Sedm zákonů
Miroslav Bárta
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537894/bmid_sedm-zakonu-663772bc67684.jpg
4
219
219
Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne. Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, zetabyte informací, rozpor mezi nashromážděnými poznatky a skutečným poznáním, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí, epidemie a mnohé jiné. Audiokniha Sedm zákonů nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace. I my. Bibliografii a poznámky najdete v tištěné knize nebo e-knize. Autor: Miroslav Bárta Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr. (1969) Egyptolog a archeolog, dlouholetý ředitel Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vede české výzkumy v Egyptě a Súdánu, těžiště jeho archeologické činnosti spočívá ve výzkumu lokality stavitelů pyramid v Abúsíru nedaleko Káhiry. Kromě egyptologie se dlouhodobě zabývá multidisciplinárním studiem fenoménu kolapsů, vzestupy a pády komplexních civilizací. Je nositelem mnoha prestižních mezinárodních cen za svou činnost ve vědě (Alexander von Humboldt, Fulbrightovo stipendium, cena nadace Michela Schiff Giorgini), v letech 2003 a 2004 vyučoval na americké University of Pennsylvania, v roce 2014 mu byla na American University v Káhiře udělena tzv. Simpsonova profesura. Působil také na mnoha univerzitách v západní Evropě i v zámoří. Výsledkem jeho práce je řada publikací. V roce 2019 mu bylo uděleno nejvyšší vědecké ocenění v České republice – Česká hlava. Interpret: Pavel Hromádka Pavel Hromádka se narodil roku 1969 v Pardubicích. V letech 1988–1992 studoval na JAMU. Působil v Městském divadle Zlín, Studiu Hořící žirafy Olomouc, Severomoravském divadle Šumperk, Divadle Hromadná procházka Prostějov a brněnském BuranTeatru. Od roku 2000 je členem souboru Slováckého divadla Uherské Hradiště. V roce 2018 byl v širší nominaci na Cenu Thálie. Je držitelem cen Slovácký Oskar a Největší z pierotů. Jeho hlas je možné slyšet v některých dramatických útvarech a četbách na Českém rozhlasu i na internetovém Rádiu 7. Copyright: Nahrávka vznikla podle knihy Miroslava Bárty Sedm zákonů vydané Nakladatelstvím JOTA v roce 2021. Copyright © Miroslav Bárta, 2021. Audiokniha © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2021. Čte Pavel Hromádka. Hudba, režie, střih a mastering Michal Kurfürst. Design obálky ©Veronika Cágová. Vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o., v roce 2021.... celý text
Literatura česká Literatura naučná Historie
Vydáno:
2021
,
Jota
Interpreti: Pavel Hromádka
více info...
Přidat komentář
Kniha, o které se toho dost napovídalo a její PR bylo velké. Přesto, alespoň pro mě nepředstavovala čtení, které by mě nějak zásadně "posadilo na zadek". V mnoha ohledech zajímavé informace a souvislosti. Především text věnující se vikingskému Grónsku stojí za vyzdvihnutí. Místy trochu chaotické a ne moc ucelené s ohledem na celkovou myšlenku knihy.
Kniha je představením názorů autora a podepřením těchto názorů příklady z historie. Je to vybídnutí k zamyšlení, resp. k diskusi. Je to apel na převzetí zodpovědnosti za svůj život a za to co po vás zůstane. Rozhodně to není návod na život a opravdu se nás (jedince/civilizaci) autor nesnaží spasit :).
Bohužel nejhůř se čte prvních asi 50 stran, kdy autor vysvětluje proč knihu napsal. Toto je nejnudnější a nejméně informativní pasáž, kterou můžete hrdě přeskočit.
Přečteno kvůli čtenářské výzvě a nedokázala jsem se příliš soustředit. Celkově je to zajímavé téma, ale čekala jsem něco víc.
