Sekáč
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532558/bmid_sekac-65d4ecf7da908.jpg
5
1674
1674
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 11. díl >
Kritický nárůst životní energie způsobuje na Zeměploše zmatek. Vzduchem létá haraburdí, nadávky se zhmotňují do podoby zmutovaných komárů, blábolící mágové čelí invazi nákupních vozíků – a staří ne a ne umřít, ani když jim ostatní „pomůžou“ a zakopou je pár sáhů pod zem. Rodí se odbory nemrtvých a ožívají i kopky hnoje... Kam se poděl Smrť? Neodešel, jak si mnozí mysleli... dostal padáka! Tou dobou se kdesi na venkově zjeví cizinec v sedle ušlechtilého bílého koně a nabroušená kosa ho poslouchá snad na slovo. Inu, na farmě slečny Zahořalé se při žních hodí každý pomocník, a tak se sekáč pouští do práce, i když někdy tak trochu po svém...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Reaper Man, 1991
Interpreti: Jan Vondráček
více info...
Přidat komentář
4*/5*
Před dvěma lety jsem knihu nedočetla a nyní se k ní vrátila. Dobře jsem udělala, protože mi konečně sedla do nálady a jsem víceméně spokojená.
Velmi mě bavila linka s mágy, Smrť je taky úžasná postava, která je velice sociálně nezdatná, ale prostě přiroste k srdci :)
Konec byl pro mě hořkosladký a svým způsobem smutný. Dodal světu svoji rovnováhu a hezky podtrhl atmosféru celé knihy.
Sekáč nebude můj nejoblíbenější díl, ale za přečtení rozhodně stojí. Doporučuji milovníkům Zeměplochy a čtenářům fantasy, kteří se chtějí pobavit :)
Tohle byla určitě jedna z mých nejoblíbenějších Zeměplošských kapitol. Mort byl takový rozjezd a hlavně test konceptu, jestli se Terry dokáže se Smrťem vypsat na celou knihu, Sekáč už je skutečně ten silný příběh co by jste čekali. Rozhodně bych to ale nedoporučil jako jednu z úvodních knih, je mnohem lepší, když máte nějaký předchozí kontext k postavám co se zde objevují. Zejména mágové, Poslední Kontiment byla jedna z nejvtipnějších knih speciálně kvůli nim, takže jsem rád, že zase jednou hrají velkou roli. Za co budu Terrymu aplaudovat navždy je způsob, jakým ze Smrtě dělá reálný charakter, a přitom je stále primárně koncept. Skvělý příběh a perfektní humor.
Skvělé :) vrátil se nám Smrť a to je vždy záruka skvělého čtení. Opět velmi vtipný díl, ale určitě spoustu momentů k vážnému zamyšlení. Já jsem opět zvolila audioknihu, tentokrát načtenou panem Vondráčkem (trošku úsměvné když ho každý den slyším v MHD) a musím říct, že naprostá bomba.
Díly o mázích nikdy nebyly mým šálkem kávy. Ovšem cokoliv kolem Smrtě, jó, to je jiná kávová sedlina. Možná proto jsem ve finále rozčarován - až zklamán - ,že druhá Smrťova sólovka je ředěna děním v Ankhu. Pokud se Pratchett soustředí na dění kolem Vilíka a slečny Zahořalé, je to na plnou palbu. To by u toho nesměl být 2.5* zmatek z Neviditelné univerzity. Krleš!
Sekáč je druhá kniha věnovaná Smrťovi. Kromě Smrťovi zkušenosti se životem jsou tu i mágové a paní Bochánková. Pochopíte nápis na poštovním úřadě (33. díl zaslaná pošta) o její osobě. Spolek Rega Půlbotky byl také vtipný. Všichni ti nelidi se svými osobními potížemi. I když jste bubák nebo upír stále máte jisté „běžné“ starosti. Například s penězi. Být skutečným upírem v Ankh-Morporku je finančně náročné. U knihy se pobavíte i zamyslíte. Sérii si opakuji po kouskách podruhé a s odstupem času vnímám i jiný rozměr schovaný pod humorem. Ale lze knihu číst i jen pro zábavu.
