Rod plamene a stínu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550656/bmid_rod-plamenov-a-tiena.jpg
4
213
213
Půlměsíční město / Mesto Luny série
< 3. díl
Spojeni vášní, rozděleni temnotou. Třetí díl bestsellerové fantasy série. Bryce nikdy nečekala, že uvidí jiný svět než Midgard, ale když už se tak stalo, chce jediné – vrátit se. V Midgardu je všechno, co miluje: její rodina, její přátelé, její druh. Jak se tam ale bezpečně dostat, když neví, komu může věřit? Hunt byl v životě už v mnoha dírách, ale ta současná je asi ze všech nejhorší. Po několika měsících, kdy měl vše, po čem kdy toužil, se opět ocitl v kobkách Asteri a netuší, co se stalo s Bryce. Zoufale by jí chtěl pomoct, ale dokud neuprchne, má svázané ruce. Doslova.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2024
,
CooBoo
Originální název:
House of Flame and Shadow, 2024
více info...
Přidat komentář
Všechny ty dějové linky byly potřeba svázat a ukončit, což se v podstatě povedlo. Už jsem četla daleko horší poslední díly fantasy sérií, tady vše jakž takže drží pohromadě a dává to smysl. Pobavilo mě, jak se to propojilo s jinou sérií autorky a trošku mě překvapilo jak moc sladké na konci to bylo, ale to je vlastně v rámci tohohle žánru taky úplně a zcela v pořádku, tady se to povedlo vtipně. Takže já dostala i třetím dílem to, co jsem chtěla a teď, saturovaná oddechovou četbou, se zase můžu vrhnout třeba na něco jiného a těžšího.
Uff
Dva dni som to čítala takmer vkuse ..
moc postáv moc mien moc deja
Samozrejme veľkolepé finále nesmelo chýbať
Páčil sa mi koniec, s návratom na začiatok, s vilami sledujúce telenovelu a pochrapkávajucim syrinxom
Spojenie s “Dvormi ma hrozne bavilo
Celkovo príbeh Bryce & Hunt ich vzťah atd - proste aaaach, áno
(SPOILER)
Na tenhle díl jsem se strašně těšila (obzvlášť po poslední větě druhého díl), přišlo ale jen velké zklamání. Jediné, co se mi opravdu líbilo, byl příběh Lidie a její milostná linka s Ruhnem...
Poté, co se Bryce objeví na Nočním dvoře, stráví ve finále všechen svůj čas jen ve vězení a tunelu s Nestou a Azrielem. Navíc velice dlouho putuje oním tunelem bez toho, aby se kdovíco dělo. Všechen děj je na můj vkus zbytečně zdlouhavý a pak se najednou jako lusknutím prstu něco vyřeší (najednou je vlastně celkem snadné někoho vysoce postaveného zabít apod.). A to ani nemluvím o tom, jak hloupě a arogantně se Bryce celou dobu chová. Vše ví nejlíp a Hunt, který jí neustále kryje záda a nikdy nezpochybňuje žádné její rozhodnutí, si asi tak milionkrát vyslechne, že je "alfablbec". Za mě je tam ale jen jediný blbec, a to je sama Bryce...
Přeslazený konec tomu celému pak nasadil korunu. Chyběli tam už jen jednorožci. Přečteme si knihu plnou tvrdého sexu, mučení a vražd a nakonec to vše zalijeme sluníčkem.
Zkrátka kdyby byla kniha o polovinu kratší, o nic bychom nepřišli. Tohle je rozhodně nejslabší dílo S. J. Maas.
Miluju! Maasova je geniální. Miluju všechny světy, které vytvořila. Způsob, jak vše propojila, vysvětlila... Boží.
Po šokujícím konci druhého dílu, kdy jsme se ocitli někde, kde bych to nečekala, se Bryce snaží zjistit, jak zachránit svůj svět před Asteri. Ve stejné chvíli se její společníci pokouší vypořádat s následky jejich jednání a nějak to všechno přežít.
Romantická linka mezi Bryce a Huntem je tu díky událostem trochu tlumená, ale nebojte, byla tu jiná dvojice, která se mně osobně také velmi líbila a fandila jsem jim.