Veliké zklamání. K názorům pana Bárty mám určité výhrady, zvláště, když se vyjadřoval k uprchlické krizi v letech 2015/16. Nicméně jako egyptologa, proti němu nemohu říci jediného slova. Tato kniha je ovšem laciným pokusem napsat jakousi vše vysvětlující syntézu lidských dějin, jakou před nedávnem publikoval Yuval Noah Harari. Oba autoři se snažili propojit minulost se současností pomocí analýzy určitých socio-historických trendů (v podstatě se nám snaží vysvětlit, jak fungují dějiny), ovšem za cenu velikého zjednodušení dějinných procesů (např. Basileova reforma byzantského správního systému). Autor ani nevysvětlil, jak on sám definuje civilizaci, národ nebo kulturu (či kulturní skupiny), pročež motá dohromady Britské impérium, obyvatele Velikonočních ostrovů, starověké Egypťany nebo současné USA. Neustálé přeskakování z jednoho obecného příkladu na druhý nebo citování dlouhých pasáží z Wikipedie přičítám k dalším negativům knihy. V předposlední kapitole nám kupříkladu autor na poměrně dlouhém rozsahu popisuje myšlenku, že civilizace roste v závislosti na dostupnosti zdrojů, což je zcela známá skutečnost, kterou autor nesmyslně natahuje zdlouhavým popisem jednotlivých zdrojů energie. I zde rovněž autor spojuje minulost ze současností, aniž by zdůraznil roli globalizace současného světa.
Kniha se mi nečetla dobře a hvězdičku dávám pouze z důvodu, že některá uvedená fakta byla samo o sobě zajímavá, ovšem jako součást autorem vypracované mozaiky nefungují. Domnívám se, že autor napsal mnohem lepší knihy ze svého oboru. Podobné vše vysvětlující syntézy lidských dějin budou v následujících letech jistě velice zajímavé u širší veřejnosti, ale nemyslím si, že bychom k nim měli přistupovat jako k vědeckým analýzám, což ostatně autor sám v úvodu tvrdí.
zajímavé názory, myslím ale ,že to s námi nedopadne. protože míra naší solidarity je přímo neúměrná našemu (ne) pohodlí
Ač mám Bártovy texty ráda, tohle je zklamání. Vadilo mi chaotické uspořádání (proč v části pojednání o právním řádu přeskočí k bulváru?). Tváří se, že přináší hluboké myšlenky a přitom jde o banality. Subjektivní dojmy autora, žádné vědecké argumenty. Rozesmála mě věta autora: "Nechci nikomu podsouvat můj subjektivní dojem.." Kdyby to byla pravda, takhle kniha by vůbec nevznikla. A jeden další úryvek: .."tzv. tvůrci obecných názorů (opinion makers)... se bez bázně a hany vyjadřují mnohdy k věcem, o kterých nic moc neví." To bohužel sedí i na autora tohoto textu.
Pro pana Bártu mám slabost, rád poslechnu kdejaký rozhovor s jeho osobou, zejména na téma prolínání zániku starých a vzniku nových civilizací. Poskytuje náhled i na dění v součastnosti, možného kolapsu naší civilizace, který máme patrně (příhlédnemeli k existenci Bártových pravidel kolapsu civilizací) možnost zažívat na vlastní kůži.
Co se opravdu nepovedlo je tato publikace. Pan Bárta měl zřejmě pocit, že ji musí udělat co nejpřístupnější širšímu (rozuměj nevzdělanému, bez rozhledu) čtenářstvu. Proto se pasoval do role jakéhosi moudrého dědečka, který vysvětluje přihlouplým vesničánkům zákonitosti fungování společnosti, přičemž občas přihodí nějakou pohádku, aby udržel jejich pozornost nezvyklou podobných intelektuálních výkonů.
Jistě ho k tomu vedla chvályhodná snaha upozornit na alarmující situaci, ve které se nacházíme, být po svém způsobu nápomocný při hledání východisek. Bohužel, celek vyznívá spíše blbě a ona východiska působí spíše dojmem bezradnosti.
Dojmu nepřidává ani péče nakladatelství Jota, která by se měla opravdu zamyslet, co to znamená vydávat knihy, odpovídající grafické kvalitě roku 2022 nebo nesympatické patvary tohoto typu.
