj, nechává jen na Aelin a Lysandře? To muži v téhle sérii neumí myslet za sebe?
Další věc je magie Aelin aneb Deus Ex Machina.
Když už to vypadá, že dojde na pořádný souboj, vše se vyřeší tím, že Aelin ztratí kontrolu nad svou magií a ohněm všechny rozpráší. Logiku v tomhle absolutně nehledejte, protože tam platí pravidlo – čím víc se ponoříte do studnice, tím víc magie máte. A studnice Aelin je samozřejmě nekonečná! Kam se hrabe takový Dorian se svou – podle popisu – syrovou, nekonečnou magií, ze které ale bohužel vidíme pouze jakési smrště ledu a neviditelné ruce, které slouží hlavně v posteli (to fakt?:D bože!). Stejně jako Jeřábovi i jemu magie rychle dochází. Všechno se začalo řešit magií a mě chybí časy, kdy nefungovala.
Snad jediný pořádný souboj měla Lysandra s mořskými wyverny. Gavriel a Fenrys tam byli vlastně jen na okrasu.
Zvrat vystřídá další zvrat a po něm další… Kouzlo překvapení, které jsme zažívali v předchozích dílech, vyšumělo kamsi za humny.
Co ale musím pochválit, byly části s Elenou, Manon a Aelin a jejich putování do minulosti. Emocionální a srdcervoucí, až mi slza ukápla.
Závěr s bičovanou Aelin (kam se hrabe utrpení Ježíše… pardon), její oběť i utajený geniální plán se spojenci mě nedostal. Možná proto, že už jsem byla z knihy tak otrávená, že už jsem jí chtěla mít dočtenou.
Skleněný trůn mám moc ráda. Dědička ohně a Královna stínů patří mezi mé oblíbence. Ale po tomhle díle se váhám pustit do dalších. Nejspíš si sérii přečtu znovu od začátku.
Opět skvělé. Kvalitou se to určitě vyrovnává předchozím dílům, i když musím říct, že ze začátku mi chvilku trvalo se začíst a bylo tam tak nějak moc postav a nedávalo mi to moc smysl, což se k mé úlevě na konci geniálně vyřešilo. Za to musím autorku pochválit. Tak spletitý děj a tolik postav jejichž osudy se všemi možnými směry proplétaly a spojovaly a přesto to dávalo smysl. A i když má kniha skoro 700 stran, tak to uteklo strašně rychle a pořád se tam něco dělo. Přesto to nebylo zajímavé jen dějem, ale hrozně se mi taky líbil jazyk, kterým je to napsané, to přidávalo na kráse popisným scénám, které já moc nemusím, ale autorka tohle umí. O postavách snad ani nemusím mluvit, ty jsme si snad zamilovali všichni. V tomhle díle jsem si ovšem víc zamilovala Manon, která byla opravdu skvělá. Chtěla jsem být součástí děje a prožívat všechno s postavami což se mi poslední dobou neděje moc často, naposled u Rodu země a krve, takže tohle autorka umí:). No a konec byl samozřejmě hrozně smutný a doufám, že se to v dalším díle nějak vyřeší. Ale jinak naprosto nádherný příběh, který si rozhodně musíte přečíst.
Musím sa opakovať a napísať, že séria je s každým dielom lepšia a lepšia, prichádzajú nové postavy, dej je čoraz viac napínavý, tajomstvá vyplávajú na povrch a ako to Aelin vie najlepšie, nikdy neprestane šokovať, rovnako ako autorka samotná.
Opäť dochádza k striedaniu pohľadov a konečne som si našla cestu aj k Manon, ktorá, ako ostatné postavy má svojich démonov s ktorými sa musí vysporiadať. Už len dúfať, že ďalší diel bude minimálne tak úžasný ako tento a snáď ešte lepší!
Moc povedený další díl, autorka zase jen dokázala, jak krásně umí psát a hlavně umí postavy posouvat dál. Chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla, ale to bylo jen ze začátku.
