Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354641/mid_saturnin-se-vraci-IA4-354641.jpg
3
967
967
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
Velmi zdarila kopie originalu, ale stale jenom kopie, to je jasne. Od Jirotky asi o stupen horsi, mozna o dva - nektere ty stokrat omilane vtipy byly uplne mimo. Neni pravdepodobne, ze v te dobe by muz z lepsi spolecnosti vypravel pred damami vtip o penisu. I na mnohych dalsich mistech autor zapomina, v jake dobe se dej odehrava. Nova postava stryce Frantiska je brilantni! Parkrat jsem se dobre zasmala, lehky styl vypraveni odpovida Jirotkovi, obcas se zbytecne opakuji veci ze Saturnina - autor zrejme pocital i s ctenari neznalymi prvniho dilu, ale ubira tim misto pro nove veci a navic zapletku vzal uplne stejnou jako byla v Saturninovi a kniha konci tak nejak nijak. Spis se dozvite, kam se postavy posunuly, nez ze by se neco dramatickeho odehravalo v tomto okamziku. Podle me by mel autor na vic.
Když jsem zjistila, že Miroslav Macek napsal pokračování kultovního Saturnina, říkala jsem si, že je opravdu odvážný. Ale jelikož čtu autorovy glosy, připadalo mi, že tento počin možná nebude úplně od věci. Takže jsem si knížku koupila a přečetla. Mám tři výhrady:
1. Některé pasáže jsou "opsané" z původní knihy.
Ano, jsou, však je pan Jirotka v knize coby autor uveden. Můj dojem je, že to rozhodně nebylo nutné, aspoň ne v takové míře. Půl bodu dolů.
2. "Kameňák"
I u použití starých a všeobecně známých vtipů mám pocit, že to opravdu nebylo nutné. Půl bodu dolů.
3. Pranic, pražádný, ...
Tyhle tvary znám jen a pouze z článků Miroslava Macka. A ač znějí docela hezky prvorepublikově, tady mě trochu rušily.
Celkově přečtení knihy rozhodně nelituji. Celé dlouhé pasáže jsem se v duchu pohybovala v krásném a pohodovém Saturninově světě a užila jsem si to možná tím víc, že tento prosinec (pro mne) nepatřil zrovna ke klidným. Máte-li rádi Saturnina (četla jsem ho snad stokrát a znám ho skoro zpaměti), oprosťte se od autorova jména a pokračování si přečtěte. Já si ho rozhodně ráda přečtu i znovu. :)
Já se bála, že to bude hloupost, ale líbila se mi, pobavila mě, tak, že ve vlaku se na mě dívali jak na blázna, že se směju nahlas.
Jediné, co bych knize vytkla byla rádoby "klišé" vtipy. Jinak vcelku milé oddechové čtení :)
Můžete zkusit malovat jako Rubens a třeba to bude vypadat jako od Rubense. Ale Rubens to nebude. Na humoru si cením originality. Tady jí nenajdete. Pouhý pokus si namastit kapsu.
Čekala jsem to horší. Knížka neurazila, ale ani nenadchla. Autor je příliš urputný a při tom jen klouže po povrchu. Pár hlášek pobavilo, ale v doslovu jsem zjistila, že byly opsány z jiného díla. Aspoň že to autor přiznal.
Knihu jsem si koupila hned druhý den, co vyšla, ale dočetla jsem ji až teď, protože mě jednoduše naprosto nezaujala. Oddechové čtení, snaha pokračovat ve stylu původního Saturnina, to všechno bylo již řečeno a hodnotím to kladně. Co mi vadí je, že autor používá "klišé věty", rádoby vtipné hlášky, kterých jsou plné sociální sítě. Působí to pak na mě dojmem, že nic v knize není originální. A teta Kateřina těch přísloví používá už také nějak moc.
Čtenářka Moni-ka dole tvrdí, že lidé nehodnotí knihu, ale svůj vztah k M. Mackovi. Jedná se o výkřik do tmy, protože naopak už počínaje (a asi nejen podle mě po právu) první recenzí od panakaplana nikdo knihu nestrhává, protože ji napsal „ten“ Macek. Pankaplan ( a nejen on, i když on nejobsáhleji a s maximální mírou objektivity) popisuje všechno to, co je na knize „špatně“, aby byla tím, čím jí autor chce až tak zoufale mít.
