Sekáč
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532558/bmid_sekac-65d4ecf7da908.jpg
5
1703
1703
Úžasná Zeměplocha série
< 11. díl >
Kritický nárůst životní energie způsobuje na Zeměploše zmatek. Vzduchem létá haraburdí, nadávky se zhmotňují do podoby zmutovaných komárů, blábolící mágové čelí invazi nákupních vozíků – a staří ne a ne umřít, ani když jim ostatní „pomůžou“ a zakopou je pár sáhů pod zem. Rodí se odbory nemrtvých a ožívají i kopky hnoje... Kam se poděl Smrť? Neodešel, jak si mnozí mysleli... dostal padáka! Tou dobou se kdesi na venkově zjeví cizinec v sedle ušlechtilého bílého koně a nabroušená kosa ho poslouchá snad na slovo. Inu, na farmě slečny Zahořalé se při žních hodí každý pomocník, a tak se sekáč pouští do práce, i když někdy tak trochu po svém...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Reaper Man, 1991
Interpreti: Jan Vondráček
více info...
Přidat komentář
Velice dobrý díl. Skvělý ne, na to jsou některé pasáže lehce obsáhlejší, než mají právo být, ale celý nápad se Smrťovým odchodem na odpočinek je výborný a všichni víme, že jeho postava je psaná s láskou a péčí, což je v částech, kde se "Vilík" vyskytuje, velice patrné. Škoda, že těchto pasáží není více.
Tak toto je tá najkrajšia, najromantickejšia a najveselšia kniha o umieraní.
"Máte nějaké jméno?" "Ano". Moje prvni setkani s Pratchettem. Humor je genialni, atmosfera sala fantasy, postavy maximalne sympaticke. Prijemne cteni v noblesni, inteligentni forme.
Spíše 9/10, než 5/5.
Upřímně jsem doufala víc Smrtě/Vilíka Kliky. Taktéž by mě zajímalo, jak dopadl úplněk po skončení příběhu. :D
Na druhou stranu si říkám ano, těch 5 hvězdiček si Sekáč skutečně zaslouží, pobavila jsem se. (A dojímavá scéna na konci je úžasná.)
Je to téměř až paradox, ale těžko najít sympatičtější postavu, než je Smrť. Je zkrátka naprosto neodolatelný. Dokonale čistá duše. Nejvíc jsem se bavila, když ve své totální naivitě na základě informace, že „nejlepšími přáteli každé ženy je pár pěkných diamantů“, sháněl kámen, který by byl co nejpřátelštější. :-D
„Pane, dovolil bych si poznamenat, bez obav z přílišné troufalosti, že jsme naši obchodní politiku nikdy nebudovali na přátelství a náklonnosti prodávaných kamenů,“ vypravil ze sebe obchodník. [...] „Ten má osm set padesát karátů. A pane, abych předešel vaší otázce, tak s tím bych rád vlezl i do postele.“
Moc povedený, úžasně vtipný a zároveň moudrý a citlivý příběh. Z celého srdce doporučuji.
Z mého úhlu pohledu je to jedna z nejlepších knih ze Zeměplochy. Možná tím, že se příběh odehrává na jednom místě, bez tisíce postav a "zeměplošského" ruchu. Má nadsázku ale vlastně i hloubku, která není úplně běžná v ostatních knihách. Není to jen fantasy příběh, ale má co dát a je to kniha, ke které se chci v blízké době zase vrátit.
No, moje oblíbená Hlídka to není, mágy moc nemusím, ale Smrť to vyvažuje a Vetinari se také k malému slovu dostal... (no, a jednu hvězdičku jsem přidala za ten fór s čokoládovými lanýži!)
Jedna z Terryho nejlepších.
A upřímně, tuhle knížku si musíte přečíst už kvůli té obálce.
Krásná knížka, byť o smrti a Smrťovi. Jsem ráda, že nakonec krysy mají taky svého.A kdyby mě potkal podobný konec jako paní Zahořelou, tak bych byla šťastná.
