Ročenka
Holly Bourne
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481199/bmid_rocenka-KBw-481199.jpg
4
58
58
Jak najít svůj hlas? Jak se zamilovat? Jak říkat pravdu? Středoškolačka Paige Vickersová, která pracuje pro školní noviny, je na vylhané příběhy zvyklá. Patří mezi ně třeba řeči o tom, jak je nejpopulárnější spolužačka Grace úžasná. Jenže to je lež. Jak Laura přebírá kluky jiným holkám. To je taky lež. A jak je její vlastní rodina dokonalá. I to je ale… lež. Teď populární Grace a její kamarádky vybírají do chystané ročenky ty „nejlepší středoškolské příběhy“. Jenže tyhle příběhy nejsou jen vylhané, jsou toxické! Page už má lží plné zuby. S pomocí Elijaha, jediného kluka, který ji kdy chápal, je odhodlaná povědět všem pravdu. A asi tím dostane pár lidí na kolena.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2022 , #booklabOriginální název:
The Yearbook, 2021
více info...
Přidat komentář
5*
Byť je příběh určen primárně jiné cílové skupině, než jsem já, jsem moc ráda, že jsem si ho přečetla a velice brzy se pustím do autorčiny další knihy. Kniha mě hodně zasáhla a jen tak ji z hlavy nevymažu. Velké, opravdu velké doporučení l.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
(SPOILER)
Od té doby co ji Ruby opustila, nemá Paige žádné kamarády a snaží se být neviditelná. Jediné, co dělá a čeho by si mohl někdo všimnout, je to, že do každé knihy ze školní knihovny napíše jen jedno slovo: EXISTUJU.
Ale pak se všechno změní. Paige totiž najde v knize stejný vzkaz, jako píše ona, napsaný červenou propiskou. A tak začne po červené propisce pátrat a po čase se spolu setkají v kavárně.
Červenou propiskou je jeden kluk z maturitního ročníku jménem Elijah. Stanou se z nich velmi dobří přátelé a po čase možná i něco víc. Ročenka se také zmiňuje o šikaně ve škole a Paiginým otci. Každý den Paige a její matka vyčkávají, v jaké náladě přijde otec domů. Její otec je zlý člověk, na matku je stále naštvaný a Paige ignoruje. Pokud přijde v dobré náladě, tak je vše v pořádku. Ale pokud ne… bude to velmi zlý a dlouhý večer. Jednou, když Paigiini rodiče přijdou domů a netuší, že Paige je doma, Paige slyší dokonce úder a házení vánočními ozdobami.Když sejde dolů, otec na ni začne řvát, že ji stejně nikdy nechtěli.
Na konci Paige odejde bydlet ke svojí tetě Polly a dá se s Elijahem dohromady, zároveň ale ví, že ji její rodiče nemají rádi.
BOŽÍÍÍÍ!
Další boží knížka od Holly Bourne. Miluju. Přečtěte si to, vážně stojí za to.
Názor jiného člověka nejde nikdy úplně pochopit. Všichni se musíme naučit žít s hlubokou osamělostí vědomí, že nás nikdo nikdy nepochopí, ani my je.
Když nemáte strach, tak to není opravdová statečnost.
Karma neznamená, že je člověk odměňován či trestán za to, jak žije. Znamená, že je člověk sám zodpovědný za svůj život a za to, jak se chová k ostatním.
Kniha je věc, skrz kterou ti někdo vypráví příběh - svůj příběh, ale je to jeho příběh, ne tvůj. Může ti něco vyprávět, ale ty s tím nemusíš souhlasit.
Nemusím bezvýhradně přijmout něčí verzi příběhu, mám právo ho nějak vnímat a vyjádřit se k němu.
Ani sebevětší lítost nemůže odčinit to, jestliže člověk promrhá i jen jedinou z příležitostí.
Život dává, život bere.
Lítost nikdy nic nenapraví, nemůže tě vrátit zpátky v čase, abys to zkusil znova. Máme jen jeden život. Jeden jediný. Každý okamžik můžeme prožít jen jednou, protože je nenahraditelný. Je to strašně vzácný dar.
Pokud je život jen hromada rozhodnutí, díky kterým se stáváš, kým máš být, tak pokud svůj život nežiješ naplno, protože se bojíš, nebo ubližuješ lidem, protože si kretén, tak lítost nic z toho nenapraví. Lítost jen dokazuje, že jsi zbabělec, nebo hajzl. Nebo obojí.
Když nějaký problém pojmenuješ, tak tím snížíš úzkost z něj vyvěrající.
To, že někdo nemá strach, nemusí vždycky znamenat, že je silnější než ostatní. Často je to jen známka toho, že má snazší život.
Všichni máme nedokonalosti. A všichni to vím, a přesto se je všichni zoufale snaží skrýt, aby mohli být důležití, cítit se nadřazeně.
Nejsilnější lidská emoce je ponížení. Bojíme se ho úplně nejvíc, nejvíc se mu snažíme vyhnout a když už nás potká, je nejvíc nesnesitelné.
Každej člověk si na tebe udělá nějaký názor, důležitý je umět určit, který názory a lidi stojí za to, abys je poslouchala.
Jde jedině o to, co děláte a co to dělá s lidmi kolem nás.
Každý člověk na světě si zaslouží, aby ho někdo milovat přesně pro to, jaký je.
Kdyby víc lidí vědělo, že je někdo miluje takové, jací jsou, možná by se tak zoufale nesnažili cítit se důležitě na úkor ostatních.
Tak tahle kniha se velmi povedla. Byla velmi čtivě napsaná, ač příběh byl velmi smutný, skoro bych řekla až děsivý! A ještě děsivější je představa, kolik lidí, a hlavně dětí, tohle zažívá..
Očekávala jsem podle obálky spíše humornou knihu o klasické puberťačce, a proto mě příběh velice překvapil. Od začátku byl velice poutavý a začala jsem více přemýšlet a cenit si své rodiny a kamarádů. Je to po dlouhé době zase knížka, která mě naplno pohltila a mám v plánu si od této autorky přečíst i další knížky.
Každá kniha Holly Bourne se mě prozatím dotkla. Když jsem začínala Ročenku číst, čekala jsem, že se to stane i tentokrát, ale netušila jsem jak moc.
Tento titul je o šikaně a psychickém týrání. Na toto téma nahlížíme z pohledu hlavní hrdinky Paige, která to v životě nemá jednoduché. V její škole je šikana denním chlebem a ona se snaží moc nevyčnívat, aby se její spolužáci nezaměřili na ni. Podobně je na tom i doma, kde musí každý den čelit svému náladovému otci, u kterého netuší, v jakém rozpoložení přijde domů z práce. Její cíl přežít do konce školního roku mimo radar je zmařen v momentě, když se k práci na ročence přidají tři nejpopulárnější a nejzlejší dívky na škole. I když je Paige od prvního momentu jasné, že mají dívky s ročenkou vedlejší plány, nemá jinou možnost, než s nimi pracovat. Najde v sobě Paige odvahu se tomu všemu konečně postavit? Nebo bude dále předstírat, že se nic neděje jako všichni ostatní kolem?
Charakteristika hlavní hrdinky byla odvedena na jedničku. Chápete její snahu zůstat pod radarem a moc nevyčnívat. Zároveň si ale přejete, aby tomu všemu konečně řekla DOST.
Rodinné zázemí Paige a psychické týrání, kterým si ona a její matka doma prochází, bylo opravdu srdceryvné. Autorka nám v tomto případě ukazuje, jak daleko jsou schopni lidé v takovýchto situacích zajít, aby omluvili chování svého tyrana. Paige chování svého otce sice neomlouvá, ale chvíli ji trvá si uvědomit, že se už nezmění a bude to tak napořád.
Ročenka nám ukazuje, že i to nepříjemné v našich životech nás může posílit. Knihu bych rozhodně doporučila každému středoškolákovi*středoškolačce, ale taktéž všem, kteří mají toto období svého života dávno za sebou. Jen kvůli trigger warnings zvažte, zda je tento počin tím pravým pro vás, a nebude mít opačný efekt.
Přečetla jsem prvních pár stránek… a odložila to. Nemám ráda dlouhý začátky, natož v contemporary, tam mě vyloženě nudí. A tady se to prvních tak 70 stránek fakt táhlo. Po přečtení jsem vlastně ráda. Zpětně se mi to i líbilo. Líp jsem pak chápala reakce a činy hlavní hrdinky. Přesto, že jí bylo jen 16, tak její chování dávalo smysl. Dalo se do ní tak snadno vžít. Tolikrát jsem si při čtení říkala „jo, přesně takový to je“ a „jo, takhle bych se zachovala taky“. V určitých částích pro mě byla tahle knížka tak osobní. Po přečtení jsem si řekla, jak jsem ráda, že mám tři sourozence a ne jen jednoho.
Jak já jsem Paige fandila! Jak jsem doufala, že najde Červenou propisku, že se spolu spřátelí. Jak jsem jí přála, aby našla svůj hlas a nechala jím volně proudit svůj vzdor. Jak jsem si přála, aby ji Adam pochopil, aby její máma prozřela. Jak já miluju hořkosladký konce!
Elijah byl úžasnej. A bylo úžasný i to, co si mezi sebou vybudovali.
Já heavy contemporary prostě ráda, a tohle bylo tak dobrý a čtivý, že jsem okamžitě po přečtení objednala další dvě knížky od autorky.