Nie som veľká čitateľka Pratchetta, je to len moja tretia kniha zo sveta Zemeplochy, takže nebudem moc súdiť. Sú tu dve linky, z ktorých jedna mi nesadla vôbec, a tej druhej som sa nevedela nabažiť. Infantilná linka o mágoch a nákupných vozíkoch vs. hlboká a nádherná linka Smrťova. Možno by bolo naozaj lepšie urobiť z toho dva nezávislé príbehy, ako tu už bolo spomenuté niekoľko krát. Rozumiem tomu, čo tým chcel autor povedať, aj že to môže mať v príbehu svoje miesto, ale tá forma, tá forma mi vôbec nesadla. To je však môj problém, a pre Smrťovu linku až tak neľutujem času, ktorý som s touto knihou strávila.
Nemohu si pomoci, ale tato kniha ze Zeměplochy mě neoslovila ve čtrnácti a a ani ve čtyřiceti. Dočetl jsem ji se sebezaprenim i podruhe a bohužel nesdílím zdejší nadšení.
Výzva 2024 - kniha jejíž hlavní postava je milovníkem koček.
Tak jsem se po dlouhé době opět dostal k Pratchettovi a co si budeme povídat: Smrť je rozhodně moje nejoblíbenější zeměplošská postava. A když už si tady tak pročítám komentáře, tak mi to nedá, abych naprosto souhlasil s vlkodlaqem - také si občas ze čtečky vyfotím stránku, abych se k danému citátu (zamyšlení, chcete-li) opět vrátil, ale u Pratchetta to jednoduše nelze. Totiž: co citát, to perla. Ze Sekáče mám fotek tak padesát. Myšlenkek s hloubkou Mariánského příkopu nenásilně směřující čtenáře k zamyšlení se. Nad čímkoliv. Nad životem, nad Smrtí.
Děkuji sire Pratchette. Z celého srdce děkuji!
A také je samozřejmě třeba poděkovat panu Kantůrkovi za jeho překlad a hru s jazykem. Bez něj se obávám, že by byla Zeměplocha poloviční...
Nevím, čím to je, ke knihám, které mám doopravdy rád, se mi strašně těžce píší komentáře. Tuhle knížku miluju. Miloval jsem ji už když jsem ji před lety četl poprvé a miluji ji stále.
Pratchett patří k nejlepším autorům, s kterými jsem měl tu šanci přijít do styku. Čtu "klasickou" literaturu a mám ji upřímně rád, ale vybrat si, zda do konce života číst Dostojevského nebo Pratchetta, ke svému vlastnímu překvapením volím Pratchetta. Proč? Ona je to samozřejmě ohromná sranda. Ale to by patrně nestačilo. Co je důležitější, ono to je strašně hluboké. Vezmeme-li si většinu literárních kusů, jsou-li na nízké úrovni, prostě vypráví příběhy (hůř či lépe), hodnotná literatura přihazuje k příběhu něco navíc, téma, které člověka obohatí, takříkajíc „něco k zamyšlení“. Nu a pak je tu ještě jiný druh literatury. Ten nedává „něco“ k zamyšlení, tem tematizuje množství hlubokých otázek a skutečně čtenáře nenásilně vede z zamyšlení. Takový je Pratchett – jistě, nedělá to v skrytu umělecké formy kryptického charakteru, nenutí vás hloubat nad množinou interpretací, je svým způsobem přímočarý. Ale díky humoru a jisté vypravěčské jemnosti je tak hladký, je tak... přístupný, že dokáže sehrát významnější úlohu v životě člověka, než leckterý kryptický text.