Hodně jsem přemýšlela, co k tomuto dílu říct, jak ho hodnotit a zároveň nic neprozradit. Bylo to nabyté od začátku do konce, pořád se něco dělo, ať jsme sledovali děj z kterekoholi úhlu pohledu. Chvílemi jsem ani nestíhala všechno zpracovávat, jak toho bylo hodně. Nechyběly humorné okamžiky, ale i celkem drsné. Bylo tu několik situací, kdy jsem zírala s vykulenýma očima a otevřenou pusou, jak mě některé informace či zvraty překvapily. Ale myslím si, že zrovna u téhle knihy by bylo méně více. Některé zmínky tam už podle mě být nemusely. Zvlášť ty, které nijak moc neovlivnily děj, ale byly tu a pak už se k nim autorka v příběhu nevrátila, ale stačilo to, aby nad tím čtenář přemýšlel, ale nic víc se nedozvěděl. Na konci byla část, která mě dostala a knihu jsem musela na chvíli odložit, aby mi neslzely oči a mohla jsem číst dál.
Myslím, že bychom se už brzy mohli dočkat pokračování Dvorů, protože podle mě si tímto dílem autorka trochu připravovala půdu, a já se na to těším teď ještě víc. A hlavně jsem zvědavá, jakým způsobem všechno spojí. Opravdu je to skvělá autorka, která má promyšlené hrozně moc věcí
Po druhém díle jsem měla trošku obavy, protože mě tolik nebavil a vlastně mě v několika směrech zklamal. Ale po konci dvojky jsem prostě chtěla vědět, co se bude dít a jak to celé dopadne.
A musím říct, že se mi tady docela ulevilo a zklamání z dvojky se nekonalo. Minimálně první polovina knihy mě opravdu bavila a přišlo mi, že to vážně odsejpá, stránky jen lítaly. Spojení s prostředním z Dvorů mi tam krásně sedlo. I když mi přišlo, že se tu najednou objevuje hrozně moc skutečností, na které celé stovky let nikdo nepřišel a najednou se zjevila Bryce, která na vše přijde. Nebýt Daniky samozřejmě.
Přijde mi, že Maas k téhle postavě nějak tíhla, byť ji zabila už v prvním díle, když má takový vliv ještě ve trojce.
Ale budiž. Na můj vkus se to pak začalo lehce táhnout. To neustálé putování z místa na místo mě už tolik nebavilo a i ty pohledy tolika postav mě trošku zmáhaly. Kolikrát jsem si musela připomínat, kdo že je sakra ten či onen, kolik postav se tam chvilkama rojilo.
Za celou trilogii jsem ale pořádně nepřišla na chuť dvojici Bryce a Hunt. Nějak mi ta jejich nepřekonatelná láska nesedla. Každou chvíli se štěkají a nepřijde mi, že se k sobě kdo ví jak hodili. Bryce a její "mámvpičismus" byl míst taky lehce dětinský, s ohledem na události, kterým museli čelit.
Nevím, jiné páry od Maas mi nějak sedí víc. Třeba i Ruhn a Laň. Ti se mi už od jejich spolupráce ve dvojce líbili mnohem víc a fandila jsem jim. Bryce a Hunt mě nějak bavili v jedničce, když kolem sebe kroužili, popichovali se, byla tam vidět nějaká chemie. Ale co je z nich pár, tak jsou docela nudní a nějak jim to nežeru.
Ale to nic nemění na tom, že je to jako celek dobře napsané, čtivé a vážně jsem se bavila. Zakončení jsem tak nějak čekala, ale v pozitivním slova smyslu, i když bylo po všem tom putování lehce uspěchané. Ale nastala očekávaná satisfakce u mnoha postav a to mě těšilo. Takže já jsem s tímhle dílem a celkově i trilogií spokojená.
POZOR, MUŽE TO ZNÍT TROCHU JAKO SPOILER
Musím říct, že tento díl mi přišel mnohonásobně lepší než ten předchozí. Neustále se něco dělo, celá ta záležitost s Asteri a hledání možností, jak se jich zbavit. Nekonečné přesouvání z místa na místo, nikdy nekončící konflikty, problémy k řešení. V podstatě jedna velká akce a pátrání. Ani na chvíli jsem se nenudila.
Jako plusové body můžu tentokrát s čistým svědomím dát za to, kdy autorka propojila tento svět s další svojí sérií a to s Dvory. To se mi opravdu hodně líbilo. Tak nějak mi to k tomu pasovalo a trochu mě to zlákalo k pořízení a přečtení i posledního dílu z pohledu Nesty. A plus získává za druhé i za to, že tentokrát se krotila v množství a délce peprných scén, které omezila na minimum. Působily jako takové zpestření vztahů postav a tolik nerušily.
Příběh se četl na výbornou, postavy mě hodně bavily. Jejich vývoj, charaktery, zapojení do příběhu. Na závěr už to bylo možná moc rychlé, hlavně poslední kapitoly ve stylu epilogu. Myslím, že by si postavy zasloužily lepší rozloučení a uzavření jejich osudů. Autorka jich do knihy vecpala opravdu hodně, ale ne každý se dočkal posledních řádků. Pro těch pár stran navíc už by se svět nezbořil, že...