Kniha velmi mile překvapila. Nečekala jsem, že nám autorka tak přesně a bolestně vykreslí realitu některých škol a i toho, co se děje za oponou potom doma. Opravdu silný příběh protkaný úryvky myšlenek z jiných knih, které si v budoucnu budu chtít přečíst. Teta, Paige a Elijah moc pěkné postavy, každý vás zaujme jinými vlastnostmi, ale všechny si oblíbíte. Chvílemi ale zdlouhavé a konec uspěchaný. Ale i tak jsem si čtení užila a nelituji svého výběru.
(SPOILER) Ta knížka je úžasná!Paige mi byla hodně sympatická a Elijah?Ten byl skvělý.Vysněný přítel, kterého by každá dívka chtěla mít.Těch čtyřista stránek uteklo pod rukama jako nic.Opět další výborná knížka autorky.
Protože jsem na začátku roku od stejné autorky četla Místa, kde jsem plakala, která mě totálně emocionálně zničila, měla jsem od Ročenky velká očekávání. A musím říct, že ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli budou naplněna.
Nicméně po pár úvodních rozpačitých kapitolách jsem se konečně začetla a opět jsem nemohla přestat, dokud jsem se nedostala na konec. Paige musíte trochu přijít na chuť, ale když zjistíte, co a jak, budete jí přát jen to nejlepší. A Elijah? Kéž by každá holka měla v příteli takovou oporu jako měla Paige v něm.
A to už by samozřejmě nebyla Holly Bourne, kdyby v knize nebylo i nějaké důležité a silné téma. V tomto případě se jedná o šikanu, ale nejen ve škole, ze strany spolužáků, ale také doma, ze strany rodičů, konkrétně ze strany otce, který ale dokáže se svou ženou neskutečným způsobem manipulovat. Nejhorší na tom je, že takové příběhy se v reálném životě opravdu dějí, proto je skvělé, že na tento problém autorka poukazuje. A řekla bych, že to zvládla bravurně. Příběh je smutný a srdceryvný, ale zároveň nám dává
malinkou naději, že každý může mít svůj šťastný konec.
"Ročenka. Koncept přinesený zpoza oceánu, který z amerických seriálů přešel v povinnou součást závěrečného ročníku na naší škole.
Artefakt připomínající nesourodou partu lidí, kteří spolu byli donuceni strávit pět let. V kůži vázaná památka na velmi specifický sociální experiment. Nebo "nostalgie", jak tomu říkají někteří idioti."
Holly Bourne je autorka, která mě opravdu baví. Knihy pro mládež píše čtivě, lehce a přitom pokaždé s nějakým vážnějším přesahem.
I tomuto titulu tleskám a těším se na další!
Holly Bourne patří k mým oblíbeným spisovatelům. V této knize opět dokazuje, že její knihy jsou skvělé čtení pro mladé čtenáře. Protože přesně tohle potřebujeme číst! Příběh je dobře napsaný, odráží realitu a řeší důležitá aktuální témata. Autorka rozebírá mimo témat ze střední školy (šikana, popularita, drby) i tíživé domácí prostředí hlavní hrdinky, které mi přišlo možná ještě zajímavější než dění na střední, přeci jenom, s tím se setkáte mnohem častěji. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, autorka velmi dobře přibližuje její pocity, myšlenky a úzkosti. Jediné, co bych knize vytkla, je místy zbytečná zdlouhavost. Těším se na další autorčiny knihy. Zatím od ní u mě vede kniha Místa, kde jsem plakala...
Není snad školy, kde by nebylo šikany, posměšků a naschválů. Vystoupit proti většině je úkol sice hrdinský, leč strašně nevděčný, člověk se pak po další roky studia na škole ocitne v nemilosti oblíbených studentů. Kniha ukazuje, že ačkoli vyhlídky nemusí být zrovna nejlepší, je správné říkat zcela upřímně pravdu, nebát se vystoupit ze své komfortní zóny a ozvat se. Vše nakonec vždy nějak dopadne, hlavní je, že člověk jedná podle svého nejlepšího přesvědčení a má pak čisté svědomí, že udělal, co bylo třeba. Myslím si, že kniha může mladým čtenářům dodat odvahy, ukázat jim, že to jde a že právě jejich chování odráží to, jakými lidmi vlastně jsou.
Romantická linka v knize je strašně milá, Elijah je velice sympatický a inteligentní mladý muž, který se nebojí nesouhlasit s výroky druhých. U obou postav jsem oceňovala jejich oblibu v literatuře a jejich filozofování a debaty byly naprosto boží. Dialogy tak nebyly vůbec hloupé, což se u autorky dalo očekávat.
