Rusko v troskách
Alexandr Isajevič Solženicyn
Soubor úvah nad pozicí Ruska a vztahu k okolnímu světu Ostře kritická publikace o politických, hospodářských a hlavně národnostních přeměnách ve státech vzniklých na území bývalého Sovětského svazu po roce 1991. Solženicyn je proti rozpadu SSSR, zvláště proti odtržení Ukrajiny. Tvrdí, že národy, kromě jisté diskriminace Židů, žily v mnohonárodnostním státě víceméně spokojeně a svorně. Novým národním subjektům vytýká prosazování jejich národní vzdělanosti a kultury ve svých státech na úkor ruské kultury, neboť to odsunuje Rusy do role druhořadých občanů. Místo k parlamentní demokracii vyzývá ke znovuvytvoření staroruských zemstev, jakožto formě lidové samosprávy. Celá publikace je laděná velmi nacionalisticky až šovinisticky.... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 1999 , Rybka PublishersOriginální název:
Россия в обвале (Rossija v obvale), 1998
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Cituji:
"Představy o ztraceném „komunistickém štěstí“ vznikají buď u těch, koho se přímo nedotkly mnohamilionové likvidace za bolševických desetiletí, nebo u těch, kdo si nikdy neuvědomili svůj tehdejší okradený, uboze pokorný život."
Takže ano, nějakou myšlenku si lze odnést i z této Solženicynovy knihy
"Rusko v troskách" je pozoruhodné dílo z pera moudrého člověka, který po celý požehnaný život zůstával svůj, i když jej osud podrobil nelehkým zkouškám. Kniha rozebírá ruskou otázku, tragická devadesátá léta po rozpadu Sovětského svazu, dívá se do minulosti a hledá řešení pro budoucnost. Rozebírá s nadhledem i některé obecnější problémy současného světa. Poskytuje nám tak podněty k zamyšlení i pro nás zde v Čechách. Hlavním tématem Solženicynovy analýzy Však zůstává Rusko a Rusové v postsovětském období. Umožňuje čtenáři pochopit historii této části světa a udělat si vlastní názor i na současné dění. Je zřejmé, že nešťastný konflikt na Ukrajině má kořeny, které sahají do historie, a že současná situace není vůbec černobílá. Kniha tak získává na aktuálnosti i řadu let po autorově smrti. Vyvstává ale trochu potíž se k "Rusku v troskách" dostat. V češtině dílo vyšlo pouze jednou, hned po jejím ruském vydání, a není moc pravděpodobné, že by se jej dnes někdo odvážil znovu vydat. V knihkupectvích je dávno vyprodaná a i v antivariátech se objevuje jako vzácnost. Příležitost skýtají pouze nemnohé knihovny, které ji stále ještě drží ve svém čtenářském fondu.
(SPOILER) Je to hustý. Doporučuji alespoň něco si z tohoto díla přečíst, velký myslitel, měl hodně odžito, nositel Nobelovy ceny. Doporučuji.
Skvěle napsané úvahy velkého ruského velikána. Solženicyna si vážím jako někoho, kdo se postavil sovětské moci, kdo proslavil celosvětově slovo gulag. Neznal jsem jeho názory po rozpadu SSSR, proto jsem rád sáhl po této nevelké knížce, která mi umožnila nahlédnout do ruské duše.
Knížka je napsaná v roce 1998, dost tedy zastarala. Ale je zde vidět, že Solženicyn dokázal předvídat současnou rusko-ukrajinskou válku. Byl vlastenec a rozpad SSSR sice přivítal, ale ne v takové chaotické podobě, jak to proběhlo. Ve svých úvahách si představuje, že Ukrajina, Bělorusko, Rusko a Kazachstán by měli existovat v jedné formě federace. Ukrajince, Bělorusy a Rusy považuje za jeden národ Západem rozdělený. Neupírá ve svých úvahách právo na nezávislost státům Pobaltí, Ázerbájdžánu nebo třeba Tádžikistánu. Dokonce jde tak daleko, že je pro nezávislost Čečenska v době, kdy probíhala rusko-čečenská válka. Ale nemůže se smířit s tím, že Rusko dovedlo při rozpadu SSSR nechat v zahraničí 24 milionů Rusů, kteří se jednoho rána probudili a žili v jiném státě.
Solženicyn nechápe, že Rusko nechce vrátit jižní Kurily Japonsku, když podle něho ruské nikdy nebyli. Ale stejně tak nechápe, že Donbas, Krym, Oděsa a nebo severní části Kazachstánu by měly být v jiném státě než v Rusku. Zmiňuje nezávislost Alžírska, kdy se Francie postarala o milion svých Francouzů, kteří se museli přestěhovat z Alžírska zpět. Zmiňuje vysídlené Němce ze Sudet, Pomořan, Slezska, Východního Pruska a dalších, diví se, že poválečné Německo své Němce z jiných zemí dokázalo své lidi a vstřebat je. Něco takového nedokázalo postsovětské Rusko.
Dnešní Rusko se snaží o těsné spojenectví s Čínou. Právě před spojenectvím s Čínou Solženicyn v roce 1998 varoval. Srovnává 8 milionů Rusů na Sibiři s 330 miliony Číňanů žijících na hranici s Ruskem. Vidí v Číně tisíciletou říši, která se probouzí a Rusko s ní bude mít jen problémy.
Solženicyn také kritizuje divokou privatizaci v Rusku, která zrodila přes noc milionáře.
Neseděl mi doslov ke knížce, který vlastně zkritizoval vše, co si Solženicyn myslí.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Kniha byla zajímavá a musím souhlasit s jistou podobností české polistopadové cesty. Rozhodně stojí a přečtení, protože je zdá několik detailů, o kterých člověk neměl tušení :)
Kdo chce nepředpojatě pochopit Rusko a Rusy, nechť čte Solženicyna. "Rusko v troskách" ve mne navíc stále vyvolávalo silné analogie s polistopadovou situací u nás. Na rozdíl od autora doslovu (a překladatele) jsem nezískal pocit, že bych s některými Solženicynovými názory a závěry nesouhlasil, takže jsem zřejmě "rusofil".
Už asi nejsem ten naivní mladíček, jako při Jednom dni Ivana Děnisoviče.
Dobrý článek k tématu je zde:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Ruskovtroskach.htm
Štítky knihy
Rusko nacionalismus vztahy mezi národnostmi společenské poměry postkomunismus, postsocialismusAutorovy další knížky
2000 | Jeden den Ivana Děnisoviče |
2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
1991 | Rakovina |
2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Proroctví o dobrém, blahobytném a krásném životě v SSSR byla utopie , žalář národů se rozpadl. Sovětský svaz vždy budoval tak, že něco zničil nejprve souputníky revoluce, kulaky ,církev, buržoázní umění, čistky v armádě atd. Vše ostatní bylo řečeno v předchozích komentářích, velmi nadčasová kniha, která už asi nikdy nevyjde.