Rozložíš paměť

Rozložíš paměť
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519399/bmid_rozlozis-pamet-q3E-519399.jpg 4 358 358

Ve 3.37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.... celý text

Přidat komentář

jiri5810
30.12.2023 1 z 5

Myslim, ze nakladatelstvi udelalo jednu zasadni chybu a to sice srovnani s Louisem. Oba autori maji naprosto odlisny styl psani a celkoveho vyjadrovani. Zatimco Ed vas zasype primocarosti a otevrenosti, Torcik to bere obklikou a mne to uprimne unavovalo a nebavilo. K prvnim strankam jsem se musel doslova premlouvat.

MadameKeroufac
19.12.2023 4 z 5

Obálka knihy je skvělá, viděla jsem samou chválu na IG, tak jsem si ji jako správný knihomol hned koupila... Bohužel jsem byla trošinku zklamaná a chvilkama jsem se musela nutit do čtení. Možná to bylo tím, že mi úplně nevyhovovala forma + občas bylo přeskakování z osob/událostí tak intenzivní, že jsem se nestíhala orientovat. Navíc takových temných příběhů jsem možná už od našich autorů trošku přesycená...


AdamB.
18.12.2023 5 z 5

Bomba!
Rozhodně bych neřekl, že se jedná o autorův debut. :)

Asi tři týdny jsem té knize odolával, ale všude na mě koukala, až jsem si řekl: "oukej, já si tě koupím, přečtu... A běda jestli nebudeš stát za to!"

A vida... začetl jsem se hned ze startu, i když jsem měl ze začátku trochu zmatek v těch dvou dějových linkách, které ale do sebe stejně nakonec hezky zapadaly. Hezky popsané, dokonalý jazyk, krásně to plynulo.... no až mi to rozložilo "paměť"... :)

DavidPvlt
12.12.2023 5 z 5

5 z 5
Tohle mě dostalo už jen formou, kterou autor vypráví. Mám rád roztříštěné vyprávění a druhá osoba pro mě fungovala jako zrcadlo, díky které autor dokázal vtáhnout do textu i další lidi. Přišlo mi, že ty věci prožívám a cítím já. Skvělé je, že příběh vypravěčovy matky není vedlejší, ty dvě linky jsou na sobě navzájem závislé. Líbí se mi představa, že všichni, i ti, kteří nám ubližují, jsou svým způsobem oběti systému. A ten jazyk!

Jen mě děsně irituje přirovnání k Vuongovi a Louisovi na obálce. Jediné, co mají zmiňovaní autoři společné, je nějaká základní příběhová linka. Ale přece k ní každý přistupuje jinak, po svém, každého autora zajímá něco jiného... Tahle kniha je přece především o paměti a o neschopnosti zapomenout.

pahorkatina
11.12.2023 4 z 5

3,5 hvězdičky

Nádherně popsané vjemy každodenní reality, neprvoplánové reflexe veskrze tíživých prostorů vnitřních i vnějších. Tolik jsem si přála knize více propadnout, nechat se strhnout tím obrazotvorným textem jako rozvodněnou Bečvou. Navzdory tomu, že témata, která toto knižní dílo otevírá, považuji za důležitá, a navzdory tomu, že na mnoha místech jsem oceňovala poetickou dimenzi knihy, můj celkový čtenářský zážitek byl spíše průměrný. Možná už jsem podobnými příběhy přesycena, už během dospívání jsem hltala knihy o dysfunkčních rodinách, šikaně apod., v nedávné době jsem četla i knihu Jak se stát jiným Édouarda Louise, která mě v obsahové rovině oslovila o něco více. Pokud ale Marek Torčík v budoucnu vydá další prozaický počin, je dost pravděpodobné, že se ocitne v poli mého zájmu.

AlbionFoxyFox
01.12.2023 4 z 5

Těžká, krutá kniha, psaná poetickým jazykem. Ale asi pro mě tento styl není úplně vhodný, potřebuji knihy, které mě nutí číst dál a dál, a tahle mezi ně nepatřila, což je samozřejmě můj problém.

bramborka_
22.11.2023 5 z 5

Debutový autofikční román spisovatele a publicisty Marka Torčíka několika dlouhými kroky překračuje hranici současné české literární scény a zároveň ji díky otevírání témat, která se dosud objevovala především ve světové literatuře, posouvá dál. Z jeho mysli se postupně vynořují obrazy z dětství, jako kdybychom si prohlíželi staré fotografie: život s matkou, která na vše zůstala sama, nepřítomný otec, první láska a vyrovnávání se se svou sexuální orientací, škola, jíž prorůstá šikana, nebo alkoholismu podléhající děda. Z jedné vzpomínky proudem vědomí vyrůstají další, větví se a proplétají, hrdina skrze ně ve druhé osobě promlouvá sám k sobě a odkrývá nejen rodinnou historii, ale i syrový odraz společnosti. Podobně třeba jako pro Édouarda Louise nebo Oceana Vuonga je pro něj osobní politické – na silných příbězích lidí pracující třídy angažovaně reflektuje homofobii, rasismus, násilí, politické nálady začátku nultých i posledních let, ale výborně vykresluje i nezlomnou ženskou sílu. Torčík čtenáře svým naléhavým promlouváním, krásným poetickým jazykem i silným příběhem vtahuje hluboko do mysli vypravěče, aby mohl prožité vzpomínky zažít znovu společně s ním. Rozkládá tak nejen svou paměť, ale i čtenářovy emoce, jež se budou po dočtení jen stěží skládat zpět dohromady. Rozložíš paměť je kniha, která na české scéně chyběla - unikátní formou i obsahem. A jestli si neodnese alespoň některé z tuzemských literárních ocenění, tak ztratím víru v českou literární kritiku.

markej
20.11.2023 5 z 5

Marka ráno probudí telefon od mámy, že děda, její otec, zemřel.V Markově mysli se okamžitě začíná skládat kaleidoskop zážitků z jeho dětství, který je bohužel plný smutku, bolesti, pocitu vykořenění, vlastní nedostatečnosti, divnosti, toho, co všechno musel Marek skrývat a o čem nikomu nemohl či nechtěl říct, především když se vyrovnával se svou odlišnou sexuální orientací...

Vyprávění je neskutečně autentické, velmi mě zaujalo to, jak autor dokáže vylíčit postavy, jak sebe sama, tak matku, ženu s omezeným pohledem na svět, ale na druhou stranu i takovou, která se o svého otce, těžkého alkoholika, stará. Tyhle dva dospělé většinu času nemáte rádi, ale pak se objeví světlé střípky, v nichž se dokážou chovat chápavě, být vstřícní, kdy se snaží i o nějakou ojedinělou sebereflexi, nebo o to, aby pochopili to, co pro ně je naprosto nepochopitelné či nepřípustné.

Tuhle knížku musíte číst trochu pozorněji, protože přeskakuje v místě a čase, což ji činí ještě o kousek zajímavější...

Je to neveselá sonda do života lidí na maloměstě ve špatné sociální situaci, a to v nepříliš dávné době (většina vzpomínek je soustředěna do roku 2007), a stejně vás možná dost překvapí, jak se de facto v současnosti někteří chovají, jaké mají přízemní názory...

Opravdu velmi povedený autobiografický debut se silnou intimní výpovědí, kterou bych místy možná maličko zkrátila, proto nedávám nejvyšší počet bodů...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *