Selfies
Jussi Adler-Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537896/bmid_selfies-66377328c00d6.jpg
4
1391
1391
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
POKAŽDÉ, KDYŽ SE VYFOTÍTE, PROZRAZUJETE BUDOUCNOSTI SVOU MINULOST. V kodaňském parku je nalezeno tělo staré ženy. Šílený řidič zahájí hon na mladé dívky. Je možné, že spolu tyto na první pohled odlišné brutální útoky nějak souvisejí? Záhadu by měl rozřešit detektiv Carl Morck z oddělení Q, ale on i jeho tým jsou pod značným tlakem. Případ musejí za každou cenu rozlousknout – pokud se jim nepodaří splnit očekávání nadřízených, jejich oddělení bude zrušeno. Situaci komplikují i problémy asistentky Rose, která kdysi možná měla co do činění se strašlivým zločinem – a teď ji minulost dohnala.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
Selfies, 2016
Interpreti: Igor Bareš
více info...
Přidat komentář
Přečteno bleskově - četlo se to moc dobře. Ach Rose, střelená, roztomilá, chytrá, sympatická, přecitlivělá, třeskutě hubatá a zábavná Rose s osudovým tajemstvím. V knize nacházím paralelu mezi ní a ústředními protagonistkami, které byly obětí vražd - všechny byly v dětství nějakým způsobem znevýhodněné, ale zatímco ony si nevěděly s životem rady a naučily se všechny a všechno zneužívat a klouzat jen po povrchu, Rose se přese všechno sama vypracovala. V knize je stejnou měrou obsaženo napětí a psychologické aspekty mnoha postav, poctivá detektivní práce jaksi tentokrát chybí - napomáhá jí podezřele mnoho náhod a vyšetřovatelé přicházejí k výsledkům jako slepí k houslím - ale odpouští se. A na konci konečně jednou nebyl na hranici smrti Asad. Jdu na zatím poslední díl série s velkou zvědavostí, jak to s Rose, Asadem a Carlem (Hardym a Monou) bude dál. (A třeba se v něm autor vrátí i k velbloudímu humoru.)
Po pro mě nijakém Nesmírném určitě lepší. První čtyři díly jsou ale podle mne stále o třídu výš.
Chápu místní hate, vůči většině postav....Carl prakticky hraje druhé ne li třetí housle ale mě se knížka četla velmi dobře a paradoxně se mi postavy ženských antagonistů zamlouvají víc než v předešlém díle Pirjo :O
Poprvé jsem poslouchala jako (pěkně udělanou) audioknihu. Po za mě nepovedenějším Nesmírném lehké zlepšení. Začátek slabší (hlavně linie se “slečinkama” mě ze začátku dost iritovala), ale pak se děj celkem rozběhl.
Nesliboval už autor nějaké vyjasnění v linii s vrahem s nastřelovačkou..?!
Tak nevím, tahle kniha mohla být klidně o třetinu kratší. Některé popisné pasáže jsem přeskakovala, hlavně ke konci, kdy už jsem se nemohla dočkat rozuzlení a autor to táák natahoval. I debaty mezi Carlem a Asadem jakoby ztratily šťávu a ani Gordon to nenapravil. A Rose je mi líto.
Pokusím se ještě přečíst další díl. A uvidíme.
Tento autor patří k mým nejoblíbenějším. A tento příběh se také nechal číst i když byli situace k zamyšlení nad dějovou linkou?! Přečetl a přeposlouchal jsem doposud všechny autorovy knihy z této série a tato je tak ve střední linii a těším už se na další osudy hlavních postav/ jestli budou následovat?!
Chtěl nám autor zamotat hlavu ?
Nebo jen nezvládl jednotlivé případy rozvinout do celé knihy, a proto je všechny zamíchal a pokusil se o určitou celistvost ?
Ano, některé pasáže byli psány mým nejoblíbenějším autorem skandinávských krimi, ale většina knihy kolem něj jen a pouze kroužila.
Je to zase Jussi, takže se kniha čte dobře, je lehce vtipná, napínavá a čtivá, ale těch náhod a souvislostí mezi všemi případy už mi přišlo moc. Osobní příběhy hlavních postav mě moc baví a těším se na další díl.
Možná i díky tomu, že jsem zavilá fanynka Jussiho, nemohu dát knize 5hvězd. I já se totiž musím připojit k mnohým komentářům zde a malinko ji odsoudit za určitou těžkopádnost, roztříštěnost a překombinovanost, která mi, bohužel, nedovolila číst ji na jeden zátah, jak jsem u Olsena zvyklá. I když je tak pro mě nejslabším článkem ze série Q, stále patří mezi výborné krimipříběhy s přesahem.
Bylo to trochu jako když pejsek s kočičkou pečou dort. Spousta dějových linek, ale ani jedna z nich není hlavní a žádná pořádně negraduje. Celé se to tříštilo v průměrnosti. Ale v knize zůstal suchý humor, především velbloudi mě dokáží pokaždé neskutečně rozesmát a tak i když to byla zatím nejslabší autorova kniha, tak jsem se bavila. Přesto musím být především kritická. Je to příliš překombinované a hodně málo uvěřitelné. Navíc jsem narazila minimálně na dvě nelogické situace. Audioknihu této série čte pokaždé pan Igor Bareš a ten je pokaždé zárukou kvality.