Můj komentář je příkrý, ale je ovlivněný očekáváním, které jsem od knihy měl a která vyšla naprázdno.
Ze začátku jsem si říkala , že k umývání nádobí dobrý , ale ne. Dříve než si přečtete knihu, přečtěte si životopis autora. Archeolog , Egyptolog, Docentura v Hamburku, Fulbrightovo stipendium, podepsal spolu s Drahošem výzvu vědců proti rasizmu a xenofobii, ale také petici proti cenzuře na internetu, (bez Drahoše) .... A děcko s Olgou Menzelovou. A pak se začtěte, máte li odvahu. Ta jedna hvězdička je za těch pár histrek z jeho práce. Ty byly v pohodě. Kniha je špatná především pro to, že za cíl by měla mí nastínit cestu , jak z toho úpadku , ve kterém jsme a budem. Ale sám autor svým dílem dokládá , že není řešení ale naopak symbol úpadku a jako elita selhává, i když věřím , že vědec je špičkový. Proč selhává? Dokladá to jeho kniha...
1) Nepřináší nic nového pouze povýšeneckou trapnou instantní filosofii " Pokud přes veškerou snahu nechápete tuto kapitolu, zahleďte se na nebe"
2) Není schopen překročit vlastní stín, a svoje názory si pouze potvrzuje nahodilými fakty. Není apolitický To že má rád USA je naprosto v pořádku, z jeho díla je však zřejmé koho volí , tedy min. koho nevolí a to je špatně.
3) Odporuje sám sobě: tvrdí , že se mýlí ti, kteří chtějí více řemeslníků a méně vědců, aby o stránku dál konstatoval , že úroveň vzdělání upadá. A ani se nezamyslí, jestli to něják nesouvisí.
4) Je nesystematický, a zaujatý , když z ničeho nic vykřikne , že vztah Ruska a Německa je toxický, aniž by se zabýval vztahem USA a odposlouchabyvší Merkelové.
5) Jeho dílko mnohdy působí jak výpisky z Wikipedie, a nudí, (Životopis Muska), popř jak deník našvaného důchodce v karanténě (Plivání na vládu a Kovid).
6) Nejde do hloubky, jen šup sem šup tam, a manipuluje. Vypráví příběh o Anglosaských gentlemanech na Titaniku, tak bohatých, že si mohli koupit místo ve člunu, ale oni pouze pomohli nastoupit ženám a pak si dali doutník, čímž podle něj potvrzují , že jsou elita, a v zápětí cituje Havla. Aniž by vzpomněl, že ten si nechal uříznout kus střeva v Rakousku, a ne ve Vojenské nemocnici.
7) Čtenáře m za idiota, čehož je důkazem poslední kapitola a rady jak žít, které ovšem každý 1000 x slyšel.
Co závěrem? Bárta zde komplet selhává, jako spisovatel, protože nudí, jako vědec, protože jeho přístup není vědcký, a nepřináší nic nového . Jako Elita, protože neinspiruje , nespojuje, ale manipuluje a podsouvá. Tudíž není elita ale právě naopak symbol úpadku.
Knížka mně velmi zklamala, dle názvu i obalu jsem čekal čtení o starých civilizacích. Místo toho šlo o jakýsi soubor autorových esejí, které byly každý pes jiná ves. Další publikace od pana Bárty číst nebudu, mohlo by se stát, že název bude slibovat cosi o egyptských pyramidách a obsah bude pojednávat o chovu Tuleňů v podmínkách rovníkové Afriky.
