Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354641/mid_saturnin-se-vraci-IA4-354641.jpg
3
967
967
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
Macek poslintal Jirotkovu múzu a napsal pokračování Saturnina.
Že se to tam hemžilo odkazy na předlohu a vyčpělými vtipy, už zmínili jiní před mnou. Za sebe můžu ještě dodat, že Macek ze všech postav nadělal totální karikatury.
A zvláště se mi líbily do omrzení opakované věty
- Již tradičně jsme se uvelebili v lenoškách.
- Slečna Barbora měla nejkrásnější úsměv na světě.
- Chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde získal takové znalosti ohledně (čehokoli), ale zrovna někdo přišel/zazvonil telefon/nebyl čas, tak jsem se nic nedozvěděl.
(SPOILER) Saturnin, je kniha mého srdce miluju ji od první do poslední stránky. Takže jsem byla hodně zvědavá na tohle pokračování,ano bavila jsem se, ano byly tam známé postavy jen jsem zklamaná. Nic nového se nestalo, jen nám přibyl nový strýček, Milouš se "polepšil", Saturnin ztratil své kouzlo, a hlavní hrdina mi přišel jako ještě větší moula než byl. Více by se mi líbilo kdyby autor příběhy postav rozvedl dále, než aby zopakoval to samé co už se stalo. Je mi úplně fuk že ji napsal pan Macek, mé hodnocení s tím nesouvisí ani náhodou, jen holt nesplnil mé očekávání toť vše.
Nebylo to špatné, odpočinková kniha pro relax na jedno odpoledne. Kvalit originálu to sice nedosahuje, ale to snad nikdo ani neočekával. Humor tam je a to úplně stačí. A co se týče Miroslava Macka - "Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr".
Jelikož připouštím, že i masový vrah dokáže namalovat krásný obraz, napsat knihu atd., je mi autorova osobnost šumafuk. Hodnotím pouze knihu. Cílem knihy bylo pobavit a to se jí povedlo. Proto ji nemohu hodnotit jako odpad nebo ji odbýt jen jednou hvězdičkou. Rovněž druhý díl čehokoliv je srovnáván s dílem prvním a málokdy se mu vyrovná či ho dokonce překoná. Tady to měl autor těžší. 5 hvězdiček nemohu dát proto, že autor "vykrádá sám sebe" a recykluje své průpovídky, které použil jinde. Rovněž mi celá kniha připadá "šitá rychlou nití". Některé pasáže by si prostě zasloužily přeformulovat. Za mě tedy slabší 4 hvězdičky a čas strávený s knihou nepovažuji za ztracený.
Nechci říci, že toto pokračování nemělo vzniknout. Není rozhodně špatně napsané, stylově se přibližuje originálu, postavy celkem vzato zůstávají věrny samy sobě. Nové postavy mi byly sympatické, nijak nenarušovaly prostředí.
Chybí mi tu však děj, nějaká větší zápletka, delší napětí, vyvrcholení celé knihy, zkrátka něco, cokoliv. V jistých chvílích jsem už čekala, že teď se to rozjede, začne se něco dít, a ono nic. Neříkám, že původní Saturnin má hlavní děj nějaký moc složitý, ale tady mi zkrátka vyloženě chyběl.
Dále mi vadilo stálé opakování. Opakování toho, co jsme již znali, opakované opěvování krásy slečny Barbory (a hlavně těch jejích dokonalých rtů, kdybyste to napopáté ještě nechytili), opakování některých frází... Podle mého názoru by se takovéto opakování sneslo v knize tak pětkrát delší, nikoliv na tomto rozsahu.
Neříkám, že jsem se nezasmála, ale zkrátka to "nebylo ono" - což už zkrátka není možné, zvláště když pokračování píše jiný autor (který se často, nebo mně to tak aspoň přišlo, bojí něco rozvinout, jak by sám chtěl, aby nedejbože nějak neublížil originálu - nevím úplně, jak tenhle pocit vyjádřit, snad ho někdo pochopí).
Takže neříkám, nečtěte to, ale spíš přečtěte si to, třeba vás to nadchne a bude vám připadat, že mám sklon k přehánění (stejně jako Saturnin, jak bylo několikrát zmíněno).
Prvni chyba byla, kdyz jsem zjistila, ze knihu napsal TEN Miroslav Macek. Coz se dozvite az na prebalu knihy. A predsudek byl na svete.
Kniha jako takova je sice objemna, nez ji otevrete. Velka pismena jak pro prvnaka, ilustrace na kazde treti strance. Tady slo zrejme o novinku - texty pod ilustraci. Aby si tupy ctenar spravne spojil obrazek s vypravenim. Paradoxem je, ze nekdy se obrazek objevi po precteni textu. Ok. Nekdy se ale jaksi predbehne a vztahujici se text najdete az o stranku dal :). Vlastne to tak je ve vetsine knizky.
