Rozložíš paměť
Marek Torčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519399/bmid_rozlozis-pamet-q3E-519399.jpg
4
516
516
Ve 3.37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.... celý text
Přidat komentář
Posloucháno na ČRo - V knize jde o daleko větší přesah problémů než pouze téma homosexuality - nezaměstnanost, bezútěšnost, násilí, alkoholismus, kriminalita. Vyprávění kultivovaným až básnickým stylem je o to výrazněji konfrontováno se špínou a ubohostí prostředí, ve kterém autor vyrůstal. Výborná kronika své doby.
Smekám. I přesto, že je autor ještě takový mladík, dokázal skvěle do čtivého příběhu zpracovat tolik těžkých a stále diskutovaných témat odlišností, šikany, alkoholismu, sociálních problémů, strachů, dospívání a hledání sebe sama, ...
A to všechno jako pěkně barvité vyprávění inteligentního kluka.
A to, že jsem jsem to poslouchala jako audioknihu na ČRo, tak na mě celý příběh působil o to podmanivěji. Fakt doporučuju!
Vynikající. Obě ceny zasloužené. Drásavá zpráva o těch, kteří nezapadají. A o těch, kteří jsou rádi, že jsou rádi, a tak to dávají všem sežrat, ať už vědomě či nikoliv. Skvostný jazyk a metafory propletené jako přerovská deka, co vás přišpendlí do proleželé a prochcané matrace a nepustí. Je v útěku spása?
O knize jsem toho v médiích nejdříve dost četl, takže mě na jednu stranu lákala, ale přece jen jsem otálel v obavách z ne úplně příjemného čtení. Po přečtení musím ale knihu vysoce ocenit, přečetl jsem ji jedním dechem, a i když to opravdu příjemné čtení nebylo, kniha mi ale hodně přinesla - vhled do chudých komunit v naší zemi a jejich problémů, a seznámení s pocity kluka, který je jiný a musí v tomto prostředí vyrůstat. Je to smutné čtení z prostředí sociáně slabých obyvatel na střední Moravě, kteří jsou v zajetí chudoby, nevzdělanosti a alkoholismu, a není v jejich silách se z toho dostat. A když v takovém prostředí vyrůstá citlivý a inteligentní kluk, který se navíc musí vyrovnávat i se svou odlišnou sexualitou, je to hodně náročné. Postavy nejsou černobílé, i ti kdo žijí ve velkých problémech, jsou vykreslováni v zásadě jako dobří lidé, kteří se snaží žít správně, a které semlely okolnosti. Marek Torčík má můj hluboký respekt za dílo, které vytvořil.
Rozložíš paměť na mě nepůsobilo jako debut. Ta knížka prýští literárním sebevědomím (nebo jakousi pevností ruky), je dostatečně svébytná ve výrazu a rozhodně má co říct. Je to nakřáplá mozaika, kaleidoskop malosti mnohých lidí, tíhy naší minulosti, smutku. Připomínalo mi to impresionistický črty - jedna vzpomínka střídá druhou, světlo se zlomí, proud dostane novýho vypravěče nebo perspektivu a tak dál a dál.
Skvělý to bylo.
O této knize bylo v poslední době docela dost slyšet, zdá se mi, tak jsem ji chtěla vyzkoušet. Navíc ráda dávám šanci českým autorům, které ještě neznám. A bylo to velmi zajímavé setkání.
Obsahově to bylo velmi niterná a intimní sonda do duše člověka, který se potýká nejen se sebou samým, ale i s rodinnou historií, která se za ním nemilosrdně táhne se vším všudy, a také se světem. Autor tu v tomhle ohledu nastavuje zrcadlo, které bez příkras zobrazuje hlavního hrdinu a jeho bolestivé zkušenosti vyvěrající z nepochopení a nepřijetí ve společnosti. Je to sonda do toho nejhlubšího nitra člověka, kam si jedinec ukládá své vzpomínky a zkušenosti. Nitro, kde člověk zůstává sám se sebou. V případě této knihy to působilo jako neuvěřitelně osamělé místo v sobě samém, kam si člověk léta nikoho nepouští tak dlouho, až ten pomyslný pohár přeteče a hlavní hrdina se o těch svých vzpomínkách na svůj život rozhodne vyprávět - snad tak ulehčit právě svému nitru?
Autor tu pracuje s tématem paměti - co si jak kdo pamatujeme, co si náš mozek chce pamatovat, v jakém světle, jak moc zřetelně... a co naopak chce zapomenout, co náš mozek raději zkreslí. To vše tak, aby pak čtenáře napadala myšlenka - kde je teda ta pravda? Co je ta skutečnost, oproštěná od emocí, faktická pravda nezatížená vlastními mylnými interpretacemi a nezamlžená nánosy emocionálního balastu? A lze se vůbec takové pravdy dopátrat? A stojíme vůbec o to?