Sice mě trošku mrzela předvídatelnost a uspěchanost konce a možná bych snesla i trošku dramatičtější a smutnější konec, nějaké rozloučení s některým hlavním hrdinou, aby to bylo reálnější, ale i tak jsem spokojená. Autorka opět předvedla, že ve svých knihách se vždycky prolínají dvě strany, jednak byste jí nejraději děkovali za skvělý příběh a na stranu druhou jí vytkli, že to mohlo být lepší. Ale její knihy fungují i tak a to je přece hlavní...
Nepřestávám mít pocit, že jsme my čtenáři a vydavatel svou nedočkavostí dohnali autorku k příliš velkému časovému presu. Radši bych si počkala ještě rok a pak by celá trilogie byla tím pověstným WAW, jak jsme zvyklí. Koncepcí to bylo rozvrženo a našlápnuto správným směrem, jen by tomu pomohlo preciznější zpracování, které Sarah umí. A určitě bychom si užili víc z Prythianu, míň osekaných scén a víc jiskření mezi postavami a určitě by to pak vydalo o díl navíc :D
Moje očakávania po ukončení druhého dielu?
Na základe toho finishu - abnormálne vysoké. Záver bola totiž totálna bomba!
A pocity po prečítaní tretieho dielu?
Väčšinová spokojnosť, a zároveň mierne sklamanie.
Práve od toho úvodu, a teda nadväznosti na koniec predošlej časti, som priznám sa, čakala trošku viac. Vlastne sme sa obmedzili na dvoch Bryceiných sprievodcov, ktorí ju sprevádzali na jej slepej misií. Slepá, pretože nevedela prečo sa ocitla tam, kde sa ocitla, a zároveň vôbec nevedela čo hľadá.
Avšak táto časť sa mi napriek tomu páčila snáď najviac a hltala som každé slovo. Veľmi sľubný začiatok!
Druhá časť knihy bola taká pokojnejšia a tiež o čosi slabšia. Všetky úvodné peripetie sa utriasli a chystali sa ďalšie kroky a postup v boji proti nepriateľom. Naši hrdinovia sa stretli, zas rozišli a každý dostal svoju úlohu.
V tomto diely som si veľmi obľúbila najmä Thariona, ktorý sa u mňa stal najväčším smoliarom tejto série, a zároveň mu strašne fandím.
Hviezdna princezná, kráľovná, zachránkyňa Bryce bola na mňa už trošku moc... Mám rada drzosť a prostorekosť, ale miestami už to bolo too much. Rovnako mám rada silné osobnosti, ktoré si poradia samé, ale tu sa všetci spoliehali LEN na Bryce. A nedaj bože, že jej chce Hunt pomôcť - hneď je z neho "alfablbec". Vadí mi ich vzťah, v ktorom je Hunt akoby pod papučou.
Záverečná časť bola podľa očakávaní plná akcie, zvratov, milých aj nemilých prekvapení v boji s Astermi.
S konečným rozuzlením tohto klbka osudov som spokojná. Autorka nám dopriala koniec, v aký sme dúfali. Avšak... ja si nemyslím, že toto bolo záverečné slovo z Midgardu. Inak by som naozaj nepochopila niektoré zápletky, ktoré Maasová opäť rozohrala.
Kniha bola krásne vyvážená. Konečne som sa v tom nestrácala, nakoľko už neprichádza veľa nových postáv. Osudy hlavných hrdinov sú z môjho pohľadu uzatvorené, avšak tie vedľajšie by snáď ešte mali čo povedať. Ja si počkám...
Hodnotenie: 4,5*
Rod plamene a stínu ze série Půlměsíční město od Sarah J. Maas je opět velmi povedený díl, který si rozhodně zaslouží pozornost fanoušků fantasy. Autorka zůstává věrná svému stylu a přináší další část poutavého příběhu, který fanoušky vtáhne do víru napětí a akce. Oproti prvním dvěma dílům však tento příběh působí o něco slabším dojmem, zejména kvůli častému střídání dějových linek, což místy trochu ztěžuje orientaci. I když je děj plynulý a čtivý, občas sklouzne k předvídatelnosti. Přesto však kniha neztrácí na kvalitě – stále má své kouzlo, které udržuje pozornost čtenáře od začátku do konce. Za mě si tedy zaslouží 4 hvězdy.