Co do obsahu. Chvilemi jsem mela blazeny pocit, ze ctu opravdu pana Jirotku. Pokazde jsem z tohoto stavu byla vytrzena a hozena do reality nezazivnosti.
Chapu, ze navazat na takovy skvost, jakym Saturnin bezesporu je, je tezke a spis nemozne. Otazkou je, zda Saturnin pokracovani vubec potrebuje.
Já jsem s pokračováním velmi spokojena. Jako politika jsem sice p. Macka zrovna "nemusela", ale na poli literárním mne velmi příjemně překvapil. Jirotkův styl napodobil perfektně, upřímně řečeno, nepoznala bych, že knihu nepsal Jirotka. Je zde vše, jak jazyková specifika původního Saturnina, tak atmosféra, postavy, všechno sedí. Občasné stručné připomenutí prvního dílu není na škodu a rozhodně ho nepovažuji za nějaké nevhodné opakování, nové příběhy a situace jsou opravdu nové, pouze udržují "ducha" a prostředí původní knihy. (V kontrastu třeba s Bočkovou "Aristokratkou", kde se tytéž vtipy a situace stále dokola opakují ve všech třech dílech.) I výprava knihy, ilustrace a "body" na začátku kapitol se povedly a přispívají k pocitu kontinuity s původní knihou. Bez rozpaků jsem si zařadila do knihovny vedle původního Saturnina a s chutí bych si přečetla i další pokračování z pera p. Macka.
Myslím, že toto pokračování je milé a důstojné, ale nejsem si jistá, že bych ho potřebovala číst znova. Jak už tady bylo řečeno, vadilo mi neustálé opěvování slečny Barbory, jak zaseknutý gramofon. A příhody také mohly být více rozpracovány, místo rychlých konců. Takže za mě takový pěkný průměr.
Oceňuji, že se autorovi podařilo zachytit atmosféru z původní knihy, nicméně zbytek dle mého silně pokulhává. Neustálé odkazování na původní děj a příhody, popřípadě nové příhody silně připomínají ty staré. Ale přečtení knihy určitě nepovažuju za ztrátu času.
Příjemné čtení na sváteční dny. Občas se člověk zasmál... Jen mě mrzí, jak často se autor opakoval...
+ původní vypravěčský styl
+ některé příhody
+ reference na originál
- nemotorná souvětí
- klišé
- polarizace charakterů
- absence jakéhokoliv smysluplného příběhu
- některé okopírované, trapné a nedomyšlené příhody
Bála jsem se. Po předchozích komentářích.. naprosto nebyl důvod! Pan Jirotka je pan Jirotka, je nelehký úkol psát podobně pokračování. Avšak, na pana Macka tady mají všichni jen nějaké předsudky. Tohoto býv. politika neznám, ani jsem se o něj nijak nezajímala, proto jsem neměla předsudky. Knihu napsal bravurně! Strašně jsem se u ní nasmála, strašně mě do sebe vtáhla, a já jsem šťastna! Dočetla jsem ji s úsměvem na tváři, není nic, co bych vyčetla. A vůbec, kdo by to dokázal sepsat lépe, nebo kdo by se o to alespoň pokusil? :) za mě to je jedno velké plus.
Byla jsem v očekávání, jaká kniha bude, kor po přečtení rozporuplných recenzí a musím říci, že mně se to zrovna líbilo! Ten lehký závan léta a bezstarostných dnů a nocí byl blahodárným zážitkem.
Co je potřeba říci - není to pan Jirotka, a nemůžeme ani po panu Mackovi chtít, aby jím byl, to prostě nejde, ale nutno říci, že je to vcelku povedené pokračování - řekla bych i důstojné. Zasmála jsem se, což se mi jen tak často nestává, takže plusové body k dobru. Akorát se mi zdálo, že teta Kateřina byla trochu upozaděna, Saturnin se vyznal ve všem, což je zcela v pořádku, jen chyběla nějaká historka, kde se čeho naučil, ne dokola opakovat, že se vypravěč zapomněl zeptat, to po chvíli ztratilo kouzlo..; co mi trochu vadilo, tak přílišné chvalozpěvy na slečnu Barboru.. přišlo mi to už nadbytečné.
Každý si najde nějaké mouchy, pokračování je vždy takovou sázkou do loterie, ale řekla bych, že pro milovníky Saturnina to s přivřeným očkem bude příjemná četba.
Mám smíšené pocity. Kniha měla potenciál mohla být daleko lepší (opravdu věřím, že by to autor zvládl).Tak jak je, se mi zdá odbytá a šitá horkou jehlou.
Plusy: Výborně vystižený Jirotkův styl a některé opravdu vtipné bonmoty, u kterých jsem se hlasitě smála. A smála jsem se docela často.