poslouchal jsem jako audioknihu, myšlenkově skvělé leč náročné na udržení pozornosti, rozhodně ovšem stojí za poslech či přečtení
V knize se protnulo několik zajímavých názorů a témat k zamyšlení. Autor krásně popisuje vývoj světa a společnosti a I osobností, které měli velký vliv na dění tohoto světa. Nejvíce mě zaujaly části týkajícich se ekologie a způsoby, jakým tuto planetu "spotřebováváme" ale jinak to byl moc všeho možného a jsem si jistá že v knize může každý nalézt své
Z knihy mám poněkud rozporuplné pocity. S popisem historických 'dějotvorných' prvků naprosto souhlasím. Je také jasné, že z historie je potřeba si brát právě to ponaučení pro lepší pochopení současných dějů. Právě v tom se ale s autorem nejsem schopen zcela ztotožnit. Vadí mi - podle mého názoru tendenční - adorace Spojených států. Jeden příklad za všechny - nepotismus v současné vrcholné politice autor dokumentuje na poměrně méně významných politicích EU namísto toho nejokatějšího co vnímá celý svět, tedy rozparcelování americké vrcholné politiky rodinnými klany oligarchů nebo lidí na oligarchy napojenými. Ať už se budeme bavit o klanech Rooseveltů, Kennedyů nebo z poslední doby o rodině Bushů či Clintonů.
Celkově tak na tři hvězdy; s ohledem na předchozí publikace k danému tématu ale dávám čtyři.
Podle obálky a názvu knihy jsem čekal hluboký vhled do principů vzniku a pádů civilizací. To se splnilo ale jen částečně. I přes zajímavá fakta a postřehy kniha postrádá patřičnou hloubku a skáče od tématu k tématu. Také jsem nepochopil, proč je tak podrobně popisována např. historie elektromobilů nebo vývoj koronavirové situace v ČR.
I když jsem měl větší očekávání, knihu doporučuji k přečtení jako další střípek k lepšímu pochopení stavu dnešní společnosti a světa.
Čekal jsem více "historie", každopádně i tak kniha přináší spoustu zajímavých střípků, které nemusí být tak známé. Často jsem se při čtení přistihl s pocitem, že by se mohlo jít do většího detailu a rozebrat věci podrobněji. Naštěstí kniha obsahuje odkazy na jiné autory a další literaturu, což zvídavý čtenář ocení. Když se v knize objevila kapitola o covidu, nejprve mi to přišlo jako zbytečné tahání pěny dní do knihy, která je přeci jen o delších časových řadách. Během čtení jsem ale změnil názor. Jsou to sice jen dva roky, ale já už málem zapomněl čeho všecho jsme byly svědky. Jsem rád, že to v té knize je a že to tam i zůstane pro čtenáře, kteří si to budou číst v budoucnosti. Třeba to ocení.
Stručně řečeno zklamání. Jak už tu několikrát zaznělo, název knihy je zavádějící. Namísto hypotéz, smršti zasvěcených vědeckých argumentů a mnoha historických příkladů a analogií jsou jednotlivé kapitoly spíše zamyšleními, reflexemi současné západní společnosti prokládané příležitostnými historickými flashbacky a bohužel množstvím banalit (jako třeba zvýrazněná hluboká myšlenka na str. 85: „Vzestup a pád jsou totiž stranami téže mince, bez vzestupu není pádu a naopak.“). Jako v částečně poučeném laikovi ve mně kniha vyvolala poznání, že sdílím s autorem velkou většinu názorů na současný vývoj. Nicméně jsem spíše očekával, že si počtu o tom, jak různé „civilizace vznikají, dosahují vrcholu a zanikají“.
Poukazování na zjevně nedobrý stav našeho světa, který stojí před kolapsem. Na vybraných sedmi zákonech alespoň částečně vysvětluje, proč tomu tak je a opakovaně zdůrazňuje roli společenských elit. Z vědeckého pozorování dlouhé historie zřejmě vyplývá smutné poznání, že osud neelitní většiny určují jen ti nahoře. Jakoby obyčejní lidé byli jen jejich bezmocným nevědomým substrátem, na kterém nezáleží. Ujišťování, že kolaps neznamená konec nestačí. Raději bych viděl důrazný apel na selský rozum a povinnost každého jednotlivce samostatně myslet a osobně přispět k tomu, aby tanec na palubě děravého šífu přestal.