Naprosto pohlcující - v posledním díle autorka mistrně vykouzlí všechny spojující nitky celého příběhu. Proto doporučuji přečíst všechny díly za sebou (já aspoň vždy před novým dílem četla ten předchozí), protože tím pochopíte všechny souvislosti, které se mohly zpočátku jevit jako nepodstatné nebo zavádějící. Možná pro někoho moc těžké a hutné čtení, ale já si to užila na 300%. A řekla bych, že v budoucnu se možná s nějakými postavami ještě shledáme (a to pomíjím náznak na pokračování Dvorů)...
K tomu neni co dodat. Proste uzasne! Souhlasím s názory, ze Ruhn a Lydia by si zasloužili víc prostoru. Ale bože! Cítím se prázdná, skoro jako po Skleněným trůně. Sarah, doufám, že už píšeš další skvělou sérii, kterou nás zase rozerveš na kousky :)
Moc se mi třetí díl líbil. Akorát Bryce mě chvílemi štvala svým chováním vůči určitým postavám. Myslím si, že jí moc stoupá do hlavy. Jinak jsem se cítila jako bych se vrátila domů ke svým přátelům. Malinko škoda je, že Sarah více nezapojila do děje Rhyse.
Co kapitola, to zvrat a nutí vás to číst dál. Já jsem ani nechtěla dočíst. Miluju autorčin styl psaní. Oproti minulým dílům mi přišlo, že tam bylo méně erotiky a více krve. Ale byla to jízda a rozhodně se pustím i do dalších knih Maasové a těším se, až vydá něco nového.
3,75/5*
Bryce se s každým dílem stává mocnější a - paradoxně - se s jejím drápáním po žebříčku vzhůru pro mě stává méně zajímavou, přičemž moji pozornost si pro sebe uchvacují vedlejší postavy. Ruhn, Ithan a Tharion . Jejich dějové linky naprosto drtí tu Bryceinu a Huntovu. Tento názor jsem četla v mnoha recenzích a nechápala, jak je to možné, ale po přečtení posledního dílu s tímto názorem souzním na milion procent.
Závěrečný díl je nejslabší, ale přesto jsem si poslední zastávku v Midgardu užila naplno, a to i přes to zmatečné přeskakování z linky na linku, což trochu narušovalo nějakou celistvost příběhu. Dvě stránky a pak zase jinam a zas a zas.
Nicméně se jedná o slušné zakončení příběhu a budu se těšit na případná další pokračování.
A ten nedostatek Rhysanda mě zklamal úplně nejvíc, Nestu jste si mohli strčit za kloubouk. Zaplať Bůh aspoň za Azriela.
Tohle byla opravdu dlouhá, ale naprosto fantastická jízda, kterou jsem si nemohla víc užít.
Začala jsem třetí díl Půlměsíčního města číst v angličtině hned jak kniha vyšla, ale bylo to pro mě těžké. Byla jsem až moc zmatená z toho, kdo je kdo a co je co. Ze začátku jsem i u českého překladu na tom byla podobně, ale zanedlouho jsem si vzpomněla na všechna jména postav a jejich příběhy, se kterými jsme se na konci druhého dílu museli na nějakou dobu rozloučit.
I přesto, že kniha byla dlouhá jak pondělí, příběh plynul příjemným tempem a snad nebyl ani jediný pohled, který by mě nudil. Bavila mě Bryce, Ithan, Ruhn, Tharion, Lidia... všichni. Obdivuju autorku, jak ladně dokáže mezi postavami přepínat. Hrozně moc mi chyběl humor Bryce, nikdo mě nedokáže pobavit jako ona. Je úžasná, zábavná a ta největší drsňačka.
Na těch posledních sto stran, kdy obvykle u Maasové přichází to největší bum, jsem byla zvědavá. A bylo to skvělé, ale něco mi tam chybělo. Možná se to seběhlo příliš rychle? Netuším, jak bych to popsala, ale něco tomu chybělo. A ačkoliv se mi zakončení líbilo, tolik věcí zůstalo nevyřešených. Předpokládám, že se v dalších knihách vše urovná a tak, ale mám až moc otázek na to, abych mohla říct, že jsem s koncem na sto procent spokojená.
