Rod zeme a krvi
Sarah J. Maas
Půlměsíční město / Mesto Luny série
1. díl >
Epická urban fantasy novinka od autorky bestsellerových sérií Trón zo skla a Na dvore z tŕňov a ruží! Bryce Quinlanová mala dokonalý život, až kým jej démon nezavraždil najbližších priateľov. Po takmer dvoch rokoch je obvinený za mrežami, ale vraždy sa začínajú nanovo a Bryce sa ocitne uprostred vyšetrovania, odhodlaná urobiť čokoľvek, aby pomstila smrť priateľov. Hunt Athalar je neslávne známy padlý anjel, zotročený archanjelmi, ktorých sa kedysi pokúsil zvrhnúť. Jeho šéf využíva Huntove neľútostné schopnosti a neuveriteľnú silu na jediný účel - aby bez zbytočných otázok zabíjal jeho nepriateľov. Keď začne v meste démon rozsievať paniku, predostrie mu neodolateľnú ponuku: ak pomôže Bryce nájsť vraha, slobodu bude mať na dosah. Pátranie hlboko v podsvetí mesta Polmesiac ich však zavedie na najtemnejšie miesta a Bryce spolu s Huntom odrazu čelia sile, čo ohrozuje všetko a všetkých, ktorí sú im drahí... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
House of Earth and Blood, 2020
více info...
Přidat komentář
Nedokážu říct, jestli mě tahle kniha víc bavila, anebo iritovala. Poté, co jsem se zapřísahala, že od Maasové už si nic nepřečtu (nechci přece skončit s újmou na zdraví), se mi tahle kniha dostala do rukou jako dárek, a tak mi bylo hloupé nechat ji jen tak ležet na poličce (i když je fakt, že s tou hezkou obálkou se tam vyjímá dobře).
Tákže, když přistoupíme na to, že je to prostě Sarah J. Maas, jejíž mužský postavy jsou nabušení týpci, kteří nevěděj, co s testosteronem (ale ve skutečnosti jsou citliví a maj pohnutou minulost), a ženský zase sexy drsňačky, který si to rozdaj s kdekým (ale přitom pod svou maskou skrývaj jemnou, romantickou duši), tak se dá říct, že je to celkem zajímavý svět. To ale nic nemění na tom, že nám ho autorka začala cpát hned po první stránce a dost mi trvalo, než jsem se v tom začala jakž takž orientovat.
U světa ještě zůstaneme. Fajn, máme tady smíchané moderní technologie s magií a najdeme tady všechny možné zrůdičky, to ještě překousnu, vlastně to tvoří celkem neotřelou kombinaci, ale co mi fakt vadí, je ta očividná inspirace starým Římem. No, vadí... spíš nevím, co si o tom myslet. Tak buď si autorka myslí, bůhvíjak to není cool a chytrý, nebo je to pokus o parodii, kterej asi nepobírám. Protože třeba SPQM? To jako vážně? (Latinské citáty, přezdívku Umbra Mortis a chiméru, která je chimérou jen podle názvu, ani nepočítaje.)
[Edit] Tak díky několika anglickým recenzím jsem se dozvěděla, že se Maasová "inspirovala" mj. také norskou mytologií a kdoví čím ještě. Přičemž podobně jako u již zmíněné chiméry jí je buřt, co obnáší původní význam slova.
Co se dějové linky týče, ne že bych se nudila, ale ani mě nijak neoslnila a dvojí rozzuzlení zápletky mě vysloveně zklamalo (sice jsem nečekala, že to bude zrovna takhle, ale zklamalo). Když vezmeme v úvahu, že půlku knihy zabíraly myšlenky hlavní hrdinky na sex s hlavním hrdinou a obráceně a půlku z té druhé půlky se tam řešily další kraviny, mohla by celá kniha skončit na nějakých 300-400 stranách a o nic bychom nepřišli. Někomu se tam ty erotické pasáže možná líbí, ale mně to připadá laciné.