Paralelní příběhy Smrtě a Rumpála Žičky a jeho nemrtvých přátel jsou tak černohumorně báječné, že už jen kvůli nim stojí za to tuhle knížku shltnout. Navíc nabízejí řadu podnětů k zamyšlení na téma smrti a žití, a to s jakousi samozřejmou lehkostí.
Bohužel se v knize vyskytovaly ještě další příběhové linie, které mě zdaleka tak nebavily, ale nutno přiznat, že i u nich jsem se nejednou rozesmála na celé kolo.
Pôvodne som po Pohyblivých obrázkoch nechcel načínať ďalšiu Zeměplochu, ale keď som uvidel, že v nej hrá prím môj obľúbenec Smrť, tak som neodolal... ale asi som mal. Zrejme už som Pratchetta prejedený a nedokážem sa už na ňom tak zabaviť ako pár kníh dozadu, ale v Sekáčovi je to viac čo mi nesadlo. Predovšetkým to bola podzápletka s „shopping centrom“, ktorú by som bez milosti vyšmaril von – nehodila sa sem, nebavila ma a jej akčný záver sa až priveľa ponášal na koniec Pohyblivých obrázkov. Aj samotný Smrť ma sklamal, čakal som niečo iné ako spoznávanie jeho ľudskej stránky (ale zavŕšenie jeho príbehu bolo roztomilé). Suverénne najlepšie chvíle knihy boli dobrodružstvá Rumpála Žičky a jeho partie z klubu Nový začiatok – ďalšie príhody tejto bláznivej zostavy by som si dal okamžite. Bohužiaľ ma ale všetko ostatné veľmi nebavilo. 5+/10
Postava Smrtě je v sérii zeměplošských knih prakticky zárukou kvalitního počtení, když se k tomu pak přidají jeho postřehy k životu a smrti, k čemuž se ovšem velmi pěkně vyjadřuje i Rumpál Žička (se svou poněkud opačnou a nedokonalou zkušeností), tak to stojí za to! Ano, těžítka a vozíky byly matoucí, ale není on ten svět Zeměplochy matoucí celý? A není ta série vlastně právě o tom?
Sekáč je tak trochu rozporuplná zeměplošská kniha. Zatímco Smrťova zlidšťující linie včetně jeho závěrečné taneční romance se "slečnou" Zahořalovou je skvělá a chrlící jednu hlášku za druhou (zábavné jsou také neumřelá dobrodružství Rumpála Žičky bloumajícího po světě a jeho setkávání s nemrtvými aktivisty) zbývající linka se sněžícími těžítky, vozíky a praštěnou bandou mágů je opravdu chaotická, nemluvě o tom, že silně připomíná podobnou linii v knížce Pohyblivé obrázky. Tam bylo také dosti chapadel... To by mě zajímalo, co udělaly Pratchettovi v roce 1991 nákupní centra alias mally (co bychom za ně v té době dali - když jsem to četl v devadesátých letech prvně, vůbec jsem netušil, co že to Pratchett vlastně popisuje) 70%
Tohle byla moje první kniha od Pratchetta. A nikdo se mi nemůže divit, že jsem se po přečtení Sekáče do Zeměplochy naprosto zamilovala. A tahle láska trvá už od mých dvanácti let doteď. Ve většině knih a filmů je Smrť spíše záporná postava. Ale kdo by nemiloval tohohle Smrtě? Totiž Viléma Kliku. Humor a originalita této knihy mě naprosto uchvátily a celá série Zeměplochy mě díky tomu pohltila. A těžko říct, jestli víc miluju knihy o Smrťovi, čarodějkách, Hlídce, Vlahošovi nebo Mrakoplašovi a mázích.
Jsem naprosto nadšená. Tohle byla moje první kniha z dílny T. Pratchetta a rozhodně nebude poslední. Když mi ji kamarád půjčoval se slovy: "Až si to přečteš, nebudeš chtít přestat." nevěřila jsem. Ale měl pravdu :D Musím se honem pustit do další. Rozhodně doporučuju. Skvělá kniha, skvělý autor.