Moje první setkání s autorem a po přečtení mám dost smíšené pocity. Kniha je doslova "natřískaná" zajímavými informacemi, ale autor tak moc skáče v čase i v geografii, že jsem po chvíli ztrácel nit a měl jsem dojem, že pan Bárta se nechal unést a zapisuje řady volných asociací. Možná jsou knihy tohoto autora určeny výhradně pro akademické pracovníky a "prostý čtenář" v té zdánlivé džungli souvislostí velmi snadno zabloudí. Vzhledem k tomu, že autor v úvodu napsal, že tuto knihu se pokusil pojmout více srozumitelně pro laiky, asi nemá smysl, abych zkoušel jeho další tituly. Klobouk dolů před těmi, kdo chápou všechny konotace a vazby.
„Místo inspirace a posunování dopředu jsme společností opresí a mandatorních úkonů, kdy již nic moc nebudujeme a neposouváme, ale jen se účastníme údržby systému, který dává stále méně a méně smysl.“
„Mizí lidé s unikátními názory …“
Další, tentokrát původní český, přírůstek do fondu „kolapsové“ literatury posledních let. Nutno podotknout, že na jednu stranu nijak originální, neboť autor zčásti přebírá závěry dřívějších prací, zejména nepřekonatelného Josepha Taintera (zákon klesajících výnosů), ale třeba též Jareda Diamonda (kapitoly o kolapsech vikingské kolonie v Grónsku nebo kapitola o Aboriginské Austrálii). Na druhou stranu pro českého čtenáře takto možná v přístupnější formě, připočteme-li fakt, že pan Bárta je tu vnímán jako vědecká celebrita, a pokud to ke knize přitáhne větší zájem, pokud to osloví běžného čtenáře, je to vlastně jen dobře. A možná to onoho běžného čtenáře následně nasměruje k dalším, podrobnějším a kvalitnějším pracím, viz zmíněný Tainter a jeho dodnes nepřekonané "Kolapsy složitých společností", popřípadě dnes již trochu překonaný Diamond, který má i přesto stále co nabídnout – minimálně osvěžující originální pohled na dějiny světa.
V první řadě bych poupravil mediální prezentaci knihy. Nejedná se ani tak o nějaké rigorózně popsané zákony, doložené výzkumy, recenzované a kriticky zhodnocené závěry a pozorování, ale spíš esejisticky pojaté texty, názory na aktuální dění a osobní povzdechy, s trochou toho, nepochybně zajímavého, historického kontextu. Jeho pozorování a vývody jsou však zcela na místě a až na několik detailů a názorů na bývalého amerického prezidenta Trumpa, fenomény typu Cambridge Analytica, Brexit a nějací pochybní manipulátoři využívajících sociální sítě k ovlivňování celých davů jsem při čtení souhlasně přikyvoval, doslova nadšený z faktu, že i tato kapacita světového formátu má na vývoj západní civilizace podobný názor jako já, naprostý laik.
Ve svých sedmi zákonech – esejích – autor popisuje různé kulturně společenské a environmentální jevy, na historických příkladech a událostech pak ukazuje jejich dopad na pokročilou civilizaci – v zásadě přispívají ke kolapsu a rozpadu. Kritizuje snižující se efektivitu inovací. Kritizuje tragédii dnešní doby, tedy nutnost inovace financovat pomocí dotací. Kritizuje dnešní západní kult ublíženosti, kulturu čirého pokrytectví a absenci jakýchkoliv sdílených hodnot. Nelze nezmínit poznámku o teorii civilizačních cyklů Petera Turchina. Oprávněně kritizuje Česko za např. vnímání korupce nebo délku stavebního řízení. Téměř vtipně pak s odstupem času působí popis průběhu prvních měsíců pandemie Covid-19 u nás a neschopnost elit situaci jakkoliv zvládat – tohle si zaslouží připomenout. Potěší trefné poznámky ohledně naprosté ztráty legitimity elit téměř všude v západním světě, odpojení od běžné populace, nulová shoda s tím, kam chce směřovat běžný člověk s běžnými životními starostmi, versus kam směřuje elita. Ne, opravdu nikdo nechce do utopického ráje. Elity vnímá jako zbytečné administrátory spravující sestup a úpadek. Obšírně se věnuje postupnému rozpadu společenské smlouvy, totální ztráty důvěry ve schopnosti politických elit zvládat krize, což je něco co dnes již jistě vnímáme všichni. Oprávněně kritizuje korporátní fašismus, kdy nevolení představitelé korporací jakoby organicky určují kurz směřování světa, hodnot a západní morálky. V této souvislosti je pak zcela na místě kritika konformismu, absence různých názorů, konformita vynucovaná sociálními sítěmi a právě nadnárodními, nikým nevolenými, korporacemi.