Dále. Podle všeho je tahle kniha určená starším čtenářům než Trůn a Dvory, ale rozhodně mi nepřijde v pořádku, jak je v ní přistupováno k sexu, drogám, párty a podobným záležitostem. Nedělám si iluze, že tohle čtou jen čtenáři, kteří z toho mají rozum a uvědomujou si, že v reálným životě to takhle nechodí. A z tohoto hlediska to považuju za neakceptovatelné.
A na závěr ještě jedna nehorázná pitomost. Když má někdo poraněnou tepnu, tak se obvykle uvádí, že do minuty vykrvácí. Ale v tomhle světě očividně dotyčný nejenže nevykrvácí, ale ještě stíhá zachraňovat někoho jiného. Anebo má nohy na fašírku a "životně důležité tepny přeťaté", ale umírá kdovíjak dlouho.
No. Celkově tenhle můj komentář vyzněl kritičtěji, než jsem zamýšlela (ač jsem zdaleka neobsáhla vše), ale snad to někomu otevře oči. Tím nechci říct, že to nemáte číst, když vás to baví. Důležité je si tyhle věci uvědomovat.
Kniha je skvělá. Pro mne, jako fanynku Sarah J. Maas byla jasná volba přidat si tuto knihu na seznam. A rozhodně toho nelituji.
Kniha obsahuje okolo 800 stránek a spoustu z nich zaplňuje popis o zdejším světě, což se někomu může zdát otravné až nudné. Tato kniha by měla být první díl nové série, takže se autorka snažila nám objasnit svět Půlnočního města už zde, aby se tím posléze nemusela zdržovat. Za mě to bylo naprosto v pořádku, protože po přečtení Sophiiny volby od Williama Styrona se většina popisů nezdá býti tak zdlouhavými.
Rozhodně zde můžeme narazit na pár autorčiných klišé, které předvedla ve svých předchozích sériích, ale myslím, že se je snaží potlačit, což příběhu dodává další plus.
Ne, kniha není pro děti, jak tomu je například u Skleněného trůnu, který je do 6 dílů (Říše bouří) opravdu pohádka. Hlavní hrdince je přes 20 let, což nás posouvá trochu dál do "dospělého" světa. V knize se nachází spousta vulgarismů. Sex je zde zmíněný hodněkrát, ale detailní erotické scény zde moc nejsou, jen párkrát. Co mě přijde na této knize více dospělé než u ostatních autorčiných knih a celkově u young adult fantasy? Lidé/víly/andělé/bytosti se zde chovají více realisticky. Slyšíme narážky na Brycino tělo, což se -bohužel v normálním světě opravdu děje. Svět tu není popsán jako něco, co by se dalo zachránit, ne všichni si myslí, že je to příšerné místo a oni se v něm snaží přežívat a žít svůj život jak je to jen možné.
LGBTQ+ komunita tu nijak extra zastoupena není, myslím si, že Sarah má trochu strach se pustit do podobného tématu nějak do hloubky, takže vy, kdož hledáte knihy s LBGTQ zaměřením si u Sarah moc nevznete.
Tímto bych svou (subjektivní) recenzi zakončila.
Autorka nezklamala. Ačkoliv mi začátek nepřipadal až tak zajímavý a čtivý, vyplatilo se nenechat se odradit a číst dál. Co bych také ráda ocenila je hlavní postava, která mi sedla a dokázala jsem se s ní po většinu času sžít, což mi poslední dobou u některých knih trochu chybělo. Čím dále jsem se v knize dostávala, tím více mě bavila a už teď se těším na další díl. Jediné co mě trochu mrzí je, že jsem si před přečtením přečetla anotaci. Přece jen by bylo lepší dopředu nic nevědět.
