Sbohem, armádo!
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421065/bmid_sbohem-armado-0vh-421065.jpg
4
1232
1232
Román čerpající z dramatu první světové války napsal autor v roku 1929 na základě vlastních zážitků z italské fronty. Osou mistrného vyprávění, odvíjejícího se na plasticky zachyceném pozadí otřesných válečných zážitků, je tragický milostný příběh amerického sanitního dobrovolníka a anglické ošetřovatelky z italské fronty a později ze Švýcarska. Hemingway zde vyslovil svou negaci války a svůj protiválečný protest.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1931 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
A Farewell to Arms, 1929
více info...
Přidat komentář
Je pravda, že příběh je psán spíše z povrchu, a lešení je tvořeno mnoha nezávaznými dialogy. Nicméně příběh odehrávající se ve válečného prostředí, z toho přeci jen nakonec dotváří velké sídlo/dílo.
Zajimava a ctiva kniha. Proste typicky autoruv styl - hodne dialogu, casto o nicem, ale nekdy i o necem.
Už jako malý (10 let) jsem přečetl Na západní frontě klid. Později jsem hledal podobně silnou knihu a tak jsme to vzal od Aldingtonova Zemřel hrdina, přes Tichý Don a Petra a Lucii až k tomuto celkem oceňovanému dílu a musím konstatovat, že stejně jako u ostatních autorových knih jsem byl poněkud rozčarován. Dobrá kniha je ta, která vám svým příběhem něco řekne, která u vás vyvolá nějaké pocity (dneska se říká emoce) a která vás nutí přemýšlet. A když knihu dočtete, máte takový dvojaký pocit - je vám líto, že je konec, že jste dočetli, máte plnou hlavu dojmů, ale už se nějak tak podvědomě těšíte, až po knize sáhnete znovu. To tady ale nebylo. Spíš mně z příběhu amerického dobrovolníka vyplynulo přesně to, co píše o Hemingwayovi Robert Ruark v Medojedkách, kde ústy svého hlavního hrdiny Aleca Barra poukazuje na povrchnost a pozérství autora, které se promítá do jeho nekriticky oslavovaného díla. Sbohem armádo jsem četl před dávnými a dávnými lety, a teď to tady uvádím proto, že Medojedky jsem od té doby přečetl již mnohokrát a tuhle skutečnost, vztahující se k předmětnému románu jsem si vybavil právě nyní...
pro mě zklamání, nebyla jsem schopna dočíst, styl psaní mi nějakým způsobem vadil..
Jedna z mých nejoblíbenějších, je dojemná, lidská, upřímná; nedoporučuji číst těhotným neurotičkám
Líbí se mi realistický popis války, milostná zápletka. Chápu motivace hlavního hrdiny. Dialogy trochu váznou. Jinak doporučuji, knihu mám rád.
Tato kniha mě upoutala od samého začátku. Hemingwaye zde prakticky prožívá v jistých knižních scénách, převážně na frontě svoji vlastní autobiografii. Sice jsem byl trochu zklamavý, když Frederik zdrhnul a děj se stal o něco málo slabší, ale poté jsem si řekl: ,,Vždyť se to jmenuje Sbohem, armádo."
*OBSAHUJE SPOILERY*
Začátek mě zaujal a vtáhl do děje. Každopádně se musím přiznat, že od té doby, co hlavní hrdina utekl - a vyhl se tak válce, jsem doufala v kapitolu, kdy se tam vrátí. Nebo kdy aspoň pro něj někdo přijde, zjistí se, že se jí vyhýbá,...cokoliv! Místo toho následovaly jen nic neříkající dialogy s jeho milou a nekonečné popisování toho, jak se jim žije a co si zrovna dávají ke svačině.
Pro mě tedy jel děj kvalitně z kopce. Je to škoda.
Příběh lásky mezi raněným americkým vojákem a mladou anglickou sestrou. Kniha se odehrává během 1. světové války. Závěr knihy byl smutný, neočekával jsem takový konec. Kniha se mi líbila.
Spolu s Komu zvoní hrana asi moje nejoblíbenější kniha od tohoto autora. Styl jakým je napsaná člověka úplně vtáhne do děje. Zobrazuje historická fakta tak jak byla v celé jejich surovosti bez příkras, pan Hemingway byl a vždy bude jedním z nejlepších autorů.
Frederic Henry
slečna Catherine Barkleyová
Helena Fergusonová
Rinaldi
Gordini, Passini, Manero, Guvuzzi
Jednoduchý Hemingwayův styl. První světová válka v Evropě a v ní dobrovolník ze Spojených Států. Hrůzy války i příběh muže, který během těchto hrůz našel jiné hodnoty než dobrodružství. Klasika světové literatury.
Knížka mě vůbec nezaujala. Už si přesně nepamatuji, proč, ale vím, že jsem ji nedočetla.
Další knížka z povinné četby - je tu popsána fronta z pohledu vojáků a milostný příběh za války, který doplňuje atmosféru a vtahuje do děje. Příběh mě oslovil a neodtrhla jsem se až do konce.
Z této knihy jsem byla upřímně hodně zklamaná. Musím říct, že dialogy mezi Catherine a hlavním hrdinou jsou vyloženě stupidní - a to je slabé slovo (opravdu se mi nechce věřit, že dospělí lidé spolu takhle v té době komunikovali). Opravdu nevím, z jakého důvodu je tahle kniha tolik oceňovaná (a povinnou četbou).
Zezačátku méně čtivá, ale konec vše nahrazuje. Jsou tu spíše negativní komentáře - nechápu, co chcete víc. Je tu popsána fronta z pohledu vojáků, následný ústup a milostný příběh za války, který doplňuje atmosféru. Někdo píše, že je konec zdlouhavý, já jsem se třeba nemohla odrthnout - je to věc názoru. Kdo je na pochybách, ať do ní jde - sám uvidí, jestli ho to chytne. Toto je moje první knížka z válečného prostředí a určitě ne poslední.
U mě dobrý. Líbí se mi ten minimalistický styl. Mám rád knihy z válečného prostředí. Skvělé jr, že tam autor nechává některá slova v italštině nebo francouštině. Dodáva to autenticitu.
Akorat ta pasaz tesne pred zaverecnym dejem je dost nudna. Takovy neustaly cekani a nuda. Ale tak to mohlo byt i ve skutecnosti pro hlavniho hrdinu.
Klasikou je to nazýváno oprávněně. Nemůžu říct, že bych si Hemingwaye zamilovala, ale tato autobiografie je střípkem jeho duše. Toho, co sám zažil a toho, čeho my - moje generace - byla ušetřena. Určité výhrady k tomu můžu mít, ale těžko je můžu ventilovat, když nevím, o čem mluvím. Sbohem, armádo má v sobě něco pozitivního, i když děj knihy tomu vůbec nenasvědčuje.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) americká literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Na této knize je zvláštní to, že se hlavní hrdina "motal" kolem zásadních situací své doby, ale ze všeho je cítit ta marnost bytí, to zrnko písku v písečné duně a to se mi líbí. Být ve válce neznamená jen válčit a nachomýtat se u všeho co se kde stane, člověk prostě žije svůj život i přes ty hrůzy o kterých kolikrát jen čte a snaží se žít a přežít. Je vidět, jakou sílu má láska, jak umí osvobozovat a posouvat lidi jinam. Je vidět, že i armádě jde dát sbohem a prchnout a nechat vše za sebou a být šťastný, ale jedné věci člověk stejně neuteče i kdyby se schoval nevím kam a dožene ho a o to víc to potom bolí ...