Sbohem, armádo!
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421065/bmid_sbohem-armado-0vh-421065.jpg
4
1232
1232
Román čerpající z dramatu první světové války napsal autor v roku 1929 na základě vlastních zážitků z italské fronty. Osou mistrného vyprávění, odvíjejícího se na plasticky zachyceném pozadí otřesných válečných zážitků, je tragický milostný příběh amerického sanitního dobrovolníka a anglické ošetřovatelky z italské fronty a později ze Švýcarska. Hemingway zde vyslovil svou negaci války a svůj protiválečný protest.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1931 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
A Farewell to Arms, 1929
více info...
Přidat komentář
Před mnoha lety mi profesorka češtiny půjčila sbírku Hemingwayových povídek se slovy "to by se ti mohlo líbit". A mě se to líbilo. Od té doby jsem zapomněl nejen název knihy, ale i obsah většiny těch krátkých příběhů, ale to hlavní, co zůstalo, byly pocity, které na mě při čtení vanuly - ať už útržkovité dialogy jenom lehkce naznačující dramatické vztahy postav, nebo sugestivní popisy krajiny, vůní a chutí... Proto jsem se po letech rád k Hemingwayovi vrátil právě knihou Sbohem armádo. Bohužel tentokrát se podobné pocity nekonaly (rozdílu věku to nepřisuzuji! :) To, že válka je chaotická, že je nesmyslná a krutá k osudům, je z knihy jasné hned. Styl vyprávění vnímám stejně. Ale nějak mě minula ta zásadní věc - nepochopení, proč hlavní dívčí role vzplanula láskou tak silnou, že pro ni obětovala vše. Vzplanula jí už na straně třicet a mě byla nesympatická asi tak od strany třicet jedna. A jakkoliv byl konec tragický, posledních několik desítek stránek k němu spěje natolik jasně, že už jsem na něj čekal jako na vykoupení. Ale možná právě tenhle prožitek chtěl Hamingway v těch, kdo žádnou válku nezažili, vyvolat. Každopádně v mé knihovničce hodnotím čtyřmi hvězdami z pěti a možná tomu dám zase pár let odstup.
Částečně jsem se bavila, částečně se mi dialogy zdály trošku nepřirozené, ale hlavně mne fascinovalo množství alkoholu, které se tam vypilo. Ale jo, není to špatné.
Knížka se mi moc líbila, a dokonce mě i pobavila - část, kdy se hlavní hrdina poprvé políbí s hlavní hrdinkou a ona mu hned řekne, že ho moc miluje...celkem rychlý :), ale knížka je super, od něj se mi líbila nejvíc...
Hamingway byl tak trochu psychopat na detaily. Třeba cestu autem z jedné vesnice do druhé popsal tak, jako bych tam seděl s ním a prožíval to taky. Blátivá cesta, kaluže zasypané štěrkem, po pravé straně tekla řeka, po levé byly skály, v dálce se vynořovaly siluety hor, za další zatáčkou byla cesta lemovaná kukuřičnými poli. Takhle to vážně popisoval, a dovedl to i na docela dost stránek. Ale chybou je to, že to začalo být pak strašně nudný, třeba když popisoval ústup a válku, tak strašně do detailu, skoro se to nedalo číst. První část naprosto nudná, začala mě bavit až tak druhá, přičemž ve třetí byl italský ústup, který nebyl tak nudný jako první část ale zase nebyl tak zábavný jako část druhá. Byl jsem rád, když už bylo po ústupu. Moc jsem také nepochopil, kde hlavní hrdina knížky bral tolik peněz, že pořád utrácel za druhý hotely a za jídlo a za pití a za cesty a já nevím ještě za co, jako by nosil po kapsách miliardy. Ale nebylo to úplně špatné napsané a místy to bylo zábavné. Zdá se, že v době, kdy lidi neměli internety a televize a mobily, ale jenom knížky, měli prostě menší nároky na literární umění, takže snad v jejich méně uspěchané době by ta detailnost nikomu nevadila. Ještě bych měl výhradu k rozhovorům, místy mi přišly nepřirozené, lidi by si takhle ve skutečnosti snad nepovídali… Kdyby to dnes vyšlo jako novinka, zřejmě by se to na dívali mnohem více kriticky.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) americká literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Tuhle knížku mám moc ráda :)