Kniha se mi líbila, ostatně jako všechny knihy od této spisovatelky. Ze začátku trochu pomalejší rozjezd a hodně postavami je trochu obtížnější na zapamatování, ale kolem cca 200 už je obtížné knížku jen tak odložit. Určitě doporučuji si ji přečíst. Jen pokud nechcete číst jednotlivé knihy série s roční pauzou doporučuji počkat až vyjde celá série ;-)
Knihu jsem četla dva dny s přestávkami a musím říct. Waw. Už ze začátku mě úplně rozbila. Myslím, že se to stalo okolo 70 strany, každopádně se mi líbí svět, který Maasová vytvořila, Zbožňuju Bryce i všechny ostatní a popravdě? Zvraty mě překvapovaly, a bylo to znovu a znovu a znovu! Uznejme, u Skleněného trůnu i Dvorů to je z velké části celkem předvídatelné (Uznávám, kromě pár věcí) ale Půlměsíční město mě dokázalo neustále překvapovat. Myslím, že v něm jde úžasně vidět to, jak je Maasová co se ohledně psaní týče čím dál lepší, zkušenější a talentovanější. Nebyla tam jediná část, která by mě nebavila, nebo u které jsem se musela zastavit a protočit oči. Hodně krát jsem u knihy brečela. Ten svět člověka prostě pohltí a nepustí tě, dokud nebudeš na konci a nepřečteš si poslední vetu na konci v Prologu, jenom proto, aby jste vykulili oči a řekli si "A kurva.".
Tohle byla skvělá jízda. Knihy od SJM mám prostě ráda, má skvělý psací styl a její světy mě baví. Tahle bichla mě sice na začátku trochu vyděsila, autorka nás hodí přímo doprostřed a děje se tam toho plno nového s mnoho postavami a dlouhou historií.
Ale jakmile se začtete, příběh vás strhne a nepustí vás až do konce. Byla to bomba a moc se těším na další díly, akorát se bojím, že než vyjdou, tak všechno zapomenu.
Kdo se na knihu teprve chystá tak NEČTĚTE ANOTACI!! Ta prozradí na můj vkus až moc a přijdete o velký čtenářský zážitek.
Úvod byl chaotický, ztrácela jsem se v každé větě.
První obrovský šok kolem sté strany jsem rozdýchávala hodně dlouho a pak příběh nabral takové obrátky a jedna vtipná a vzrušující scéna střídala druhou, že jsem se nemohla odtrhnout.
Někteří kritizují hlavní hrdinku. Bryce byla místy opravdu nesympatická, reagovala přehnaně a její ochranitelský komplex už mi ke konci opravdu lezl na nervy. Ale pokud beru v potaz její minulost asi se to dá pochopit.
Maas má neuvěřitelný talent, že vás za srdce vezmou i vedlejší postavy. Umí každou jednu z nich čtenáři přiblížit tak, že si jí po pár větách buď zamilujete nebo jí začnete nenávidět. A to je úctyhodné. Protože není nic horšího než když vám jsou postavy jedno.
Oceňuji i neskutečnou propracovanost světa, hierarchii obyvatel a propojení s naším známým světem. Mobil nebo auta byla samozřejmostí, jakožto i létající košťata nebo andělé. A to vytvořilo atmosféru hodně vzdálené budoucnosti, ke které ale máte vztah.
Zavěr byl na můj vkus takový nijaký. Kdyby kniha skončila o pár desítek stran dřív, udržela by čtenáře v době čekání na druhý díl v mnohem větším napětí. Na druhou stranu můžete Půlměsíční město číst jako stand alone a to má taky něco do sebe.
IG: @hanybooks
Tak tohle byla pecka!! Sarah J. Maas prostě umí! Úžasný, čteno jedním dechem od začátku do konce.
Po dlouhé době knížka, u které jsem tajila dech až do konce a po posledním slově si řekla "wau". Prvních cca 100 stran je otravných, popis spousty osob, míst, atd..... Ale pak se to rozjede a až do konce nelze přestat číst. Moje první zkušenost s touto autorkou a vím, že rozhodně nebyla poslední.
Není to vůbec špatná kniha, příjemná oddechovka, při které můžeš i přemýšlet a hledat pachatele.... Ale Dvory jsou Dvory... :)
Pořádná bichle, začíst se nebylo úplně nejlehčí. Tahle kniha vládla Instagramu, hype kolem ní byl teda slušný a výsledek? Noooo....Průměr s více stranami, než by bylo třeba.