(SPOILER)
Mimochodem jen tak pro začátek, první dva díly (a nultý) byly plné pachu nemytých těl a zvětralých piv a poslední tři jsou plné nebesky krásných můžů a žen buď se stříbřitými vlasy nebo zlatými nebo kaštanovými nebo černýmu jako noc… a s pleti do bronzova nebo do zlatova. Nic mezi tím, začíná to být nudné (nemyslím děj, bože to ne! Ale vzhled všech těch nadpozemsky krásných víláků a démonů a čarodějnic) a nějak nevím, jak si mám koho představovat, protože se mi všichni slévají.
Začátek byl zase pomalejší, ale autorka psát umí, takže jsem se zachvíli začetla. To odmítnutí terrasenské šlechty Aelin jako královny, to byla teda podpásovka, já být jí, tak je všechny spálím na uhel a nechám je tam, ať si tam všichni pomřou a ani jedinkrát bych se neotočila nazpět (za moji krvelačnost může samozřejmě můj nudný a obhyčejný život). To Aelin neustále tajnůstkáření mi taky lezlo na nervy (ale pak jsem jen mohla číst s otevřenou pusou, co to zase vymyslela a to teda!). Každopádně musím přiznat, že ona a autorka jsou vždy o krok přede mnou, teda spíš o kilometry – nikdy nevím, kam se děj bude zaobírat (tedy kromě toho párování, tam je to jasné jako facka...).
Ten konec s Maeve pro Aelin jsem nečekala, ani trochu. Že to Maeve udělá zajímavé, to bylo jasné, ale takhle… Musím přiznat, že Aelin a Jeřáb nepatří mezi mé oblíbené postavy, ale ten konec si fakt nezasloužila, vlastně oni oba. Pukalo mi nad nimi srdce a snad i já bych před Aelin klekla a přísahala jí věrnost a pak bych šla spolu s Jeřábem ji najít a pomstít. A to myslím vážně, jestli Maeve něco neprovedou (a tím myslím zabijou, když bude opuštěná a zlomená), tak to autorce jen tak neodpustím. Maeve je super zloduch, rovnocenný nepřítel se vším všudy, ale též si zaslouží svojí karmu (tak jako Arobynn). Koneckonců, kdyby tam nebyla ona, pouze s Erawanem by to byla jen tuctovka (ten je tam teď stejně pouze namísto mrtvého adarlanského krále a aby hrdinové měli cestou příběhem něco zabíjet).
S Eleniným příběhem je to též zajímavé, ale jsem na straně Eleny, měl jí to Brannon říct a bylo by to (ale my bychom pak neměli o čem číst:)). Taky jsem ráda za Jeřábovu tlupu, hezky se to mezi nimi všemi zamotalo, i když nevím, proč byli Lorcan a Gavriel tak zoufalý, že je Maeve zbavila jejich přísahy, vždyť museli být rádi. Gavriel kvůli Aedionovi, když už nic jinýho a Lorcan kvůli Elide… třeba se toho autorka ještě nějak dotkne, zatím to má moc hezky vymyšlené, i když nevím, jak si mohli myslet, že všichni budou věřit, že Lysandra je Aelin, když nemá žádnou moc? To by přece bylo naprd, kdyby měla moc i toho v koho se promění… už tak je dost OP. Ale tak, třeba se to dočtu v dalších dílech, jak to nakonec autorka promyslela.
To s tou Ansel bylo též fajné (hmm, nakonec je možná dobře, že jí Aelin nezabila a nakonec se možná ukáží i ty Terrasenští šlechtici včele s Darrowem jako k něčemu:P). S vrahy jsem tak nějak počítala, s Galanem vůbec a Manon? Že bude poslední Crochanská královna mě nenapadlo nikdy a nikde mezi řádky, vůbec mi ta možnost nepřišla na mysl. Že bude spešl mi bylo jasné hned od začátku, ale ne takhle. Popravdě řečeno někdy sama nevím, jak se Manon nakonec zachová a třeba to s Asterin, tam jsem si fakt nebyla jistá, jak se rozhodne, i v tom Zlomuvalu ne, ale jsem ráda, že se rozhodla, jak se rozhodla, a ač mám ráda, když sem tam někdo zemře, Manon je pořád moje favoritka spolu s Třináctkou a autorce bych jen tak neodpustila, kdyby mi je začala vraždit (nebo nedejbože by mi šáhla na Abraxose!).
