Sencislo9
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37666/bmid_sencislo9-PnN-37666.jpg
4
155
155
Románová pocta Haruki Murakamimu. Druhý román Davida Mitchella líčí příběh Eidžiho Mijakeho, venkovského chlapce z malého ostrůvku na jihu Japonska, který přichází do Tokia hledat svého nikdy nepoznaného otce. Musí se přitom vypořádat s nejrůznějšími nástrahami – od čiré velikosti a anonymity Tokia přes zášť neznámých příbuzných a žoldáků jakuzy až po bezbřehost vlastní fantazie. Pokud totiž Eidži právě nepátrá po otci, neskrývá se před gangstery nebo nečte deníky svého prastrýce, podléhá barvitým denním snům. Kombinace jeho představ s usilovným blouděním po přelidněné metropoli vytváří pozoruhodně mnohovrstevnatou románovou mozaiku, v níž Mitchell uplatňuje vtip, smysl pro parodii a svoji typickou jazykovou tvořivost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
number9dream, 2001
více info...
Přidat komentář
Pro mě nejméně zajímavý a pochopitelný Mitchellův román. Zdá se mi, že i docela slabý.
Měla jsem chuť ji nedočíst, zmatek nad zmatek... Naštěstí jsem dočetla a s nadšením. Jak postupně dospíval zkušenostmi Eidži, tak i kniha. Druhá půlka byl krásný zážitek.
výborný zážitok. nemám rád predžuté a natrávené hamburgery, každá strana musí / môže priniesť prekvapenie. a tých tu bolo.
fakt najlepšia je kapitola 9:)
Úúúf, tak to byla fuška! Přečíst a neutopit se v tom. Tolik zvratů, odboček, snů, snů ve snech, Kozlopsavec, druhá světová, jakuza (možná) ... Snové vyprávění, které se možná stalo a možná ne a možná úplně jinak, kdo ví... Na rozdíl od jiných Mitchelových knížek, tahle nepůsobí tak sevřeným dojmem. Je to spíš psychedelický trip, kde asociace volně plynou, prolínají se a celé to tak nějak nechává čtenáře, ať si s tím poradí sám.
David Mitchell zase ukázal, že dokáže psát v jakémkoliv stylu, který si zamane. Tentokrát si vybral Murakamiho - a povedlo se mu to natolik, že kdybych autora předem neznal, věřil bych, že to napsal Murakami sám.
Vlastně je to docela jednoduchý příběh o tom, jak dvacetiletý Eidži jel hledat svého otce do Tokia. Jenže příběh nám vypráví Eidži sám, a on je tak trošku pohádkář. Takže skutečnost se nám míchá se sny a představami, některé scény se odehrají hned v několika verzích... Ani na konci jsem si nebyl úplně jistý co všechno se opravdu odehrálo a co si Eidži přidal.
Bez vložených bajek o "Kozlopsavci" bych se asi obešel, docela mi připomínaly absurdní povídky Borise Viana nebo Johna Lennona, což vzhledem k řadě odkazů na Beatles a právě Lennona bude asi správně :)
Když sencislo9 srovnám s Atlasem mraků, vyhraje asi Atlas. Ale i tenhle "skoromurakami" se mi hodně líbil, doporučuji.
Vlastně doteď nemám ponětí o čem to celé bylo, ale až na tu za vlasy přitaženou jakuzu (jako pravdu jsou to takoví magoři? a opravdu mě tam teda štvala) a ty intermezza s Kozlopsavcem, byl příběh Endžiho Mijakeho vcelku příjemné počtení.
David Mitchell je génius, i když vůbec není snadné ho číst. Sencislo9 je myslím nejlepším a nejvtipnějším románem od tohoto autora, jde o mnohovrstevnatý text, který mi během čtení nabízel obrovskou dávku radosti i svobody. Protože jsem věděla, že to všechno stejně nemůžu pochopit, ale že i tak má to čtení (čtení o cestě, čtení jako cesta) smysl.
Sú knihy, nie je ich veľa, ktoré mi roztancujú dušu. Táto bola jedna z nich. Tešila som sa na každú chvíľu, ktorú som mohla stráviť s ňou. Pocta Murakamimu vyšla na sto percent aj s pridanou hodnotou vo forme Mitchellovho skvelého štýlu, ktorý mi tak sadol. Žrala som každú jednu metaforu, a to prakticky znamená celú knihu.
Ale aby som sa tu iba nerozplývala nad svojimi dojmami, k samotnému obsahu knihy sa podľa mňa výborne vyjadril v doslove Petr Matoušek: Mitchellův univerzálně srozumitelný japonský román o technologii iluzí jedné generace přináší další svébytnou poklonu lidské tvořivosti: důvtipně završené podobenství o tom, co je na pořadu dne ve chvíli, kdy kluci vykročí z ulity svých fantazií a čelí dobré zprávě, že i v životě vroubeném náhodami jsme sami dostatečně vlivnými tvůrci. Doufejme, že tomu uvěří, zvlášť když jim ještě není třicet.