Pár knih Maas už mám za sebou a líbily se mi, ale stejně...
Musíte se smířit, že v tomhle světě, je naprosto každej: nádhernej, sexy, famózní, úžo žůžo pohlednej.
Každej, kdo se tam objeví, byť by to byl chlápek, co ve výkonu trestu sbírá vajgly na zemi, bude zákonitě strašně HOT. Nazlátlá kůže, svaly, tvary, všechno možný. A samozřejmě hlavní hrdinka je mega kočka, z který se tají dech všem kolem a chlapům se automaticky krev přelejvá do dolních partií, jen co se objeví na scéně. Stejně tak její protistrana. I úhlavní nepřátelé. Prostě všichni.
Jo, po chvíli to začíná být iritující. A možná si autorka kompenzuje sexuální frustraci, nebo fakt moc kouká na telenovely, nebo čte erotický povídky, nebo nevím, ale číst o tom, jak hlavní hrdinka myslela na jeho (a teď vyloženě cituji) ,,masivní krásný penis", tak to je na mě moc.
Ačkoli se jedná o jedinečný nový svět, ve kterém je plno ras a pravděpodobně má docela bohatou historii, moc se z toho nedozvíme. Jen útržkovitě. Protože volný místo na papíře Mass raději zaplnila popisem svalů nějakého chlápka, nebo zadku hrdinky, než aby na necelých osmi set stranách trošičku víc rozpitvala historii světa. Jestli vás zajímá fakt drtivá válka mezi rasami, máte smůlu, protože zadek Bryce je fakt kulatej a pevnej.
Hlavní hrdinka je tak trochu...blbka. Jako jo, trošku si ji oblíbíte, protože je klasicky fakt drsná a drzá a krásná a má koule, ale zároveň je blbka. Fňuká, že přitahuje samý alfablbce, ale asi k tomu sama napomáhá, když nemá zábrany ojet cizího chlápka na barových záchodcích, zatímco si šnupla nějaký to rozveselovadlo. Jakože je tak trochu d*vka, ale zároveň není, protože je to hlavní hrdinka, takže to vlastně na ostatní jen hraje, že je feťácká d*vka, i přesto, že je. Chápeme se jo?
A její schopnosti? No pane jo! Jenom Bryce dokáže běžet, zatímco v jedný ruce drží meč (obouručnej) a v druhý pušku a používá zrovna to, co se hodí. Pif na jednoho, sek na druhýho. Sice jí předtím docela znatelně kopal zpětnej ráz z PISTOLE, ale puška není problém, jasně.
Když to shrnu, víc mě to iritovalo, než aby mě to bavilo. Bylo to až moc dlouhý, a ani srdceryvnej závěr nezachránil nudný části. Líbila se mi Lehabah a Syrinx, jedny z vedlejších postav. Celý se to prostě vzalo od špatnýho konce. Mohlo to dopadnout lépe. Třeba s méně stranami, méně popisů fyzických dokonalostí postav atd.
Rod země a krve bych označila jako knihu, která v sobě skrývá spoustu překvapení, a to jak dobrých, tak špatných. Pokud hledáte v příbězích v první řadě propracované, hluboké postavy, tohle nejspíš nebude pro vás. Hlavní dvojice sice nějaké vrstvy měla, o zbytku postav to už ale říct s čistým svědomím nemůžu. Některé dokonce slouží spíš až jako kulisy a originální charaktery taky nečekejte, třeba taková Fury jako by z oka vypadla Amren ze Dvorů. Zrovna tak jsou úplně všechny jako obvykle neskutečně krásné a polovina z nich má úžasné a vzácné schopnosti, takže vnímat je jako skutečné lidi může být trochu obtížné. Nicméně jestli byste si rádi přečetli něco o pevném vztahu mezi nejlepšími přáteli, který překoná cokoli a nic ho nemůže zničit, přesně tohle v knize najdete. Mám-li být upřímná, nečekala jsem, že se Maas kdy podaří napsat něco, co mě bude tak dostávat a zároveň týrat po celou délku příběhu. Ale stalo se. Zrovna tak skvěle vykreslila pocity hlavní hrdinky, Bryce, která se musí vyrovnávat s obrovskou ztrátou a zároveň je odhodlaná dosáhnout spravedlnosti. Rozhodně se taky nemusíte bát, že byste v knize narazili na nějaký toxický vztah, který se zároveň snaží vypadat hrozně romanticky. Hlavní pár má mezi sebou vcelku hezký vztah, je vidět, že jim na sobě vzájemně záleží, a pomáhají si se smířením s děsivou minulostí. Ani spolu nespí na každé desáté straně, což je oproti Dvorům příjemná změna. Zároveň se ale musíte připravit, že Maas se opravdu nebojí neustále nadávat nebo narážet na sex a podobně, což mě osobně hrozně rušilo, připadalo mi to zbytečné a někdy vysloveně nepochopitelné. Příběh by se bez toho krásně obešel. To je ale věc názoru a každý se na to může dívat jinak.