Tak se podívejme na Sekáče. To je takový balík témat, že je až nelehké je vyjmenovat. Nu tak hle, máme tu reflexi smrti, její podstaty, jejích druhů, jejích odlesků v míře, která se může rovnat příběhu knížete Myškina. Máme tu střídání generací, odosobnění práce, nahrazení klasického moderním – Hemingway by se mohl stydět. Jeho stařeček zápasící prutem s mořskou bestií není ničím oproti Smrťovi, který popravuje stéblo po stéblu. Máme zde obavu, strašlivou obavu, z industrializace, která se může poměřovat tísni Heideggera a mnohých dalších. Máme tu téma sebepoznání, pochopení vlastního já, vlastního těla, vlastí mysli a vlastní sociální role, dokonce poznání vlastního místa v ekosystému světa a dějin. To jsou tak těžká a tak hutná témata, že je lze stěží obsáhnout, skoro nemožné zdá se to u díla populárního, fantastického a na první pohled odlehčeného. Ale Pretchett zde nekončí. Je schopen řádkem, větičkou, rozkmitat struny ještě hlouběji položené, temné a nepřístupné. Struny "tyrana života", struny konce vesmírů, ve kterých Velký přivolavač, Smrt vesmírů, Začátek a konec času vzpomíná na dobu, kdy se to všechno stane znovu. Však to je ohromující, uznejte...
Skvělý překlad od páně Kantůrka. Promyšlená hra s jazykem, která mě pobaví na každé stránce a skoro na každé stránce je hláška, která by si zasloužila jít na tričko, nebo přinejmenším do knihy citátů. Skoro se až divím, že jsem se do Sekáče pustil až teď.
V pozadí příběhu můžeme najít filozofické úvahy o životě a smrti, lidském údělu, konečnosti lidského bytí a využití omezeného času existence. Přitom autor tyhle věci neřeší, jen se o ně lehce otírá a nenuceně dává témata k zamyšlení.
A dělá si svým originálním způsobem srandu z náboženství, což mě těší v jakékoliv literatuře.
Pratchett a jeho originální postavičky ze Zeměplochy je u mě pokaždé sázka na jistotu. Vím, že se budu bavit, bez ohledu na to, zda se v příběhu objeví čarodějky, mágové, hlídka, nebo, jako v tomto případě, samotný Smrť. Autorova bezbřehá fantazie, protkaná absurdnem a neuvěřitelným humorem, mě vždy okouzlí.
Dala jsem Pratchettovi druhou šanci, ale bohužel, i když jsem knížku dočetla, tak mi vůbec nesedl. Dávám tři hvězdičky, ale jenom proto, že vím, že se nejedná o brakovou literaturu.
Určitě už jsem to psala i o nějakém předchozím dílu, ale teď to musím napsat znovu- tohle bylo dokonalý! Asi nejvíc dokonalý díl, zábavný, smutný, k zamyšlení (přemýšlela jsem nad tím jeden večer tak moc, že jsem nemohla usnout) a prostě.. SMRŤ. Tak moc jsem mu fandila! Tohle prostě člověk musí milovat.
Uvnitř každé žijící osoby, je mrtvá osoba, která čeká, až se dostane ven...
ZASTAVIL SE.
Nikdy bych nevěřila, že Smrť může být tak zábavný (zábavná). A ještě kratičká poznámka k letošní Čtenářské výzvě - Smrť je sice milovníkem koček, ale o tom tahle kniha rozhodně není. Na skvostné obálce jsou ovšem přesýpací hodiny, takže šup s knížkou do jiné kolonky ;-)
Lehké zklamání, ačkoliv to píšu skutečně nerada. Má to dva důvody.
1. Tak nějak jsem měla radost (podle žebříčku), že zrovna díky siru Pratchettovi splním jednu položku z výzvy. Konkrétně milovníka koček. Jenže ejhle, ono nic. Jako chápu, že to že je Smrť milovník koček je tak nějak všeobecně známo. Doufala jsem tedy, že se to v knize zmíní. A ono nic. :D Tudíž jako knihu do výzvy nezařazuji, nepřijde mi to jako splněné.
