Rosemary má děťátko
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82455/rosemary-ma-detatko-82455.jpg
4
1561
1561
Ve strhujícím dramatu Rosemary má děťátko autor sugestivně líčí příběh mladé ženy žijící prostým, ba všedním stereotypním životem, do něhož nenápadně vstupuje zlo, které, jak se později ukazuje, má ovládnout nejen její život, ale i celé lidstvo. Mladá Rosemary prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Do jejího normálního světa však záhy zasahují události, které jí natolik znepokojují, že postupně dochází k nezvratnému přesvědčení, že se stala nástrojem satanského spiknutí proti lidstvu. Zpočátku nevinné, zdánlivě bezvýznamné náhody a shody okolností se v její mysli začínají skládat v děsivý obraz, jemuž po dlouhou dobu nechce uvěřit. Její obavy jsou tím intenzivnější, čím více se blíží narození dlouho očekávaného dítěte. Jsou její zlé předtuchy, které její okolí považuje za výplod choré mysli, reálné? Stala se skutečně obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A pokud ano, kdo je do tohoto zlovolného scénáře zapojen? Komu ještě může důvěřovat? Co se stane s jejím dítětem?... celý text
Přidat komentář
Ira Levin je výborný autor. At uz se jedna o Rosemary ma detatko nebo Stepfordske panicky nebo divadelni predstaveni Veronicin pokoj.
Levin pise napinave, svizne, z jeho del opravdu mrazi a ve ctenari zanechavaji jistou stopu.
Skvělá knížka. Autor dokázal na necelých 200 stránkách vyšvihnout napínavý, čtivý příběh s temnou atmosférou. Takhle by to mělo být!
..knihu jsem četla kdysi, dávno a moc se mi líbila...ještě teď si vzpomínám tu mrazivou atmosféru...
Kniha byla velice čtivá. Odtrhla jsem se od ní až na úplném konci. Nedokáži vyhodnotit, na kolik je "nevědomost" Rosemary uvěřitelná z pozice nastávající matky. Je zaslepená z důvodu hormonami zaplaveného těla v požehnaném stavu nebo si prostě nespojuje souvislosti v průběhu? Místy mě její uvažování iritovalo, ačkoliv chápu, že se možná snažila jako racionálně smýšlející člověk o logický úsudek. Proč ji alespoň nepřišlo zvláštní to, k jak prudké změně osobnosti jejího manžela došlo?
V knize jsem našla dvě nesrovnalosti- první na straně 99, kde se první píše, že je ve druhém a následně prvním měsíci a podruhé při rozporu logiky na stranách 27 a 30. Možná jsem to špatně pochopila, ale když bydlí v 7E, tak proč jsou jako nejbližší sousedé 7A, když řada dále pokračuje 7F, 7G atd.? Detaily, ale u knihy bych čekala jistou dávku preciznost. Nicméně toto se v hodnocení odráží spíš nepatrně, protože stát se to může. Iritovala mě ještě jedna drobnost, vyjma konce. Jak je možné, že těhotná Rosemary pije alkohol a dokonce opakovaně (str. 98 a str. 133)? Vážně v té době nebylo známo, že to škodí? Konec pro mě byl naprostým zklamáním. Zase ale opakuji, že to možná hodnověrné je, neb jest známo, že matky v šestinedělí...a navíc to pouto, které cítí matka ke svému narozenému dítěti musí být asi silné.
Pozoruhodná knížka o mladé Rosemary. Hororový příběh plyne tak zvláštně pomalu a přesto vás od prvního okamžiku vtáhne do sebe. Možná i ten nečekaný konec dodává knížce na originalitě a půvabu.
Kniha byla naprosto úžasná. Velice dobře se četla, děj ubíhal a až do konce byla napínavá. Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Můžu jen doporučit!!!
Kniha patří už dlouho k mým nejoblíbenějším, stejně jako další Levinovy knihy. Obdivuji samozřejmě krásně postavený příběh, který Vás nenechá se od knihy odtrhnout, ale především mistrný styl autorova psaní.
Film s Miou Farrow jsem viděla až po přečtení knihy a musím říci, že mě nezklamal. Jen jsem měla problém, který nezavinil režisér Polanski, ale patrně překladatel do češtiny, pořád jsem nechápala jakou "myš" Minnie Rosemary v té skleničce dává-to přeci byl v knize ten její lektvar z tanisového kořene. A úplně náhodou mi došlo: mousse není mouse.
Kniha se mi líbila mnohem více než film. Mělo to atmosféru, spád a skvělé vyvrcholení!