Nicméně, udělám jí radost a spojím knihu s „tím“ Mackem. Problém je už v tom, co tady bylo řečeno a totiž, že kniha a tím myslím dobrá kniha (humoristickou nevyjímaje) má nějaké obecné zákonitosti, mezi než patří gradace děje. To v originálu samozřejmě je. Tady ani náhodou. Zde se jedná o v zásadě nesouvisející a nikam nesměřující sled příhod, připomínající pobyt na pionýrském táboře a z něj pořízený deník. Přijeli, v neděli se stalo tohle, ve středu ono, atakdále, a nakonec odjeli domů. Macek až zoufale napodobuje Jirotkův styl, opisuje originál, kde se dá, používá (mnohem častěji než autor originálu) Jirotkou vymyšlené obraty (viz. neustálé opěvování úst slečny Barbory) nebo je neobratně a násilně parafrázuje (viz koblihy/ano před oltářem a jako smutný vrchol poslední kapitola) a do toho připojuje vtipy a příhody, které známe odjinud. Do knihy vsouvá své gurmánské a vínoznalecké zkušenosti, aniž by si ovšem byl vědom, že většině lidí jím používané odborné výrazy nic neříkají, a z nich vyplývající „žerty“ jim nebudou připadat vtipné, protože neznají pointu. Tedy něco jako vyprávět Čechům holandské vtipy – v originále. Pokud někdo argumentuje tím, že Jirotka “opsal“ Woodhouse, měl by si ho přečíst, aby pochopil, že je to jenom poněkud trapné klišé, které nemá se skutečností nic společného. Nemá asi cenu rozebírat víc do podrobností odkud je co, kolikrát a kde je co nesmyslně zopakováno, ale abych se vrátil k rozhořčení paní či slečny Moni-ky a hlavně k panu doktoru Mackovi, tohle pokračování mně tak nějak připomnělo Sheldona Coopera z Teorie relativity a – Kameňák. Doktor Macek se nikdy, byla-li příležitost, neopomněl pochlubit svým vysokým IQ a členstvím v Mense, jenže zapomíná (a není si schopen to uvědomit), že vtipnost je ještě v něčem jiném než v konglomerátu opakovaných historek, prokládaných vtipy, použitými z různých a navíc nesourodých zdrojů. Ani Sheldon Cooper nerozumí sarkasmu, běžným fórkům a směšným situacím a jím prezentované „vtipy“ vyvolávají rozpaky nebo rovnou úsměšky. No a totéž u mě vyvolala tahle rádoby provokativní aktivita. Sheldon Coper je zábavný, je to velice zdařilá karikatura člověka, konfrontovaná s reálným životem a v zásadě normálními lidmi. Tady „Sheldon“ Macek vůbec nepochopil (díky své absenci onoho „blood“ versus přebujelý „judgement“ z Hamleta) v čem Jirotkův humor spočívá, či spíše čím je ten humor a ta kniha tak geniální. Mezi vysokou inteligencí a genialitou je obrovský rozdíl, ale to by bylo na jiné a delší pojednání. Takže, přečetl jsem (nesnáším lidi, co něco odsuzují a pak se ukáže, že to ani neznají) a na rozdíl od ostatních zde hodnotím spíše ve stylu ČSFD (čtenáři jsou jak známo laskaví na rozdíl od filmových diváků) - odpadem. Jenom doufám, že příště M. Macka nenapadne napsat třeba pokračování Tři kamarádů – to by bylo tak na stejné úrovni.
Mám pocit, že tady lidi spíš hodnotí svůj vztah k panu Mackovi než knihu. Dle mého názoru velmi důstojné pokračování původního díla, při zachování původního stylu psané jazykem bližším dnešní době. Pobavilo, nemohla jsem se odtrhnout. Perfektní oddechovka.
Moje první setkání s původním Saturninem nic moc, neurazilo pobavilo, ale žádný trhák. Po zfilmování, kde měla režie šťastnou ruku i ve výběru hlavních představitelů, ziskala pro mě knížka jiný rozměr. Byl to herecký koncert. Tohle pokračování není špatné. Věřím tomu, že u spoustu hraje podvědomě svůj podíl jiné jméno autora. Nová postava strýce Františka II. je skvělá. Až na malé historické nepresnosti, ale které další generace nebude zkoumat, se knížka celkem povedla. Odpočinková knížka. A zavrhovat něco, jen z principu, že dotyčný je lum je hloupé. O spisovatelce Pottera si taky myslím svoje a přesto její knihy nejsou špatné.
Saturnina miluji a proto je pro mne tato kniha zklamáním. V polovině jsem přemýšlela, zda ji vůbec dočtu. Dočetla jsem a jsem za to ráda. Kniha není úplně špatná, ale na druhou stranu úplně nenadchne.
Vadilo mi, že v knize autor přepisuje pasáže z původního díla (klidně historku na 1/2 strany). Některé věty se v díle variují třeba 10x. Opakovaný vtip opravdu přestává být vtipem. Tolik "kopírování" mi přijde na škodu, protože u některých nových pasáží jsem se opravdu bavila.
Cože? Tak nízké hodnocení? Lidi, vy jste se zbláznili?! Proč knize vytýkáte, že není původní, že autor jen kopíruje předlohu - blbost - vždyť i původní Saturnin je "jen" kopií Woodhouseova Jeevese. Proč vám vadí, že kniha nemá žádný děj - blbost - a původní Saturnin nějaký dej měl? Proč vám vadí, že se o Saturninovi dovídáte nové věci, ve kterých se vyzná - víno, auta, golf... - blbost - vždyť je to přece Saturnin = něco mezi Jamesem Bondem, Supermanem a Guthem Jarkovským. Jestli v těch vašich výtkách nebudou spíš osobní antipatie vůči autorovi... ale nechci hádat. Je to nenáročné zábavné čtení, které za jeden den sfouknete, příjemně se zasmějete. Rozhodně to nijak nedevalvuje Jirotkovu geniální knihu, ale příjemně se provezete na vlně nostalgie a úcty k předloze. Postavy drží svůj charakter, jazyk je krásně starosvětský, humor suchý a slovní. Já jsem velice spokojen.
