Sbohem, armádo!
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421065/bmid_sbohem-armado-0vh-421065.jpg
4
1232
1232
Román čerpající z dramatu první světové války napsal autor v roku 1929 na základě vlastních zážitků z italské fronty. Osou mistrného vyprávění, odvíjejícího se na plasticky zachyceném pozadí otřesných válečných zážitků, je tragický milostný příběh amerického sanitního dobrovolníka a anglické ošetřovatelky z italské fronty a později ze Švýcarska. Hemingway zde vyslovil svou negaci války a svůj protiválečný protest.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1931 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
A Farewell to Arms, 1929
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Jako Američan s Italskými kořeny bojoval v Italské armádě zranil se, protože tomu šel naproti.
Zbouchnul sestřičku, která o něj jako zraněného pečovala.
Dezertoval, protože se to zrovna hodilo, sestřičku vzal s sebou na chvíli spokojeného života do Švícarska.
Celou dobu si od rodiny v Americe nechával posílat peníze na živobytí.
Když se mu narodilo mrtvé dítě a ta sestřička při porodu zemřela, jako by mávl rukou a hurá zpět do Ameriky.
Knížka fajn, ale ať hodí kamenem, kdo by to chtěl zažít na vlastní kůži ať už v té nebo té roli.
Začnu slovy Gertrudy Stein:
" Vy všichni mladí, kdo jste sloužili ve válce, jste ztracená generace".
Mluví o první světové válce, o spisovatelích, kteří v ní bojovali a s většími, či menšími následky měli problém se vrátit do běžného života.
Sám Hemingway byl těžce zraněn a zamiloval se do zdravotní sestry, která o něj pečovala.
Mladé dívky, které se naivně vrhaly do práce ve vojenských nemocnicích s představou,že budou otírat pot na čelech krásných vojáků neměly většinou žádné medicínské znalosti (nemluvě o anatomických). A najednou se ocitly uprostřed jatek!!! Jak se po takových hrůzných zážitcích dokázaly vrátit do rolí poslušných dcer a žen? Mohla bych se jim jen poklonit.
Vojáci se do těchto andělů zamilovávali ne pro hlubokomyslné myšlenky a rozhovory, ale proto, že to bylo to jediné krásné, co je vracelo do života.
Pro mě osobně je to nádherná kniha s autobiografickými prvky.
Kdybych v životě neslyšela jméno Hemingway nebo kdybych nic nezaslechla o tomto románu, myslela bych si při čtení, že je to naprosto průměrná kniha. Nudná. Takové plácání o jednom milostném příběhu.
Je to psáno dost specifickým stylem, ale na ten jsem si vcelku rychle zvykla. Neskutečně mě ale vytáčela Catherine. Ty její infantilní dialogy! Celou dobu jsem kvůli tomu čekala, až na ni vyjde najevo nějaká duševní nemoc. Ona byla příčinou, proč mi jejich vztah vadil, to, co se stalo v závěru, mi z pohledu hlavního hrdiny přišlo jako vysvobození, a to je špatně, protože Hemingway na druhou stranu dokázal to dramatično vykreslit.
Já to po dočtení beru tak, že mám splněno, už Sbohem, armádo znám a na Catherine bohužel nikdy nezapomenu.
Hrozně moc jsem se u toho trápila když jsem knihu četla na maturitu.. teď po 5 letech mi konečně došlo, jak je kniha krásná a krutá zároveň
Pokud trochu znáte tvorbu Hemingwaye, tak víte, že musíte číst mezi řádky. Z jedné strany je to super, protože se musíte k jádru věci propracovat sami a vše vám není naservírováno. Z druhé strany, toho Hemingway v příběhu schovává tolik, že je čtení jeho knih celkem dost náročné a tudíž za mě rozhodně ne odpočinkové. I přesto, že kniha je napsána velmi jednoduše.
V knize s autobiografickými prvky se autor věnuje zamilovanému vojákovi. Frederic bojuje v italské armádě, postupem času začne válku považovat za nesmyslnou, z které rozhodně obyčejní vojáci netěží. Během válečných hrůz se sblíží s ošetřovatelkou Catherine, do které se zamiluje. Musím říct, že ta mi sympatická nebyla, protože mi přišla opravdu velmi jednoduchá.
Příběh je to náročný, smutný a plný emocí. Taková ta klasika, která podle mě rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER) Hemingway nebyl nikdy můj oblíbenec, proto mě překvapilo, jak dobře se mi kniha na začátku četla. Strohý styl knihy mi přišel poměrně zajímavý, ovšem nechápu, proč dialogy byly tak vyloženě debilní. Občas se mi stalo, že jsem přečetla dvacet stránek a musela se vrátit zpět, protože jsem nebyla schopna vnímat obsah, což se mi obvykle neděje. Zřejmě dám v budoucnu autorovi ještě šanci, ale tato kniha mě celkově nebavila, možná až na část útěku do Švýcarska.
Hemingway uměřeným jazykem vzpomíná na svoji účast v první světové válce a doplňuje ji o tragický romantický příběh, který je chvílemi trochu zbytečně otravný.
Slova o smyslu války a své roli v ní by zřejmě obdobně napsal každý voják z jakéhokoliv konfliktu od doby Alexandra Velikého až po aktuální Ukrajinu či Sýrii.
Další z knih, která dokazuje, že lidé jsou všude a vždy pořád stejní.