Na konci se dočkáte velké spousty akce, zvratů a šokujících odhalení a kdybych měla vyzdvihnout jednu konkrétní část knihy, bylo by to posledních 150 stran. Pravda, nevyhnete se některým ze zajetých autorčiných stereotypů, ale celkově je konec jedna velká jízda. Řekla bych, že Půlměsíční město určitě patří k tomu lepšímu, co Maas napsala.
Na rozdíl od ostatních knih autorky jsem si většinu postav nezamilovala okamžitě. Chvilku jsem si myslela, že příběh nebude nic pro mě, ale to jsem se spletla. Knihu jsem si od začátku do konce užila a četla se sama, ostatně jako všechny zbylé autorčiny díla.
Z této knížky mám i po dočtení rozporuplné pocity, na druhou stranu pro mě je zatím nejlepší knihou od Maasové (Trůn mě nenadchl a Dvůr je takový průměr bohužel).
Bryce je taková zvláštní osůbka, která ráda alkohol a drogy, z toho důvodu mi úplně nesedla, zato Athie mi seděl okamžitě, i s Lehabou, která je takové milé "třeštiprdlo" (možná se to zdá jen mně).
Dějová linka je zajímavá a detektivní zápletka mi přišla celkem vhodně zvolená, bohužel mi přišlo, že autorka nedokázala plně využít potenciál a zakončení vyšetřování rychle odbyla. Konec mi přišel až moc překombinovaný, na můj vkus tam toho bylo až příliš ale četlo se to hezky, rychle to odsýpalo a popisy světa i postav byly skvělé, ty Maasová prostě umí a nakonec to nebylo tak špatné jak jsem se obávala.
Ač jsem očekávala průser tak jsem byla mile překvapená, takže za mě 3,5* :-)
Je to pro mě první kniha od autorky.. přečetla jsem si jí díky databáze knih a nelituji!
Byla úžasná, chci si u knihy odpočinout od každodenních starostí a ponořit se do příběhu a to kniha splnila úžasně :)... bála jsem se jak někteří psali dlouhé popisování, musím říct, že mi to vůbec nepřišlo.. celkově mi to sedlo a ani chvilku jsem se nenudila .. ten příběh sem úplně hltala ... líbilo se mi vše láska, přátelství, intriky, rozuzlení jsem opravdu nečekala, takže za mě top! Jen doporučuji! Zkusím další knihy od autorky! :)
Čarodějnice, měničové, víly, vodní lid i různá zlovolná stvoření žijí bok po boku ve městě Lunathion. Až do chvíle, kdy se ulicemi města začne toulat pradávné zlo, které nemělo být probuzeno. Démon, který má zálibu trhat všechny na kousky...
Znáte jméno Sarah J.Maas? Pokud ne, nejspíše jste strávili posledních pár let v jiném knihomolském vesmíru. Půlměsíční město je nová série od této autorky. Tentokrát jde o urban fantasy pro dospělé. Opět má rozměry velikosti XXL. Jedno kilo pekelně koncetrované fantasy s rozmanitým světem. Úvod ale připomíná let volným pádem a nepřehledný cirkus. K tomu autorka přihodila pár zvratů, intrik i anděla, který je jako chodící afrodiziakum. Kniha je ale zbytečně rozvleklá. Jednou si ji s potěšením a zvědavostí užijete. Při pomyšlení na re-reading ale padám do mdlob, protože z osmiseti stránek mě bavila zhruba polovina...