Nevím, možná tu jen filozofuju, ani nevím, jestli to vůbec dává smysl, ale tohle se mi honí hlavou, když o této knize po přečtení přemýšlím. Hodnocení dávám vysoké, akorát jednu hvězdu jsem ubrala - úplně mi nesedlo, že je kniha psaná ve druhé osobě - du-formě. Ale to je asi můj problém, protože s touto formou nemám v literatuře tolik zkušeností, nemám tuto formu tak načtenou, a tak se mi to tady nečetlo úplně nejlépe.
Kniha Rozložíš paměť bývá přirovnávána k tvorbě E. Louise (Skoncovat s Eddiem B.) - toho jsem ještě nečetla, takže sama srovnávat nemohu, ale určitě tomu teď chci dát šanci. Každopádně Rozložíš paměť hodnotím 4 hvězdami z 5 a určitě mohu doporučit.
Tohle jsem musela číst na etapy. Z některých útržků se mi chtělo zvracet. A ptám se proč je lidský druh tak odporně bestiální, proč si hoví v krutosti? Proč? Sakra proč?
Záblesky vlastních vzpomínek v alkoholovém oparu členů rodiny... Byla to emocionální jízda....a touha každou trpící duši obejmout, zahnat všechny ty démony, které musí umlčet jedna,druhá a další sklenička....
Hon na čarodějnice ve 21.století (sexualni orientace, rasismus)...ok, nejsme pokrokoví ani zdaleka... kašlete na umělou inteligenci...lidstvo potřebuje empatii !!!
Souhlasím. Je to bolestné, smutné, intenzivní. Vyrovnávání se se zraňujícími vzpomínkami na rodinu, která už historicky, skrze dědečka i otce poznamenává kluka, chlapce, mladíka, co se možná i proto identifikuje jako queer? Ke vzpomínkám a zážitkům z dětství se přidává kolektiv vrstevníků a sociální prostředí a dotváří tak rozbitý obraz hlavního hrdiny. Výrazně nadějeplnou roli má v příběhu matka Marka (jak si všímá ve své recenzi zde i Petra Hůlová).
Zároveň je styl psaní místy velice poetický v kontrastu k bolesti.
Hodně mi to rezonovalo s Roztěkanou myslí, co jsem nedávno dočetla i s Nevratným poškozením, co řeší podobné sociální nejistoty u dívek.
Poslouchala jsem výbornou adaptaci ČRo v podání skvělého Marka Huláka. Magnesia litera v dobrých rukou :o)
4/5
Velmi náročné čtení plné bolesti. I tak jsem rád, že jsem knihu četl. Při čtení mi přišlo, že je kniha spíše než o paměti o vyrovnání se s dospíváním, homosexualitou, morálními selháními, těžkým dětstvím, vyrůstáním v chudobě. Nejde si však představit jedno bez druhého. Paměť a to, jak si v ní některé klíčové momenty našich životů uchováme, nás mnohdy utváří a je to součástí naší identity. Díky této knize už Přerov v mých očích nikdy nebude stejný, jak jsem ho vnímal doposud.
Přiběh je silný a smutný. Pocity popsané intenzivně tak, že jste v daném okamžiku a přesto někdy zdálky. Zcela podtrhuje název knihy a to, jak paměť funguje. Poslouchala jsem audio v podání ČRo a místy jsem zastavila práci (vaření, uklízení… prostě činnost, u které nemusíte přemýšlet) a jen poslouchala. Tak moc to vtahovalo.
O knize jsem se dozvěděl díky časopisu Host a také díky nominaci na Magnesii Literu. Po knize jsem sáhl i díky jejím úspěchu v této soutěži.
Teď už ke knize: Začnu povrchně - všichni známe rčení "nesuď knihu podle obalu", většinou se k obálkám knihy nevyjadřuji, nebo je pochválím (viz komentář ke knize Možnosti milostného románu), zde si dovolím konstatovat, že obal této knihy mě nezaujal, dokonce mě od četby odrazoval. Omlouvám se. Jsem však rád, že i díky nominaci a úspěchu v Magnesii Liteře jsem si knihu přečetl.
K příběhu: Už od prvních stránek si čtenáři nutně musí vybavovat E. Louise, ne jen tématem, ale taky velmi podobným jazykem (překlad S. Vybíralová). Shodné rysy v tematické rovině jsou až do očí bijící: protiklady společenských vrstev, vyrovnávání se s vlastní identitou a sexuální orientací, šikana, alkoholismus, snaha vymanit se ze společnosti, které jsem členem a mnoho dalšího.
Přesto je to pro českou literaturu velmi důležité dílo, neboť čtenářům nabízí českou perspektivu na tuto problematiku.