Knihu jsem dočtl až do konce. Chtělo to výdrž, ale zvládl jsem to. Co o tom říci. Kniha vlastně nemá děj. Částečně se skládá ze vzpomínek na originálního Saturnina, částečně z vyprávění historek (originalitu neumím posoudit, ale jednu Jahelkovu písničku jsem poznal). Příznivcům originálu nedoporučuji číst.
Ne že by pokračování nemělo právo na existenci - tu a tam jsem se přistihla, že se při čtení usmívám (byť to bylo zejména při výrocích strýce Františka, jež byly citovány z jiného a zjevně štěpného literárního díla) - ale oproti Jirotkově dílku je to přece jen nepřekvapivé a mdlé, ten se nedramaticky jen tváří...
Nutím se do toho, abych to dočetla. Styl je obšlehnut téměř dokonale, ale děj nic nepřináší, chybí příběh a docela otravné jsou pasáže odkazující na první knihu. Myslím, že každý, kdo čte dvojku, má jedničku v hlavě poměrně dokonale, takže to není třeba. Nějak se klouže po povrchu... těžko se to vysvětluje, jakoby Jirotka měl své postavy rád a žil jimi a Macek je jen dokonale popisoval. Ostuda to určitě není, ale nenadchne.
Autor se zřejmě snaží prosadit jako spisovatel. Po předchozích pokusech si vybral pokračování velmi úspěšné knihy. Panu Mackovi se podařilo obdivuhodně vystihnout styl pana Jirotky, což se Jirotkovi nepodařilo už v žádné jeho další knize. Kromě útlého obsahu knihy, mi vadily především ilustrace. K Saturninovi i k trochu archaickému humoru patří jednoduché perovky. Podobné, jaké tvořil třeba Ondřej Sekora
Pokračování nebylo třeba a nepřineslo nic nového. Jak by také mohlo. Styl je velmi blízký, ale humor místy hrubší (v původním díle by nedošlo na varlata, prostě nedošlo), často jdoucí ke grotesce. Chybí mu noblesa "zlatých časů", které jsou přisouzeny tehdejší době.
Nadto musím poukázat, že tato variace postrádá pořádný děj. Kniha nikam nesměřuje, jen v každé kapitole odkazuje na originál (chování a vyjadřování postav).
A velmi mne drásá postava strýce Františka. Když se na konci Saturnina vdává teta Kateřina (zajisté kvůli žertu, neboť jak víme, každý dobrý příběh končí svatbou), pak se musíme divit, proč nový choť svou ženu odkazuje "ať jde strašit jinam". Logicky vzato si ji přece onen pán nebral proto, že mu byla nesympatická. Proto si myslí, že v pokračování Saturnina by z této dvojice měl vzniknou nepříjemný pár, který s sebou nese obtíže, ne teta Kateřina s doprovodem, jenž má na čele napsáno "Jen ji nechte, ať si kecá."
Neurazí (z 98 procent), nenadchne.
Mám moc ráda Saturnina a raději nechci knihy srovnávat ... Řeknu snad jen, že Saturnin se vrací se číst dá, neurazí, nenaštve.... U čtení jsem se zasmála, takže pokud nesrovnávám, dostala jsem to co jsem čekala ...
U hodnocení jsem se trošku zasekla ... Chtěla jsem dát 3*, ale po přečtení jednoho odstavce na konci knihy, bylo jasné, že to není možné a budou to 4* ...
Citát z knihy:
Já se sice též přikláním k názoru, že kočky jsou v mnohém chytřejší než psi, neboť jsem doposud nikdy neviděl osm koček táhnout saně, ale domnívám se, že tentokrát Saturnin opět prokázal svůj sklon k přehánění.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 |  Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Oficiální pokračování Saturnin se vrací, tentokrát sepsáno Miroslavem Mackem. Knihu jsem vyhrála a hned se do ní pustila, je to jednohubka, kterou máte přečtenou za odpoledne či večer. Děj čtivý a myslím, že se panu Mackovi povedlo pokračovat v tomto mistrovské díle od pana Jirotky. Ano, některé vtipné glosy jsou opakovány, ale mě kniha pobavila, děj má spád, zasmála jsem se klasickému humoru a to je hlavní. Negativní recenze vidím spíš kvůli samotnému politikovi, který se nebál pustit do pokračování klasiky. Lidé se v recenzích spíše nechali unést ne knihou, ale předsudky. Nečekejte trhák, ale zá mě knihu hodnotím kladně