2. A to je důležitější než že mi to nesplnilo bod výzvy. Doufala jsem, že v knize bude více Smrtě. :(
Nicméně to neznamená, že jsem se u poslechu nebavila, ostatně jako vždy u Zeměplochy. Opět skvělý humor, dokonalé hlášky a skvělé metafory. Reference na Indiana Jonese ke konci knihy mě neskutečně pobavila. A jak se zmiňuje v komentáři pode mnou - nepotrháte si bránici, ale já se u toho zubila od ucha k uchu a o tom to je.
(SPOILER) Příjemný humor, u kterého si sice nepotrháte bránici při hlasitém chechtání, ale rozhodně to není nuda! Dějové linky rozhodně lepší a zajímavější než od Morta alias "předchozí knihy v sérii." Smrť se sice znovu vydává na jakýsi odpočinek a zkoumání lidských zákonitostí, mezitím se tvoří dějová linka toho, co nastává, když nekoná svou práci a do toho nám tu pobíhají zárodky nových měst. A potrhlí mágové tomu dávají korunu. Přišlo mi zajímavé, že příběh má určité podobné prvky příběhu s knihou Pohyblivé obrázky ve smyslu, že obyvatele ohrožuje nenápadná hrozba (zde nejprve zábavná těžítka), která postupně nabývá do ohrožujících rozměrů.
Smrť dostane vlastní přesýpací hodiny s vyměřeným časem a taky výpověď, takže nepracuje. Mezitím se na Neviditelné univerzitě koná rozloučení se stotřicetiletým mágem Rumpálem Žičkou, ze kterého se díky tomu stane nemrtvý. Neživé věci ožívají, Ankh-Morpork čelí invazi nákupních vozíků. V horách Beraní hlavy se ve stejné době objevuje záhadný jezdec Vilém Klika a nechává se najmout slečnou Zahořalou na pomoc při sklizni, a pokud jsem to dobře pochopila, tak spolu flirtujou (Smrť, ty kráso). Snaží se zapadnout mezi vesničany, ale neustále mu to něco kazí, jako třeba když musí smrtím způsobem zachraňovat životy. Nad venkov se blíží bouřka, ve skutečnosti příchod nového Smrtě, a po souboji Smrtě-Viléma s tímhle novým nakonec rozhoduje nejvyšší vládce Azrael, jak to dopadne. Díly se Smrtěm patří k těm vtipnějším, ale tentokrát mám pocit, že knížka nebyla úplně tak intertextuálně propletená, že obsahovala méně narážek na jiné knihy, filmy, události. Ale dobrý.
(SPOILER) Znovučtení Zeměplochy po letech má pro mě nostalgickou hodnotu, protože tohle univerzum bylo jedno z prvních do kterého jsem se zamiloval. Obzvláště pak příběhy Smrtě jsou jedny z těch nejzajímavějších. Druhá kniha z jeho série je hodně o něm a jeho vnímání lidí, pochopení podstaty života a na závěr máme i nějaké to randění s paní (pardon slečnou) Zahořalou. Zapamatoval jsem si výborné motto: Správně pochopit otázku je polovina odpovědi. Kniha je tak trošku filozofická a má samozřejmě hlavní zápletku kolem zkázy světa. Tahle linka mě však tak nebrala a celé Ankh-Morporská sekce byla dost oddělená od příběhu Viléma Kliky. To mě trošku zamrzelo, protože ve většině pratchettovek se to nakonec potká a proplete, což se tady stane pouze částečně, když Rumpál dojde na konec své pouti. Hodnotím stále vysokými hvězdičkami, jsem rád za originální dílo a těším se do dalšího světa, třeba čarodějek.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Já Pratchetta prostě miluju. To jsou knížky u kterých se člověk pobaví i když je čte poněkolikáté. A Smrť je jedna z mých nejoblíbenějších postav.