Skvělá knížka. Tahle série se neskutečně od prvního dílu posunula. Původně to byl (z mého pohledu) primitivní příběh, v posledních dvou knihách (a v této především) nabírá obrovských kvalit a propracovanosti.
Co se týče postav, tak mě baví všechny až na Aelin a její neustálou snahu držet si drsnou image, i když taková není.
Právě jsem knihu dočetla a jako cože!? Ten konec!? Vůbec jsem to nečekala a brečela jsem. Totálně jsem se zamilovala do Aelin a Jeřába. Taky mě tu mnohem víc bavily dějové linky Manon, Elide a Lorchana. Na to, že je to už pátá kniha této série a byla poměrně tlustá, je děj furt boží a autorka tam nedává zbytečné nepodtatné výplně. Úplně teď mám strach, jak to skončí, ale na poslední díl se mega moc těším, ale myslím si, že si pobrečim ještě víc než tady :)
To jako vážně?!
Víte, jak dlouho budu čekat na další knížku?? :-D
Autorce skládám velikou poklonu, protože takhle mě napínat a vždycky vynervovat umí málokdo :-D
Aelinina cesta opravdu není jednoduchá, velice obdivuji, jak se s osudem pere a jak jí to myslí. Její pouto s Jeřábem je opravdu dechberoucí.
Líbí se mi různorodé postavy a měnící se charakter - Elide je skvělá, Lorcan se mi začínal líbit, ale na konci to pěkně pos.... pokazil :-D
Co si budeme povídat - Maeve nebude nejoblíbenější postava příběhu :-D Fenrys je pro mě velká záhada a nevím, co od něj čekat a jak chápat jeho vztah k Aelin.
Občas mi přijde, že se někteří aktéři až příliš urážejí (že Aedione :-D ), na druhou stranu jsou jednotlivé části z pohledu různých osob, dozvíme se tedy všechny jejich motivy a pohnutky, i když oni sami navzájem si je neprozradí (toho si u autorky cením).
Na můj vkus bylo na konci až příliš dramatických událostí ve velmi krátkém úseku. Nestíhala jsem je úplně vstřebat a některé scény jsem četla dvakrát, aby mi neunikla návaznost.
Kniha měla spád, několik nečekaných situací a závěr, po kterém chcete ihned sáhnout po dalším díle. V každé části série se stane něco nového a ještě důležitějšího, nedokážu si představit, jak se to dá ještě více vystupňovat :-D
Za mě prostě super a jsem zvědavá, jak to celé dopadne ;-)
Do háje, do háje, do háje.
Naprosto perfektní, kniha mne bavila od začátku do konce a musím složit autorce poklonu. Bylo tam všechno, od lásky po drama a konec mne totálně srazil na kolena.
Jediné, co mne trochu bolelo byly chyby, kterých se tam vyskytovalo docela dost, ale na příběh to nemělo vliv a já jsem si knihu užila a to maximálně.
Celá série je podle mne naprosto dech beroucí a už se nemohu dočkat, až se dozvím konec.
Takže se s chutí jdu pustit do další knihy.
Skleněný trůn se u mne zařadil k mým oblíbeným příběhům!
(SPOILER)
Knížka se mi četla celkem snadno. Líbily se i kapitoly z pohledu Elide a Lorcana. To, co se stalo Manon, mě překvapilo a vůbec jsem to nečekala. (Miluju Třináctku- zvlášť Asterin!) Taky pohled do minulosti byl fajn a zajištění o Nehemii a Eleně byla taky síla.
Trošku mi vadilo autorčino nutkání ze všech postav udělat páry- Moriane moc nefandím, ale asi se to změní v dalším dílu.
No a ten konec! (Měla jsem na krajíčku, což je co říct) Čekala jsem hodně, ale...fuuu...nejradši bych Maeve jednu vrazila! Chudák Jeřáb...a všichni ostatní... :(
Těším se na Věž úsvitu a taky na Království popela samozřejmě, ale jsem zvědavá, jak ho zvládnu.