Nepamatuju, kdy naposled ve mně kniha českého autora vyvolala tolik emocí, jako Rozložíš paměť. Stejně jako autor jsem vyrůstala na malém městě, menším než Přerov, ale shodou okolností nedaleko Přerova. A také jsem zažila šikanu..asi proto se mi tahle kniha vpálila do srdce. Nejsem spisovatelka, proto jsem autorovi vděčná, že dokázal pojmenovat pocity a vzpomínky na dětství, protože já ty své pojmenovat nedokážu, byť jsou hodně podobné těm jeho.
Jsou knihy, které můžete doporučit k případnému přečtení, potom jsou knihy, kde se chce člověku říct – tu si prostě musíš přečíst. ROZLOŽÍŠ PAMĚŤ patří samozřejmě do té druhé kategorie.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Četlo se mi to docela špatně. Byť mi je druhá osoba v něčem blízká a většinou dobře chápu, proč autor volí takovou formu vyprávění, zároveň na mě působí rušivě. Rozložíš paměť jsem četla po kousíčkách po večerech, stránku či dvě a spát, takže se mi do příběhu těžko vracelo. Většinu času mě to moc nebavilo a vlastně pořád mi to přijde místy až takové "sofistikovaně nabubřelé" (neumím to lépe vyjádřit), ale někdy od tří čtvrtin mě to nějak chytlo. Marek Torčík opravdu umí psát a česká literatura by snesla mnohem víc prózy tohoto typu (téma nechávám stranou). Nechápu moc, kde se vzal ten obrat, protože jsem několikrát vážně uvažovala o tom, že se na to vykašlu, ale vlastně se mi to hodně líbilo.
"Křehký" debut autora - kniha s tematicky širokým záběrem. Problémy dnešní společnosti, mládeže, školství - od vztahů v rodině, ekonomická otázka, alkoholismus, opakování chyb v rodinách - zacyklení problémů, přes otázku sexuální identity, jinakosti, rasismu.
Zajímavý pohled na to, co předpokládáme, že je horší,nepřijatelné, co okolí odsoudí, co nás vlastně formuje, ukolébává do stereotypu a naopak co nás vybudí ke změně. Co a kde je ta hranice.
Uvítala bych jiný závěr, ale mám obecně problém s otevřenými konci, nedořešenými otázkami, které mi autor dává. Zajímal by mě pohled i jiných postav...
Rozložíš paměť - skvělý román Marka Torčíka, srovnávaného s franc. Édouardem Louisem - u obou autorů homosexuální odlišnost probouzí touhu stát se jiným, zatímco však u É. Louise z chudé severní Francie to znamená především třídní sebeuvědomění a opakovanou snahu prorazit a uspět ve společnosti, básník Marek Torčík v daleko niternější zpovědi rozehrává sebereflexivní příběh dospívání v moravském Přerově, kde se střetává s předsudky okolí, šikanou ve škole, chudobou vlastní rodiny, ale i neobyčejnou silou své matky. Vyprávění je protkáno nádhernými, přesahujícími obrazy - např. hejno ptáků, které se dokáže vracet tisíce kilometrů domů, ale zmate je rozvodněná Bečva, protože nepoznávají místa, kam chtějí přistát... "také my se stále snažíme vracet sami k sobě, zpátky na místa, která už dávno nejsou stejná."
Slyšeno na ČRo a nelituji.
Sama bych se do knihy nepustila a to nikoli pro téma, jako spíše pro všechna ocenění (ach ty předsudky :), ovšem podání Marka Huráka bylo přesvěčivé, jako bych seděla proti němu a viděla všechny emoce. Líbilo.
O knize jsem předtím věděl pouze to, že dostala Magnesii Literu, a že se jedná o autofikci dospívajícího homosexuálního chlapce. Na knihu jsem se docela těšil, ale musím říct, že jsem byl dost zklamán. Kniha je především velmi málo čtivá. Forma hodně převažuje nad obsahem. Při poslechu jsem se musel často vracet, protože styl textu není přiliš plynutý. Chápu, že právě to byl zřejmě důvod, díky kterému získala kniha ML, ale pro čtenářský plebs to knihu trochu snižuje. Přišlo mi taky, že kniha přichází s křížkem po funuse, protože v roce 2024 již podle mě tato témata nejsou nikterak kontroverzní a scény plné násilí a krve rovněž nejsou pro současného čtenáře šokující, což měl být zřejmě účel a jsou tak spíš rušivé. Poslechnuto díky ČRo
Štítky knihy
homosexualita dospívání autobiografické prvky alkoholismus sociální problémy Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2023 |  Rozložíš paměť |
| 2016 | Rhizomy |
| 2020 | Básne SK/CZ 2020 |
| 2018 | Básne SK/CZ 2018 |
Kniha se mi moc libila. Mladý autor - skvělý. Zpracoval nelehká témata velice citlivě a přesně. Fakt dobrý.