Rosemary má děťátko
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82455/rosemary-ma-detatko-82455.jpg
4
1563
1563
Ve strhujícím dramatu Rosemary má děťátko autor sugestivně líčí příběh mladé ženy žijící prostým, ba všedním stereotypním životem, do něhož nenápadně vstupuje zlo, které, jak se později ukazuje, má ovládnout nejen její život, ale i celé lidstvo. Mladá Rosemary prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Do jejího normálního světa však záhy zasahují události, které jí natolik znepokojují, že postupně dochází k nezvratnému přesvědčení, že se stala nástrojem satanského spiknutí proti lidstvu. Zpočátku nevinné, zdánlivě bezvýznamné náhody a shody okolností se v její mysli začínají skládat v děsivý obraz, jemuž po dlouhou dobu nechce uvěřit. Její obavy jsou tím intenzivnější, čím více se blíží narození dlouho očekávaného dítěte. Jsou její zlé předtuchy, které její okolí považuje za výplod choré mysli, reálné? Stala se skutečně obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A pokud ano, kdo je do tohoto zlovolného scénáře zapojen? Komu ještě může důvěřovat? Co se stane s jejím dítětem?... celý text
Přidat komentář
Dlouho jsem nečetl knihu, která by se mi tolik dostala pod kůži.
"Rosemary má děťátko" je psána velmi přístupným stylem - stručné věty, relativně krátké kapitoly, jasné načrtnutí postav či prostředí a díky tomu román působí "prostě". Každopádně v sobě obsahuje spoustu rovin, které nutí k přemýšlení, věřím, že román nelze interpretovat jedním způsobem. Po dočtení najednou všechny domněnky či informace o Rosemary utíkají jako hejno švábů a čtenář se tak nachází v tom samém místě jako hlavní postava, kdy, neví, čemu a komu vlastně věřit. Nejde o Kingovský typ hororu s hrůzostrašnými bytostmi, ale spíš o psychologickou sondu, která čtenáře nenechá ani na chvíli být.
Poměrně mě zajímá i filmový snímek, který jsem dosud neviděl.
Velmi čtivá kniha a jedna z mála knih, která si své vysoké hodnocení zde na databázi ZASLOUŽÍ. Rosemary, díky. 95%.
Dokonalá psychologie hlavní hrdinky, kdy čtenář ani samotná Rosemary netuší jestli jsou všechny ty hrůzy pravdou nebo jsou to jen výplody její choré mysli. Jestli jsou to všechno jen těhotenské příznaky a nebo něco jiného a zlého....
Neustále se stupňované napětí, nejistota a neklid dělá z této knihy opravdu mistrovské dílo a vše završuje tajemný závěr.
Velice mě bavila ta psychohra, napínavé a strašidelné. Ira je můj člověk. Je to příběh, který si po letech vychutnám zas.
Tento klasický hororový román se mi líbil víc, než jsem původně předpokládala!
Odehrává se během 60. let v New Yorku a soustředí se na manželský pár - Rosemary a Guye. Ti se zrovna nastěhují do jejich vysněného bytu v budově s tajemnou minulostí. Zatímco se Guy snaží prorazit jako herec, Rosemary se připravuje na roli matky. A když konečně otěhotní, začnou se o její zdraví až příliš zajímat sousedi od vedle. Rosemary to netrvá dlouho a začne sousedy podezírat z čarodějnictví a z toho, že jí chtějí její dítě vzít.
Rosemary má děťátko je skvělým hororovým příběhem, nad kterým budete přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Ta největší hrůza totiž pramení z něčeho dosti osobního a intimního - z důvěry. Bez ohledu na nadpřirozené aspekty děje, se vám pod kůži dostanou především všechny ty každodenní maličkosti. Ira Levin vše vykreslil s takovou lehkostí a hlavní pointu skryl skvěle všem na očích.
Knížku vám můžu určitě doporučit, avšak nečekejte od ní klasický horor plný překvapivých a děsivých scén. Jedinečnost se skrývá právě v podezření, které budete mít skoro na každou postavu v ději se vyskytující. Zajímavé čtení, které mě určitě navnadilo na to se k románu někdy v budoucnu znovu vrátit.
(SPOILER) Nemohla jsem se rozhodnout mezi 3 a 4 hvězdami. Nakonec jsem dala 4, protože knihu musím vnímat z pohledu roku 1976. V té době to asi bylo originální, překvapivý konec... mě bohužel nudila ta střední část, kde je Rosemary těhotná a pořád jen řeší co jí, jak jí je, kam (ne)chodí...
Hororový román, jenž dokáže čtenáře vtáhnout do děje od prvních stránek. Dnes je kultovní a to i za předpokladu, že horor není vaším oblíbeným žánrem.