Já ani nevím, jak se k této knize vyjádřit. Bylo to boží a všichni si to musí povinně přečíst. Kniha se stejně jako ostatní knihy Maasové četla dobře, měla spoustu zvratů a nechyběl sexy okřídlený chlap. Co více si přát?
Neuvěřitelný !!!! Fakt jsem se na tuhle knížku těšila ! Naprosto úžasný příběh, bála jsem se, že to nesplní moje očekávání, protože série Dvůr, co jsem četla se mi šíleně moc líbila, ale prd .. prostě pecka !! 10 z 10 !!!
Na novou sérii od Maas jsem se těšila už jen proto, že se mi její knihy moc dobře čtou. A musím říct, že jsem se nemýlila, protože jakmile jsem po knize sáhla, tak jsem se ani nenadála, uběhly dva dny a já měla přečteno.
Musím se přiznat, že ze začátku jsem byla trošku zmatená a trvalo mi, než jsem se zorientovala ve světě, v postavách a v jejich vztazích. Pak jsem se ale začetla a už to jelo.
Taky se musím přiznat, že jsem tam viděla hodně paralel s Dvory a Trůny. Nemohla jsem se prostě zbavit pocitu, že Bryce = Aelin, Ruhn = Aedion a Hunt = Rhysand+Rowan dohromady. Později jsem to však ale přestala vnímat, hlavně když příběh začal být jiný než typicky "Maasovský". Rozhodně si myslím, že trochu detektivky příběhu hodně prospělo.
Co musím velmi vyzdvihnout, je nepředvídatelnost knihy. Jasně, něco (romantickou linku) uhodnete hned. Ale ty příběhové zvraty jsem opravdu nečekala a posledních asi 100 stran (od kapitoly 76) bylo TOP, tam jsem při čtení snad ani nedýchala.
Velmi se těším na to, co nám autorka naservíruje v dalších dílech a doufám, že budou alespoň tak tlusté a čtivé, jako byl tento.
PS: pokud nevíte, o jakou knihu jde, nebo jste nečetli anotaci, tak to ani nedělejte, jelikož spoileruje jeden wow moment, který se odehraje na až tak 80 straně.
Štítky knihy
drogy sex pro dívky romantika městská (urban) fantasy víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult) fantasy vulgarismy, nadávky americké rományAutorovy další knížky
2015 | Skleněný trůn |
2016 | Dvůr trnů a růží |
2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
2016 | Královna stínů |
2020 | Rod země a krve |
Ty vole, to bylo boží. Podle mýho nejlepší věc, co autorka napsala. Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázal zorientovat, Maas vás hodí do tohohle novýho světa s milionem postav a plav si. Ale jakmile jsem se začetl, tak už to jelo. Tohle už neni nudný young adult, víc vražd, drog, sexu, ne nějaký trapný držení za ručičky, pusinky a jiný dětský hovna, který mi už lezou krkem. Kombimace kouzelnýho světa, bájnejch bytostí a moderní technologie mi prostě sedla. Dlouho se mi nestalo, že bych se do knihy takhle moc začetl, kdy poslední stránky byly tak kurva napínavý, že jsem knihu nemohl odložit a musel to dočíst. Parádní závěr, spousta překvapení a odhalení, u kterejch mi vole spadla brada. Je to pořádná cihla, která má skoro 800 stran, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby byla dvakrát tak dlouhá, protože Maas umí skvěle psát a samozřejmě, že jsou všichni sexy, chytrý a svalnatý, protože nikdo nechce číst o tlustejch, plešatících, bezzubejch pupkáčích à la výměna manželek. Děj je samozřejmě docela předvídatelnej, ale to autorce nezabranilo tam nasrat hodně nečekanejch zvratů.