Sběratel mušlí
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366059/bmid_sberatel-musli-DjW-366059.jpg
4
342
342
Autor zavádí čtenáře na africké pobřeží i na předměstí Ohia, ukazuje předstíranou pompéznost i boj o přežití v divočině, hojnost přírody i její divokou sílu. Slepý hrdina titulní povídky tráví dny procházkami po plážích Keni s německým ovčákem po boku a probírá se zrnky písku. Mimo něj jsou tu pozorovatelé velryb a rybáři, lovci a mystici, zachycení v určitých okamžicích svých životů. Doerr jako přirozený vypravěč zkoumá lidská dilemata ve všech podobách – touhu, zármutek, nerozhodnost, zlomené srdce i pomalé zotavování.... celý text
Přidat komentář
Knihy od tohoto autora mám ráda, i když povídky obvykle nečtu. Příběhy mě hned vtáhly do děje, nejvíc se mi líbily první dvě povídky. Určitě se ke knize v budoucnu vrátím a některé povídky si ráda znovu přečtu.
Je to takové nahlédnutí do obyčejných životů neobyčejně obyčejných lidí. Ano, některá povídka je lepší jiná slabší, prostě a jednoduše, né každý život je tak zajímavý, ale každý má přeci jen něco do sebe a jeden bez druhého by nemohl existovat. Kniha je směsicí pocitů tužeb a polootevřené konce ji dělají zajímavě tajemnou.
Za mě je to další autorova výborná kniha a svou čtivostí a lehkostí s jakou je napsaná si najde určitě ještě mnoho a mnoho čtenářů a příznivců.
Bohužel mě tato kniha zklamala, A. Doerr má moc pěkné knížky i to jak dokáže cokoliv popsat.Četla jsem Jsou světla, která nevidíme a O dívce Grace, ale tato mi přišla slabší. Povídky mi přišly krátké a nezáživné
Ze začátku jsem si myslela, že mi autorův styl psaní nebude vyhovovat, ale již koncem druhé povídky jsem si užívala každou větu. Každá povídka byla úplně jiná, u některých jsem dokonce nechtěla uvěřit, že ji napsal ten samý autor. Některé povídky se mi líbily moc, pár mi jich zase úplně nesedlo, ale můj celkový dojem z knihy je kladný.
Četla jsem ji jedním dechem, vlastně jsem ji přečetla během 24 hodin. Pohltila mne, vtáhla mne. A nejvíc 1. a 2. povídka... Anthony a jeho styl, tak lehký a čtivý, teď čtu jihočeského autora a nějak se nemohu na jeho styl přepnout.
Osm povídek. Osm různých lidí. Osm různých nahlédnutí do jejich životů.
V knize byly jak silné příběhy,tak i ty slabší, přesto ve mně po dočtení zůstal příjemný pocit,a tak si myslím, že si autor zaslouží 4 hvězdičky.
Některé povídky byli lepší, jiné horší, ale všechny povídky pokud si je dostatečně necháte projít hlavou, tak na vás dýchne super příběh.
Milá a příjemná kniha. Některé příběhy se zdají být na první pohled slabší, ale když si je člověk nechá dostatečně projít hlavou...
Noooo ... kniha ani nenadchne, ani neublíží. Pro mne tak nějak neutrální. Některé povídky jsem zhltla jako malinu, některé jsem nemohla přelouskat. Ale každý si po přečtení udělá obrázek sám.
Krásné povídky od mého milovaného autora. Lyrické, pravdivé příběhy. Ráda se k nim opět vrátím.
Nebyla jsem příliš spokojená. Od autora jsem čekala daleko více, vzhledem k románu Jsou světla, která nevidíme.. Některé povídky mě sice zaujaly, ale rozhodně jich bylo méně než těch, které nezaujaly. Děj příběhů se pomalu táhl, konce byly poněkud zvláštní, jakoby ani sám autor nevěděl, jak má skončit. Proto jsem byla ráda, když už jsem skončila já s knihou! :-D
Zvláštní kniha, rozhodně ji nikdy nebudu číst podruhé. Příběhy plné nicoty a zmaru. Přečtete jeden příběh, řeknete si - tak snad ten další bude lepší... - a nebude. Je to prostě nuda, příběhy o ničem, a přestože další Dorerrovy knihy mám ráda, tato se nepovedla. A nebudu říkat, že ano, jen abych byla za sečtělou...
V pořadí 3. kniha, kterou od autora čtu. Jeho povídky se čtou skoro samy. Každá je jedinečná a přitom mají něco společného - moře. Vážně příjemné a oddechové čtení.
Docela mě mrzí, že někteří lidé nedokáží ocenit tyto příběhy a celkově tuto knihu. Tahle kniha je pro lidi, kteří se v tom dokáží najít a kteří mají jiné myšlení a pohled na svět. Příběhy mají své osobní kouzlo, které je určeno jen pro některé. Nevím jak to popsat, každopádně kniha není určena pro "běžné" lidi. Tím samozřejmě nechci nikoho urážet, je to jen můj osobní názor.
Jako ty vole nevim. Povídka Lovcova žena ze mě úplně super, ale Sběratel mušlí podle, který se vlastně jmenuje celá knížka, to byl dost průser. Většina povídek má takovej ten melancholickej nádech, a to je přesně ten typ atmošky, co mi leze krkem. Asi jako nedoporučuju, je to celý takový zvláštně divný...
Nádherná kniha plná povídek, každá je jako ze sna. Neskutečně poetické příběhy. Jejich děj plyne jak pomalé letní odpoledne. Každá povídka je z jiného prostředí, ale všechny jsou jakoby důvěrně známé. Čtete a současně tam jste. Pro ty, kdo milují knihy, protože je těší číst a nepotřebují ždímat z textu velké děje nebo doslovnost, je to poklad. Nechybí melancholie, neuchopitelnost divokých lidských duší... Zkuste si představit, že celý váš svět je moře, vy a váš muškařský prut,"skutečný svět" zůstal někde v dáli a vy jen žijete tou chvílí, vítr věje, v uších zní hudba, možná blues, a ryba právě zabrala... O těch chvílích je Sběratel mušlí.
Štítky knihy
Afrika povídky voda člověk a příroda Tanzanie velryby Pacifický severozápad Montana
Část díla
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Ráda čtu knihy od tohoto spisovatele, ale tuto knížku jsem měla chuť zavřít a odložit. Asi jsem se nacházela ve špatném rozpoložení, že se mi povídky nelíbily.mozna tím tématem mi to nebylo tak blízké,přeci jenom se tam dost objevovalo muškaření..dvě hvězdičky dávám za větné skladby a za popis fascinující přírody.