Známý je film Romana Polanského z roku 1968, který se ocitl jako přepis na filmovém plátně.V hlavní roli s Miou Farrow, která zde hrála skvěle.
U nás je příběh dostupný též v audiopodobě, čte jej Pavla Beretová.
Od prvních minut (poslouchala jsem audioknihu), do mě kniha zaťala své spáry a držela. Poslouchala jsem ráno, přes den, večer, v noci. Nedalo se přestat. Nechápala jsem, čím to je. Pak jsem pochopila. Nejen Rosemary, ale i já se dostala do spárů Satanových. A pořádně jsem si to užila.
Jednou ráno mě napadlo, že vůbec nevím o čem jsou Stepfordské paničky, přitom je to takový hit. Tak jsem si to přečetla na Wikipedii a rovnou jsem se mrkla i na děj Rosemary má děťátko. Proto když jsem si tuhle knížku pořizovala, věděla jsem, co se v ní stane, i jak dopadne. Paradoxně i přesto se mi četla výborně, asi jsem se nejvíc těšila na to, jak autor takhle super téma zpracoval. Z takového příjemného, odpoledního čtení se čtenář postupně dostává do napětí. Asi (nebo určitě) ví, kde je problém, ale pořád doufá v nějaké pozitivnější rozuzlení. Z posledních stránek mě už silně mrazilo, autor si neskutečně umí hrát se slovy i s napětím, takže máte před sebou román - thriller - horor. Všechno v jednom a vůbec to není blbý. Po přečtení zdejších diskuzí si možná nebudu kazit chuť dvojkou. Ale uvidíme...
Taková jednohubka na jednu noční směnu. Nikoho jistě nepřekvapí, že jsem opět neviděl filmové zpracování, ale docela se mi to líbilo. Co byl horror, byli sousedi. Mít já takové tak je z toho thriller s masovým vrahem. :-D za mě spokojenost i když pár výtek by se našlo. Asi vyzkouším i další knihy od autora.
*4,5
Film som nikdy predtým nevidela, preto som veľmi nevedela, do čoho idem. Najskôr sa to síce rozbiehalo pomaly, a bolo by to možno nudné, keby som stále nebola v napätí, aká zrada na mňa z príbehu vyskočí. V druhej polovici to už naberalo poriadne prekvapivý zráz. Hnevala som sa na Guya, a na všetkých ostatných, na ich bezcitnosť a klamstvá... ale uvedomujem si, že na jej mieste by mi asi tiež nenapadlo konať inak. Vyhovuje mi aj napoly otvorený koniec, kedy mi neboli úplne známe skutočné zámery matky. Za mňa skvelá psychologická kniha, aj keď nie som fanúšik takýchto okultistických záverov.
Super názorný příběh manipulace. Kdo má rád psychologii, určitě bude spokojen.
S Rosemary jsem zažila první rande. Neznala jsem knihu a neviděla film. A tak jsem si v úvodu knihy říkala, co na tom všichni vidí? Rozvláčný příběh amerického novomanželského páru, který se nastěhuje do palácového domu Bremford na newyorském Manhattanu. Příběh se však poznenáhlu mění v promyšlený psychologický horor, který se odehrává sic v nádherném, historickém domě a ceněné lokalitě, soudě dle newyorských měřítek, ale s dost temnou pověstí. Okultistický příběh s hororovými prvky o životě poněkud prostoduché Rosemary, jejím děťátku a vykutáleném manžílkovi, do určité doby nezajímavé herecké nuly, si mě nakonec zaháčkoval. Já dokonce googlovala ten zapeklitý tanisový kořen, alias ďáblův pepř. Budu se muset poohlédnout po pokračování, protože mě docela zajímá, kam se příběh o zrození Antikrista bude dále odvíjet.
Kniha byla čtivá, ale nepůsobila na mně hororově. Konec je otevřený, nevyjasněný, což má asi u čtenáře přiživit pochybnosti, co je pravda - buď je Rosemary na hlavu, nebo porodila malého satánka.
Víc se mi líbilo filmové zpracování,i sem se u něho bála.
Klasika všech klasik v literárním i filmovém světě. Dávám přednost knížce. Protože pocity Rosemary jsou popsané skvěle. Napínavé, okultní, skvělé.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémyAutorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Kdyby mi dali tuto knihu bez obalu a nic bych o ní nevěděl, mohl bych si myslet, že je autorem je Stephen King. Jde o "postavový horor" se vším všudy s výborně budovaným napětím, podezřením za každým rohem a skvělým klimaxem. Někdo by mohl říct, že už od začátku románu musí čtenář vědět, kdo jsou záporáci a jak to celé skončí. Nicméně si musíme uvědomit, že Rosemaryinu potomkovi už bude brzy 60 let, tak mu můžeme některé věci snad odpustit.
99%