Celkově mě kniha hodně bavilo, užívala jsem si ten příběh, humor, zvraty a nástrahy. Maasová to zkrátka umí, ale ráda bych dostala víc odpovědí.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuju @albatrosmedia
(SPOILER)
Víc tomu nedám, tenhle díl mě těžce zklamal na to, jak jsem se těšila. Autorka smotala milion různých situací, často to působilo chaoticky a nelogicky, šílené převraty, které neměly žádný smysl, všechno šlo “přesně podle plánu což mi hrozně vadilo, protože během čtení této série jsem ani na chvilku neměla pocit, že by hrdinové něco nezvládli. Končit happyendem je sice fajn, ale celé knize chybělo napětí - doslova všichni to přežili. Všichni. I Tharion. Nakonec i ta Bryce. Nejsem někdo, kdo si libuje v neštěstí postav, ale sakra jak mám mít k někomu sympatie, když jsou všichni hustí, drzí, silní, extra mocní a neporazitelní? Žádná z postav mi k srdci nepřirostla (možná tak Apollion) a absolutně nechápu, proč má celá série takový nádech extremistického feminismu - vždyť ti chlapi tam ani nemusí být, jaké to jsou podržtašky. Ani jeden z nich nemá charakter, všichni jsou tupí gumáci bez vlastního názoru - ať žije Bryce.
Oceňuji VELMI zredukované množství erotických scén, ačkoli žádná romantická linka mě nebavila, protože i přesto byli všichni víc než dost nadržení (doslova ze všeho všichni tvrdli nebo vlhli jako wtf pls?) taky cením fakt, že Hel jskožto peklo s démoni byli netradičně klaďáci - za to má u mě kniha hvězdičku - nicméně humor knihy mě nechytil; zvratové situace tam byly jen snad aby ta kniha měla 800 stran, protože jinak se většina z nich stala who knows and who cares; skvělá Bryce zachránila svemt a vesmír a všichni žili šťastně až do smrti.
Moje poslední kniha autorky - znovu sérii nikdy číst nebudu. Její styl už absolutně nezvládám.
Kdo četl i dvojku tak ví, že nám chlapci skončili v zajetí Asteri a Bryce si odskočila na mezigalaktický výlet. Po dlouhém čekání se naše nervy dočkaly a mohou si dát chvíli pohov, nebo ne?
Já se přiznám, že jsem poměrně dost zklamaná. Já jsem velký fanda Dvorů a ani Půlměsíční město mi fakt nevadilo (v porovnání s Dvory je ale hodně chaotické a čtenářsky už ne tak moc přívětivé). Je tomu tak hlavně díky nesčetnému množství postav, ras a možná až na můj vkus zbytečně moc překombinovaných zápletek. Ten, kdo to čte s rozestupem času to pak má dost složité, než se zorientuje a dostane zpět na tu horskou dráhu.
Já neříkám, Sarah má skvělý world building a divokou představivost. A ty obálky jsou lahoda pro oči! Nicméně tento díl je pro mě s největší pravděpodobností důvodem, proč nadále v sérii asi pokračovat nebudu. Celá takhle kniha na mě ve výsledku působila dojmem, že autorce prostě dochází šťáva a už plácá páté přes deváté. Některé věci byly zbytečné a mimo mísu trošku. Vadilo mi i to, co ve výsledku udělala z ikonického korunního prince Ruhna, ten z celé série vyšel teď jako takový chudý příbuzný. Určitě si zasloužil víc prostoru a nechala bych mu minimálně pěkně vyškubat Polluxovi peříčka.
A kdo mi teda zejména prostřední část knihy pěkně pil krev, byla Bryce. Vadilo mi její macho spratkovské a nafrněné chování a fakt, že se jí pak všichni klaněli to už jsem protáčela očka. A to jsem ji první dva díly opravdu fandila, tady to byl ale ústřel. A jako čekat většinu knihy než jí došlo, že by vlastně bylo dobré se nějak proti nepříteli spojit...wow surprise!
Takže suma sumárum jsem ráda, že tento díl skončil sice otevřeně, ale vlastně pro mě se uzavřelo vše důležité. Výš hodnotit bohužel nemohu.
Štítky knihy
drogy sex magie erotika americká literatura násilí romantika mysteriózní, mystéria pro dospívající mládež (young adult) vulgarismy, nadávkyAutorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Tak moc jsem se těšila kvůli konci dvojky a jsem zklamaná. Asi už jsem přemaasovaná, ale Bryce mě od začátku strašně iritovala, její chování na Nočním dvoře mi pilo krev, protože Dvory prostě. Ale nezlepšilo se to ani s návratem na Midgard, naopak ještě se přidal Hunt a jeho nekonečné obdivování k ní. Romantiku, zvlášť ve fantasy mám ráda,ale tady už toho bylo na mě moc. Konec to nevylepšil, suma sumárum dočetla jsem na sílu a teď si musím dát od Maas pauzu,abych se k ní vůbec někdy vrátila. A nebo stárnu :D