Budu se opakovat, ale další kniha od Mitchella, která mne potěšila. Sedlo mi Mitchellovo typické střídání stylů, různorodost příběhů i hlavní děj. Mám nyní pocit jako bych Tokio skutečně navštívila a kniha mi (podobně jako Jacob de Zoet) zase o něco přiblížila japonskou mentalitu a historii.
Na rovinu se přiznávám, že úryvky o Kozlopsavci a spol. jsem přeskakovala, neskutečně mě rozčilovaly. Bez toho by ode mě kniha měla o hvězdičku víc.
Nejslabší knížka od Mitchella, jakou jsem zatím četla. Jistě je zajímavá svou formou a rozvržením, polovinu knížky jsem však dost trpěla, protože mě unavovaly šílené dlouhé popisy a kapitoly o ničem. Některé věci se mi naopak líbily hodně, škoda jen, že jsem dlouho uvažovala, jestli to mám vůbec dočítat.
Tohle je první Mitchell, kterého jsem nepřečetl na jeden zátah. První polovina je poměrně chaotická a z dějového hlediska nijak zvlášť zajímavá, takže jsem ji neustále odkládal. Teprve za stranou 200 se to trochu ustálí; děj dostane spád i smysl a nakonec dojde i na závan mitchellovského esoterična (jen s tím rozdílem, že tu nejde o reinkarnace, ale – jak jinak - o sny).
Z Mitchellových knih, které jsem zatím četl, asi nejslabší, což ale pořád bohatě stačí na velmi slušný nadprůměr.
Ešte pred čítaním ma odrádzalo, že ide o románovú poctu Haruki Murakamimu. Murkamiho mám rada, ale ja som po Atlase mrakov a Ghostwritten chcela hlavne Mitchella. A napokon som dostala veľa z toho, čo mám rada na Murakamim, ale hlavne veľa veľa Mitchella. Príbeh a Mitchellov nezameniteľný štýl ma hneď od začiatku chytili a už ma nepustili. A Eidži Mijake mi... ééé... prirástol k srdcu.
Nepřestává mě fascinovat záběr psaní Davida Mitchella, který i v knize sencislo9 opět prokazuje, že zvládá nezměrně stylů, navíc je mistr slov, mistr vět, mistr nápadů a fantazie. Kam všude vede spisovatel kroky hlavního hrdiny Eidži Mijake, který hledá otce, jehož nikdy neviděl... Reálné zážitky se mísí s hrdinovou nezměrnou fantazií, sny spánkovými i bdělými a autor nás tak celou dobu nechává na rozpacích, co je ještě realita a co už ne. Co se Mijakemu opravdu stalo a co si vysnil? Na své pouti Mijake potká mnohé, včetně například mafiánů z Jakuzy. Ale je tomu opravdu tak?
Kniha je zábavná, Mitchell píše vtipně, poutavě a jak je jeho zvykem, mění styly i v této knížce. Fakt je, že některé vsunuté příběhy mi úplně neseděly, trošku ředily a zbržďovaly základní příběh (například Skici příběhů by zde nemusely být, ač jako samotná povídka by určitě obstály). I tak bych za tento román s příměsí sci-fi, thrilleru, deníkových válečných zápisků, bajky a jiného dala 4 a půl. Zapíchne se totiž v hlavě.
Začátek knihy mne odrazoval, ale po prokousání se jím se děj rozjel v zajímavých popisech, situacích a rovinách. Snovost Murakamiho knih se pro celkovou akčnost a spád děje nedostavila, ale asi ani neměla. Autorův styl mne nadchl, zejména častá nevšední vtipná přirovnání. Dávám 90%.
Nějak nevím. Dobře se četlo a i když mám rád knihy, kdy člověk neví, co je sen a co skutečnost, vždyť v životě je to občas naprosto stejné, tak tento styl mi nějak nesedl. Čekal jsem něco jiného, ale zároveň jsem i něco jiného dostal. Uvidíme u dalších knih od Mitchella
Škoda těch zbytečných vycpávek, podivně se to s nima táhlo. Jinak ale poutavě prolnutá realita se sněním, místy jsem nevěděla na čem jsem, ale nesmírně jsem si to užila.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Postmoderna ve svojí nejlepší formě. Sencislo9 je z Mitchellových knih zřejmě ta nejkomplikovanější (a nejen proto, že Eiji, hlavní hrdina, není úplně důvěryhodný vypravěč). Navzdory tomu byla každá stránka vyslovená radost.