Z domácí atmosféry u Paige mi místy běhal mráz po zádech, situace byla popsána natolik realisticky, že na čtenáře padaly pocity tísně a úzkosti. Ani zde se autorka nesnažila nic přikrášlovat a vše podala tak, jak to je, ačkoli se může zdát neuvěřitelné, že se takové věci skutečně dějí. Opět tleskám za vyzdvihnutí tohoto tématu, které je, vzhledem k dnešní době, více než aktuální.
Další příběh, který stojí za přečtení. Děj je velmi emotivní, život opravdu k některým lidem není spravedlivý. Moc jsem si přála, aby se na hlavní hrdinku konečně usmálo štěstí. Knihy autorky Holly Bourne jsou sázkou na jistotu a je prakticky jedno, kolik je vám let. Vždy v nich najdete něco k zamyšlení.
Působivý romantický dívčí příběh, který mne totálně dostal. Kniha se tváří jako klišoidní příběh o titěrných problémech dospívajících, kteří jsou na střední škole. Jenže pod povrchem a za nenápadným trapným školáckým začátkem se ukrývá dechberoucí příběh o tom, jak se našly dvě spřízněné duše. A jaké duše! Takové, které si z knih berou to nejlepší. Takové, které vyhmátnou jednu větu z knihy a dokáží se nad ní opravdu zamyslet. Ach, asi už nikdy nebudu na čtení knih pohlížet jinak!
Nečekejte hrdinské drama. V knize se toho vlastně moc neděje. Hlavní hrdinka především o věcech hodně přemýšlí a dost se bojí. A já jsem vděčná za to málinko, k čemu se nakonec odhodlala (anotace knížky mne nějak nalákala na víc, než se tam reálně stalo). A zbožňuji její postavu právě pro tu opravdovost a reálnost a i tu zdrženlivost a přemýšlivost. A jako bonus je v knížce i hezká část odehrávající se kolem vánoc s takovou krásnou atmosférou, co pohladí nad duši. Je mi jasné, že k této knížce se budu často vracet.
Na to, ako sa knižka zo začiatku pomaly vliekla a začínala som sa pohrávať s myšlienkou, či som spravila dobre, že som sa do nej pustila, ma veľmi milo prekvapila.
Páčila sa mi myšlienka príbehu, ale hlavne jeho posolstvo. To, že aj ten úplne obyčajný, všetkými prehliadaný študent na svojej škole, má vlastný príbeh, a chce, aby po ňom zostala nejaká stopa. To, že častokrát samotní rodičia nevedia, ako zle ich deti čas strávený v škole prežívajú. Niektoré sú šikanované. Niektoré psychicky, niektoré fyzicky týrané. Niektoré v škole, niektoré doma.
Pointa tohto príbehu je taká, že by to v žiadnom prípade nemalo byť prehliadnuté.
Popri vážnejšej téme je príbeh pretkaný romantickou linkou, kde sa dvaja študenti spoznajú na základe odkazov v knižkách z školskej knižnice. Žiadna extrémna slaďárna, žiadny dramatický zvrat, prijemne sa vyvýjajúci vzťah medzi dvomi tínedžermi. Aj napriek tomu, že je knižka určená pre mladšie ročníky, som rada, že som si ju prečítala.
"Každý člověk na světě si zaslouží, aby ho někdo miloval přesně pro to, jaký je."
Takže...
Tento príbeh je o jednej ročenke a o dievčati, ktoré sa rozhodlo začať hovoriť pravdu.
"Bože, jakmile jednou začnete říkat pravdu, je to najednou ta nejjednodušší věc na světě."
Štítky knihy
studenti první láska romantika střední školy vztahy kamarádi pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2020 |  Jsme všichni sněhové vločky? |
| 2021 |  Místa, kde jsem plakala |
| 2017 | Už jsem normální?!? |
| 2019 | A jak se vám líbím teď? |
| 2020 | To se může stát jen ve filmu |
Další naprostý skvost od Holly Bourne. Číst její knihy je nepřenositelný zážitek. Tak rezonující, tak hluboké, tak syrové, tak pravdivé, zároveň tak hřejivé i humorné. Ani Ročenka nebyla výjimkou. Ba co víc, tohle je jedna z mála knih (nepřekvapivě i některé další jsou od Holly), která rezonovala s mou nejhlubší podstatou i mými zkušenostmi tak, jako by to byl z části autobiografický román. Neskutečné. Tohle je prostě Kniha. Holly se mi dostala pod kůži a už tam zůstane :) Nemůžu se dočkat jejích dalších knížek! Úplně rozsvítila můj vnitřní svět.
Knížku ovšem není snadné číst, obsahuje mnoho bolavých témat. Přesto, a možná právě proto, moc doporučuji.
P. S. Zbožňuju Polly!