Ano, kritika papalášství a arogance moci je oprávněná a zcela na místě, s mnohými názory s autorem bezezbytku souhlasím, pohled na vyprázdněnou Evropu, hloupé „elity“, arogantní politiky, je tristní a ubohý, jenže tohle do knihy nepatří, nebo ano, ale pak měla být prezentována zcela jinak, totiž jako esej o stavu světa, ne jako teorie vzniku a zániků říší a civilizací.
Kapitola o energii je pak nesmírně zajímavou sbírkou faktů o současném světě, zejména o energetické náročnosti běžných věcí, nebo o úspěších / neúspěších vypořádání se s odpadem formou recyklace. Doporučuji věnovat důkladnou pozornost pojmu EROI a souvislostem.
Kniha není v zásadě špatná, jen jsem čekal trochu něco jiného. Obsahuje množství osobních poznámek a povzdechů, možná až příliš sentimentálních, nad komercializací a bulvarizací moderní doby. Skoro jako když stařec mudruje nad mizérií světa. To mi do knihy vůbec nesedlo. Je to vlastně první kniha, kterou od p. Bárty čtu, a přiznávám, od vědce jeho renomé jsem čekal trochu víc. Kniha je hodně populárně naučná, náročnějšího čtenáře neuspokojí, autor dává průchod svému rozhořčení nad stavem světa, elit, Česka – do podobné knihy to nepatří. Nečekal jsem názorovou esej, čekal jsem rigorózní práci na téma vzestupu a úpadku civilizací. Váhám mezi 3 a 4 hvězdami, nakonec dávám 4, reálně 3,5, špatné to není, pro čtenáře neznalého tématu je to vlastně docela dobré, poslouží jako solidní rozcestník k dalšímu studiu.
Je příznačné, že tato kniha vychází v době, kdy snad již nikdo soudný nepochybuje o tom, že západní civilizace se nenachází zrovna v nejlepší formě. Právě naopak, je zřejmé, že se nachází na znatelně sestupné trajektorii. Enormní náklady na udržení civilizační složitosti již zcela jasně překonávají výhody ze složitosti plynoucí. Čím více lidí o tom bude přemýšlet, tím lépe.
Štítky knihy
civilizace dějiny civilizace kolaps civilizace
Hned v úvodu je autorem na rovinu přiznáno, že kniha vznikla vlastně jako zápis opakovaných posezení u piva v hospodě, což pokládám za férový úvod, který do značné míry vystihuje celou knihu. V tomto žánru (tedy ve smyslu "chlapi, já jsem nedávno četl tohle a tohle" a "kluci, loni jsem se byl podívat tam a tam") se jedná o zajímavý soubor pozoruhodných informací, z nichž řada má jistě potenciál na hlubší vysvětlení, resp. zasloužila by si hlubší rozbor a vysvětlení. Nic takového ovšem od této knížky očekávat nelze, protože to jsou zápisky hospodských diskuzí, nikoli pohromadě držící text, který se chce smysluplně dostat od A k B. Přiznám se ovšem, že má očekávání (vyvolané mimo jiné anotací knihy) byla výrazně vyšší. Kniha jako celek nedrží pohromadě, text nesouvisle skáče od jednoho tématu k druhému, nelze v něm najít jakoukoli jednotící či odněkud někam mířící linii a rozdělení kapitol je v podstatě zcela náhodné a nemá hlubší význam. Prostě jako když se několik (inteligentních, sečtělých a zcestovalých) kamarádů sejde v hospodě "na jedno" a povídají si, co je u nich nového, co v poslední době zažili a co je zaujalo. To rozhodně není málo, ale zároveň to zkrátka nenaplňuje očekávání, která čtenář oprávněně na knihu klade.