Nemohla jsem se do ní začíst, nevím proč, ale prvních asi 70 stran jsem tomu nemohla přijít na chuť. Potom musím souhlasit s jinými komentáři -"polidštěný" Smrť je parádní. :)
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
„víte, život je zvyk, kterého se člověk velice těžko zbavuje“
Takže, jestlipak víte, co se může stát, když se začne Azrael, jehož myšlenky, kdyby existovaly v reálném vesmíru, daly by se rozměry udávat jen s pomocí rychlosti světla, nudit? A navíc, když zrovna v ten samý čas, exaktně řečeno, kdy se budoucnost přelévá do minulosti zrníčky „teď“ (jsou to přesně ty vteřiny, které v nekonečném běhu mění bude v bylo a najdete je u SMRŤE, ve všech těch hodinách a hodinkách, které tam pro nás všechny obhospodařuje), takže, zrovna v ten samý čask, kdy auditoři, kteří pečlivě dohlížejí na to, aby vesmír byl patřičně oddělen od času, objeví mezi myriádami světů ten plochý a na něm OSOBNOST, která se tam zničehonic objevila a auditorům způsobuje vrásky na čele, pardon, pardon, naši auditoři samozřejmě žádné čelo nemají, oni nemají ani žádnou osobnost, protože moc dobře vědí, jak je to nebezpečné, takže tam, kde byste hledali čelo a za ním myšlenky (nějak to prostě normální lidskou řečí popsat musíte, i když víte, že to vlastně není možné), takže, tam někde se objevila určitá zachycená nepravidelnost, a samozřejmě, je známo, že tam, kde dochází k podobným výkyvům, tak přesně tam se objevuje osobnost ... tedy „on“ ... někdo, kdo o sobě může tvrdit ... „já“ ... a to je vždycky velký problém. Že vy taky používáte zájmeno „já“ nebo „můj“? Nevyvíjíte se takhle náhodou v osobnost, že ne? To byste pak totiž mohli mít s auditory pěkné opletačky, podobné jako je má zrovna teď SMRŤ. Že by to byl nějaký žert? ... na to má SMRŤ jednoduchou odpověď: "MÁM DOJEM, ŽE SMYSLEM PRO HUMOR JSEM SE PRÁVĚ NEPROSLAVIL." Jenže Albert je z toho celý vedle: „ ...vy přece nemůžete umřít, protože jste Smrť, musel byste navštívit sám sebe, vždyť by to bylo jako s tím hadem, který si požírá svůj vlastní ocas.“ "JENŽE UŽ JE TO TAK", milý Alberte, když si Azrael něco „umane“, a Smrť si nedává pozor a začne používat osobní zájmena, začnou se dít v realitě takové nepravidelnosti, že auditoři nad nimi prostě jen tak nemůžou mávnout rukou, takže teď má i SMRŤ vyměřený svůj vlastní čas a proto se rozhodne velmi rychle: "VIDÍŠ? MÁM SVŮJ VLASTNÍ ČAS!"
„A když ho teď máte, co s ním chcete dělat?“ zeptal se Albert.
Smrť vysedl na koně. "UTRATÍM HO!"
Plop ... byl to zvuk, jaký by vydala první kapka deště, která dopadla do stoleté vrstvy prachu... „Mám takový dojem, jsem si skoro jistý ... podívejte, smrt musí pokračovat, ne? Smrt je něco, co je věčné, nemůže se to přestat dít. Kvůli tomu vlastně existuje život, ne?“
Takže, tomu je samozřejmě potřeba urychleně udělat přítrž, a jak jinak, než pro JEHO vlastní dobro, že ... no a co se týče intelektuálních kvalit, tak od toho tu jsou samo sebou mágové, aby se o to pokusili ...
A co z toho všeho plyne? ... tak na to si už musíte přijít sami ... na tuhle dobrodružnou cestu vám přidám jen ještě jeden malý, soukromý, postřeh ... Smrť je mnohem víc lidský, než ta celkem početná skupina lidí, kteří se rozhodli, že ten svůj vyměřený čas ... jen tak promrhají.
A jaké z toho plyne ponaučení? ... hlavně si nezapomeňte napsat do diáře ... „znovu se narodit“ :-).