Od knihy jsem měl velká očekávání, a tím pádem i nároky, každopádně tahle kniha by u mne neobstála ani s průměrně náročnými nároky.
Děj knihy je plytký, nenese žádnou hloubku. Hlavní postavy jsou, s prominutím, úplně blbé (co se jejich inteligenční úrovně týče) a nesympatické. Jejich dialogy jsou neuvěřitelně klišé a působí až uměle, nerealisticky.
Navzdory tragickému konci jsme po dočtení knihu bez emocí zavřel a šel dělat něco jiného. Za celou knihu jsem nedostal důvod napojit se a soucítit s postavami.
Jediná pasáž, která se mi líbila byl ústup a útěk z hor, to je opravdu dobře napsané.
Jinak nic, od velikána s fantastickým Starcem a mořem jsem čekal něco lepšího.
Pořád platí, že pokud protiválečný román, tak není nad Remarqua.
Kniha byla skvělá, dobře se četla. Nerada čtu velké romance, ale tady mi to nevadilo, vše ladilo a smutný konec se mi líbil.
Výborná kniha. Závěrečná stránky plné zklamání a chladu podtrhly dokonale tragédii celé knihy a milostného příběhu první světové války.
Zpočátku mi vadil autorův styl psaní, ale časem jsem si na něj zvykl. Ten příběh je zvláštně vystavěn - na pozadí probíhající světové války se odehrává zároveň neuvěřitelná romance hlavního hrdiny s ošetřovatelkou. Ta romantika chvílemi byla tak silná, že jsem začal očekávat nějaký pád, nějaké neštěstí - a vlastně v té válečné době se neštěstí odehrávala neustále. Možná právě v kontrastu s válečným běsněním bylo to štěstí zamilované dvojice tak velké a silné. Od románu jsem čekal něco jiného, než jsem nakonec dostal - ale zklamán nejsem. Je to můj první Hemingway a snad nebude poslední. 65%
(SPOILER)
Ani ne tak příběh o válce, jako spíš o lásce.
Čtení jsem docela dlouho oddalovala v obavách, že bude trochu nudné podobně, jako některá jiná Hemingwayova díla. To naštěstí nebyl ten případ. Čtení "odsejpalo" a stránky se rychle otáčely. Na celém příběhu mi ale dost vadila Catherine, konkrétně dialogy mezi Catherine a Frederickem. Často měla dost hloupé poznámky a mám trošku podezření, že se Hemingway snažil, aby byla zajímavá a čtenář možná za těmi jednoduchými slovy hledal víc, ale to se tak úplně nepovedlo. Působila na mě, jako primitivní koketka, což se na sestru opečovávající vojáky za První světové války rozhodně nehodilo. Kniha končí dost náhle a nečekaně a i přestože jsem věděla, jak to celé dopadne, nebyla jsem připravena. Frederic se musel cítit, jako po probuzení ze sna - konec války, ale s koncem války i konec jeho naleznutého štěstí. A možná to je vlastně cílem celého díla - uvědomit si, že v jednom momentě člověk něco získá i tam, kde by to nečekal, aby o to vzápětí přišel a mohl začít někde jinde, znovu...
já po tomto díle sáhl po dočtění Remarqova "Na západní frontě klid" a musím to odložit, tohle mi stylově ani obsahově vůbec nezaujalo a je mnohem víc lepších knih, tak nač ztrácet čas.
Kniha "Sbohem, armádo" se mi poměrně líbila, nicméně dle mého skromného názoru se nevyrovnala ani jiným dílům Hemingwaye, ale ani románům či novelám stejné, tedy protiválečné, tematiky Remarqua. Rozhodně tuto knihu nijak nezatracuji, ale Remarqua považuji za mistra protiválečných románů a románů z meziválečného období. Zkrátka mi asi více sedí styl zmíněného německého autora.
Jsem ostuda, ale od Hemingwaye jsem ještě nic nečetla, takže jsem v rámci ČV využila příležitosti, ale neměla jsem zrovna šťastnou ruku. Dokud se kniha věnuje válce a takovým věcem, je to vcelku dobré, ale bohužel, v okamžiku, kdy se na stránkách objeví Catherin, začíná nuda k nepřežití. Dialogy o ničem a furt dokola, poslední část jsem se nutila číst jen s velkými obtížemi, protože se tam lautr nic neděje.
Hned předtím jsem četla Oheň od Barbusse a ten mě přišel mnohem lepší.
Trochu jsem se u knihy trápila. Nebyla plynulá a příběh zcela nezajímavý. Mám ráda styl psaní pana Hemingwaye, proto jsem se snažila dočíst. S odstupem času hodnotím jako krásné dílo, ale nejslabší z těch, které jsem od tohoto spisovatele četla.
Dlouho jsem si chtěla knihu přečíst a až díky výzvě 2022 jsem se k ní dostala. A bylo to pro mě velké zklamání. Nemohla jsem se dočkat konce.
A když byly pasáže s rozhovorem s Catherine a jejich věčné "miláčku, rozkošný, holčička...", Lezlo mi to krkem.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) americká literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Román válečný a zároveň, nebo možná spíše, milostný. Silný příběh. Rozvíjí se sice zvolna, ale od místa, kdy italská policie při ústupu vojska střílí důstojníky a hlavní postava románu F. Henry se vzepře a rozhodne se pro útěk, děj se dá rychle do pohybu. Pak už není snadné knížku odložit. Láska mezi zdravotnickým důstojníkem a ošetřovatelkou končí bohužel tragicky.