Úžasná kniha, kterou jsem přečtla pravdu jedním dechem. Určitě se to v dnešní době nedá zařadit mezi horory, ale v době kdy byla kniha vydána, tak mohla i působit. Má to skvělý příběh, úžasně napsané a hlavně neskutečně čtivé. Za mě 5 hvězdiček, protože si to ta kniha zaslouží! :)
Vynikající psycho román a rozhodně né horor ve své době obrovský hit.Také bych asi řekl že nejlepší dílo Ira Levina.Trošičku asi každého zaskočí konec ale to k tomu asi patří.Jinak Polanského film je neméně kvalitní možná ještě o kousíček lepší než kniha.Má pro mě temnější atmosféru už jenom třeba pro to že ve filmovém zpracování bydlel v domě kde se natáčelo John Lennon a taky zde byl zastřelen.
Bylo krásné letní odpoledne a já měla hodinu čas a nechtělo se mi potulovat se po městě. Zalezla jsem do levných knih, že si koupím něco na zabavení a pohled mi padl na Rosemary má děťátko. Vůbec jsem nevěděla, o čem to je, protože mám mezery a starší filmy doháním až poslední dva roky. Knížku jsem si nakonec koupila a hned se pustila do čtení. Příběh mě tak vtáhl do děje, že jsem knížku odložila až večer, když jsem jí měla dočtenou. Prostě taková jednohubka. Původně jsem si myslela, že to je o tom, jak jistá Rosemary má děťátko a to jí nějakým způsobem terorizuje, takže mě děj knihy trošku překvapil, ale určitě ne nemile. Bylo to pro mne zase něco nového a jsem ráda, že Rosemary je nyní součástí mé knihovny.
Tak za mě zklamání, 200 stran jsem marně čekala na slibované mrazí, než mi došlo, že už se ho asi nedočkám. Nebýt toho konce byl by to zajímavý a čtivý psychologický příběh, takto je to pro mě ale opravdu jen zklamání. Ale napsáno to bylo dobře a četlo se to rychle, takže jsem se nakonec rozhodla pro tři hvězdičky.
V tomto případě jsem nejprve viděla Polanskiho filmové zpracování, které se od knihy absolutně neliší. Obojí je totiž perfektní, má to svou neopakovatelnou atmosféru a toto dílo by nemělo uniknout nikomu, kdo má rád mrazení v zádech.
Výborně napsaný příběh, Levinův přímočarý styl se mi líbí, bez zbytečné vaty si jde pěkně za svým a čtenář se horko těžko odpoutává od stránek. Kdysi před lety jsou tuto knihu a četl a nevím proč jsem měl v hlavě úplně jiný konec, nicméně i toto zakončení bylo skvělé, možná se dalo přihrát Rosemary ještě víc pochyb od ostatních postav, aby to vnitřního zmatku bylo při rozhodování ještě víc, ale jinak naprostá spokojenost - 90 %
Film je fajn, ale kniha je mnohem lepší! Napínavá, čtivá s otevřeným koncem....
Pokračování je také fajn, ale už to není moc ono....
Knížka byla hodně dobrá, sice jsem myslel, že bude víc strašidelná a hororová, ale nakonec jsem byl stejně mile překvapen. Příběh je spíš napínavý, než strašidelný. Kniha je docela čtivá a velmi kvalitně napsaná.
SPOILER
Konec mě upřímně zklamal. Kdyby Rosemary vyskočil i s dítětem z okna, příběh by dostal úplně jiný rozměr. S tímhle koncem mi připadá, že vlastně vyhráli satanisti a autor se pokusil o takový hodně divný happyend.
Knížka se četla opravdu dobře, styl Levina mi vyhovuje. Líbilo se mi opravdu důkladné provázání děje a hlavního tématu, který se v závěru rozuzlí. Bohužel jsem se trochu ošidila a vinou mé zvědavosti v půlce knihy na internetu našla pointu, ale i přesto spokojená. Tak teď hurá na film, který má rovněž skvělé hodnocení.
Kdysi hodně, hodně dávno, skoro ještě jako kluk, jsem viděl v kině film natočený podle téhle knižní předlohy. A když se mi konečně dostala do rukou Rosemary v tištěné verzi a začal ji číst, neodložil jsem ji, dokud jsem ji nepřečetl. Příběh pomalu ale jistě graduje a přesouvá se z roviny normálního života do světa plného přízraků a paranormálních jevů. Máte-li slabší nervy, nedoporučuji číst okolo půlnoci - možná byste neusnuli...
Horrorová klasika, i když se chvílemi pozastavíte nad chováním postav, je kniha čtivá a dobře buduje atmosféru. Více by jí slušel otevřený konec, který by nechal závěr děje na fantazii čtenáře.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémy
Autorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Tak tohle bylo BOŽÍ! Vůbec jsem nečekala, že až tak mě to chytne, dokonce v práci jsem chodila pořád pít vodu, abych si u toho mohla přečíst 2 věty :D Byla jsem napnutá jak kšandy a pořád nevěděla, které verzi věřit díky perfektně zpracovaným postavám. Klobouk dolů, tohle mě prostě bavilo od začátku do konce, do poslední věty!