Růže z Flander
Věra Adlová
Román o pražské patricijské rodině rozpadající se pro nedostatek citových vztahů.
Přidat komentář
01.11.2020
Novela k zamyšlení - tři generace jedné rodiny - a zásah války do osudu ....
Rozdílnost člověka ovlivněná dobou a prostředím - napsané kultivovanou češtinou ....
Otázka emigrace :
" vůně domova .... nikde nevoní chleba jako u nás ...."
A vzpomínky : " třpytně ohlazené oblázky jednotlivých záběrů polozapomenutého filmu ...."
A symbolika našich vánoc, poetika našeho venkova a zahrad plných růží ....
Ztráty a nálezy v našem životě - bylo to blízké a potěšilo ....
27
Autorovy další knížky
1979 | Jarní symfonie |
1982 | Vojta a medvěd Petr |
1972 | Blues pro Alexandru |
1964 | Mirka to ví nejlíp |
1973 | Krásná a slavná |
Při staré módní odrhovačce Růže z Flander kdysi babička Marie Šebková tančila valčík, teď po letech si touhle písní výstřední teta Beatrix léčí pocuchané nervy. Ostatně u Šebkových jsou svým způsobem poznamenáni všichni, a to hned přes tři generace. Jako by starosti a nezdary byly jejich denní chleba. Smrt mladé matky Jany, sestry Anny a emigrace strýce Jáchyma vymezují hrací plochu pro protagonisty, kterým Adlová vetkla do vínku především zasmušilost a melancholii. Veselá či rozpustilá tahle generační zpověď pražské měšťanské rodiny rozhodně není. Zpočátku jsem měl také trochu problém zorientovat se ve všech těch různě promíchaných retrospektivách, které na mě vyskakovaly jako čert z krabičky a pohazovaly si se mnou jako vlny na moři. Jakmile jsem si ujasnil základní dějové linie, šlo to už mnohem lépe, přesto ještě i pak mě dokázal kdejaký odskok do minulosti překvapit nepřipraveného a tápajícího. Přiznávám Adlové vytříbený literární styl a jazykovou korektnost, s jakým dokázala ukočírovat toto rozjívené psychologické spřežení, nicméně moje zážitky z Růží do vyšších pater nedosáhly.