Sekáč
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532558/bmid_sekac-65d4ecf7da908.jpg
5
1674
1674
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 11. díl >
Kritický nárůst životní energie způsobuje na Zeměploše zmatek. Vzduchem létá haraburdí, nadávky se zhmotňují do podoby zmutovaných komárů, blábolící mágové čelí invazi nákupních vozíků – a staří ne a ne umřít, ani když jim ostatní „pomůžou“ a zakopou je pár sáhů pod zem. Rodí se odbory nemrtvých a ožívají i kopky hnoje... Kam se poděl Smrť? Neodešel, jak si mnozí mysleli... dostal padáka! Tou dobou se kdesi na venkově zjeví cizinec v sedle ušlechtilého bílého koně a nabroušená kosa ho poslouchá snad na slovo. Inu, na farmě slečny Zahořalé se při žních hodí každý pomocník, a tak se sekáč pouští do práce, i když někdy tak trochu po svém...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Reaper Man, 1991
Interpreti: Jan Vondráček
více info...
Přidat komentář
Terry Pratchett o5 boduje a dokazuje svoju genialitu. Takmer každá kniha od tohto autora ma dokáže rozosmiať i dojať zároveň. A i v tomto diele ma dej dojal. Skutočne ešte pred pár rokmi by som neveril že ma rozcitlivie príbeh o Smrťovi... Veľmi pekné dielo kde sa snúbi fantázia, dobrodružstvo a filozofia (o živote/smrti a o vesmíre). ... tak ako takmer u každej časti jeho kníh i tomuto dávam vysoké hodnotenie. 5/5 Azrael a jeho ,,bude to znova,,... moc pekné ba až nadčasové :)
"Čím mohu po -“
KVĚTY.
Cnělka zaváhal jen velmi krátce. „A k jakému účelu by měly, jaksi tento -“
PRO DÁMU.
„A máte na mysli něco konkrét -“
LILIE. BÍLÉ.
„Jistě? A jste si jistý, že lilie jsou to pra-?“
MÁM RÁD LILIE.
„Hm… já jen, že lilie jsou svým určením tak trochu ponuré -“
MÁM RÁD PONUR-
Zákazník zaváhal.
CO BYSTE MI DOPORUČIL?
Cnělka plynule přeřadil na vyšší rychlost. „V tomto směru jsou velmi vděčné růže,“ rozzářil se. „Nebo orchideje. V dnešních dnech mi hodně pánů říká, že dámy často mnohem více potěší jediný květ orchideje než velká kytice růží -“
DEJTE MI JICH HODNĚ.
„A mají to být růže, nebo orchideje?“
OBOJE.
Cnělkovy prsty, podobné úhořům v oleji, se nedočkavě zavlnily.
„Napadlo mě, že by se vám možná líbil tady ten překrásný vodopád Nervousa Gloriosa -“
VEZMU SI JICH SPOUSTU.
„A kdyby byl pán ochoten obětovat nějaký ten tolar navíc, troufnul bych si mu nabídnout tady ten jediný exemplář výjimečně vzácné -“
ANO.
„A což takhle -“
TAKÉ. VŠECHNO. S OZDOBNOU STUHOU.
*
Nějak nevím, co bych více dodala. Snad jen, že Smrť je náš přítel...:-)
Obdivuji Pratchetta, jak dokáže citlivě (zábavně a zároveň důstojně) psát o umírání. Smrť je moje nejoblíbenější postava na Zeměploše, protože je to kladná postava a přesto se z něj nestala komická figurka. V této knize hledá tak trošku sám sebe, ale autor stále připomíná, že to není žádný senilní strýček.
Pratchett asi musel být na návštěvě postkomunistických zemí, protože kde by jinde vzal inspiraci na takového obludného záporáka? :-)
Možná je to tím, že to je druhá kniha od Pratchetta v řadě (od Kinga se mi druhá v kuse rovněž už tak nelíbí), ale Sekáč mě nenadchl. Smrtě mám ze všech postav snad nejraději, ale tady to nebylo jaksi ono..
Každopádně myšlenka toho, že velká obchodní střediska berou život z měst je skvěle zpracovaná :)
Terry Pratchett a jeho knížky o Zeměploše prostě nemají chybu. Je to přesně ten druh šíleného, bláznivého, hravého a absurdního humoru, který miluju. Navíc se mezi všemi těmi nafoukanými mágy, svéráznými čarodějkami, chemicky nestabilními draky, vznešenými upíry, huhňajícími Igory, zručnými skřety, chamtivými trpaslíky, sympatickými zombíky, pomalými trolly se sklonem k závislostem, zručnými skřety, sexy vlkodlaky, noční hlídkou v čele s Elániem, knihovnami s pokřiveným časoprostorem a knihovníkem s dlouhými pažemi, zálibou v banánech a slovní zásobou zahrnující Ook (a to je jenom stručný a neúplný výčet) najdou i geniální satirické postřehy a opravdu hluboké myšlenky, které povyšují Pratchettovo dílo z kategorie "prostě taková srandička s barevnou paperbackovou obálkou" do kategorie "Literatura".