Adler Olsen nesklamal, aj keď to nebola jeho topka, veľmi zaujímavé zápletky. Obdivujem ho, že vždy nájde témy, ktoré sa vlastne dotýkajú nás všetkých v dnešnej dobe. A tak veľmi som sa bála o Rose.
Autor sleduje nejméně tři hlavní dějové linie, a to je příliš mnoho. "Oslí můstky", kterými si proto musí vypomáhat, jsou pak příliš násilné, náhody jen těžko uvěřitelné a rozuzlení celé detektivky jasné od začátku, i když si autor nechává pár rádoby překvapení v záloze. Na druhou stranu plusem je, že si kniha udržuje svižné tempo, téma zneužívání velkorysého dánského systému sociálních dávek je zajímavé, holky jsou dostatečně dobře vyprofilované, takže vlastně jako oddychovka na víkend proč ne...
Do třetice všeho zlého a smutného. Jeden den vidím zoufalé, neschopné, překrmené a pomalé americké dělníky v čínské továrně v oscarovém dokumentu Americká fabrika, druhý den sleduji v dokumentu Heroin: Cape Cod kdysi nadějné mladé vysokoškoláky z Nové Anglie zasažené heroinovou „epidemií“ a dnes Adler-Olsen zatlouká třetí hřebíček do rakve mého pohledu na západní civilizaci názorným předvedením takzvaných „uchazečů“ o práci, kteří od svých osmnácti let do nekonečna čerpají milióny z fondů štědrých dánských sociálních dávek. Během (jako obvykle u tohoto autora) zábavné a napínavé četby se objevuje jedno originální řešení…
85 % (zatím 748 hodnotících s průměrem 79 %).
P.S.
Býval jsem optimistou na 95%, teď mám často pocit, že mi těch procent optimismu zbývá už jen 51. Že by opravdu platila poučka: Optimista je vlastně jen špatně informovaný pesimista? Musím se podívat po něčem veselejším.
A právě tím narážím na problém knihy - několik linií, které se možná protnou a dílo jako celek bude grandiózní. Eeee, nebude. Fakt ne, tady se Jussi hodně sekl. Přeskakování z příběhů je rušivé. V mnoha knihách stupňuje změna úhlu pohledu napětí. V Selfies si nejste jistí, kdo je kočka, kdo je myš, co tam sakra zase dělá psychicky zdeptaná Rose a proč najednou řešíte homo-vztahy a penzista objímá nějakého chlapa na vozíku, co bydlí s Carlem (jasně, pokud znáte pozadí, nepřijdou vám některé věci divné a rušivé). Samotná drobounká zmínka o selfie jako módě doby, kterou v knize najdete celkem vtipně použitou, která vyřešila celý případ, je slabá. Na autora tohoto kalibru snad až ubohá.
https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/selfies.html
S knihami této série mám vždy dva problémy. Začátek, než vstřebám ty různé událostí v různých časových intervalech a pak nedostatek času, abych knihu shltla na jeden zátah. Napínavé, zajímavé a výstižně popsané charaktery některých typů lidí. Určitě doporučuji a já sama budu pokračovat v dalších knihách série.
Oddělení Q je super. Tento díl byl trochu vážnější než obvykle (myslím vtipné vsuvky, ne vraždy), protože se z velké části jednalo o Rose. Hodně propletené případy vyžadovaly dost vysvětlování zejména na začátku knihy, tak jsem se trochu v postavách ztrácela. Chvílemi jsem se přistihla, jak fandím Anne-Line.
Já si příběh užila. Pro mě jsou knihy od pana Olsena čtivé, dokáží mě vtáhnout do příběhu. Poslední dobou se dívám i na osobu překladatele a paní Kristinu Václavů bych si ráda dala k oblíbeným.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vzkaz v láhvi |
| 2012 | Žena v kleci |
| 2013 | Složka 64 |
| 2012 | Zabijáci |
| 2015 | Nesmírný |
Podezírám autora (jehož knihy kupuji od prvotiny jako papírové svazky, čímž stvrzuji nejvyšší možnou kvalitu, kterou si člověk rád po čase zopakuje), že seznam osob, kterým děkuje na konci knihy, je řada literárních stážistů, kteří Mistra pro tentokrát v jeho činnosti zastoupili...
kvalita zápletky by této domněnce odpovídala, ztvárnění hlavních protagonistů taktéž., pokus o silně vyčichlý humor a hlavně absolutně nelogická (účelově nastavovaná) délka románu naprosto nekoresponduje s dosavadní Adler-Olsenovou tvorbou.
Nevyhnu se srovnání s mým favoritem Henningem Mankellem a jeho komisařem Wallanderem, kde k-a-ž-d-á část série byla naprostým fenoménem, aniž by autor jen o píď ustoupil zavedenému vkusu.
Škoda.....