(SPOILER)
Sarah mě nikdy nepřestane překvapovat. Já pokaždé žasnu nad tím, jak dokáže stvořit tak skvělé postavy a svět.
Tenhle díl mi dal zabrat, hlavně ze začátku. Kdyby byla kniha kratší vůbec by to ničemu neuškodilo.
K této knize jsem četla i Věž úsvitu, což je šestý díl této série. Když si na googlu vyhledáte "throne of glass tandem read" vyjedou vám různé odkazy s postupy, jak tyto dvě knihy číst. Příběhy se odehrávají ve stejný čas, jen na jinem místě. Věž úsvitu stále čtu (brzy už dočtu :dd).
Já tenhle svět fakt žeru. A to jak všechno do sebe začalo zapadat, božínku, já přicházela o nervy. Buď jsem se smála, zlobila, nervovala nebo brečela (hlavně na konci :()..
Aelin je úžasná postava a ta její obětavost mi láme srdce. To jak všechno plánuje atd.. jenom žasnu.
Rowan má moje srdce. Stejně jako Dorian. Já ho tedy měla ráda už od začátku, ale v tomhle dílu jsem z něho byla úplně MIMO.. Jeho scény s Manon byly neuvěřitelný (jop, shipuju je)..
Fenrys a "tlupa" má samozřejmě taky moje srdce ;).
Ten konec? Kdybych měla možnost přes knihu někomu vrazit, tak by to rozhodně schytala Maeve. Stopro u posledního dílu puknu nervy, už to vidim.
Musím ale uznat, že Maeve je vážně mazaná a naprosto šílená (a lepší záporák, než Amarantha a zbytek..)
Až na některé zdlouhavé kapitoly, tenhle díl žeru a už se těším na poslední..
16+ - sexuální scény, násilí, mučení, smrt
Tak tohle byla jízda. Opravu pořádná napínavá jízda od začátku do poslední věty. A TEN KONEC!
V tomto díle úplně chybí Chaol, i když tedy mně moc nechybí. Vím, že bych na něj neměla být tak přísná, ale nemůžu si pomoct. A doufám, že třeba někdy v další knize udělá něco, čím ho vezmu víc na milost.
Přišlo mi, že se v knize neustále zbytečně opakovaly některé věci, které jí přidaly na objemu, což nebylo nutné. Celkově mně kniha bavila méně než předchozí díly a trochu mě mrzelo autorčino nutkání všechny hlavní postavy mezi sebou spárovat, nepřišlo mi, že se všechny dvojice k sobě hodí. Na to, že se v sérii nepokrytě mluví o tom, že postavy neopovrhují ani jedním pohlavím, žádná z hlavních postav nemá jako druhou polovičku někoho stejného pohlaví. Jediné co dostaneme je zmínka o druzích vedlejších postav. Už od Královny stínů jsem měla slabost pro Manon a Elide a docela mě mrzí, že spolu neskončily. Doufám, že nejsem jediná :D
Upřímně jsem měla se čtením tohohle dílu pěkný problém. Kniha byla fajn, ale jelikož jsem četla předešlé díly už dávno, dělalo mi to celkem problém se orientovat. Nevybavovala jsem si plno událostí, o kterých se bavili a měla jsem guláš v tolika postavách. Docela mě to štvalo a ničilo tak celkový dojem z knihy. Jinak zvraty byly super a konec fantastický.
No, tak to byla dlouhá jízda, moc, moc, moc 688 stran dlouhá jízda. Občas jsem měla dojem, že mi tam stránky přibývají a konec v nedohlednu. Závěr super. Doporučuji a já frčím na další díl.
Štítky knihy
elfové láska magie pro dívky romantika pro dospívající mládež (young adult) fantasy království
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Jde videt5, že se pomalu příběh chýlí ke svému konci. Všechno se začíná pomalu rozplétat a odhalovat, jak to vlastně bylo. Aelin mi jako postava už skoro od začátku není moc sympatická, a tak mi to až slepé zbožňování jejího dvora přijde celkem přehnané. Oblíbila jsem si spíš Manon a Chaola, který bohužel v tomhle díle chyběl. Hurá na další díl.