Smrť je prostě persona grata!
Krysí Smrť váhavě otevřel drobnou dlaň. Na ní stál maličkatý bleší Smrť, a přestože bylo vidět, že je v rozpacích, vznášel se nad ním opar naděje.
NE. TO NENÍ MOŹNÉ. JÁ JSEM NEZASTUPITELNÝ. JSEM SMRŤ ... SÁM.
Podíval se na krysího Smrtě. Vzpomněl si na Azraela uzavřeného v jeho věži osamění.
SÁM ...
Krysí Smrť na něj upřel prosebný pohled.
KVÍK?
Terry se zase jednou vyznamenal. Já opravdu nechápu, kde na ty nápady chodí :D. Pro mě jedna z nejlepších zeměploch. Brilantní postavy, všechny. Pan Žička mi byl sympatický už v předešlých dílech, kde se mihl a když tady dostal prostor, byl prostě úžasný a s tím jeho klubem Nového začátku, to byla prostě paráda. Co říct k Smrťovi, ty jeho VELKÁ PÍSMENKA prostě vždycky stojí za to a jako Vílík byl užasný. No k tomuhle dílu bych se mohla vypisovat dlouho, opravdu není co bych vytkla. Bylo by to jen samá chvála. Moc jsem se přitom nasmála.
Kde je hlavní postava Smrť, tam nemůžu jinak než hodnotit na maximum. Pro mě jeden z nejlepších dílu Zeměplochy.
Dokonale dokonalé :)
jeden z nejlepších dílů Zeměplochy ...
PS: není auditor jako auditor:)
Smrť je rozhodně nejoriginálnější postava v této i jakékoli jiné galaxii a získal si mě už po pár stránkách. To on mě donutil začít číst tuto knižní sérii.
No paráda žejo :-) A některé hlášky doslova smrtící...
"Řeknu vám, že na vás je něco podivného, Vilíku Kliko, ale já pořád nemůžu přijít na to, co," zavrtěla hlavou. Dva metry deset vysoký kostlivec ji trpělivě pozoroval. Cítil, že k tomu nemá co dodat.
Auditoři rozhodnou, že Smrť má svou vlastní osobnost, a tak dostane padáka. Musí se tak vrátit na zem, kde se uchýlí na statek staré slečny Zahořalé a poznává tak, jaké je to být smrtelný. Protože Smrť nepracuje, tak z nejstaršího mága, Rumpála Žičky, který se tešil na pohřeb, se stane nemrtvý a dostane se tak do společnosti Nového začátku, plného různých zombií, upírů, vlkodlaků bubáků a podobně. Taky se začne hromadit životní síla, což se začne projevovat objevováním se různých podivných věcí, jako jsou například skleněné koule se sněhem uvnitř a podobně.
Tahle kniha je takový Pratchettův průměr, nemůžu říct, že bych se v nějakých pasážích nudil, ale neobsahuje ani nic moc příliš zábavného. Čte se to dobře, prolínají se dvě roviny, Smrť jako Vílém Klika vs. vesničani, a Rumpál Žička s trošku praštěnými mágy z univerzity v Ankh-Morporku, ke kterým se přidá ještě parta z Nového začátku a médium, paní Bochánková se svou dcerou, Ludmillou, která se mění ve vlka. Tyhle dvě roviny jsou dobrý základ a z knihy, čiší, že autora psaní bavilo, jenom tomu k dokonalosti prostě něco chybí.
Smrť je moje nejoblíbenější postava, tuhle knihu jsem už četla mnohokrát, a stejně si ji vždy ráda znovu přečtu, vřele doporučuji :)
A protože já mám Smrtě nejradši, tenhle mi v knihovničce nemohl chybět. Rozhodně to nebyla špatná koupě, neboť Vilém Klika je postavička vskutku úchvatná.
Kniha věnovaná pouze Smrťovi, takže kdo mu fandí a ještě to nečetl, rychle to napravte!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Další z Pratchettovek, která mě dokázala zároveň pobavit i přimět k zamyšlení. Co je vlastně život? Opravdu končí tím, co lidé nazývají "smrt"? A co všechno je živé? Lidé, zvířata a rostliny, nebo i jiné věci, jako jsou například města nebo sprostá slova, které si zdánlivě (nebo opravdu?) žijí svým vlastním životem? A lze na životě parazitovat? Na těchto myšlenkách je postaven úžasný příběh praštěných mágů, vlkodlaků, vidláků, policajtů, zdánlivě obyčejných lidiček a hlavně metaforického Smrtě, který si na vlastní kůži (no dobře, tak na vlastní kosti) zkusí, co znamená "žít".