Mínusy: Jak už bylo napsáno přede mnou, opravdu mne štvalo, číst takřka doslova opsané situace z originálu. Já přece vím, proč Saturninovi chybí doporučení z posledního místa, nemusím si to číst podruhé.
Použití známých vtipů nemusí být zas tak nic moc špatného, ale vzhledem k poměrně malému rozsahu knihy s nimi autor mohl šetřit. (K tomu rozsahu - kniha vypadá poměrně rozsáhlá, než si uvědomíte, že z přibližně dvou set dvaceti stran je dobrých sedmdesát prázdných - přesněji, obsahujících popis kapitol a obrázky - a nakladatel použil velikost písma vhodnější do čítanky pro druhou třídu než pro dospělé čtenáře. To bude ten zmiňovaný důvod, proč knihu přečtete za odpoledne. Ale toto uvedení v omyl je spíše chyba nakladatele než autora.)
Největším záporem pro mě ale bylo promrhání některých dobrých nápadů - představte si, že autor uvede své hrdiny do svízelné situace, vy s napětím čekáte ohňostroj vtípků, které se z toho dají vytěžit, a ono... nic. Než se stačíte začít opravdu bavit, autor postavy bryskně z oné svízelné situace vytáhne. Když se to opakuje poněkolikáté, propadnete frustraci.
Suma sumárum - přečíst si tuto knihu není promrhaný čas, ale zázraky nečekejte.
Důstojné a zralé pokračování. Velké překvapení. Originál je nepřekonatelny, ale i toto více než zahřeje!
Dobré to bylo. Původní knize to nedělá ostudu, ba naopak. Jirotkův Saturnin je jen jeden, ale Mackův příspěvek je slušná pocta, která plynule navazuje takovým způsobem, že by člověk řekl, že to je ve skutečnosti nějaké skryté původní Jirotkovo pokračování nalezené někde v jeho pozůstalosti. Jediným rozdílem je množství chvalozpěvů na krásu slečny Barbory, které původní dílo dalece překonávají, to samé platí o uvádění všech různých dobových značek, názvů, jmen, příjmení atd. a kadenci použitých přísloví tety Kateřiny. Ne, že bych si vyloženě stěžoval, ale kdyby se autor trošku krotil, tak by to knize trochu prospělo.
Příjemné, humorné čtení. Miroslav Macek se úkolu napsat pokračování Saturnina zhostil se ctí. Spíše než plané srovnávání s dílem Zdeňka Jirotky je na místě otázka, proč byl úkol vůbec zadán a co od něj zadavatel - nakladatel očekával (kromě finančního zisku).
Napadají mne samé parafráze. Například když v Kytici divadla Semafor přijede král z vítězné bitvy a Dora ho zdraví: "Jak teda musí vypadat ten poražený!" Jak asi musely vypadat práce vyloučených adeptů pokračování, když Miroslav Macek použije alespoň čtyři všeobecně rozšířené historky a vtipy, když mne donutil se usmát jen jednou, což je na humoristickou knihu docela málo. To dědicům nevadilo a nevadí? Když porovnám s jinými díly, tak i třetí díl Aristokratky je vtipnější, promiňte, pane Bočku. Ještě že jsem si koupil e-knihu a tak jsem panu Mackovi přispěl na vánoční dárky menším dílem, i když i tak je to hodně na to nic.
Dlouho jsem o tom premyslel a asi nejlepe muj nazor na knihu ilustruji nasledujici rozdily:
Jirotkuv Saturnin plyne jako vlazne odpoledne, kdy u dobre kavy v pohodlnem kresilku Kavarny Slavia ctete denni tisk a premyslite o zivote.
Mackuv Saturnin je jako rychle kafe v McCafe, kdy se snazite absorbovat dostatek kofeinu na preziti dalsiho hektickeho odpoledne.
Takze je to vlastne takova znamka doby, rekl bych.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 |  Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Nemyslím si, že se to panu Mackovi nepovedlo. Kdybychom nevěděli, kdo to pan Macek je, myslím, že by hodnocení bylo o hvězdičku výš. Taky nejsem nezaujatá - mé sympatie k tomuto pánovi jsou víceméně pod nulou, ale knihu jsem si v naší knihovně vypůjčila proto, že jsem byla hodně zvědavá. Jirotkův Saturnin je moje srdcovka a tak jsem k tomu i tak přistupovala. A také nemohu říct, že bych se u toho nebavila. Rozhodně jsem nečekala, že je to docela čtivé. Samozřejmě, chyby jsem hledala- začala jsem knihu číst už s tím, že tohle přece Macek nemůže myslet vážně a tohle musím pohanět od první stránky. A nestalo se, kniha fakt není špatná, dokonce jsem se i zasmála.